Vše je spojeno s požadavkem podřídit se kontrole, autoritě faráře nebo doprovázejícího, který nám díky tomu umožní vyhnout se nebezpečím, chybám, pomůže nám jít přímou cestou. Jenomže cesta křesťana, cesta evangelia, je cestou svobody, nikoli zotročení, kontroly nebo nesvobody. ... Schovávání se za poslušnost nebo velkou duchovní tradici to nemůže ospravedlnit. Úkolem duchovního vůdce nebo kněze není kajícníka nebo doprovázeného ovládat nebo mít nad ním moc, ale doprovázet ho a přitom plně zachovávat jeho svobodu.
autor: Tomasz P. Terlikowski
To, co se stalo ve Wroclawi (a jak už víme, nejen tam), není jen příběh strašlivého (neřkuli ďábelského) sexuálního, citového a fyzického násilí, ale také odhalení mnoha dalších patologií spirituality. Bohužel nejsou ani trochu neobvyklé. V méně radikální podobě je můžeme vidět i na mnoha dalších místech.
Drastické násilí a manipulace, které otec Pawel (nebo Marek, protože podle toho, kdo nám o něm vypráví, vystupuje pod tím či oním jménem) používal, stejně jako nedostatek náležité kontroly nad ním, což vedlo k dalším zločinům, mohou odvádět pozornost od toho, že problémy (možná ne tak radikální, ale skutečné), s nimiž se v tomto příběhu setkáváme, se netýkají jen tohoto jednoho řeholníka, ale jsou obecněji příznačné pro určitý soubor patologických spiritualit, s nimiž se můžeme setkat na mnoha místech polské církve. Příběh otce Pawla je shromažďuje a jasně ukazuje, k čemu může vést tolerance (samozřejmě pokud jsou pastorační výsledky) mentality a spirituality, která nemá nic společného s křesťanstvím, ani s náboženstvím obecně, ale vyrůstá z mechanismů psychomanipulace vlastní sektě, pěkně zabalené do katolické krabičky. Analýza toho, co se tehdy stalo, je vedle povinnosti odškodnit oběti a spravedlivě potrestat pachatele a představené, kteří ho chránili, jedním ze základních úkolů, před nimiž církev v Polsku v současnosti stojí. Tento příběh, v rozporu s tím, co si myslíme, vypovídá mnohé o patologiích spirituality v polské církvi.
Začněme prvním problémem. Na první pohled se může zdát, že je to jen drobnost, ale pravdou je, že je zdrojem dalších, a bez něho by nebylo možné mechanismus takové psychomanipulace vybudovat. Platí jak pro duchovní, tak pro laiky - v celém příběhu je vepsán mechanismus závislosti, přesněji řečeno pastorace chápané jako psychická závislost. Duchovní (ne nutně vědomě, i když v tomto případě tomu tak spíše bylo) si myslí, že přibližování se, hluboké vstupování do života, do každodennosti, do dramat, a konečně jejich ovládání, prožívání, a využívání k budování vztahů či spirituality je pastorační služba. Závislost na knězi, na jeho rozlišování, nápadech, vizích se má stát křesťanskou cestou. Není zde prostor pro zralost, pro oddělení se a vlastní cestu (i když o to vlastně v celé formaci jde), kterou nahrazuje odevzdání se duchovnímu vůdci, faráři, a považování ho za vzor a pomoc jemu za své hlavní povolání. Když se pozorně podíváme do mnoha katolických farností a společenství, zjistíme, že existuje mnoho příběhů mladých dívek a starších žen, které strávily svůj život v blízkosti kněze a myslely si, že to dělají pro Boha. Takové vedení má málo společného s pastorační péčí, s doprovázením, s rozlišováním povolání. Otcovství (i duchovní) má vést k odchodu, k odloučení, k vlastní cestě (i když stále blízké), ne k závislosti. V okamžiku, kdy doprovázející (nebo doprovázený) zpozoruje, že se objevuje citová nebo duchovní závislost, je třeba vztah přerušit, protože se stává neuspořádaným. I když to nevede k porušení požadavku čistoty, je to pro obě strany duchovně nebezpečné.
Příběh o. Pawla ukazuje, že ačkoli si někteří představení uvědomovali, že řeholník činí mladé lidi na něm natolik závislými, že zanedbávají studium, že začínají žít v klášteře, zároveň jeho pastorační efektivita způsobila, že většina to tolerovala, a dokonce to považovala za pastorační úspěch. Je třeba vědět, že i když to jindy nevede tak daleko, i když to nekončí zločinem, není vytváření závislosti na sobě ani úspěchem, ani pastorační metodou. Je to více či méně vědomá manipulace a jako taková by měla být přerušena pro dobro doprovázejícího i doprovázených.
