Sexuálně zneužívaná žena: „Nejsem věc!“

/Rozhovor/

„Je třeba počítat s tím, že to bude začátek mnoha pokořování a ztráty veškerého soukromí. Že když ohlásím trestný čin, bude mě to stát víc než pachatele,“ říká oběť sexuálně zneužívaná knězem.

Dvaceti šesti letá Patricie z města v gliwické diecézi má za sebou traumatické zážitky. V dětství byla sexuálně zneužívaná členem nejbližší rodiny. Nedokázala si s tím poradit. Objevily se potíže ve škole, záškoláctví, alkohol. Když jí bylo 15 let, objevil se v jejím životě kněz, který se staral o mládežnickou skupinu, její učitel náboženství a konečně i zpovědník. Dívka mu vyprávěla o traumatu, které zažila. Tehdy dvaceti osmi letý duchovní přijal opatrovnickou roli. Dívka se mu svěřovala se svými problémy a očekávala od něj pomoc. Během doby začal být jejich vztah těsnější: chodili spolu do kina a restaurace, trávili spolu čas. V jednu chvíli kněz zkrátil odstup. Objevily se polibky, potom sex. Trvalo to šest let. Patricie si nakonec uvědomila, že se stala obětí manipulace a že je sexuálně zneužívaná. Začala s terapií a přerušila s duchovním všechny vztahy. Po několika letech terapie oznámila zneužívání na gliwickém biskupství.

O svých zkušenostech, nedostatku empatie vyšetřovacích orgánů, reakcích prostředí a médií vypráví poprvé.

Tomasz Krzyżak: Patricie, z toho, co vím, nechtěla jsi své zneužívání ohlásit ani na biskupství ani na prokuratuře. Dlouho jsi s tím zápasila, a nakonec ses rozhodla pro biskupství. Kdo tě k tomu přesvědčil a povzbudil?

Samotný boj, abych to vůbec ohlásila, mi zabral minimálně dva roky. Velmi jsem se tomu bránila. Nakonec jsem to udělala dobrovolně, sama jsem se k tomu rozhodla, ale byl to nápad a velká pomoc mojí terapeutky Evy a přátel. Měli argumenty, kterým jsem se dva roky bránila a omlouvala jsem si to, že když tu věc nahlásím, ublížím tomu člověku, zničím mu život. To byl můj klíčový argument. Po těch dvou letech jsem to zlomila asi hlavně proto, že jsem se doslechla, že kromě mě mohl být zneužitý také někdo jiný.

Ohlásila jsi na biskupství, že jsi byla několik let sváděna knězem. Jak reagovala církev?

Velmi rychle začali konat, suspendovali kněze a zahájili jednání. Delegát z Ochrany dětí a mládeže mě zároveň informoval, že musí věc ohlásit na prokuratuře. Vyskytoval se tam další trestný činu. Ten kněz měl určité informace o trestném činu získané, ve zpovědi a duchovním vedení, které ostatně potom využíval proti mně; bohužel jsem musela tyto informace na biskupství odhalit. A biskupství mělo věc ohlásil prokuratuře.

Ale ty jsi na prokuraturu jít nechtěla.

Ne, nechtěla. Neviděla jsem smysl toho. Ostatně – upřímně řečeno, moc ho nevidím.

Jednání církve bylo bleskurychlé. Kněz byl suspendován, ale objevuje se nějaká skupina jeho obránců.

Hodně velká skupina. Biskupství ihned toho kněze oslovilo, on se přiznal, tak byl hned suspendován. Ale nebyl žádným způsobem izolovaný, neměl vůbec žádný zákaz záležitost komentovat a pokud takový zákaz existoval, nebyl vůbec respektován. On šel okamžitě s komentářem za různými lidmi, rozpoutal se spor, všude samozřejmě moje jméno a příjmení.

A zmizel z farnosti?

Ano, nějakou dobu nebyl vůbec v žádné farnosti. Ale gliwická diecéze je malá, a tak se informace rozšířily okamžitě. A jediný člověk, který se k záležitosti vyjadřoval, byl ten kněz. Všem prezentoval situaci tak, že to jsou falešná obvinění. Biskupství se ohledně té věci nevyjádřilo, přestože jsem žádala, aby vydali prohlášení, které by vysvětlovalo, proč byl poslán pryč z farnosti a proč byl potom zatčen, a že to není tak, že si někdo vymyslel obvinění. Farář mojí farnosti také nedbal na zachování diskrétnosti v té věci. Právě naopak, prozradil to mým rodičům, které jsem v tu dobu nechtěla informovat o svém rozhodnutí na biskupství jít. On za to samozřejmě nenesl žádné důsledky.

