Směrnice jsou na nic, pokud je mocní církve nedodržují

Hannah Brockhausová

Řím, 30. dubna 2021

Podle odborníka /na oblast/ ochrany by měla katolická církev převzít větší zodpovědnost za selhání v minulosti a za reformu mocenských struktur, které umožňují zneužívání a jeho zastírání.

P. Hans Zollner SJ, psycholog, teolog a přední odborník na prevenci zneužívání, uvedl 30. dubna pro CNA, že činnost církve v rámci ochrany nebude dostatečně účinná, pokud nebudou mocní sdílet společné cíle.

„Můžete mít ty nejlepší směrnice, můžete mít ty nejlépe připravené lidi pro určitou práci, pro ochranu či bezpečnost, (ale) pokud sama instituce nedodržuje ideály vyjádřené směrnicemi – například pokud existují mocenské struktury, které jsou v rozporu s tím, co říkají směrnice o ochraně – pak jsou takové směrnice naprosto na nic.“

Zollner, vedoucí římského Centra pro ochranu dětí (CCP), pro CNA řekl, že právě rozsah zakrývání a dalších institucionálních pochybení byl „jedním z hlavních důvodů“ pro znovu zřízení centra jakožto plnohodnotné vzdělávací instituce.

Centrum založené roku 2012 má sídlo na Papežské gregoriánské univerzitě. 1. září se stane Ústavem antropologie: Mezioborovým studiem lidské důstojnosti a péče (IADC).

Kněz a profesor v jedné osobě uvedl, že touto změnou dojde ke vzniku akademické entity s vlastní právní subjektivitou. Bude moci mít vlastní členy fakulty a udělovat tituly licenciát (podobný magisterskému) a doktorát. Už nebude muset, co se týče udělování titulů, záviset na dalších univerzitách a „půjčovat si“ profesory.

„Stejně důležitá je také změna názvu,“ a vysvětluje, že centrum už nebude mít v názvu jen „ochranu dětí“, „protože svět i církev se přesouvají od ochrany pouze dětí i k dalším formám zneužívání, které vyžadují pomoc a ochranu.“

Zdůraznil, že institut bude stále zaměřen zejména na ochranu dětí před pohlavním zneužíváním v rámci katolické církve. Volba antropologie jakožto základu tohoto programu mu poskytuje „co nejširší možný záběr“.

„V průběhu let jsme pochopili, že pohlavní zneužívání a sexuální násilí zůstává problémem.“

Antropologie pokládá dobrý mezioborový základ a „pomáhá nám chápat různé aspekty, které přicházejí do hry, pokud hovoříme jak o zneužívání, tak o pohlavním zneužívání,“ a poznamenává, že „pohlavní zneužívání není pouze o sexualitě, týká se dalších skutečností. Například moci, emocí, psychologických východisek.“

„Během let jsme zjistili, že existuje jakýsi vzájemný vztah mezi osobnostmi lidí, kteří zneužívají, těmi, kdo to kryjí, a institucemi, které reprezentují.“

Zollner vyjádřil, že se chce institut „od obětí zneužívání učit, aby nám pomohly pochopit, jak prožívaly zneužívání a jak se s odstupem času dívají na realitu v institucích, ve kterých ke zneužívání docházelo, jaké struktury, zásady, které činy nebo nečinnost těchto institucí umožňovaly zneužívání a jeho krytí.“

Vedoucí Ústavu antropologie by měl být jmenován někdy koncem května či na začátku června. Zollner se plánuje do nového projektu zapojit jako profesor a „zbytek, uvidíme, co bude dál“.

Jak anglické diplomované studium, tak i anglický licenciátní program se již zaplňují do podzimního semestru.

Kněz uvedl, že je složité zobecnit stav ochrany dětí v církvi, protože je v jednotlivých zemích rozdílná situace. Ale ve většině zemí podle něj církev „dělá hodně a je skutečně pokroková jak v prevenci, tak v činnosti pro zvýšení ochrany“.

Nejtěžší je učinit pokrok v zemích, které nemají zavedené právní systémy, které by řádně vyšetřovaly a stíhaly trestné činy pohlavního zneužívání.

V některých oblastech má ale církev velký prostor ke zlepšení, uvádí odborník.

„Církev bohužel zaostává ve skutečném přiznání si odpovědnosti za zločiny z minulosti. Je skutečně nutné přijmout tuto zodpovědnost a přiznat si ji, protože jinak by byly veškeré snahy o ochranu ohrožené.“

Vzdělávací a výzkumný program antropologického ústavu „nezmění okamžitě všechno a ve všech zemích na světě“. Ale „jakýkoli druh vzdělávání má za cíl připravit lidi, kteří jednou převezmou zodpovědnost, vyrostou do profesionálních pozic a časem začnou pracovat v terénu“.

„Od počátku bylo naší snahou – téměř 10 let, od začátku Centra – pomáhat místním církvím a řeholním řádům pochopit, že (ochrana) je součástí poslání církve a že to není něco, co buď mít můžete, nebo nemusíte. Že jde o něco zásadního,“ uvedl.

Zollner doplňuje, že „stále více lidí v církvi, zejména zdola nahoru, chápe, že nelze popřít skutečnost zneužívání, ke kterému došlo, a že je potřeba důsledně investovat do ochrany, protože církev má být církví Ježíše Krista, který se ztotožňuje s těmi nejzranitelnějšími: chudými a nemocnými a těmi, kdo byli zneužíváni, nebo se nacházejí v jeho nebezpečí.“

Katolická církev dělá spoustu dobré práce s migranty, s chudými a bezdomovci, ale „nevidím už tutéž angažovanost na přirozené, normální a – řekněme – emocionálně zainteresované úrovni vůči zneužívaným a vůči těm, které musíme chránit“.

„A o tuto změnu smýšlení nám jde.“

Zdroj:

https://www.catholicnewsagency.com/news/247475/safeguarding-expert-guidelines-are-in-vain-if-not-upheld-by-church-powers?fbclid=IwAR3m_q7JxyY6ahQxXe-p6lETBkoqp-DMxiDC260GYD1CbG11CUkKY43lYRk