V úterý (18. dubna) byla ve Freiburgu zveřejněna závěrečná zpráva pracovní skupiny "Mocenské struktury a analýza spisů" o dosavadním postupu arcidiecéze v případech sexualního násilí. Zveřejnění proběhlo v rámci tiskové konference Komise pro vyrovnání se se sexuálním zneužíváním v arcidiecézi Freiburg. Po představení zprávy pracovní skupinou "Mocenské struktury a analýza spisů" se k výsledkům zprávy v prvním prohlášení vyjádřil arcibiskup Stephan Burger.
18.04.2023, Freiburg
Prohlášení arcibiskupa u příležitosti zveřejnění zprávy pracovní skupiny "Mocenské struktury a analýza spisů" o zneužívání v arcidiecézi Freiburg:
Dámy a pánové!
Dnes zveřejněná zpráva pracovní skupiny "Mocenské struktury a analýza spisů" naší arcidiecézi odhalila, jak mohlo v minulosti dojít k selhání v našich církevních strukturách. Exemplární případy, které jsou zde prezentovány a zpracovány, nezanechávají, pokud jde o jasnost a přehlednost, žádnou pochybnost.
"Zejména moji dva předchůdci v úřadu v minulosti až do dnešní doby jednoduše ignorovali platné církevní právo, které stanovilo zásah a ohlášení případů. Jsem ohromen, že byli schopni takto jednat proti svému nejlepšímu svědomí," řekl Stephan Burger. "Ohromuje mě to proto, že Dr. Oskar Saier byl také kanonickým právníkem. Dr. Robert Zollitsch byl dlouhá léta personálním manažerem, stal se arcibiskupem a poté také předsedou Německé biskupské konference. Oba věděli o důležitosti i právní relevanci této problematiky. Byl za tím z dnešního pohledu nepochopitelný postoj solidarity.. Měl být zachován vnější obraz církve, který odmítal jakékoli pochybení. K tomu se přidala ochrana institucí, která měla přednost přede vším ostatním."
Tím se řídili při řešení sexuálního zneužívání dětí, mladistvých a zranitelných osob. V tomto smyslu se moji dva přímí předchůdci v arcidiecézním úřadě mimo jiné snažili pachatele co nejvíce chránit, jejich činy utajovat a zakrývat. Pokud možno se mělo zabránit zveřejnění zneužívání. Zpočátku byla informovanost o zneužívání naprosto nedostatečná. Utrpení, nouze a tím i životní osudy obětí byly ignorovány a potlačovány. Teprve pozdě, příliš pozdě, se obětem začala věnovat větší pozornost.
Chtěl bych dnes poděkovat především těm, kteří se odhodlali a odhodlávají k odvážnému a energickému kroku a oznámili zločiny, které na nich byly spáchány, aby pachatelé a odpovědné osoby mohli být v rámci možností pohnáni k odpovědnosti. Ano, rád bych povzbudil ty oběti, které se dosud nepřihlásily, aby tento krok učinily, i když to pro ně není snadné.
Právě tyto oběti nyní umožňují čelit zneužívání se vší jasností a závažností, aby se v současnosti a budoucnosti zabránilo tomu, co se v minulosti stalo jim, nevinným lidem. Děkujeme našim členům poradního sboru obětí, kteří se v tom zvláštním způsobem angažují. Kromě chybného a neprofesionálního postupu vůči pachatelům došlo i k naprosto nesprávnému posouzení situace postižených nebo k neochotě připustit závažnost trestných činů. Došlo také k úmyslnému opomenutí zahájit trestní stíhání.
Toto selhání odpovědných osob jmenovitě uvedených ve zprávě je skandálním chováním vůči postiženým. Místo aby sloužili spáse lidí, spáse duší, dali svou nedůslednou reakcí na zprávy a oznámení další prostor pro katastrofu. Tím sebe odpovědné osoby v naší arcidiecézi, a to právě s ohledem na Ježíšovo poselství, poskvrnili vinou. Ježíšova dobrá zpráva zde byla zjevně překroucena. Arcibiskupové jako lidé odpovědní za freiburskou arcidiecézi jsou vůči postiženým dlužníky. Jako arcibiskup se k tomu musím postavit čelem i já. A jako arcibiskup žádám dotčené lidi o odpuštění za toto selhání. Mohu se jen snažit stát při postižených, uznat jejich utrpení, být nápomocen s terapiemi, podpůrnými opatřeními a další pomocí i s nabídkou rozhovorů. A to činím s plným přesvědčením.
Jako bývalý úředník a současný arcibiskup jsem byl obviněn, že své předchůdce odsuzuji samolibě, protože jsem byl v minulosti také součástí tohoto systému.
Několikrát take zazněla otázka, zda jsem v minulosti nejednal stejným způsobem a nedopustil se stejných chyb. Nepochybuji o tom, že jsem se dopustil chyb. Kromě toho mě vede myšlenka, ba pochybnost o mně samém, zda jsem se osobně jako úředník a při tehdejší neznalosti počtu případů neměl více tázat a požadovat dodržování platných zákonů bez ohledu na to, zda by arcibiskup takové intervenci vyhověl.
