Vatikánský pověřenec pro prevenci komentuje švýcarskou studii o zneužívání. "Zakrývání a popírání zneužívání ze strany církevních představitelů" je pro mnohé skutečným skandálem. Odpovědnost musí převzít nejen biskupové, ale i laici. Jen tak může církev znovu získat ztracenou důvěru, říká Hans Zollner.
Annalena Müllerová
Intenzivně jste pracoval na švýcarské pilotní studii o zneužívání v církevním prostředí. Jsou takové studie důležité?
Hans Zollner: Takové studie jsou velmi důležité. Protože ukazují, co se stalo. Je to důležité především pro ty, kteří byli zneužíváním postiženi - a pro jejich rodiny a přátele. Ale také pro církev, aby viděla všechny zločiny a zakrývání, ke kterým došlo. A konečně je to důležité i pro veřejnost. I ta má právo na realistický obraz toho, co se v církvi stalo. Protože z toho lze vyvodit závěry o tom, co je třeba udělat v jiných institucích a v celé společnosti. Zneužívání není problémem, který by se týkal výhradně církve.
Některé hlasy v církvi říkají, že by bylo lepší mlčet, protože mluvit o zneužívání by oběti znovu traumatizovalo. Co na to říkáte vy?
Zollner: Samozřejmě, že opětovné traumatizování nelze nikdy vyloučit. Ale k tomu může dojít i v soudním řízení, při podání stížnosti nebo zprávou ve zpravodajství. Mlčení o zneužívání rozhodně není řešením. Pro ochranu obětí je však důležité zajistit, aby oznámení o zneužívání byla vždy doprovázena opatřeními.
Jaká opatření máte přesně na mysli?
Zollner: Například to, že pracovníci médií zveřejní informace o tom, na koho se mohou oběti obrátit. Dnes víme, že informování o případech zneužívání často vede k tomu, že se přihlásí další oběti. Proto je důležité, aby ohlašování doprovázely informace o ohlašovacím centru a dalších možnostech podpory. Postižení pak mohou získat pomoc, pokud o ni stojí.
V posledních měsících jsem z farností opakovaně slýchala: „Na nejnižší úrovni se věci skutečně daří. Lidé nedůvěřují biskupům a církevním představitelům, a proto odcházejí. Odkud se tato nedůvěra k vrcholným představitelům bere?
Zollner: Myslím, že je to přirozená reakce. Dlouhou dobu byla církev, respektive lidé, kteří církev reprezentují, vnímány jako osoby s vysokým ideálem. Tento ideál propagovali i samotní představitelé. Pokud je pak rozdíl mezi tím, co se hlásá, a tím, co se praktikuje, příliš velký, je to přirozeně zklamání.
Je to jen tento rozpor mezi slovy a skutky?
Zollner: Ne, to je příliš obecné. Pro mnohé spočívá rozhodující skandál v systematické nečinnosti, v utajování, zakrývání a popírání zneužívání ze strany církevních představitelů. Na tomto místě je však také třeba říci, že je příliš snadné jednoduše ukázat prstem na biskupy a církevní autority. Ukazuje to i švýcarská pilotní studie.
Co přesně máte na mysli?
Zollner: Studie curyšské univerzity jasně ukázala, že např. v duálním systému také farnosti nadále zaměstnávaly kněze, přestože se v nich vědělo o obviněních ze zneužívání. Kromě biskupů je třeba vzít v úvahu také odpovědnost laiků. To se často přehlíží, když se ukazuje prstem pouze na biskupy.
Strkáte prst do rány. Mnoho lidí doufalo, že díky duálnímu systému budou věci méně špatné. Pilotní studie ukázala, že jsme se mýlili. Je zneužívání systémovým problémem církve - laiků i duchovních?
Zollner: Mluvíme o tom už několik let. Je to skutečně systémový problém. A proto je také systémovým úkolem se tímto problémem zabývat a řešit ho.
Jak by toto řešení mohlo vypadat?
