Apel z Čenstochové: "Maria z čenstochovské ikony, přináším Ti dnes zranění, která v sobě mají osoby zneužité v církvi. Přináším bolest, kterou nevinným lidem nezpůsobili bandité a lupiči, ale kněží a zasvěcené osoby, které se tomto případě neprojevili jako pastýři nebo svědky Tvé lásky, ale jako její popření." říkal v rozjímání čenstochovského apelu na Jasné Górze o. Grzegorz Szczygieł MS, duchovní průvodce osob zneužitých v kongregaci saletinů. Pronesl je 3. března 2022, v předvečer Dne modlitby a pokání za hřích sexuálního zneužívání nezletilých.
Publikujeme text rozjímání:
Čenstochovský / Jasnogórský apel, 3. března r. 2022.
Maria z jasnogórského oltáře, dívám se dnes na rány na Tvé tváři. To znamení nevytvořil tah štětcem, ale rány skutečného meče. Přesto jsou tyto rány svým způsobem reálné, přestože nezranily Tvé lidské tělo. Při mnoha konzervátorských zásazích nebyly zamalované, zakryté. Jsou už nedílnou součástí této ikony, Tvojí součástí, Maria, /součástí Tvé/ jasnogórské identity. Můžeme říct, že povznášejí hodnotu tohoto obrazu a vedou nás, abychom se tím víc v úctě poklonili.
Maria z jasnogórské ikony, dnes Ti přináším rány, které v sobě mají osoby zneužité v církvi. Přináším bolest, kterou nevinným lidem nezpůsobili bandité a lupiči, ale kněží a zasvěcené osoby, které se v tomto případě neprojevili jako pastýři nebo svědky Tvé lásky, ale jako její popření, jako vlci v ovčí kůži. Přináším také utrpení těch, kteří byli zneužiti svými nejbližšími, rodiči, příbuznými, vychovateli, osobami, které využily autoritu plynoucí ze čtvrtého přikázání Dekalogu. Chtěl bych vepsat jejich rány do ran Tvé mateřské tváře. Chtěl bych, aby každá z těchto zneužitých osob dostala takové uznání a úctu, jakého se dostává Tobě v Tvé násilím zneuctěné, přece však svaté tváře.
Chci Ti dnes hledět do očí a uznat křivdu a nespravedlnost, jež zažily, vcítit se do bolesti, kterou prožívají dokonce po mnoha letech od děsivých událostí, jež ji vyvolaly. Chtěl bych dnes tyto zneužité osoby nazvat novými mučedníky. Mučedník je ten, kdo trpí a umírá pro víru, pro Ježíše. Mnohé z těchto osob zažilo utrpení právě proto, že byly blízko Ježíše, v srdci církve, v liturgické službě oltáře, v oázových společenstvích, školách… Další se připravovaly k přijetí svátostí, účastnily se katecheze, formačních pobytů, patřily do rodin lidí pracujících pro církev a sloužících v ní… Anebo prostě dětským srdcem důvěřovaly osobám starším než oni a byly bolestně zrazeny…
Jaké je neštěstí, že právě tato blízkost k Ježíšovi a církvi, v podstatě životadárná, tato prostota a upřímnost se staly příležitostí, které využili mučitelé! Jaký je to poklesek, že hledání spravedlnosti a pomoci se setkalo s neporozuměním nebo přímo odsouzením! Nejednou byl jejich život v důsledku zneužití určitým způsobem strnulý, jako kdyby byli mrtví, třebaže dál dýchají, mluví a žijí… Mnohé z těchto osob do dnes přesto, že prožili příšerné trápení, zůstávají v blízkém vztahu s Ježíšem nebo po něm upřímně touží a neodmítají společenství církve. Jejich křížová cesta trvá… Nezasluhují si, aby bylo uznáno jejich hrdinství, odhodlání a mučednictví?
Maria z jasnogórské ikony. Přináším Ti dnes rány osob zneužitých v církvi, aby byly uznány a ctěny jako ty na Tvé svaté tváři.
O. Grzegorz Szczygieł MS
Duchovní pastýř zneužitých osob z Kongregaci kněží misionářů saletinů
Překlad z polštiny
