Na závěr konference v polském hlavním městě Varšavě prof. Myriam Wijlensová vyjádřila naději, že se církev učí naslouchat přeživším pohlavní zneužívání duchovními, ale zároveň zdůraznila, že dalším krokem musí být učiněno zadost spravedlnosti.

Devin Watkins

Varšavská konference skončila ve středu /22. září, pozn. překl./. Církevní představitelé Střední a Východní Evropy se vrátili do svých diecézí, ve kterých se i nadále budou snažit o vykořenění pohlavního zneužívání páchané členy duchovenstva.

Konferenci na téma „Naše společné poslání chránit Boží děti“ pořádala Papežská komise pro ochranu nezletilých (PCPM).

Členka komise, profesorka Myriam Wijlensová hovořila s Johanou Bronkovou pro Vatikánské zprávy o tom, jak se církvi daří utkávat se s pohromou pohlavního zneužívání.

Naslouchání a spravedlnost

Podle teoložky nizozemského původu, která vyučuje kanonické právo na univerzitě v německém Erfurtu, varšavská konferenci ukázala, že „se církev učí naslouchat a daří se jí to stále lépe“.

Prof. Wijlensová řekla, že si biskupové i celé církevní společenství stále více uvědomují potřebu přeživším pohlavní zneužívání páchané kněžími naslouchat. 

„Dalším krokem ale zůstává učinit zadost spravedlnosti.“

Požadavek lepšího vzdělávání

Nastolení spravedlnosti je, jak uvedla prof. Wijlensová, výzvou, která vyžaduje zvláštní proškolení církevních právníků a těch, kdo případy zneužívání vyšetřují.

„Musíte se naučit shromažďovat informace a důkazy a umět klást ty správné otázky. Nikdo nás to neučil.“ Dokonce prý ani ona jako církevní právnička, ani kněží nebo právníci neprocházejí vhodným školením, aby byli schopni pomáhat při vykonávání spravedlnosti.

Prof. Wijlensová zmínila, že navíc vnímá mezi biskupy obavy z nastolení jasných důsledků pro pachatele, což je ovšem zásadní, neboť při pohlavním zneužívání jde zejména o „zneužití důvěry“.

Pokud biskupové nevystoupí a nebudou dohlížet na vykonání spravedlnosti, společenství jako takové nemůže důvěřovat úsudku svého biskupa, což se projeví na celém společenství.“

Dvojsečná zbraň

Prof. Wijlensová upřesnila, že je do stíhání případů zneužívání zapojena od roku 1987 a že díky vlastní zkušenosti vidí, že je církev stále v této otázce „na cestě“.

Žije nyní v bývalém Východním Německu a vzpomíná, že dokud byla oblast pod komunistickou nadvládou, musela se velice rychle učit, jak vše funguje.

„Hrozilo nebezpečí falešného obvinění (z pohlavního zneužívání), které by kněze uvrhlo do podezření,“ uvedla. „Ale bylo také možné, že pokud by se (pohlavního zneužívání) kněží účastnili, byli by chyceni Stasi (východoněmecká tajná policie) – orgánem působícím ve Východní Evropě – a pak by je nutili ke spolupráci. Tudíž existoval jakýsi dvojí systém.“

Zároveň prof. Wijlensová upozornila, že církevní představitelé by neměli spadnout ani do opačné pasti a zřídkavá falešná obvinění rovnou zamítat jako falešná. „Vyžaduje to velmi pečlivé zkoumání předloženého,“ dodala. „I když se jedná o bolestný proces.“

Obnova důvěry

Prof. Wijlensová má za to, že církev čelí ohledně pohlavního zneužívání duchovními jak konkrétním potížím s obnovením důvěry ve Střední a Východní Evropě, tak také obecné revizi církevních postupů v případech zneužívání.

„Biskupové mají velmi složitou úlohu: musí prověřovat obvinění a informovat o nich.“ Podle ní je transparentnost pro náboženské společenství zásadní.

Na obecnější úrovni pak církev potřebuje revidovat kanonické normy pro případy pohlavního zneužívání a zároveň vyvažovat důvěru a transparentnost.

„Má to v programu Papežská komise pro ochranu nezletilých, která si je toho dobře vědoma a hodlá se této otázce věnovat, doufejme, během následujících měsíců,“ řekla na závěr prof. Wijlensová. „Zároveň podnikáme kroky i v revizi zákonů a postupů, což je ale dlouhodobý a komplikovaný proces. Nelze tedy očekávat, že se výsledky dostaví v krátkém časovém horizontu.“

Zdroj a odkaz na celý rozhovor: https://www.vaticannews.va/en/vatican-city/news/2021-09/warsaw-conference-myriam-wijlens-abuse-church-listening.html