Shrnutí zprávy odborné komise o činnosti Pawla M. a orgánů provincie v jeho případě

Zveřejnění drastických skutečností týkajících se činnosti dominikána Pawla M., k němuž došlo v březnu 2021, vyvolalo v Polsku zděšení veřejného mínění. Média informovala, že tento řeholník se před více než dvaceti lety dopouštěl strašlivých zvěrstev v komunitách, kde působil jako duchovní. Zprávy o bití, k němuž docházelo během jím vedených společných modliteb, vzbudily obavy. Ještě děsivější pro mnohé byla informace o opakovaném sexuálním zneužívání několika žen během duchovního vedení. Jedna z obětí - řeholnice, jejíž hranice intimity dominikán opakovaně porušoval, oznámila trestný čin znásilnění na státní zastupitelství 2. března 2021. V případě ostatních obětí se trestní řízení zdálo nemožné - kvůli uplynutí času a promlčení. Na rozdíl od mnoha jiných případů, jejichž předmětem bylo sexuální zneužívání nezletilých, Pawel M. ublížil dospělým, kteří ho považovali za svého duchovního vůdce.

Od chvíle, kdy všechny tyto skutečnosti vyšly najevo, bylo zřejmé, že dominikánští představení se v případě Pawla M. po mnoho let dopouštěli velké nedbalosti, přestože se na ně oběti opakovaně obracely s žádostí o elementární spravedlnost. Tváří v tvář této situaci se vedení polské provincie Řádu bratří kazatelů rozhodlo k bezprecedentnímu kroku. Otec Pawel Kozacki OP, provinciál polských dominikánů, pověřil 30. března letošního roku nezávislou odbornou komisi, aby prošetřila okolnosti jednání Pawla M. a institucí provincie v jeho případě po dobu více než dvaceti let až do současnosti. Polští dominikáni tím chtěli stanovit standardy pro spravedlivý proces v případech podobných případu Pawla M. Zveřejnění této zprávy je důkazem, že se Řád bratří kazatelů v Polsku neodchýlil od svých původních záměrů.

Komise zřízená polskými dominikány zjistila, že v průběhu řeholní formace a od počátku pastorační činnosti bylo možné pozorovat znepokojivé jevy spojené s narušenou osobností Pawla M. a jeho pozoruhodnými náboženskými projevy. Ty rozvíjel v rámci charismatické spirituality, aniž by se opíral o dostatečně pevné intelektuální základy. Své touhy směřoval k mimořádným náboženským zážitkům mystické povahy. Zároveň chtěl být průvodcem ostatních lidí na cestě za takovými zážitky. Pod vlivem náboženských praktik charismatického charakteru se postupně objevovaly stále více znepokojující rysy v činnosti a osobnosti Pawla M.. Dominikánský řád na to adekvátně nereagoval. Důsledky byly dramatické. Řeholník způsobil obrovské škody mnoha lidem, s nimiž přišel do styku při své pastorační činnosti.

Přizpůsobení charismatického hnutí v pastorační činnosti Pawla M. bylo chybné, vycházelo z jeho subjektivních intuicí a pocitů, bylo v rozporu s pravidly katolické církve a používalo zkreslená mesiášská, mariánská a vykupitelská témata. Od počátku své formace byl řeholník fascinován především démonologickými aspekty, což ho vedlo k tomu, že si vytvářel stále více odchylné pojetí katolické nauky. Extrémní démonizace skutečnosti, kterou v charismatických kruzích 90. let 20. století posilovala tehdy módní četba (pocházející rovněž z protestantských letničních kruhů) o tzv. modlitbě osvobození od vlivu osobního zla a o exorcismových praktikách, posílila přesvědčení Pawla M. o jeho jedinečné roli "duchovního terapeuta" ve vztahu ke svěřeným věřícím. Navíc jeho zájem o dílo a osobu nechvalně proslulých bratří fra Marie-Dominique Philippe OP a (i když v menší míře) fra Thomase Philippe OP[1], který vyvrcholil obhajobou doktorátu pochybné kvality, ještě více posílil deformaci vnitřního života řeholníka. Pawel M. se totiž domníval, že jeho posláním je vytvořit, podobně jako v případě dvou francouzských dominikánů, "nové společenství" a řeholní společenství, v němž by mohl realizovat svou vlastní verzi křesťanské víry jako představený a duchovní vůdce.

