ŘÍM – Brazilský kardinál João Braz de Aviz, hlavní muž Vatikánu co se týče zasvěceného života, kritizoval „dominanci“, kterou často muži uplatňují nad ženami v katolické církvi, a zdůraznil potřebu hlubší obnovy náboženského života napříč celým jejím spektrem.
„V mnoha případech vztahy mezi zasvěcenými muži a ženami vykazují znaky zvrácené podřízenosti a dominance, které ničí pocit svobody a radosti, znaky nesprávně pochopené poslušnosti,“ řekl Braz de Aviz v nedávném rozhovoru.
Braz de Aviz je prefektem vatikánské Kongregace pro společnosti zasvěceného života a společnosti apoštolského života.
V rozhovoru pro SomosCONFER, oficiální publikaci Konference španělských mužských a ženských řeholí, zastřešující organizace pro náboženské kongregace ve Španělsku, Braz de Aviz řekl, že v některých komunitách jsou autority „příliš centralizované“, upřednostňují vztahy s právními nebo daňovými subjekty a jsou „jen málo schopné trpělivého a láskyplného přístupu k dialogu a důvěře“.
Není to ale jediný problém, na který poukazuje Braz de Aviz v těchto svých úvahách, jež jsou součástí širšího přezkoumávání náboženského života ve světle snahy papeže Františka o obnovu struktur zaměřených méně na následování zastaralých modelů a více na evangelizaci.
Četné skandály v náboženských komunitách a laických hnutích, nedostatek povolání ke kněžství a řeholnímu životu, rostoucí sekularizace a vzrůstající tlak kvůli zneužívání a vykořisťování zasvěcených žen, to vše přispělo k vnitřní krizi v náboženském životě, se kterou se mnozí teprve začínají potýkat.
V mnoha zemích napříč Evropou, Oceánií a Amerikou je nedostatek povolání k zasvěcenému životu, který zatím „hodně zestárl a trpí nedostatkem vytrvalosti“, sdělil Braz de Aviz.
„Těch, kdo odcházejí, je tolik, že František o tomto jevu hovoří jako o ´krvácení´. Platí to o mužském i ženském kontemplativním životě,“ řekl a dodal, že mnoho společností „se zmenšuje nebo zaniká“.
V tomto ohledu Braz de Aviz uvedl, že proměna doby, o níž papež František často mluví jako o „epoše změn“, vede ke „zcitlivění pro návrat k následování Krista, k upřímnému bratrskému životu ve společenství, k systémovým reformám, k vypořádání se se zneužíváním moci a k transparentnosti týkající se nakládání s majetkem, jeho využíváním a správou.“
Přesto však „staré a chabé evangelijní modely stále odolávají proměně nezbytné“ k tomu, abychom mohli svědčit o Kristu v kontextu moderního světa, poznamenal.
Ve světle četných skandálů, které propukly v posledních letech a týkají se kněží, biskupů i zakladatelů náboženských společností a laických hnutí, se podle Braz de Aviz „mnoho zasvěcených mužů a žen v této historické chvíli snaží přesněji uchopit jádro charismatu svého zakladatele“.
Část tohoto vývoje se týká rozpoznání kulturních a náboženských tradic „jiných epoch“ a svolení nechat se „vést moudrostí církve a jejího současného Magisteria“.
K tomu je podle něho zapotřebí, aby měli zasvěcení lidé „smělost“, nebo, jak říká papež František, když mluví o parresii, odvahu „ztotožnit se s univerzální církví“.
Braz de Aviz se také zmínil o pocitu „vyhoření“, který zakouší zejména mnoho řeholních sester, a kterému byl věnován článek v červencovém vydání přílohy vatikánského měsíčníku Donna, Chiesa, Mondo (Žena, církev, svět).
V článku, který se věnuje stresu a dokonce traumatu, kterému zasvěcené ženy čelí, sestra Maryanne Lounghryová, psycholožka a členka komise pro individuální péči, nedávno ustanovené Mezinárodní unií generálních představených a Unií generálních představených, zastupující zasvěcené ženy i muže, uvedla, že cílem této komise je „budovat odolná společenství“ a odstraňovat bariéry při hovoru na „tabuizovaná“ témata jako jsou zneužívání moci a pohlavní zneužívání.
Lounghryová řekla, že komise mimo jiné připravuje „kodex chování“, aby zasvěcené osoby znaly svá práva, omezení, závazky a byly více připraveny na výzvy, které je čekají.