Zollner: Na Institutu antropologie na Gregoriánské univerzitě se na tom snažíme pracovat. Školíme lidi, aby znali a uplatňovali právní normy, které upravují ochranu dětí a trestání trestných činů. Mimo jiné také pomáháme otevírat prostor pro to, aby se o tomto tématu vůbec mohlo mluvit.
Co to přesně znamená?
Zollner: Na celém světě panuje neuvěřitelná neochota vůbec mluvit o sexualitě, natož o sexuálních deliktech. To platí zejména pro autority v církvi, které jsou viděny jako svaté.
To jsou jistě velmi důležité kroky. Co však mohou dělat místní církve, které nemohou čekat na kněze, kteří jsou nyní školeni v Římě?
Zollner: Samotné instituce - diecéze i laické organizace - se musí při výběru lidí opatrné. Musí jednat transparentně a vyžadovat odpovědnost tam, kde je často odmítána. Musí tedy vědět, co mají dělat. A musí zpozornět, pokud zjistí, že někdo nedělá to, co se od něj požadovalo, aby nahlásil nebo zabránil zneužití.
Je potřeba profesionalizace v personálním řízení církve?
Zollner: Ano, profesionální vedení. Ale především: více transparentnosti. Právě v církvi často není jasné, kdo je za co a kdy zodpovědný. Je snadné schovat se za takový druh překrývajících se odpovědností, protože se můžete prohlásit za neodpovědné.
Po zveřejnění pilotní studie představili Švýcarská biskupské konference, Ústřední římsko-katolická biskupské konference a řeholní představení seznam opatření. Co si o něm myslíte?
Zollner: Seznam opatření je jednoznačně důležitý krok správným směrem. Ukazuje, že jsme se poučili. Je však také jasné, že odpovědné osoby budou muset být v budoucnu souzeny podle svých slov. Ti, kteří jsou na odpovědných místech, musí nyní také uvést věci do praxe. Tak bude církev v budoucnu posuzována.
Velkým tématem ve Švýcarsku je zřízení národního církevního trestního soudu. Neměl by to být bezzubý tygr jako ve Francii, ale měl by se spíše podobat německému návrhu. Ten je ale v Římě již několik let a stále nebyl schválen. Je reálné, že Švýcarsko dostane od papeže do roka odpovídající konkrétní zákon?
Zollner: Nemohu se vyjádřit k tomu, zda je to reálné. Myslím si však, že regionální tribunály mají smysl. Za prvé proto, že by to ulevilo zcela přetíženému Dikasteriu pro nauku víry. Pokud však k takové regionalizaci dojde, musí být zajištěna odpovídající nezávislost. Za tímto účelem musí být vytvořeny vhodné mechanismy, které zaručí nezávislost všech procesních úrovní od začátku až do konce.
Jaké mechanismy jsou podle vás nezbytně nutné?
Zollner: Osoba, která vede vyšetřování, ani soudce nesmí pocházet ze stejné diecéze jako obviněný. To by mělo zajistit určitý odstup, a tedy co největší objektivitu. A takový tribunál musí být samozřejmě schopen jednat nezávisle na biskupech.
Co musí církevní představitelé v Římě a místní církve udělat, aby znovu získali ztracenou důvěru?
Zollner: Důvěru nezískáte zpět tím, že budete stát na rohu ulice a křičet: "Můžete mi opět věřit. Poučil jsem se a teď už bude všechno lepší." Důvěra roste pouze tehdy, když si to lidé uvědomí: To, co se říká, se skutečně realizuje. A to je zdlouhavý proces.
Jak dlouho očekáváte, že to bude trvat? Roky nebo desetiletí?
Zollner: Důvěra, která rostla po staletí, byla zničena za relativně málo let. To se nedá napravit za pět nebo deset let.
Zdroj: https://www.kath.ch/newsd/hans-zollner-ueber-missbrauch-zu-schweigen-ist-keine-loesung/
