Ve křtu jsme se oblékli v Krista. Každý pokřtěný, bez výjimky. Vydejme se tedy po křížové cestě, která nás povede příběhem, kterým prošli ti, kdo byli sexuálně zneužiti v prostředí církve. V nich a skrze ně můžeme hlouběji proniknout do tajemství vtělení a ukřižování. Budeme moci pochopit, proč chtělo vtělené Slovo ukázat světu hrůzu křížové cesty. Cesty, která chce ukázat každému, kdo trpí, že není sám, ale že je s ním Bůh. Že Kristus trpí v něm a s ním. Bůh se na utrpení nedívá z pohodlí nebe, ale z nitra toho, co se stalo – ze samotného prožitku zneužití. Pojďme následovat Krista, který byl sexuálně zneužit kněžími, řeholníky, řeholnicemi a lidmi, kteří se oháněli Božím slovem.
Křížovou cestu se můžete pomodlit spolu s autorem:
1. zastavení - Pilátův soud
Ježíše odvedli před soud, protože vydával svědectví pravdě. Spojily se náboženská a světská moc. Obě chtěly zachovat klid a pořádek. Ježíš vyprávěl příběh o svatosti a o mesiáši, který nechtěly slyšet. Pobuřovalo je to. Nepřijaly výzvu ke změně postojů, ani k proměně vnímání Boha.
Kristus svou cestu pokračuje v těch, kteří svědčí o zneužití. Někdy se spojí veřejné mínění spolu s tím církevním. Oběti jsou souzeny a odsouzeny. Protože jsou pro nás důležitější naše představy, dosažené pozice a klid. Zachovat systém a hlavně nic neměnit.
2. zastavení - Ježíšův kříž
Na Ježíšova ramena je vložen kříž. Není to jeho dílo, někdo jiný ho připravil a On ho musí nést. Už navždy bude spojen s Jeho životem. Zemře na něm. A všichni si nad Ním myjí ruce. Židé nemohou ukřižovat – může za to Pilát. Pilát dělá jen to, co mu umožňuje zákon – dostrkali ho k tomu Židé. Nakonec si za to může vlastně Ježíš sám, nechoval se tak, jak by mohl. Nehájil se. Nepoužil svou božskou moc.
Kristus si kříž zneužití, který zůstane součástí jeho života a nezmizí, nese také v každém a s každým, kdo byl zneužitý. Kříž, který na ně vložil někdo jiný. I oni často zažívají pocit, že si každý myje ruce a hází vinu na druhé a nakonec i na ně samotné – na oběti. Často je to proto, že se nezachovaly tak, jak ostatní očekávají. Nebránily se, nehlásily to hned, neodešly. Vždyť to vlastně chtěly, tak jaký soucit?!
3. zastavení - Ježíšův první pád
Ježíš padá pod tíhou toho, co není Jeho. Padá, protože je toho už příliš na Jeho tělo, které toho muselo vytrpět mnoho předešlé noci. Vysmívání, bičování, zostuzení, použití jako hračka pro zábavu. Všechno tohle podlomilo Jeho sílu.
Kristus padá i dnes pod tíhou hanby, kterou na ramena zneužitých vložili jiní. Byli použiti pro sexuální požitky někým, kdo zneužil svoje postavení a často manipuloval tak, že dokonce i svaté věci se staly prostředky k zneužívání. Kristus padá pod tíhou, která se vynořuje ve chvílích, kdy musí oběť znovu a znovu mluvit o tom, co se stalo, a nikdo to nechce slyšet. Padá ve chvíli, kdy je zpochybňován.
4. zastavení - Ježíš potkává Pannu Marii
Ježíš se setkává se svou matkou. Pravděpodobně ani ona není schopna pochopit v té chvíli, co se děje. Proč tohle všechno. To, co možná vnímá v jejím pohledu, je důvěra a naděje. Také bolest a soucit. Bolest, která na ni dopadá, i když ona sama není křižována. Stává se součástí procesu zneužití moci, důsledky dopadají i na ni.
Rodina a přátelé těch, kdo byli zneužiti, zažívají podobné věci. Nerozumí mnohému, co se stalo, ani tomu, co se děje teď. Jsou vtaženi do příběhu, který si nenaplánovali. Vidí bolest svého blízkého. Vnímají také svoji bolest, zmatek, hněv. Někdy možná zápasí, aby byli schopni projevit soucit a být oporou. Ona cesta v Jeruzalémě trvala několik hodin. Ta jejich trvá dlouhé roky. Je to společné utrpení. Snad nezůstanou sami. U Marie byly také další ženy a Jan.
