Během studené zimy 2020 byla jedna z členek správní rady SNAP oslovena bývalou obětí, která s ní sdílela stejnou zkušenost: před desítkami let zneužíval studenty různých škol v Detroitu ten stejný kněz.
Přeživší, říkejme jí Jane, se spojila s ředitelkou SNAP Judy Larsonovou, aby se s ní podělila o svůj příběh a o skutečnosti, které se jí zdály být zásadními pro její uzdravování. Richard Lauinger, kněz, který ji zneužíval, byl devadesátiletý a žil poklidně v Nevadě. Jane si přála, aby kněz pochopil, jak moc její život ovlivnil, a tak se ona i Judy rozhodly napsat dopisy popisující ono zneužívání a následky, které to na nich zanechalo, a Lauingerovi je poslat.
Jane a Judy napsaly dopisy, přiložily k nim své fotografie z doby zneužívání a odeslaly je. Bylo jim jedno, co na to Lauinger, zda vůbec odpoví, ale podle Judy je Jane vděčná, že ji vyslechla a pomohla jí na cestě k uzdravování. Ta naopak zase pomohla jí a navzájem se obě povzbudily v pravdě.
Následují dopisy obou žen:
Judy:
28. ledna 2021
Richarde Roberte Lauingere,
ano, znám Vaše celé jméno. Zato Vy pravděpodobně nepoznáváte desetiletou dívku na obrázku. Ona si Vás pamatuje, poznala Vás na fotografii 59 let poté, co jste ji nesčetněkrát sexuálně napadl na staré farmě patřící farnosti Panny Marie Bolestné, která se využívala coby fara. Vaše zločiny se jí vryly do paměti pro krutost a sobectví, které jste projevoval. Byl jste farníkům představen jako zvláštní zástupce boží, ne obyčejný člověk, ale jako proměněná, vznešená bytost, protože jste byl vysvěcen na katolického kněze. Jak se ti farníci mýlili, když věřili, že jste „zvláštní“, stejně jako jste to opakovaně tvrdil Vy mě. Jste kriminálník, pedofil a vrah dětských duší.
Ve čtvrté třídě nás řeholnice ze základní školy Panny Marie Bolestné učily, že by bylo lepší zemřít než přijít o „nevinnost“. Nikdy nám nevysvětlily, co to „ztratit nevinnost“ znamená. Ale znělo to dost hrůzostrašně, když bylo lepší raději zemřít. Poté, v páté třídě, bez ohledu na moje svolení a bez ohledu na následky, jaké to mívá pro oběť, jste mi tuto „nevinnost“ ukradl. Nevěděla jsem tehdy, jak se takovým zločinům říká, protože mi byly vysvětleny až mnohem později. Jen jsem věděla, že jste udělal něco, co bolelo a bylo odporné, něco, co jsem nenáviděla, kvůli čemu jsem přestala chodit do skautu, abyste mě nemohl odvést z farního sálu vedle na faru. Podezřívám otce Beahana, že věděl, o co Vám jde, ale raději dělal, že nic nevidí. Pár řeholnic to zjistilo a napomenulo Vás, abyste některá děvčata nechal na pokoji.
Protože Vás měli za údajného „božího muže“, napadají mě dva výroky z Písma. Jeden říká, že pokud člověk ublíží dítěti, bylo by pro něho lepší, aby mu uvázali okolo krku mlýnský kámen a hodili ho do moře. Druhý mluví o tom, že bohu záleží na jeho dětech tak, jako na vrabci padajícím na zem. Došlo mi, že pro něho nejsem ani natolik důležitá jako ten hloupý pták. Že jsem nic, zapomenutelná, postradatelná, odpad. Mnohokrát jsem si přála, aby Vám někdo pověsil na krk mlýnský kámen a hodil Vás do moře, abyste se utopil.
Vaše skutky mi ukradly nevinnost a velkou část možností. Přála jsem si být matkou, ale kvůli tomu, co jste mi dělal, nemohu otěhotnět. Žila jsem ve strachu, že někdo objeví moje „špinavé“ tajemství a zavrhne mě, takže jsem se strašně moc snažila, chtěla jsem druhé jen těšit a kdykoli na mě někdo upřel pozornost, rozbolelo mě břicho. Věřila jsem, že si nezasloužím lásku, vysokoškolský diplom, dobrou práci, ani být šťastná. Trýznily mě noční můry, flashbacky a spouštěče, pokud jsem se objevila v podobných situacích, v jakých jste mě napadl. V kanceláři, v koupelně, nebo jen v přítomnosti někoho v kolárku. Kvůli Vaší zradě jsem už nikdy nevěřila žádné autoritě.
