Poprvé v České republice uspořádalo společenství věřících sbírku pro oběti sexuálního násilí v církvích. Moc děkujeme společenství u sv. Martina ve zdi v Praze!
V rozhovoru s členkou Martinského grémia Adélou Rozbořilovou se ptáme, proč se vlastně rozhodli oběti podpořit a jak vnímají problematiku sexuálního násilí v církvích.
1. Jaké pocity ve vás vyvolává téma sexuálního zneužívání v náboženském prostředí?
Sexuální násilí je vždy zlé a traumatizující, ať se děje v jakémkoliv prostředí. Církve v tom nejsou výjimkou. Specifické je náboženské prostředí v tom, že v něm jeho členové očekávají důvěru, přijetí a bezpečí. Bohužel se ukazuje, že církevní prostředí v tom leckdy selhává. Zároveň tu má specifickou roli status moci, a to zejména ze strany duchovních, ale třeba také vedoucích pracovníků a lidí na takových pozicích, kteří mají v rámci komunity autoritu. Zároveň věřící vnímají církev jako zprostředkovatelku Božího slova. Promítají si do ní tedy nejen určité hodnoty, ale také duchovní rovina. Dojde-li pak k nějakému incidentu, mohou tyto okolnosti být pro oběť vnitřně velmi devastující.
Já sama nemám se sexuálním násilím žádnou závažnou přímou zkušenost, ale i přesto je to pro mě velmi silné téma. Jakékoliv násilí i zneužití moci jednoznačně odsuzuju. Cítím bolest a zklamání z toho, že si někteří lidé tímto zraněním v církvi prošli. Zároveň ale vnímám jako naději, že existují organizace jako Někdo Ti uvěří, a že se naše církev k problému chce stavět čelem a usiluje o zlepšení prevence i řešení incidentů.
2. Co vás vedlo k organizaci sbírky na pomoc obětem zneužívání v církvích? Byl impulsem nějaký případ ve vašem společenství nebo něco jiného?
V našem kostele je zvykem, že po většinu nedělí věnujeme výnosy ze sbírek na jednu konkrétní dobročinnou organizaci. Téma sexuálního zneužívání v církevním prostředí v poslední době nabírá na intenzitě, proto chceme povědomí o něm i o organizaci Někdo Ti uvěří šířit. Zároveň považujeme za důležité i téma sexuality jako takové, protože je to závažné téma a v církevním prostředí bývá i dnes tabuizováno. Podobně jsme v minulosti sbírku věnovali např. organizaci Konsent. Organizaci Někdo Ti uvěří jsme věnovali sbírky za loňský říjen.
3. Jaké byly reakce lidí na vyhlášení sbírky ve vašem společenství? Vyvolalo to nějakou diskusi?
Já sama jsem žádnou nezaznamenala a ani zpětná vazba, kterou v našem kostele každoročně prostřednictvím ankety děláme, to nenaznačuje. Myslím, že lidé vnímají důležitost tématu i činnosti organizace Někdo Ti uvěří. Soudit to lze možná i podle výše částky vybrané ve sbírce, ve které jsme nezaznamenali žádný signifikantní propad. Možná je to ale dáno tím, že nejsme běžný farní sbor, ale jsme otevřeným a zároveň více anonymním prostředím, kde se lidé hodně proměňují.
4. Proč si myslíte, že by církev měla obětem pomáhat? Proč nehodit všechnu vinu a odpovědnost jen na pachatele?
Církev by měla pomáhat slabým, ohroženým, trpícím. Měla by stát na jejich straně. Je to jedním z jejích základních úkolů. Pakliže někdo zažívá trápení či je obětí jakéhokoliv násilí, církev by se měla postavit na jeho stranu a být mu také oporou tak, jak dokáže. Zároveň je třeba dodat, že církev není dokonalá. Českobratrská církev evangelická (ČCE) se v poslední době poměrně intenzivně věnuje tomu, aby lépe nastavila vnitřní mechanismy. Mělo by to přispět k tomu, aby bylo církevní prostředí více transparentní, důvěryhodné a obeznámené s touto problematikou. Aby se nežádoucím incidentům podařilo předcházet. ČCE chce také vytvářet mechanismy, které je budou schopny odhalit a bezodkladně vyřešit. Součástí toho je samozřejmě také zajištění psychologické a pastorační pomoci oběti. To je však vize ideálního stavu.
Pokud takové prostředí církev aktivně nevytváří, možná tím nahrává tomu, aby se problematické věci děly. Pak bychom možná mohli říct, že je za to z určitého pohledu opravdu spoluodpovědná. Chtěla bych připomenout, že Českobratrská církev evangelická má vnitřní nástroje pro kázeňské postihy duchovních, kterými se zabývá institut pastýřské rady. Ta ale nemůže a ani nechce nahrazovat gesci Policie ČR.
5. Nebojíte se, že podobné akce vyvolají vlnu falešných obvinění s cílem získat finanční odškodnění?
Samozřejmě to nelze zcela vyloučit. Vždy je ale důležité každý jednotlivý případ pečlivě a se vší vážností prošetřit. Pravda by se pak měla ukázat.
6. Proč jste si pro pomoc vybrali spolek Někdo Ti uvěří? Jak jste se o nás dozvěděli?
Českobratrská církev evangelická s organizací Někdo Ti uvěří na oficiální úrovni spolupracuje už od roku 2020. Souvisí to s podporou prevence, vzdělávání a nastavení důvěryhodnějšího prostředí, o kterém jsem již mluvila. Spolek církvi pomáhá například se vzděláváním, ale také s ním konzultuje některé konkrétní záležitosti. Všichni se učíme. Je to dlouhá cesta, ale vážím si toho, že ČCE k problematice přistupuje takto otevřeně a systematicky. Myslím, že pro církve obecně je činnost spolku přínosná a důležitá. Přestože medializované incidenty se týkaly zejména římskokatolické církve, neznamená to, že je vůči tomu naše nebo kterákoliv jiná církev imunní. Proto považuji za důležité téma nejen otevírat, ale také o něm znovu a znovu hovořit. I na mezicírkevní úrovni. A díky spolku Někdo Ti uvěří třeba i pod vedením odborníků.
Adéla Rozbořilová, členka Martinského grémia a šéfredaktorka časopisu Český bratr
foto: Autor: Follerjiri – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=40758261