5. zastavení - Ježíš potkává Šimona
Ježíš potřebuje pomoc. Není schopen nést dál svůj kříž. Šimon si to nezvolil, byl k tomu donucen. Přijmout pomoc může být těžké a ten, kdo pomáhá, může naložit ještě větší břemeno. Snad Šimon, ačkoli svoji pomoc neplánoval, Ježíše ještě víc nezraní.
Kristus se znovu i v těchto dnech setkává se Šimony. Mnozí z nich to neplánovali. Někteří se nasadí a jsou oporou, někteří, možná z neznalosti, nakládají další rány. Mlč, odpusť, srovnej se, podívej se, jak to, co říkáš, ubližuje ostatním, co chudák kněz, už se přeci polepšil. Je to tak dávno. Už toho bylo dost.
6. zastavení - Ježíš potkává Veroniku
Ježíš potkává na své cestě ženu, která vystupuje z davu. Riskuje. Vojáci ji mohli odstrčit, uhodit, spojit si ji s Ježíšovou rebelií. Ona však projeví soucit a nabízí konkrétní pomoc. V rukou jí zůstává Kristova Tvář. Nečekané, ale pro Ježíše asi osvěžující setkání. Porozumění projevené konkrétním gestem.
I dnes se najdou takoví, co k obětem přicházejí s konkrétní pomocí. I dnes riskují, že budou spolu s Kristem vysmáti a zostuzeni, vyloučeni. I dnes mohou tato setkání přinést osvěžení do života obětí a těm, kteří riskují, zůstane v rukách a srdcích otisk Kristovy Tváře.
7. zastavení - Ježíšův druhý pád
Přesto, že Ježíšovi pomáhá Šimon, stejně znovu upadne. Vtělení znamená i přijetí omezenosti lidského těla i psychiky. Je toho příliš, a proto padá. Každý pád ještě víc zraňuje. Dav se na to dívá a možná posuzuje, odsuzuje, baví se. Možná si někteří vzpomínají na Jeho silná slova, že prorok musí zemřít v Jeruzalémě, a energii, se kterou spěchal vstříc této události.
Kristus padá stejně i dnes v těch, kteří byli zneužiti. Padají, protože je na ně něčeho příliš. Fyzické, psychické a spirituální dopady zneužití jim stále znovu podrážejí nohy. Tělo si pamatuje, co se s ním dělo. Noční můry, flashbacky, problémy ve vztazích, problémy v modlitbě a v životě ze svátostí. Lidé kolem se dívají, posuzují, hodnotí a odsuzují. Není normální, je bláznivá, určitě si to vymýšlí. I dnes dělá Kristus, co může, ale i dnes je něčeho příliš.
8. zastavení - Ježíš potkává ženy jeruzalémské
Ježíš se setkává s pláčem žen. Pláčem, který zůstává jen na povrchu a nic nemění. Zve ženy, aby obrátily pozornost k sobě a svým blízkým. Aby změnily atmosféru v komunitě, ve které žijí.
I dnes nás Kristus skrze svědectví a další aktivity zneužitých zve k vlastní proměně. I nás zve, abychom měnili kulturu v našich komunitách. Plakat u cest někdy nestačí. Mlčící většina bývá tím, co udržuje věci tak, jak jsou.
9. zastavení - Ježíšův třetí pád
Už potřetí Ježíš upadl. Pořád padá. Tíha je velká. Únava. Ten dav, který nechápe, co se děje, a vidí jen vnější věci. Bolest. Možná už Ježíš sotva vnímá okolí. Jde, protože musí, protože chce tu cestu dojít do konce. Pro druhé lidi, a aby se stal tím, kým má být.
Bolest nepůsobí jen zneužití, rány jsou otevírány stále znovu, když oběti promluví a zveřejní, co se stalo. Kristus tento kříž nenese sám pro sebe, ale pro druhé. Kvůli těm, kteří se na to dívají, kvůli těm, kteří to způsobili. Musí, protože je to Jeho cesta. Musí, protože to přináší vykoupení a obrácení. I dnes na této cestě padá a znovu se zvedá. I dnes by se našli Petrové, kteří by ho od této cesty odrazovali, protože mají svoji představu, jak by se měl chovat a co by měl dělat.
10. zastavení - příprava na Ježíšovo ukřižování
S Ježíše strhávají šaty. Obnovují všechny zaschlé rány po bičování. Pokládají Ho na kříž. Možná už nemá ani sílu se bránit, tělo a celá psychika jsou vyčerpané. Ví, co Ho čeká, ale už ani lidské instinkty nemají sílu se projevit a bránit se násilí, které na Něm páchají.
