Laická hnutí a komunity dávají už po desetiletí nesčetným katolíkům možnost znovuobjevit a prohloubit svou víru.
Přestože mnohá z nich přivádějí lidi blíže k Bohu, objevily se otázky ohledně vlivu, který některé laické skupiny uplatňují na své členy, a ohledně toho, jak by církev měla rozhodovat o reformování nebo zrušení hnutí, pokud zde dochází ke zneužívání nebo korupci.
Svatý Jan Pavel II. ve svém poselství ke Světovému kongresu církevních hnutí a nových společenství v roce 1998 uznal jejich význam a řekl, že laická hnutí jsou "jedním z nejvýznamnějších plodů onoho jara v církvi, které předpověděl Druhý vatikánský koncil".
Ne všechny plody však byly dobré. A několik hnutí a společenství čelilo Vatikánem nařízeným reformám a dokonce i zrušení.
Jezuita P. Hans Zollner, profesor psychologie a prezident Centra pro ochranu dětí na Papežské gregoriánské univerzitě v Římě, řekl 4. listopadu 2021 Catholic News Service (CNS), že před rozhodnutím o zrušení hnutí nebo společenství je třeba se pokusit o naplnění určitých kritérií, která naznačují, že reforma je možná.
"Jednou z podmínek je, nakolik je toto společenství nebo hnutí skutečně ochotno revidovat své stanovy a způsob fungování pod vedením někoho zvenčí," například komisaře, řekl Zollner.
Klíčovou otázkou je podle něj ochota při rozhodování jasně oddělit "duchovní vedení a vnější moc“.
"Duchovní vůdce by nikdy neměl mít moc řídit životní směr nebo rozhodnutí člověka," řekl. "Je třeba oddělit, kdo rozhoduje o vnější činnosti ['forum externum'] a kdo ví o duchovní stránce ['forum internum']. To je velmi důležitý bod, který některá hnutí a některé řeholní kongregace v rozporu s tradicí a církevním právem neberou vážně."
Možná je překvapivé, že katolická církev má omezený počet možností, jak zasáhnout do fungování laických hnutí a společenství. Zatímco papež může odvolat kardinály, kněze a biskupy, laiky lze potrestat pouze exkomunikací.
Další podmínkou podle Zollnera je, že pro provedení změn musí být stanovena určitá doba - nejlépe tři až pět let - a že někdo neprovázaný s daným hnutím musí určit, zda byly podmínky reformy splněny.
Samotné hnutí "nemůže být tím, kdo potvrdí, že se změnilo, protože pak hodnotí samo sebe a lidé to budou zpochybňovat," řekl, "a to právem".
Situace katolického hnutí Sodalitium Christianae Vitae, které založil Luis Fernando Figari v Peru v roce 1971, je jedním z příkladů obtížnosti rozhodování, zda prosazovat reformy, nebo přejít ke zrušení hnutí.
V roce 2015 peruánští novináři Paola Ugazová a Pedro Salinas společně napsali knihu s názvem Mitad Monjes, Mitad Soldados (Napůl mniši, napůl vojáci), která podrobně popisuje údajné psychické a sexuální zneužívání, stejně tak jako tělesné tresty a extrémní cvičení, které byli mladí členové hnutí Sodalitium Christianae Vitae nuceni snášet.
Interní vyšetřování z roku 2017 zjistilo, že Figari a tři další vysoce postavení bývalí členové zneužili 19 nezletilých a 10 dospělých.
Přestože papež František jmenoval amerického kardinála Josepha W. Tobina z Newarku ze státu New Jersey delegátem a kolumbijského biskupa Noela Antonia Londona z Jerica "apoštolským komisařem" pro dohled nad hnutím a jeho reformou, Ugazová a Salinas nadále čelí neustálému proudu právních problémů ze strany současných i bývalých členů Sodalitia.
Oba byli v roce 2019 zažalováni peruánským arcibiskupem Josém Egurenem Anselmim z Piury, který je členem Sodalitia od roku 1981. Ten později žaloby stáhl poté, co čelil značnému odporu veřejnosti a peruánské biskupské konference.
Nejsilnější odsouzení Sodalitia však přišlo od peruánského kardinála Pedra Barreta Jimena z Huancayo, který prohlásil, že Sodalitium Christianae Vitae a všechna ostatní náboženská hnutí zapletená do sexuálního zneužívání by měla být rozpuštěna.
"Osobně si myslím, že když se náboženská organizace dopustila trestného činu, protože tak to musí být řečeno z hlediska sexuálního zneužívání a ekonomické stránky, kde jsou také problémy - musí být zrušena," řekl v rozhovoru pro peruánskou rozhlasovou stanici Radio Santa Rosa na začátku března 2021.
"Základní problém je v tom, že zakladatel - a říkám to s velkou bolestí a smutkem a řekl jsem to při jiné příležitosti - je zvrácený člověk a takový člověk nemůže předávat svatost života, jak vyjádřil sám papež František v jedné ze svých apoštolských exhortací," dodal.
Ugazová řekla 3. listopadu 2021 CNS, že osobní útoky proti ní a Salinasovi se zhoršily, že je proti ní v současné době vedeno pět soudních sporů a že obdržela anonymní výhrůžku, která zněla: "Zemřete celí [pokrytí] červenou barvou, až přijde peruánský 'Charlie Hebdo'; vykouříme vás olovem," s odkazem na teroristický útok ve Francii v roce 2015, kdy ozbrojenci vtrhli do redakce kontroverzního satirického časopisu a zabili 12 lidí.
Přesto Ugazová uvedla, že se cítí povzbuzena podporou peruánské biskupské konference a peruánského arcibiskupa Carlose Castilla z Limy.
Bez ohledu na to, jaké kroky by církev měla podniknout nebo podnikne ohledně hnutí Sodalitium Christianae Vitae, Ugazová uvedla, že katolická církev musí vždy klást na první místo dobro a psychologickou a duchovní péči o oběti.
Připomněla, že na Zelený čtvrtek 2019 Castillo umyl nohy Josému Reyovi de Castrovi, "jedné z obětí, která Figariho rukou trpěla nejvíce".
Ugazová, která zadržovala slzy, řekla, že během pobytu v Sodalitiu byl Rey de Castro nucen neprojevovat žádné emoce ani mimiku. Přesto poté, co mu arcibiskup umyl nohy, ho poprvé viděla usmívat se.
"To je důležité a to, co arcibiskup Castillo udělal, je důležité," řekla. "Symbolicky to bylo důležité."
Autor: Junno Arocho Esteves