Zejména co se týče řeholnic, které jsou často vystaveny a udržovány v podmínkách ne nepodobných domácímu otroctví bez dovolených a bez platu, Lounghryová říká, že „je zásadní, aby sestra věděla, co může požadovat a co si nikdo nesmí nárokovat od ní“.
„Každý,“ pokračovala, „musí mít kodex chování, psanou dohodu s biskupem nebo pastorem“, protože jasné ujednání vede k větší stabilitě.
„Jistota práce na rok mi dává pokoj a duševní klid, stejně jako vědomí, že nemohu být kdykoliv poslaná na opačný konec světa, či vědomí toho, kdy budu mít dovolenou“, dodává. „Naproti tomu, pokud neznám rámec své dohody, nejsem schopná odolávat stresu. Nemít kontrolu nad svým vlastním životem a nemít možnost plánovat podkopává duševní zdraví.“
Lounghryová navrhuje vytvoření standardů, jako jsou plat, pevně daná každoroční dovolená, důstojné životní podmínky, přístup k internetu a vždy po několika letech tzv. sabatické volno.
„Vždycky je těžké vyjednávat a cítit se nevyslyšená,“ uvedla. „S jasnými pravidly se ale zabrání zneužívání a ještě máte dané způsoby, jak se s ním vypořádat“, pokud by k němu došlo.
Zdůraznila také potřebu jasných standardizovaných norem pro kláštery ohledně cestování nebo studia, aby se předcházelo zdání protekce.
Podle Lounghryové to pomůže vytvořit důvěryhodnější prostředí, které sestrám, které byly zneužity, umožní snadněji s tím vystoupit.
„Je těžké zaujmout postoj k tomu, že byla sestra pohlavně zneužita; je to denní skutečnost, ale kvůli studu o tom nemluvíme,“ uvedla a trvá na tom, že „sestra musí mít jistotu, že kongregace jí bude schopná pomoci to přestát, a to za pomoci porozumění a sdílení“.
Z článku napsaného sestrou Bernadette Reisovou, která pracuje ve Vatican Press Office, také vyplývá, že je nynější nižší počet žen zavazujících se k zasvěcenému životu mimo jiné důsledkem změny sociálních poměrů, které kdysi činily zasvěcený život přitažlivějším, ale dnes jsou již zastaralé.
Dívky již nemusí být posílány do klášterů kvůli vzdělání a mladé ženy nejsou závislé na náboženském životě kvůli studiu nebo profesním příležitostem.
Ve svém rozhovoru Braz de Aviz uvedl, že v kontextu moderního světa se musí „praxe mnoha způsobů chování změnit“ tak, aby došlo ke stanovení „dynamického“ času formace pro ty, kdo se zavazují k zasvěcenému životu.
Trval také na tom, aby byla formace celoživotním procesem, a prohlásil, že mezery v prvotní nebo pokračující formaci „umožnily rozvoj osobních postojů málo slučitelných se zasvěceným životem ve společenství, takže takové vztahy pak byly pošramoceny a vedly k osamění a smutku.“
„V mnoha společenstvích již došlo alespoň k malému posunu v pochopení, že v druhém člověku je přítomen Ježíš a že vztah s ním, milovaným ve druhém, může zaručit jeho stálou přítomnost ve společenství“, řekl.
Jednou z prvních věcí, které je třeba se podle Braz de Aviz znovu naučit ve formaci, je „jak následovat Ježíše“ a pak také jak formovat zakladatele a zakladatelky.
„Raději než používat již vytvořené modely nás František vyzývá k tvorbě životaschopných procesů inspirovaných Evangeliem, které nám pomohou zajet na hlubinu charismatu, jež obdržel každý z nás,“ řekl a poznamenal, že papež František také často zdůrazňuje, že všechna povolání jsou volána k „evangelijnímu radikalismu“.
„V Evangeliu je tato radikalita společná všem povoláním,“ uvedl Braz de Aviz a dodal, že „neexistují učedníci ´první kategorie´ a pak ´ti druzí´“. Evangelijní cesta je stejná pro každého.
Nadto ale jsou zasvěcení muži a ženy zvláštním způsobem pověřeni žít „životní styl předjímající hodnoty Božího království: čistotu, chudobu a poslušnost po způsobu Kristova života“.
To podle něj znamená, že „jsme voláni k větší věrnosti a společně s celou církví k vykročení do reformy života, navržené a uskutečňované papežem Františkem.“
Zdroj:
