Průzkum „La Croix“ ukázal, že mnoho biskupských konferencí po celém světě směrnice týkající se sexuálního zneužívání, které papež František vydal už před třemi lety, ještě ani nezavedlo.
Xavier Le Normand
10. května 2022
Před třemi lety vydal papež František důležité směrnice, které měly celou církev přimět, aby se zabývala problémem pohlavního zneužívání nezletilých a zranitelných osob.
Jak s nimi bylo naloženo?
Aby to La Croix zjistil, provedl rozsáhlý celosvětový průzkum v biskupských konferencích. Položil jim tucet otázek týkajících se ustanovení z „motu proprio“ Vos estis lux mundi, které papež vyhlásil 9. května 2019, a jeho uvedení do praxe. Jedná se o apoštolský list obzvláště vhodný k celosvětové analýze, protože je v něm řečeno, že „by měly být postupy pro prevenci a boj proti těmto zločinům, které zraňují důvěru věřících, přijaty všeobecně“. Navíc vyzývá ke konkrétnímu a lehce kontrolovatelnému kroku: do roka mělo dojít k vytvoření diecézních úřadů pro nahlašování (případů sexuálního zneužívání v církvi).
Celkem 26 biskupských konferencí souhlasilo, že odpoví na dotazy, což je jedna pětina všech biskupství, která byla oslovena.
Z obdržených odpovědí lze jen těžko vyvodit konečné poučení nebo obecný závěr. Odpovědi obdrželi z Francie, Polska, Madagaskaru a dokonce z Tchaj-wanu, Japonska a Ruska. Naproti tomu biskupové z Mexika, Spojených států nebo Belgie se ani neozvali.
Jediní Němci se pak snažili vysvětlit, proč neodpoví. „Svatý stolec nám předložil podobný dotaz. Odpovíme, ale ne skrze média,“ uvedli.
Zdá se, že Vos estis lux mundi má jedinečnou výsadu pro své šíření ve světě.
Kromě jazykových překladů nejběžněji užívaných Svatým stolcem (francouzština, angličtina, italština a španělština), bylo „motu proprio“ přeloženo také do ruské, maďarské, japonské, indonéské, tamilské a mandarinské verze. Jedná se o výjimečnou snahu na straně biskupských konferencí, jakou pro mnoho jiných papežských dokumentů nebývá zvykem vyvíjet.
Omezená dostupnost
Dokument sice může být přeložený, ale musí být zároveň i dostupný. A zde je to už složitější. Pouze polovina z biskupských konferencí, které odpověděly, uvedla, že mají dokument dostupný na svých webových stránkách. Ani nemusíme zjišťovat, jak je to s papírovým vydáním, protože ve třech ze čtyř zemí (jeho papírové vydání) vůbec neexistuje. Věřící, kteří hledají informace o tomto „motu proprio“, se budou muset v Rakousku, Litvě, Středoafrické republice nebo Myanmaru obrátit jinam než na své biskupy. Jednodušší to mají na Maltě, v Argentině, Francii a Kolumbii.
„Diecéze a biskupství, samostatně či společně, musejí do jednoho roku od vstupu těchto norem v platnost ustanovit jeden nebo více stabilních a snadno dostupných systémů pro nahlašování,“ říká se v „motu proprio“ jasně. Tato povinnost je jakýmsi jádrem Vos estis lux mundi. Mělo k tomu dojít do 1. června 2020, ale nestalo se tak všude. Národní biskupské konference na Mali, v Bosně a Hercegovině a Mozambiku přiznávají, že tyto úřady ještě vůbec ani nevytvořily. Celkem čtvrtina respondentů uvedla, že na tento pokyn dosud nezareagovali, což je v rozporu s kanonickým právem.
Takový počet je o to zásadnějším, protože si můžeme zcela legitimně domyslet, že mezi těmi, kdo odmítli odpovědět, bude ještě vyšší. Některé země, jako například Středoafrická republika a Guatemala, tvrdí, že tyto úřady otevřou ještě do konce současného kalendářního roku.
Než se rozhodnete případ /zneužívání/ nahlásit, potřebujete zjistit kam a komu
Pokud tyto úřady vůbec existují, jsou nejčastěji zřízeny na diecézní úrovni, někdy jsou ještě přidružené k dalším na úrovni národní. Věřící většinou kontaktní údaje vyhledávají na internetu. Méně často pak bývají zveřejněny přímo ve farnostech. Ve dvou afrických zemích je zaveden postup, který je přinejmenším překvapivým. Kdo se chce na tento úřad obrátit, musí nejdříve požádat svého faráře o kontakt na ohlašovací úřad. Nezdá se, že by takové uspořádání prospívalo svobodnému nahlašování. Pak ale zůstává otázka, k čemu takovéto úřady vůbec jsou.
Jakmile se dobereme kontaktních údajů, další komunikace většinou probíhá přes telefon nebo internet. Biskupské konference v některých zemích, např. v Rakousku a Polsku, nabízejí těm, kdo chtějí podat ohlášení, také osobní setkání. V jiných zemích, např. v Papue Nové Guinei a v Burundi, se zdá, že setkání „tváří v tvář“ je jedinou možností, což opět nevypadá jako nějaká podpora.
Jaký je výsledek takových struktur a k čemu vedlo zjištění celosvětové reality přístupu k pohlavnímu zneužívání v církvi?
Mnoho biskupských konferencí na otázky vůbec nereagovalo. „Nemáme žádné informace, protože systém funguje na diecézní úrovni,“ podala vysvětlení Maďarská biskupská konference. „Biskupská konference o tom nic neví, protože to spadá do kompetence diecézního ordináře,“ uvedla italská konference.
Nerovný přístup k případům
A šetření upozorňuje i na další slepou skvrnu v prevenci zneužívání: dominanci biskupa.
Nahlašovací úřady, přidělené prostředky a zacházení s nahlašovanými skutečnostmi závisejí zcela na místním biskupovi. Ten má plnou kontrolu nad resortem věnovaným prevenci a boji proti zneužívání. Některé biskupské konference – např. ve Francii – naznačily, že ani nemají celkový údaj o počtu uznaných obětí. Jinde se to naopak řeší na národní úrovni. Taková situace je třeba v Bulharsku, kde nebyl nahlášen jediný takový případ.
Ve Středoafrické republice a Guatemale bylo postoupeno ani ne pět případů Kongregaci pro nauku víry (jak to bylo pravidlem od r. 2000), která má na starosti vyšetřování případů pohlavního zneužívání páchaného kněžími na nezletilých nebo zranitelných dospělých. Z biskupských konferencí, které poskytly informace Kongregaci, tak jenom Polsko – které má velmi vysoký počet kněží – přiznalo více než deset nahlášení. Od začátku července 2018 do konce prosince 2020 Poláci poslali do Říma 368 případů, které se vztahovaly až k roku 1958.
Dostali aspoň biskupové odpověď z Vatikánu ke všem případům, které tam nahlásili?
Shromážděná data opět ukazují, že je tu i tato další překážka. Některé z biskupských konferencí, které případy nahlásily, uvedly, že ještě neobdržely odpověď Svatého stolce, a to buď vůbec, anebo ne ke všem případům. Například polští biskupové zatím dostali odpověď z Říma na 186 ze 368 případů.
Statistika tedy odhaluje slabinu i na tomto dalším stupni, a to přímo u Kongregace pro nauku víry, která má tyto případy na starost. Podle tiskové agentury I. Media dostává Kongregace každý rok okolo 500 spisů týkajících se kněží obviněných ze zneužívání nezletilých. Jejich zpracování trvá měsíce a v některých případech dokonce i roky.
Foto: Oběti pohlavního zneužívání a členové organizace Za ukončení zneužívání duchovními demonstrovali v únoru 2019 v Římě během summitu o ochraně nezletilých v církvi. (Foto: Alessandra Tarantinová / AP)