I dnes Kristus zakouší zostuzení. I Jeho nahota je vystavena. Když ho (nebo ji) zneužívali, zažíval paralýzu, nemohl se bránit, tělo ani psychika nebyla ničeho schopna. Tělo jako by zradilo a nic neudělalo. I dnes, možná právě teď, Kristus znovu trpí, a to ve vlastní církvi.
11. zastavení - Ježíšovo ukřižování
Bolest, která prochází celým tělem. Ježíšovy ruce i nohy jsou přibity na dřevo. Pak ho zvednou, vysmívají se Mu. Napíší nápis. Ale ani v tomto okamžiku ještě nekončí snaha mocných mít pod kontrolou, co se bude říkat o Tom, Koho ukřižovali.
I dnes někteří usilují o kontrolu toho, co se o případech zneužívání bude říkat. I dnes chtějí Krista v obětech udržet pod kontrolou. I dnes to někdy bývá právě světská moc, jež pomáhá vynést pravdu na povrch, i když byla někdy ona sama součástí problému a systému, který trýznění obětí přehlížel nebo podporoval.
12. zastavení - Ježíšova smrt
Ježíš umírá na kříži. Vysílen. Dokonce necítí Otcovu blízkost. Přesto prosí za ty, kteří Ho ukřižovali, a projevuje péči o své blízké. Nepopírá, co se děje. Ježíš neříká, „odpouštím jim“. Nechává to na Otci.
Kristus i dnes pečuje o své blízké, přestože Ho následky zneužívání tíží. I dnes se stará i o ty, kteří ublížili. Prosí, aby bylo o ně postaráno, “postarejte se o toho kněze, ať si nic neudělá“. I dnes prosí, aby spravedlnost a odpuštění převzal někdo jiný. Možná je to teď to jediné, co zvládne a co ví, že má dělat. I dnes žije nadějí, že v Otci je cesta.
13. zastavení - Ježíšovo mrtvé tělo na klíně matky
Maria drží tělo svého syna. Zničené, mrtvé. Je jí jasné, že za pár hodin bude toto tělo opět plné života? Asi ne. Přesto nese naději, že to všechno přeci musí mít smysl, že to Bůh nějak musí vyřešit, že brutální zneužití moci nemůže mít poslední slovo.
I dnes mnozí, kteří provázejí zneužité na jejich cestě, zažívají spolu s Marií smutek a naději. Vidí Kristovo tělo, které je zničené, a mají naději, že smrt nebude mít poslední slovo. Že zneužití nebude to, co nakonec zvítězí. Prožívají bolest. Dotýkají se ran. Trpí.
14. zastavení - Ježíšův pohřeb
Hrob. Ježíšovo mrtvé tělo jako by ani nebylo Jeho. Propadá se do předpeklí. Zdá se, že smrt zvítězila společně s touhou umlčet vše, co ruší. Aby to tak zůstalo, použije se vše dostupné. Kámen, pečeť, vojáci. Pokud zůstane mrtvý, bude vše ok. Věci zůstanou tak, jak byly. Čas vše odvane a na všechno se zapomene.
Kristus zažívá i dnes, jaké to je, propadnout se do pekel. Zažívá to v obětech sexuálního zneužití. Ve chvílích, kdy jsou zneužívány. Ve chvílích, kdy jsou přinuceny mlčet, když jsou zpochybňovány a vysmívány. Zažívá velký tlak, aby vše zůstalo tak, jak bylo, aby se vše nechalo být. Zapečetit a uložit. Neřešit.
15. zastavení - Prázdný hrob. Ježíš vstal z mrtvých.
Ježíš žije! Kříž bude součástí Jeho příběhu. Jeho rány budou vidět, ale zároveň budou pramenem života. Jeho utrpení a smrt měly smysl. Ježíš nikdy nebude tvrdit, že to, co udělali velekněží, Pilát a dav, je ok. Všude, kde se bude vyprávět Jeho příběh, bude se vyprávět i o nich - o jejich krutosti, touze po moci, manipulaci. Na druhou stranu i pro ně je Ježíš a Jeho cesta nadějí na nový, jiný život. Ukazuje, že pravda je silnější než smrt.
I dnes Kristus v těch, kteří museli projít křížovou cestu zneužití, povstává k novému životu. Mohou opět dýchat a postavit se hrdě. Zneužití bude součástí jejich života, ale nebude mít poslední slovo. Život je silnější. Jejich svědectví dává sílu ostatním a chrání ty, kteří by se kvůli mlčení mohli stát dalšími oběťmi. Dává šanci na obrácení a kající život těch, kteří zneužili. Svědectví obětí nutí měnit struktury církve, která se tak může stát lepší. Víc podobná Tomu, který přišel ne proto, aby Mu bylo slouženo, ale aby sloužil.
Kéž Kristovo vzkříšení naši temnotu ve světlo promění!
