Exkluzivní rozhovor s předsedou Francouzské nezávislé komise pro zneužívání v církvi
Katoličtí biskupové ve Francii ustanovili v roce 2018 nezávislou komisi (CIASE), která by pomohla vnést světlo do církve.
Jean-Marc Sauvé se svým týmem poslední dva roky těžce pracovali na „analýze příčin ukrytých pod hladinou dosavadního přístupu k těmto otázkám“.
V současné době dávají dohromady „doporučení založená na vyhodnocení opatření přijatých od roku 2000“.
Jen za poslední rok přijala komise přes pět tisíc hovorů od obětí.
I když většina z nich byla zneužívána jako nezletilí, podle Sauvého komise také vyslechla značný počet lidí, kteří byli duchovně zneužití ve své dospělosti.
Christophe Henning z La Croix s ním o této záležitosti hovořil.
La Croix: Komise, kterou vedete, 3. června 2019 vyzvala ke svědectvím. Zdá se, že se objevuje enormní skupina obětí sexuálního napadení v dospělosti.
Jean - Marc Sauvé: Naše práce ani zdaleka ještě neskončila. Nacházíme se „uprostřed brodu“ a komise v této fázi přináší více otázek než odpovědí.
To ale nevylučuje určité postřehy: cílem bylo shromáždit svědectví jak těch, kdo byli zneužíváni jako nezletilí, tak i zranitelných dospělých, kteří ve vztahu moci, ovládání, duchovního poradenství či duchovního vedení byli natlačeni do sexuálního vztahu, který nebyl dobrovolný ani chtěný.
Oběť někdy zůstává v mlčení velmi dlouhou dobu, protože jde o utrpení příliš velké, očividnost zneužití se objevuje jen pomaličku, nebo protože u ní mohl povstat neoprávněný pocit viny.
Kvůli přísnějším promlčecím lhůtám u dospělých existuje pouze málo účinných nápravných prostředků u soudu.
Utrpení dospělé oběti pohlavního zneužívání je specifické a obsahuje zvláštní aspekt zneužití svědomí a duchovního zneužití.
Co byste o těchto dospělých obětech ještě řekl?
Je mezi nimi zjevná převaha žen.
Některé z obětí patřily – někdy i stále patří – ke kněžským nebo řeholním komunitám.
Na druhou stranu téměř třetina byli seminaristé a řeholníci ve formaci, což nám o těchto obětech ledasco objasňuje.
Jak lze vysvětlit velkou zranitelnost těchto dospělých?
Někteří byli zranitelnější kvůli vztahu důvěry s knězem, s profesorem semináře, s doprovázejícím.
Zatímco zneužití nezletilého vyplývá ze zpředmětnění dětského těla a jasně zapadá do rámce zneužití moci, kterému ještě přitěžuje posvátná postava kněze, zneužití dospělého má svoji vlastní zvrácenost, která kombinuje jak prvek zneužití moci, tak také způsoby zneužití svědomí.
Je velmi zneklidňující vidět, do jaké míry mohou být spiritualita a Písmo zneužity k rozvoji strategie predace a k uspokojení pohlavních pudů, např. používání Písně písní, nebo více či méně vyjádřená myšlenka, že zvykové právo se netýká vyvolených nebo duchovní elity, nebo dokonce hrubé „znepřirozenění“ mariánského kultu…
Dospělé oběti jsou i v řádech: jedná se o rizikový faktor?
Určitě bych komunitu nepovažoval za podezřelou jenom z principu.
Důležité je, jak se zneužívání osobní povahy může stát systémovým: jakmile převezme důležitou hierarchickou funkci, zneužívající může být posílen k systémovému zneužívání, a to tím spíše, pokud je zakladatelem.
Pozice moci a zodpovědnosti mohou být, stejně jako v každé jiné lidské společnosti, deformovány a zneužívány i v církvi.
Proto je důležitá volba nadřízených, omezení pravomocí, omezení funkčních období a nastavení vnitřních regulačních mechanismů.
Nové komunity, jak je patrno již z jejich názvu, nemohly nashromáždit takové poklady zkušenosti a moudrosti jako duchovní rodiny pocházející od sv. Benedikta, sv. Dominika nebo sv. Ignáce.
Ale ani diecézním kněžím nebo tzv. starým řeholním řádům se zneužívání nevyhýbá.