V uplynulých letech jsem zejména v mnoha rozhovorech s oběťmi poznal ničivé účinky zneužívání. Zpráva dokazuje, že jsem se dopustil chyb. Zpráva poukazuje na to, že v některých případech jsem jako arcibiskup nebyl dostatečně sebekritický a důsledný při dokumentování postupů nebo vyžadování jejich dodržování. V tomto ohledu je důležité, abych v budoucnu ještě více dbal na uplatňování platného práva.
A dodávám: Tam, kde jsem se sám v minulosti dopustil chyb, kde jsem osobně podle dnešních poznatků podlehl chybnému úsudku při uplatňování platného řádu, kde jsem sám nebyl dostatečně citlivý při plnění svých úkolů ve svém chování vůči postiženým, toho hluboce lituji a prosím za odpuštění!
Poučíme se z chyb minulosti. Odstraníme strukturální nedostatky. A zlepšíme dohled a kontrolu procesů a postupů. V tom je zpráva se svými informacemi a indiciemi nepostradatelným napomenutím a pomocí. Pro mě a pro všechny ostatní v arcidiecézi je otázkou osobního postoje, jak můžeme ve světle evangelia převzít odpovědnost v rámci systému.
Zde jsem vděčný za každou pomoc a konstruktivní kritiku a za možnost - při vší systémové konečné odpovědnosti - řešit úkoly společně s ostatními. Děkuji pánům z pracovní skupiny za jejich pečlivý a profesionální výzkum, za jejich analýzu a - s tím související jasná doporučení v závěru zprávy.
Z toho vyplývají další možnosti jednání, abychom mohli optimalizovat naši práci. Společně s kolegy z arcidiecézního ordinariátu vyvodím z předložených zjištění závěry. To zahrnuje odstranění možných zdrojů chyb a přezkoumání a zlepšení potřebných kontrolních mechanismů.
Pokud jde o převzetí odpovědnosti arcibiskupem Dr. Robertem Zollitschem, nemohu mluvit za něj. Mohu pouze odkázat na jeho prohlášení, která v minulosti zveřejnil, včetně prohlášení, které včera zveřejnil na svých webových stránkách. Zda a v jaké podobě budou ještě vyvozeny církevní důsledky, záleží na posouzení Apoštolského stolce v Římě. Potřebná opatření byla zahájena.
Mezitím jsem v mnoha rozhovorech s oběťmi a ve spolupráci s poradními sbory pro oběti v naší arcidiecézi i na úrovni Německé biskupské konference mohl poznat a vnímat, co to znamená, když člověk po zneužití musí utvářet svůj život a vyrovnávat se s touto ničivou silou.
Ne nadarmo se nyní moje práce a úsilí soustředí na zpracování této situace, na intervenci a prevenci, a to jak na diecézní úrovni, tak na úrovni Německé biskupské konference. Zde máme jako církev trvalý a náročný úkol. Proto je naší povinností přispět svými poznatky a zkušenostmi a poučit se z nich i pro ty, kterých se to týká v jiných sociálních kontextech. Jde o to, abychom zneužívání co nejlépe předcházeli.
Vyrovnání se s minulostí, uznání utrpení, intervence a prevence jsou významnými a důležitými úkoly i do budoucna. To je pro nás jako pro církev stálou výzvou! S vědomím, že tento úkol můžeme v různých církevních oblastech zvládnout jen s pomocí mnoha dalších lidí, a s vědomím naší odpovědnosti bych rád poděkoval všem, kteří se podíleli a podílejí na vyrovnávání se se zneužíváním, intervenci a prevenci!
Nerad bych opomenul práci v různých tematických oblastech vykonanou původní komisí "Moc a zneužití". Z této první komise vznikla pracovní skupina "Mocenské struktury a analýza spisů". Její práce začala velmi rychle po zveřejnění studie "Moc a zneužití". Na to okazuje i tato zpráva.
A skutečnost, že v této práci nyní reorganizovaná komise podle pokynů společného prohlášení Nezávislého komisaře pro sexuální zneužívání dětí a Německé biskupské konference, je důležitým znamením jak dovnitř, tak navenek. Všem členům komise, kteří se tohoto úkolu dalšího zpracování ujímají, patří srdečné poděkování.
Na závěr svého sdělení bych rád odkázal na Janovo evangelium, 8. kapitolu, 32. verš, který je pro mě nepostradatelným aspektem celé práce. Ježíš tam poznamenává, že pouze pravda nás osvobodí. Abychom mohli s důvěrou čelit budoucnosti, musíme čelit pravdě, a to zahrnuje aktivní vyrovnání se se znepokojivou minulostí, která nerespektuje lidskou důstojnost, abychom mohli znovu přijmout Ježíšovo poselství.
Stephan Burger, arcibiskup
https://www.ebfr.de/detail/nachricht/id/180514-stellungnahme-des-erzbischofs-zum-bericht-der-ag-aktenanalyse/
