Marcin Mogielski, člověk se zkušeností se zneužíváním a polský bojovník za práva obětí zneužívání v církvi, opouští katolickou církev.
Zbigniew Nosowski, 08. dubna 2023
Ani takový bojovník, jako je Marcin Mogielski, neuspěl ve svém boji proti církevnímu systému v římskokatolickém provedení.
Marcin Mogielski, dosud dominikán, právě napsal na Facebooku:
"Drazí, po těžkých letech žádostí, aby se církevní instituce postavila na stranu poškozených a vyloučených, jsem zjistil, že tento systém nechce změnu. Moje ruce jsou příliš krátké a moc nade mnou je silná a účinná.
Jsem stále křesťanem, ale v evangelické luteránské církvi. Konečně doma, v bezpečném domě. Ježíš, evangelium a člověk, každý bez výjimky, milované Boží dítě, vykoupené a zachráněné Boží otcovskou láskou. Srdečně vás zdravím".
Jsem z toho velmi smutný, i když toto rozhodnutí dokonale chápu. Nejsem ale smutný, protože by luteráni byli špatní (protože nejsou). Smutný jsem z toho, že ani takový bojovník, jako byl Marcin Mogielski, neuspěl ve svém boji proti církevnímu systému v římskokatolickém provedení.
Nakonec „nezapadl“ ani mezi dominikány. Cítil, že se mu v církvi nedostává takové podpory, jakou ve svém boji potřeboval, a proto se po téměř 30 letech rozhodl řád opustit.
Za toto rozhodnutí však nejsou zodpovědní dominikáni. Je třeba jasně říci, že v nedávné době existoval pouze jeden člověk, který mohl svým rozhodnutím účinně ovlivnit to, aby bouřícímu se dominikánovi ukázal, že v římskokatolické církvi je prostor pro katolicitu víry, evangelijní smýšlení a úctu k člověku. Touto osobou je arcibiskup Andrzej Dzięga.
Štětínsko-kamenický metropolita bohužel pokračoval ve stejném zacházení s Mogielským, jako jeho předchůdci. V posledních měsících mateřská diecéze dominikánovi opět ublížila. Navzdory konečnému verdiktu církevního soudu v případu o. Andrzeje Dymera arcibiskup Dzięga stále neuznává vinu svého duchovního a odpovědnost dalších tamních metropolitů za to, že ignorovali oběti, vědomě kryli pachatele a udělovali mu církevní pocty.
Nejsem jediný, kdo je smutný. Marcin Mogielski byl důležitým záchytným bodem pro mnoho poškozených. Jedna z nich - Tośka Szewczyk - mi to před časem s bolestí řekla: "jsou odchody, které se dotýkají srdcí obyčejných členů církve, a šéfové si přitom ani neuvědomují, že se něco stalo". A dodala z vlastní zkušenosti: "Martin nesl mnoho lidí v jejich nejtěžších chvílích. Není však možné být donekonečna silným pro tolik lidí."
Podobně reagují i další poškození. Zpráva o úmyslech tohoto dominikána se v posledních dnech rozšířila a v každém rozhovoru s člověkem, který se na něj zeptal, jsem slyšel totéž: Naprosto ho chápu.
Já Martina také chápu, i když s ním nesouhlasím. Dosud totiž nekladu rovnítko mezi "systém, který nechce změnu" (abych použil termín z jeho prohlášení) a římskokatolickou církev. Ale možná je to tím, že moje ruce, i když nejsou delší než Mogielského (ba naopak: jeho zásluhy ve prospěch sexuálně zneužívaných lidí jsou mnohem větší), jsou rukama laického katolíka, takže pro mě platí menší omezení.
Martin už jednou z řádu odešel na dovolenou. Bylo to v roce 2009, rok poté, co vyšla najevo jeho role při hledání pravdy a spravedlnosti pro chlapce, kterým ublížil otec Dymer ve Štětíně. Poté se vrátil rychleji, než se očekávalo. Dojemně mi o tom vyprávěl v jednom podcastu.
Nemyslím si, že by se teď měl vrátit. Je to uvážené rozhodnutí, ne ukvapené. Ať žije podle svého svědomí a především ať setrvává v Boží věrnosti.
V podcastu mi Martin řekl, že se už 30 let modlí modlitbu odevzdání sv. Charlese de Foucauld i několikrát denně. Toto je její text:
Můj Otče, odevzdávám se ti, učiň se mnou, co se ti zalíbí. Ať se mnou učiníš cokoliv, děkuji ti za to. Jsem připraven na všechno, všechno přijímám. Nepřeji si nic jiného, než aby se tvoje vůle vyplnila na mne, na všech tvých tvorech, můj Bože. Odevzdávám svou duši do tvých rukou. Dávám ti ji, můj Bože s celou láskou svého srdce, protože tě miluji a protože je potřebou mé lásky dát se, odevzdat se do tvých rukou bez míry - s nekonečnou důvěrou, protože jsi můj Otec.
A já jsem se za tebe modlil včera (už s vědomím tvého rozhodnutí) při velkopáteční liturgii. Je v ní výzva k modlitbě za jednotu křesťanů:
Všemohoucí, věčný Bože,
jsme rozptýleni, ale ty nás chceš shromáždit,
jsme rozděleni, ale ty nás chceš sjednotit.
Dej, ať si uvědomíme,
že všichni jsme byli pokřtěni jedním křtem,
že všichni patříme jednomu Kristu:
Doveď nás k plnosti jedné víry
a k dokonalosti jedné lásky.
A tak budeme i nadále spolu, i když jinak.
Kéž bychom také společně pokračovali v přesvědčení, které jste vyjádřil na konci našeho podcastového rozhovoru: "Vím, že církev je Ježíšovo dílo a nakonec bude všechno dobré. V současné době se nacházíme v předsíni křesťanství". Koneckonců, jak jste řekl ve svém pravděpodobně posledním dominikánském kázání ve Vratislavi: "Obnova církve, která je před námi, je nutná, abychom nebyli dalším náboženstvím, ze kterého se stal skanzen.
Zdroj: https://wiez.pl/2023/04/08/smutno-marcin-mogielski-przechodzi-do-kosciola-luteranskiego