Samotné připuštění Pawla M. ke svěcení, pastorační práci, udělování svátostí, včetně svátosti pokání, a kázání Božího slova bez odpovídajícího duchovní supervize a intelektuální kontroly, bylo chybou. V okamžiku přijetí takového rozhodnutí byly přehlíženy pochybnosti, které se v počátečním období formace objevily ohledně osoby Pawla M. Pozdější rozhodnutí o pastoračních úkolech řeholníka nebo o jeho setrvání v řádu a v kněžském stavu navzdory odhalenému zlu, kterého se dopustil, byla důsledkem nepochopení a někdy i bagatelizace problémů spojených s jeho osobností a škod, které působil druhým.

Odhalení nesrovnalostí v jednání Pawla M. ztěžovaly jeho nesporné pastorační úspěchy, charisma s nímž shromažďoval stovky lidí na liturgii, angažovanost, oddanost a loajalita lidí v jeho společenství. Od samého počátku však byly vznášeny námitky proti činnosti Pawla M. (jak ze strany jeho řeholních spolubratří, tak ze strany věřících laiků) a adresovány jeho nadřízeným. Zájem o ně radikálně poklesl po nástupu P. Macieje Zięby OP do úřadu provinciála v roce 1998. V době nejotřesnějších událostí spojených s činností wroclavského Společenství svatého Dominika, jehož vedoucím byl Pawel M., začala už fungovat kultura úspěchu, kterou nastolil tehdejší provinciál. Dominikáni měli v polské společnosti značnou prestiž, zejména mezi inteligencí. Často byli vnímáni jako jedna z nejlepších částí církve v Polsku. Oceňována byla intelektuální úroveň řeholníků, jejich zapojení do veřejné činnosti a zásluhy v pastorační oblasti. Otec Maciej Zięba OP chtěl vytvořit strategii dalšího rozvoje řádu v Polsku na základě image, kterou dominikáni v té době měli. Pastorační úspěchy Pawla M. dokonale zapadaly do tehdejších plánů a záměrů provinciála. To nejvíce ztěžovalo adekvátní řešení námitek vznesených proti činnosti řeholníka, který škodil svěřeným lidem.

Společenství svatého Dominika, které ve Wroclavi v letech 1996-2000 vedl Pawel M., bylo založeno na mechanismu psychomanipulace. Zahrnovalo také fyzické násilí a sexuální zneužívání. Společenství mělo všechny znaky, které umožňují označit ho za sektu. Jiná věc je, že jeho členové - stejně jako mnozí lidé, na jejichž cestě Pawel M. stál - nepochybně prožívali pod vlivem řeholníka mimořádně intenzivní náboženské zážitky. To znamenalo, že racionální pohled těchto lidí na situaci v souvislosti s jejich psychickou závislostí na Pawlu M. a jím propagované spiritualitě byl často velmi obtížný. O to více překvapuje, že chování tohoto řeholníka vůči lidem, kteří mu byli svěřeni v jeho pastorační práci, se nesetkalo s účinnou reakcí dominikánských spolubratří, která by neutralizovala jeho destruktivní účinky.

Považujeme za téměř nemožné, že by se takto fungující skupina mohla "schovat" tak dobře, aby nevzbudila zájem ostatních dominikánů. Dochovala se totiž písemná svědectví několika spolubratří Pawla M. z konce 90. let, která přesně identifikovala rozsah nesrovnalostí v řeholníkově službě. Zaznamenali mimo jiné nejasné vztahy mezi Pawlem M. a členy společenství, despotické duchovní vedení, rozeznávání povolání ke kněžství a zasvěcenému životu s okamžitou výzvou k přerušení vztahů s příbuznými, několikahodinové modlitby s psychickým nátlakem vyvíjeným na jejich účastníky, řeholníkovo neustálé hledání "nečistoty" u lidí poddaných jeho duchovnímu vedení, a také démonizoval realitu, což se projevovalo například v podivných rituálech, jako bylo pálení věcí, které údajně obýval satan, na klášterním dvoře.