Pastorační prací není ani neustálé odhalování hříchů u věřících, nacházení u nich toho, co oni sami nevidí, a hledání mimořádných metod, jak tento hřích odstranit nebo jak jim dát najevo jeho velikost. Zpověď je v naprosté většině případů zcela dostačující metodou, jak se vypořádat s vlastní hříšností. K tomu není třeba vyzývat k rozchodu s blízkými nebo k nim vzbuzovat nedůvěru či hledat ďábla v žárovkách (jako to bylo u o. Pawla) nebo v předmětech. Není a nesmí být na místě veřejné vyznávání hříchů. Zpověď se má vykonat před knězem, nikoli před společenstvím, a to v naprosté intimitě a bezpečí. Jakékoli využití poznatků o hříších, zraněních nebo problémech, které kněz nebo vedoucí skupiny získá během rozhovoru nebo zpovědi, je naprosto nepřijatelné a představuje určitý druh psychologického a duchovního násilí, i když by se nejednalo o porušení zpovědního tajemství. A přitom z mnoha rozhovorů s lidmi vím, že se takové věci stávají. Čím charismatičtější (ne nutně ve smyslu náboženského stylu) je duchovní nebo vedoucí, tím častěji.
To vše je spojeno s požadavkem podřídit se kontrole, autoritě faráře nebo doprovázejícího, který nám díky tomu umožní vyhnout se nebezpečím, chybám, pomůže nám jít přímou cestou. Jenomže cesta křesťana, cesta evangelia, je cestou svobody, nikoli zotročení, kontroly nebo nesvobody. Všude tam, kde je snaha kontrolovat věřící, kde dochází k "rozlišování" (motivovanému zvláštní blízkostí s Duchem svatým nebo autoritou kněžství) ohledně životní cesty, životního stylu, volby studia nebo modelu soukromého života, kde chce duchovní vůdce nebo kněz znát příliš mnoho detailů našeho života a kde do něj zasahuje, tam už nemáme co do činění s duchovním doprovázením nebo pastorací, ale s formou duchovního násilí nebo psychomanipulace. Schovávání se za poslušnost nebo velkou duchovní tradici to nemůže ospravedlnit. Úkolem duchovního vůdce nebo kněze není kajícníka nebo doprovázeného ovládat nebo mít nad ním moc, ale doprovázet ho a přitom plně zachovávat jeho svobodu.
Další duchovní patologií je neustálé hledání nových, mimořádných forem vztahu s Bohem, nových forem modlitby, které nahrazují obyčejné formy zbožnosti, běžné zpovědi nebo pobožnosti. K odpuštění hříchů úplně stačí zpověď, k uctívání Boha stačí eucharistie a člověk opravdu nemusí v noci bdít, aby byl zbožný. Duch svatý "přistává" (jak říká jedna sestra ze společenství, ke kterému patřím) na vyspaných, a já bych dodal, že nevyspaní a přetěžovaní (také sofistikovanými modlitbami nebo umrtvováním), se nestávají zbožnějšími, ale náchylnějšími k manipulaci. Doprovázející by to měl vědět a ti, kdo ho kontrolují, by si měli uvědomit, kdy jeho jednání začíná hraničit s manipulací, aby mohli v pravou chvíli zakročit.
A konečně třeba zdůraznit, že Duch svatý, tím méně některý z jeho zástupců, nás nikdy nevyzve k porušování morálních norem, k jejich obcházení, k jejich zlehčování, ani k zásadě, že některá část věřících nebo duchovních, na údajně vyšší úrovni než ostatní, má právo chovat se jinak, žít nemorálně. A také se musí zdůraznit, že pokud doprovázející vyžaduje od jemu svěřených věřících zachovávat tajemství ohledně jejich modlitebních forem a jejich stylu zbožnosti, může to znamenat, že má co skrývat. Už to samo o sobě by nás mělo varovat.
Wroclawský případ nás však upozorňuje ještě na jednu věc. Hlavním měřítkem správnosti pastorace nemůže být její efektivita. Silným argumentem ve prospěch hrdiny oněch událostí bylo to, že přináší mnoho povolání, že přitahuje mladé lidi, že je jimi zbožňován. Představený, který takové ukazatele oceňuje, si nemůže nepoložit otázku, za jakou cenu se tak děje, jakými metodami a zda nedochází k situaci, kdy účel světí prostředky. Neexistuje žádná pastorace, žádný skutečný duchovní prospěch, který se uskutečňuje prostřednictvím manipulace, kontroly a nátlaku. Vždycky to bude ovoce z otráveného stromu. I to je třeba mít na paměti, když přemýšlíme o této věci a o tom, jak se k ní v průběhu let přistupovalo.
Zdroj:
https://deon.pl/kosciol/komentarze/patologie-duchowosci,1221002