Nakonec ze strany církve věc skončila tak, že on odešel z kněžství na vlastní žádost.

Ano, ale opět prezentoval záležitost tak, že mu biskupství nepomohl a že se mu stala křivda. Zase nepřišel žádný komentář z žádného poctivého zdroje, např. biskupství nevydalo prohlášení. Většina lidí v mém okolí je v souvislosti s tím přesvědčená, že odešel proto, že moje údajně falešné obvinění zničilo jeho pověst.

Čili jinými slovy pachatel ze sebe udělal oběť?

Vypadá to tak.

Pomohlo ti biskupství nějak?

Než jsem věc ohlásila, chodila jsem už na terapii k paní Evě. Když jsem to ohlásila na biskupství, nabídli mi terapii, ale tehdy jsem ji odmítla. Teprve později mi terapeutka navrhla, že mohu požádat o financování terapie, která už probíhá, protože dosud jsem ji platila z vlastních prostředků. Teprve po této nabídce, že taková možnost vůbec existuje, jsem se biskupství ozvala a dotaci jsem dostala.

Přejděme k civilnímu rozměru spravedlnosti. Začíná jednání na prokuratuře, vypovídáš v přítomnost zkušeného psychologa, který potvrzuje, že nefabuluješ, že tvůj příběh je důvěryhodný. A co se děje?

Rozbíhá se dlouhotrvající, vleklý proces vyšetřování a po mé výpovědi a po výslechu obviněného je rychle rozhodnuto o jeho zatčení. Divila jsem se, že k tomu došlo tak rychle a že vůbec byl uvězněný. On se samozřejmě odvolal, což bylo přijato a preventivní opatření bylo zmírněno. Během procesu proběhly výslechy, pro mě velice těžké. Musela jsem znovu a znovu cizímu člověku vyprávět o traumatických zážitcích se všemi podrobnostmi. V jednu chvíli se začal vyšetřovací proces zamlžovat, ujišťovali mě, že je už v poslední etapě, a najednou, asi po půl druhém měsíci, byla kauza uzavřena.

Čili nejdřív prokurátor rozhoduje o zatčení a prohlašuje, že se jedná o nebezpečného zločince, soud se k tomu přiklání, potom se vězení mění na policejní dohled, prokuratura pokračuje v procesu a po několika měsících stejná prokuratura proces uzavře?

Přesně tak. Před samotným skončením procesu, asi o měsíc dřív, jsem kontaktovala žalobce, protože jsem se chtěla podívat do spisu té kauzy. Řekl, že spis byl odeslán na prokuraturu v Gliwicích a jak se vrátí do Zabrza, bude mě kontaktovat a budu se do něj moct podívat. Už mě nekontaktoval; nedostala jsem informaci, že se ten spis vrátil, ale dostala jsem dopis o uzavření kauzy.

Prokurátor tudíž měl zato, že trestný čin nastal, později uvážil, že nenastal, a tak to uzavřel. Ale tvůj zástupce se odvolává.

Ano, odvolání je podané k soudu, který – hovorově řečeno – prokuraturu rozdrtil. Nebyly žádné pochybnosti, že ta vina existuje. Zásadní věc byla zneužívání závislosti a to, že byl můj učitel ve škole. To bylo při trestním stíhání zcela opomenuto, přestože jsem o tom při výslechu hovořila. Pro soud bylo uzavření té kauzy tedy naprosto absurdní. Dopis, který jsem od prokurátora dostala, mě velmi pranýřoval, přímo mi vnucoval, že vinna jsem já. Prokurátor zdůvodnil uzavření kauzy argumentem, že díky tomu, že jsem během svého vztahu s bývalým knězem od něj dostávala různé dárky, je možné chápat moje chování jako dětskou prostituci. Ten dopis se mě velice emocionálně, psychicky dotkl. Chvíli jsem přemýšlela, jestli nemá prokurátor pravdu a jestli nejsem v celé situaci skutečně vinna. Přemýšlela jsem, jestli má opravdu smysl podat odvolání a pokračovat v procesu, v němž jsou fakta zkreslovaná a nejintimnější a současně nejbolestnější momenty mého života jsou prezentované nezúčastněným lidem, kteří žijí vedle mě.

Kauza se vrátila na prokuraturu, tutéž, jako předtím, zabrzańskou?

Ano.