Tvrdil jste mi, že když řeknu, co jste mi udělal, nikdo mi neuvěří. Jelikož moji rodiče byli oddanými katolíky, věřila jsem tomu, že by mě bili opaskem tak dlouho, dokud bych nepřiznala, že jsem si to vymyslela. Zemřeli, aniž by se kdy dozvěděli, jaká jste zrůda. Věřila jsem Vám 58 let. Potom jsem promluvila pravdu a uvěřili mi, dokonce i policie. Jsem PŘEŽIVŠÍ. Vím o jedné z Vašich obětí, která s tou bolestí nedokázala žít a zabila se. Šlo o moji spolužačku.
Stala jsem se obhájkyní obětí sexuálního traumatu, protože mi to pomáhá se z Vašich zločinů uzdravovat a cítím v tom smysl. Chci jednou opustit svět, který bude lepším místem, než jaký jsem ho našla. Nemůžete udělat nic, co by vyrovnalo tu škodu způsobenou bezpočtu nevinných. Jste vyvrhel, emoční malomocný a od roku 2016 svět ví, jakou jste bezcennou lidskou bytostí. Když se o Vás na mnoha místech v Michiganu někdo zmíní, lidé říkají, že jste úchyl, že se Vám snaží vyhnout, nechtějí být ve Vaší blízkosti. V každé farnosti, kde jste sloužil, jste zanechal zmatek a bolest, jaké smutné dědictví. Nevěřím, že byste cítil výčitky za to, co jste způsobil, spíše si myslím, že se vidíte jako oběť těch, kdo říkají pravdu a odkrývají Vaše zločiny. Až zemřete, Vaše oběti, které o tom uslyší, se zaradují a pocítí úlevu.
Jane:
Richarde Lauingere,
setkali jsme se před desítkami let. Byla jsem studentkou / farnicí na škole St. Eugene a v téže farnosti v Detroitu. Jsem si jistá, že můj obličej by ve Vás nevyvolal žádné vzpomínky nebo pocity. Určitě by Vám moje tvář nepřišla nijak známá. Zatímco já si tu Vaši vybavuji tak podrobně, jako bych Vás viděla včera. Pamatuji si Vaši výšku. Jak jsem byla tak maličká, že jste se ke mně musel sklonit, když jste si chtěl promluvit tváří v tvář. Váš obličej byl vždycky tak nevhodně blízko mému. Slyším Váš hlas a romantický tón, který jste si nechával pro okamžiky, kdy v okolí nikdo jiný nebyl. „Sladká“ slůvka nebo něžné popěvky pro jedinou posluchačku. Pro sedmileté dítě.
Nebudu zacházet do podrobností, co jste dělal s mým tělem. Oba víme, čeho jste byl schopný. Dokonce i tak malá jsem věděla, že to, co jste dělal, je špatné.
St. Eugene byl hned v sousedství. Na jeho hřišti jsem si užívala svou dětskou nevinnost. Bezstarostnost. Ukradl jste mi to. Od okamžiku našeho seznámení jsem sice na hřiště chodila, ale stále sledovala dveře budovy. Kdybyste z nich vyšel, abych mohla utíkat pryč tak rychle, jak mi jen mé malé nožky dovolovaly. Nakonec jsem tam úplně přestala chodit. Ale pořád jsem musela chodit do školy. Teď jsem do ní každý den přicházela s nervozitou v žaludku, abyste se nezastavil u nás ve třídě. Jen když jsem Vás zahlédla, trpěla jsem šokem a přepínalo se mi tělo i mysl do módu přežití. Žádné dítě by se nemělo ocitat v tak vyčerpávajících situacích.
Největší ztrátou, kterou jsem nikdy nebyla schopná plně zahladit, je ztráta víry. Nevěřím už tomu, že se v církvi stávají dobré věci, že tam lze najít útěchu a že je v ní Bůh, kterému na mě záleží. Když jsem poznala Vás, všechno se to změnilo v lež. Závidím přátelům, kteří mohou nalézat útěchu v Bohu, který je ochraňuje před zlem. Závidím přátelům, kteří považují církevní společenství za svoji druhou rodinu. Ale jsem prostě hluboce dodnes přesvědčená, že jde o lež. A Vy, Richarde Lauingere, jste toho příčinou.
Existuje mnoho takových jako já, kdo se Vám nikdy neozvou. Ale chtěla jsem Vám svým i jejich jménem říct, že Vaše vypočítavé činy zničily jak to, kým jsme byly, tak také to, kým jsme se stát mohly. Mohu jen doufat, že pochopíte závažnost svých činů a pocítíte aspoň nějakou míru smutku.
Zdroj: https://www.snapnetwork.org/letters_sent_lauringer_detroit_feb21?fbclid=IwAR15DVXqGh8Oe7AIygPMfu78bYwCgCefwxoyIox6CgjNsls3qdWivzVZ7tU
