Po Anně a Ester promluvila Roberta, další ze sester zneužitých Marko Rupnikem, jezuitou, který byl blízký Bergogliovi. „Nabídl mi psychoterapii a jednoho dne mě políbil na rty a řekl, že to je polibek Boží.“
Federica Tourn
7. ledna 2023
Torino
„Na jedné z veřejných výstav Marko Rupnika ve slovinském Mariboru, byl i obraz, který znázorňoval spoře oděnou ženu v postoji působícím smyslně. Rozrušilo mě to: dokonce se vědělo, která z nás stála modelem.“ Čtyřiapadesátiletá Roberta (není to její pravé jméno) byla v letech 1990-2000 členkou komunity Loyola ve Slovinsku. Její svědectví odhaluje systematický způsob, jakým známý jezuitský kněz, blízký papeži Františkovi, který je momentálně v centru velmi ostré polemiky, duchovně zneužíval a obalamucoval mladé řeholnice, aby si za lhostejnosti svých nadřízených obstarával sexuální služby. Stejně jako dvě sestry, s nimiž už Domani vedl rozhovor, i Roberta potvrzuje, jakému ponížení byly vystaveny ženy, které ho dokázaly odmítnout.
Komunita byla pro Rupnika lovištěm: mnohé bývalé řeholnice vzpomínají na nátlak, který jezuita vyvíjel, aby je dostal do "svého" společenství. Sexuální zneužívání je pouze jedním z aspektů Rupnikova talentu manipulovat, se kterým zasahoval do všech oblastí života svých obětí. Robertě se podařilo uniknout jeho sexuálním návrhům, ale musela se vypořádat s psychickým a duchovním násilím.
Jak jste se s Markem Rupnikem seznámila?
V roce 1990 jsem studovala dějiny umění na univerzitě a jedna spolužačka mě pozvala do Gorice na výstavu tohoto jezuity. Šla jsem tam a při té příležitosti jsem se s ním seznámila: snažila jsem se o hlubší duchovní život a zdálo se mi, že tyto obrazy promlouvají, on si mě navíc všiml a zasypal mě komplimenty. Měl určité charisma, zatímco já jsem byla velmi nejistá. Přijala jsem jeho pozvání na ignaciánské exercicie. Projevoval vůči mně platonické poblouznění a zanedlouho se mu podařilo zmanipulovat mé řeholní povolání do té míry, že mě donutil vstoupit do komunity Loyola, o které jsem předtím nikdy neslyšela. Zaměřovala jsem se spíše na tradiční řády, jako jsou františkánky a voršilky, ale Rupnik tvrdil, že pro mě nejsou vhodné a že jsem předurčena k něčemu jinému. Při mši svaté ve Stella Matutina, což byla tehdy jezuitská rezidence v Gorici, mě přiměl složit před Bohem slavnostní slib, že vstoupím do komunity Loyola, slib, který měl být nezrušitelným věčným slibem. Podrobila jsem se a přijala, a od té chvíle začalo mých deset let v komunitě, bolestných a absurdních: zbytečných, neproduktivních, neplodných.
Jaký byl Rupnikův postoj k řeholnicím?
Byl otevřeně dvojsmyslný, věnoval nám určité pohledy a obdiv, které byste od kněze nečekali. Jednou, to jsem byla ještě novicka, mi položil ruce na zadek a potěšeně komentoval jeho tvar. Chápala jsem, že je to špatně, ale on mě zmátl, protože všechno balil do duchovní aury a svůj otevřený zájem o ženské tvary zdůvodňoval tím, že je umělec, a navíc umělec, který slouží Boží slávě. Stále dokola mluvil o duchovní hodnotě ženskosti, kterou vyzdvihoval také skrze estetiku vzhledu: vzpomínám si například na jednu z jeho "přednášek" o významu bílé barvy v ženském spodním prádle a na jeho výzvu, abychom nosily lehce průsvitné bílé halenky, které umožňovaly zahlédnout podprsenku, jako božské znamení čistoty a duchovní krásy. Navíc, i když s osaháváním čekal, až budeme sami, obecně se jeho dvojsmyslné chování odehrávalo za bílého dne a bylo v komunitě a pravděpodobně i jinde, běžné.
Rupnik tedy nejednal skrytě?
Jeho svůdný a manipulativní styl komunikace byl všem na očích. Vzpomínám si také, že jsme se jednou zúčastnili vernisáže jedné z jeho výstav ve slovinském Mariboru, kde bylo kromě velkých obrazů Kristovy tváře i několik obrazů s ženskou tematikou. Zvláště jeden z nich zobrazoval spoře oděnou ženu v postoji, který působil smyslně. Rozrušilo mě to, ale v komunitě to zřejmě prošlo: dokonce se vědělo, která z nás stála modelem; jestli k tomu měla nadřízená Ivanka nějaké námitky, jsem se nedozvěděla. V té chvíli jsem si jasně pomyslela, že něco není v pořádku, ale řekla jsem si, že když to všichni považují za normální, musím být v nepořádku já. V tomhle jsme žili. Rupnik mohl nerušeně jednat a teď je jasné, že mu v tom po mnoho let nikdo nebránil.