Navzdory těmto poznatkům se představení polských dominikánů v té době nesnažili podrobně prozkoumat teologické úchylky v chování Pawla M. Jeho krajně nesprávné - v rámci katolické pastorace - používání prvků charismatické spirituality totiž vycházelo ze dvou nebezpečných přesvědčení.  Tím prvním bylo sebezbožštění, tj. přesvědčení, že je výjimečným zástupcem Boha, téměř dokonalým hlasem Ducha svatého. Druhý aspekt duchovního prohřešku Pawla M. spočíval v mesiášství. Řeholník věřil, že se dokáže natolik připodobnit trpícímu Kristu, že může ovlivnit cestu spásy druhých, a to buď vlastním utrpením, nebo častěji tím, že způsobí utrpení (včetně fyzické bolesti) druhým. Zároveň byl Pawel M. přesvědčen, že je obdařen zvláštním charismatem pro rozpoznávání duchovní a existenční situace lidí, s nimiž se setkává. Toto přesvědčení ho mnohokrát vedlo k vážnému zneužívání svátosti zpovědi a k porušování jejího tajemství. Tato a výše zmíněná zneužití nebyla tehdejším spolubratřím Pawla M. zcela neznámá, i když si nebyli plně vědomi duchovního násilí řeholníka a podrobností teologických deformací, které z něho vyplývaly. Přesto však, jak se domníváme, nelze ospravedlnit, že dominikáni (jak ve Wroclavi, tak vedoucí dalších společenství v Poznani a Jaroslawi, která byla úzce spjata a spolupracovala s wroclavskou skupinou) na tehdejší jednání Pawla M. jasně nezareagovali.

Zvláštní postavení Pawla M. a krajně neadekvátní přímá reakce na zjištěné zneužívání byly nepochybně ovlivněny jeho osobním vztahem s o. Maciejem Ziębou OP, vnitřní solidaritou společenství spolubratří a jejich podřízeností o. Macieji Ziębovi. Od začátku roku 1998 byl P. Maciej Zięba OP informován o trestuhodném chování Pawla M. ve Společenství sv. Dominika ve Wroclavi. Dostával zprávy o modlitbách trvajících celé hodiny, někdy až do pozdních nočních hodin. Znepokojení rodinní příslušníci a známí členů wroclavského společenství poukázali na přítomnost sektářské mentality ve skupině vedené Pawlem M. Osoby svěřené do pastorační péče řeholníka stále více omezovaly kontakty se svými rodinami a přáteli mimo společenství. Někteří z nich zanedbávali studium (dokonce ho zanechali) a věnovali své úspory "nové komunitě", kterou si Pawel M. vysnil. Otec Maciej Zięba OP také umožnil absurdní "evangelizační" cestu svého spolubratra do Číny spolu s některými členy wroclavského společenství (Pawel M. "rozeznal", že je povolán obrátit čínskou společnost na křesťanství). Tehdejší provinciál polských dominikánů byl rovněž informován o projevech fyzického násilí, k němuž docházelo během modliteb, a o psychickém a duchovním nátlaku, který Pawel M. používal (mimo jiné o tom, že násilně vylučoval členy společenství jako "Jidáše nevěrné Bohu").