A děje se v té věci něco?

Děje se tolik, že jsem po několika týdnech dostala informaci, že se vyměnil prokurátor, který měl kauzu na starosti. Bylo to pro mě samozřejmé, skoro jsem se divila, že se tak nerozhodlo hned. Dostala jsem zprávu, že prokurátor začíná znovu s výslechem svědků. Od doby, kdy se kauza vrátila na prokuraturu čili už dobrých několik měsíců, proces dál nějak probíhá, ale nevím jak. Vím jen, že v poslední době byla velká skupina lidí u výslechu.

Byla jsi při tom novém procesu vyslýchaná?

Ne. Ani nemám z prokuratury žádné informace, jenom to, co se podaří zjistit mému zástupci.

Jako poškozená osoba ses při novém vyšetřování vůbec s prokurátorem nesetkala?

Vůbec ne.

To je dost divné.

Jako mnoho věcí v té kauze.

Jak to myslíš?

Teď jsou na prokuraturu k výslechu znovu zvaní lidé, kteří s tou věcí nemají vůbec nic společného, lidi např. z mládežnické skupiny, co tam byli jen měsíc.

Kromě toho samotný způsob shromažďování dat těch vyslýchaných lidí. Už za toho prvního prokurátora se to odehrávalo tak, že farářovi mojí farnosti (o tom se dověděla moje kamarádka od něj), napsala policistka e-mail, že potřebuje seznam lidí, kteří byli v mládežnické skupině, a data a místa jejich narození.

Kde měl farář vzít data a místa narození?

Šlo prostě o to, aby udělal seznam těch lidí. Nikdo z nás, kdo byl požádán o tato data, nevěděl o té výzvě – farář jen vzkázal. Požádal jednu osobu z té mládežnické skupiny, aby takový seznam vytvořila, a každý z nás byl tedy požádán o ta data včetně těch, kteří tam pobyli nějakou chvíli a vůbec nevěděli, o co jde, o čem to je.

Ta mládežnická skupina funguje?

Už se rozpadla, ale já jsem tam byla léta.

Čili ve chvíli, kdy jsi věc ohlásila na biskupství, ta skupina už neexistovala?

Ano, neexistovala.

Ptám se na existenci skupiny, protože mě zajímá, jak tě po tom ohlášení brali.

Přesto, že skupina neexistuje, je tvoje otázka zásadní. V momentě, kdy byla ta věc zveřejněná, kdy se objevil první článek v novinách, začala jsem být zasypávaná telefonáty. Nebudu skrývat, že moje sympatie s tím člověkem byla patrná, vlastně nejen sympatie, byla jsem favorizovaná, tak nebylo těžké se po tom článku domyslet, že jde o mě.

Jak jsi se po těch článcích cítila? Uveďme, že vznikly bez tvé účasti a jen na základě informací získaných od samotného kněze, z prokuratury a od policie.

Zle. V těchto článcích byly informace podané prokurátorem. Byla tam výpověď mluvčího, aby byly tam také informace z průběhu vyšetřování. Mě nikdo nekontaktoval. Celkově byly ty články vůči mně dost skeptické. V prvním článku byly např. informace o tom, že mi kněz kupoval dárky a zval mě na procházky a výlety. Vůbec nerozumím tomu, proč byly v článku takové informace, to není podstatou této věci. Cítím to tak, že mi vnucuje, že si za to mohu sama.

Ve druhém článku redaktor zveřejňuje velmi důvěrné a pro mě bolestné informace o mém životě. Do té doby slyšelo ten příběh velmi málo lidí, ale teď o něm ví celé moje okolí. Žel, nestačí změnit jméno, všichni stejně vědí, o koho jde. Ten redaktor nějak z prokuratury získal celý spis o kauze, který se ostatně ani mě nepodařilo nikdy vidět. Kdybych věděla, že můj pětihodinový výslech na prokuratuře bude zveřejněn a všechny ty podrobnosti se někdy objeví v novinách, nikdy bych se k tomu neodhodlala. Oni mě teď doopravdy ničí.

Žiješ v malé lokalitě, jsi okamžitě rozpoznatelná. Jsi schopna mluvit o té zkušenosti?

Oba články, které se objevily, byly prostě mimořádně ztrapňující. Chyběla v nich jakákoli podoba soucitu, diskrétnosti, ohled na to, jak se cítí zneužitá žena a v jakém světle je. Cítila jsem se jako jakési téma, které má zvýšit počet čtenářů. Bylo také hodně komentářů, že „ten kněz byl tak dobrý“, „měl dobrá kázání,“ a že si někdo něco vymyslel a že je to falešné obvinění. To byla další viktimizace a další namlouvání, že je to vina zneužité, že mu vlezla do postele atd.