Dělal Vám Rupnik sexuální návrhy?
Jednou. Protože jsem se nedokázala přizpůsobit komunitě, byla jsem přeložena do Říma a svěřili mě do Rupnikovy "péče". V té době mi nařídil, abych mu každý den telefonovala, což mě uvádělo do rozpaků, protože v těch telefonátech mi říkal, že jsem pro něj velmi důležitá, což ale zjevně nebyla pravda. Musela jsem také pravidelně docházet do jeho ateliéru v Centru Aletti, kde mě podroboval jakési psychoterapii: ukazoval mi fotografie a já musel říkat, co mě přitom napadá: on to komentoval a to i způsobem, který mě zraňoval, až tak, že jsem se rozplakala.
Uvnitř jsem si říkala, že je to nějaký improvizovaný postup a že na to nemá kvalifikaci, ale všichni v našem okolí ho považovali za génia, proroka a divotvůrce, takže jsem si své pochybnosti nechala pro sebe. Při druhém nebo třetím setkání na této údajné terapii mě chtěl políbit na rty a říkal, že to je "Boží uzdravující polibek". Reagovala jsem tak, že jsem mu řekla, že už nechci pokračovat v „léčbě“, protože si nejsem jistá, zda se bude schopen zastavit.
A co se stalo potom?
Nikomu jsem o tom neřekla, ale on se naštval a to, že jsem ho odmítla, způsobilo, že vzrostlo odmítání z jeho strany i ze strany komunity. Teď jsem oficiálně byla nejen "neduchovní", ale také tou, která neplní až do konce přijaté závazky a nechává věci na půli cesty. Už mě ale neprovokoval. Rupnik mě sice sexuálně neobtěžoval, ale zažila jsem od něj a od komunity vážné psychické a duchovní zneužívání, protože zasahovali do mého vztahu s Bohem, narušovali ho a ničili ve mně veškerou důvěru. Tato rána je stále otevřená, protože moje řeholní povolání bylo upřímné.
Věděla jste, že zneužíval některé z Vašich sester?
Ne, vůbec jsem netušila, že situace je tak vážná. Ani pokud jde o Rupnikův odchod z komunity, nevzpomínám si, že bych od Ivanky a jejích stoupenkyň slyšela nějaké vysvětlení. Bylo nám řečeno, že jde o ochranu charismatu. Šuškalo se, že se něco stalo mezi "Annou" a otcem Markem, ale komunita to chápala tak, že to bylo kvůli nějaké jeho chybě. Jediná, s kým se zacházelo odmítavě, byla "Anna", kterou představená veřejně ocejchovala jako "nevěrnou" a určila, aby za trest v domě v Mengeši ve Slovinsku doživotně dělala kuchařku. Viditelně se trápila: když se jí podařilo z komunity utéct a zjistilo se, že zmizela, jedna ze sester, která se později stala jednou z opor Centra Aletti, nás poslala, abychom ji hledaly všude, "dokonce i pod postelí", a naznačila, že ji možná najdeme mrtvou, jako by možnost její sebevraždy byla předvídatelná a tudíž racionálně přijatelná. Přišlo mi to neslýchaně kruté. Odchod z komunity byl považován za absolutní zlo, horší než smrt.
Proč jste se rozhodla odejít?
Po deseti letech v komunitě jsem byla nemocná tělesně, zničená psychicky a zraněná duchovně. Moje pochybnosti Ivanka označila za odpor vůči Bohu a ze všech stran jsem vnímala jen výčitky a odsouzení. Žily jsme v atmosféře strachu, kontrolovalo se nejen to, co děláte, ale i to, co si myslíte. Stačilo, že jste si řádně neustlali, aby vám nadřízená řekla, že vaše duše není čistá. Byla jsem vystavena neustálému posuzování bez jakékoliv vlídnosti a pohrdání, které jsem vůči sobě cítila, jsem si vyložila jako Boží pohrdání vůči mně. Nakonec jsem utekla a vrátila se ke své rodině; díky péči své matky jsem se dokázala zotavit a znovu si vybudovat svůj život. Nebylo to snadné, protože komunita byla přísná a rozhodná v úsilí zpřetrhat spojení s našimi rodinami, a v mém případě to učinila obzvlášť tvrdě. Dnes jsem vdaná a mám práci, ale cesta k návratu do normálního života byla dlouhá a bolestná.
Pokusila jste se ohlásit psychické násilí, kterému jste byla vystavena?
Po návratu domů jsem se s matkou vydala za osobou odpovědnou za řeholní společenství v mém městě, a chtěla jsem vyprávět, co se děje v komunitě Loyola. S výmluvou, že se to netýká naší diecéze, nás nechtěla ani vyslechnout.
Zdroj: https://www.editorialedomani.it/fatti/vaticano-chiesa-abusi-rupnik-inchiesta-suore-tourn-cfyhm5bg