Přesto až do počátku roku 2000 otec Maciej Zięba OP neukončil činnost svého spolubratra ve Wroclavi. Stalo se tak až poté, co mu otec Marcin Mogielski OP předal několik písemných svědectví členů společenství, kteří si již byli vědomi újmy, kterou zažili v důsledku psychomanipulace ze strany Pawla M. V úterý svatého týdne tehdejší provinciál polských dominikánů odvolal řeholníka z místa akademického kaplana ve Wroclavi. Již na jaře téhož roku se P. Maciej Zięba OP dozvěděl o sexuálním zneužívání čtyř žen Pawlem M. v rámci "duchovního vedení". Obdržel také písemnou informaci o několikanásobném znásilnění jedné z nich. V tomto případě však nezahájil kanonické řízení, ani trestný čin neoznámil státnímu zastupitelství. P. Maciej Zięba OP Pawla M. "potrestal" pouze pokáním: zakázal mu vykonávat svátosti, strávil několik týdnů v kamaldulském klášteře v Bielanech v Krakově a rok pracoval v hospici v Lublinu.

Postoj tehdejších představitelů řádu k poškozeným byl naprosto nevhodný. Po odhalení nesrovnalostí ve fungování Společenství svatého Dominika ve Wroclavi se dominikáni nijak organizovaně nesnažili napravit následky chybné náboženské formace a duchovního života, který Pawel M. nastolil. Některým obětem bylo nabídnuto pouze uhrazení nákladů na psychoterapii, což oběti vnímaly jako ponížení. Kromě toho jim (s výjimkou otce Marcina Mogielského OP) nebyl nabídnut žádný jiný projev empatie a podpory, což přispělo k vzniku sekundární viktimizace. Dominikáni také během následujících 20 let adekvátně nereagovali na stížnosti a dotazy, které jim zasílali poškození ohledně dalšího působení Pawla M. v řádu a možnosti vzniku nebezpečných situací při jeho činnosti.

Mezitím se Pawel M. po ročním zákazu vysluhování svátostí vrátil k běžné kněžské činnosti. Od roku 2001 až do konce působení o. Macieje Zięby OP jako provinciála v roce 2006 slavil eucharistii, hlásal Boží slovo, vysluhoval svátost pokání. Nebyly mu svěřeny pouze úkoly individuální a skupinové pastorace. Od počátku působení provinciála P. Krzysztofa Popławského OP (tedy od roku 2006) - začala být činnost Pawla M. omezována, až po téměř naprosté odvolání ho z kontaktů s lidmi mimo dominikánské prostředí. Ale s výjimkou období, kdy byl po obhájení doktorské práce poslán pracovat v psychiatrické léčebně a do farnosti v Jaroslawi, což je v kontextu skutečností známých tehdejšímu provinciálovi pro nás nepochopitelné rozhodnutí. 

Na druhé straně byl Pavel M. po léta vystaven omezením při výkonu své kněžské služby a ve styku s lidmi pouze na základě rozhodnutí provinciálů, bez jakéhokoli řádného právního základu a postupu. Ani po ukončení provinčního úřadu P. Macieje Zięby OP v roce 2006, tedy až do roku 2021, nebylo v případě Pawla M. vedeno žádné kanonické řízení, nebylo mu přiznáno právo na obhajobu, nikdy proti němu nebyly vyneseny žádné tresty podle Kodexu kanonického práva. Současně, jakoby odvozeně, mu nehrozila žádná reálná hrozba závažnějších následků v případě porušení uložených zákazů. Jediný pokus Pawla M. podat formální odvolání (rekurs) ke generálovi Řádu kazatelů proti rozhodnutí uplatnit vůči němu omezení se ukázal jako neúspěšný. Podle našeho názoru vyplynulo z přesvědčení o nutnosti chránit ostatní před Pawlem M. a neprokázovalo správnost opatření, která provinciálové použili. Rozhodnutí po sobě jdoucích provinciálů byla přijata na základě nedostatečného právního poradenství a jeho špatného použití. To mělo za následek vytvoření chybného právního postavení Pawla M. a chybné povědomí provinciálů o právních možnostech, které měli ve skutečnosti k dispozici. Zejména byli udržováni v přesvědčení, že nemají právo ukládat Pawlu M. zákonné kanonické tresty. Po sobě jdoucí převoři klášterů, v nichž Pawel M. pobýval, nedostali dostatečně přesné informace o jeho situaci, aby mohli pochopit závažnost povinností představeného v jeho případě. Systém kontroly dodržování omezení byl slabý. Po pravdě je však třeba poznamenat, že jeden z bývalých představených kláštera svatého Jacka ve Varšavě projevil v tomto ohledu mimořádnou ostražitost a pečlivost.

Postupem času začala být opět oceňována horlivost Pawla M. Z tohoto důvodu byla přijata jeho velmi omezená pastorační činnost, která byla zaměřena především na akademickou práci (obhajoba doktorské práce), práci s nemocnými a staršími bratry, v archivu a technickém zázemí.

Provinciálové měli k dispozici rozdílné psychologické a psychiatrické posudky na Pawla M. V průběhu dvaceti let bylo vypracováno několik posudků různé kvality a s protichůdnými závěry. Okolnosti, za nichž byly tyto pro Pawla M. příznivé posudky vypracovány, a to na základě jediného vyšetření bez komplexního zkoumání jeho dosavadní anamnézy, a které jako obecný závěr výslovně uvádějí naprostou absenci výhrad k jeho schopnosti vykonávat kněžskou a pastorační činnost, nám dovolují pochybovat o spolehlivosti procesu jejich vypracování.

Důsledkem těchto událostí bylo postupné odstraňování zákazů, které Pawla M. v posledních letech omezovaly, například souhlas s kázáním v ženských klauzurních klášterech - v domnění, že možnost přímého kontaktu s jeptiškami bude minimální - což vedlo k tomu, že se dostal do bezprostřednějšího kontaktu se ženami, což mu poskytlo příležitost k dalšímu sexuálnímu zneužití jedné z nich. Je třeba také poznamenat, že Pawel M. sám proti vůli svých představených (nebo je chytře obešel) podnikal aktivity pastoračního charakteru a navazoval vztahy mimo klášter. Také dříve, v době zákazu pastorační činnosti, udržoval nevhodné vztahy se zasvěcenými ženami a vystavoval je psychické manipulaci. Svědectví v tomto ohledu jsou však velmi omezená vzhledem k malé důkazní spolupráci této skupiny žen.

Spis v tajné části archivu provinciála obsahoval všechny relevantní informace, které svědčily o závažné poruše osobnosti Pawla M. a o tom, do jaké míry byli poškozeni členové společenství svatého Dominika ve Wroclavi. V případě předběžného kanonického vyšetřování kdykoli po roce 2000 by orgány řádu získaly další důkazy, které by naznačovaly, že se Pawel M. dopustil nejzávažnějších deliktů ve smyslu Kodexu kanonického práva, což by vedlo k uložení těch nejkrajnějších opatření, které kanonické právo stanoví.

A konečně, oběti byly - domníváme se, že ne vždy vědomě - uváděny v omyl ohledně situace Pawla M. Obsah korespondence adresované obětem považujeme za nedostatečně empatický a způsob, jakým s jednou z nich nedávno jednal tehdejší dominikánský provinční delegát pro ochranu dětí a mládeže, považujeme za nestandardní a postrádající vztahovou kompetenci.

Případ Pawla M. má několik rozměrů, na které jsme se v průběhu práce Komise snažili upozornit. Kromě zjištění základních skutkových okolností bylo třeba odpovědět na otázku, proč dominikáni nedokázali zabránit tak velké újmě, která byla způsobena jejich spolubratrem. Zajímalo nás také, co je příčinou toho, že se řádu dosud nepodařilo poskytnout obětem odpovídající odškodnění. Velkou roli v tom bezpochyby sehráli konkrétní lidé, především představení Pawla M. v čele s P. Maciejem Ziębou OP. Svou roli sehrála i slabá intelektuální a duchovní formace řeholníků a četné nedostatky vnitřní struktury samotného řádu, v němž mohli po mnoho let působit amatérští právní poradci. Případ Pawla M. je také do jisté míry ukázkou stavu církve nejen v Polsku, ale i ve světě. Vše, co souviselo a stále souvisí s případem polského dominikána, má také širší, celocírkevní souvislosti.

Plné znění zprávy: https://info.dominikanie.pl/2021/09/raport-komisji-ws-o-pawla-m/