Žádný novinář tě nekontaktoval?

Absolutně žádný. Pan redaktor, se kterým se zkontaktoval můj zástupce, se kryl tím, že změnil jméno, a kromě toho lidé mají právo na informace o těchto kauzách.

S novinářem se kontaktoval tvůj zástupce?

Ovšem.

Podle tebe by mělo to vyšetřování probíhat jinak?

Jsem o tom přesvědčená. Ale nevím, jak by to mělo probíhat, protože nejsem právník. Ale jistě ne takovou formou jako teď, protože je to naprosto absurdní. Žádná ochrana zneužité ženy, žádný lidský pohled na ni, na to, že ona také určité věci prožívá a že zveřejnění informací o ní má důsledky. Cítím se jako věc, věc ale nejsem!

Jak se teď cítíš?

Celkově ne špatně, trochu jsem se dala dohromady. Ale celá ta věc je pro mě naprosto absurdní. Jsem po šestileté terapii, skutečně jsem si musela život poskládat znovu. Nepředstavovala jsem si, že to bude takhle probíhat. Bojím se domyslet, co by bylo, kdyby se to stalo člověku, který nemá takovou péči jako já čili péči terapeutky a péči lidí, kteří jsou skutečně připravení mi s tím pomáhat.

Chceš říct, že bez opory, bez terapie by to mohlo člověka porazit?

Směle to mohu říct. Díky různým situacím, které nastávaly během té záležitosti, jsem měla velké emoční problémy. Byla jsem blízko tomu, že mě to porazí. Nebýt opory, kterou dostávám, mohlo by to skončit tragicky. Nejde jen o to ohlásit to, je třeba nejdřív zvítězit na sebou a svým traumatem, potom projít mnohahodinovým výslechem. Za druhé, máš proti sobě celé nejbližší společenství, které stojí na straně populárního a oblíbeného kněze. Za třetí, jako zneužívaná žena nemám vůbec žádnou kontrolu nad přeléváním informací z prokuratury, nad tím, jak tě označí v celonárodním tisku, ani jaké komentáře může každý čtenář o mém životě napsat. Nemluvíc už o úsilí, které je třeba vložit do toho, aby ses veřejně postavil proti člověku, na kterém kdysi záleželo všechno, a kolik terapií je zapotřebí k pochopení, že ten člověk mě tehdy vůbec nechránil, ale zneužíval. Celý systém a způsob, jak je ta kauza řešena, skutečně vede k absurdní situaci, kdy za to, že jsem našla odvahu říct pravdu v jménu toho, aby ostatní dívky nebyly stejně zneužívané a ve jménu záchrany církve, jejíž jsem částí, se mi nedostává podpory a spravedlnosti. Je třeba počítat s tím, že to bude začátek pokořování a ztráty veškerého soukromí. Že když ohlásím trestný čin, bude mě to stát víc než pachatele.

Jestli si dobře pamatuji, prokuratura se kauzou zabývá už víc než půl druhého roku?

Ano. A konec v nedohlednu, protože myslím, že jestli skončí vyšetřování tak, jak bylo oznámeno v červnu, bude v té věci cesta ještě dlouhá.

Když ten kněz odešel z kněžství, bydlí dál v té lokalitě?

Ano, bydlí, a to s další svou dívkou, to jsem se dověděla později. To znamená, že jsem měla informaci, že to tak může být, že bude mít další dívku, ale celou dobu jsem to potlačovala. Později se ukázalo, že udržoval vztah s další dívkou už v jiné farnosti a po odchodu z kněžského stavu se přestěhoval a dál s ní bydlí už v jiné než mojí farnosti, ale v další, ve které sloužil.

Ve stejném městě? Nebojíš se, že ho někdy potkáš?

Hodně se bojím. Pokaždé, když jsem v těch místech, kde jsme např. často byli spolu, anebo kam rád jezdil, dost se bojím. Nevím, jaká by mohla být moje reakce. Myslím, že bych prostě utekla, ale je mi toho člověka moc líto, ve vztahu k němu jsem velmi zklamaná.

Hovořil Tomasz Krzyżak

 

Zdroj: https://deon.pl/kosciol/osoba-wykorzystywana-seksualnie-nie-jestem-przedmiotem-wywiad,1431218