Setkání před Arcibickupským palácem v Praze 16. února 2025. Kromě jiných projevů zazněla i slova našeho předsedy Jiřího Kylara, která si nyní můžete také přečíst.
Lidské tělo je chrámem Ducha svatého, ve křtu jsme se stali Božími dětmi. Kdo zneužívá člověka, zneužívá samotného Boha. Proč biskupy pohoršuje byť zdání zneužití proměněného Krista a přitom skutečné zneužívání lidského těla často nechtějí vidět?
Jmenuji se Jiří Kylar, jsem předsedou spolku Někdo Ti uvěří, který se věnuje doprovázení obětí různých forem zneužívání v církvích. Jako první v České republice jsem otevřeně promluvil o tom, že jsem byl zneužíván katolickým knězem, v rozhovoru se skvělou novinářkou Renatou Kalenskou. Bylo to na podzim 2018. Místo reakce biskupů následovalo mlčení. Když jsem biskupům psal dopisy, aby začali vnímat problematiku zneužívání vážně, napsali mi zpět pouze tři biskupové z více než 20 členů biskupské konference.
Když jsem v roce 2019 vyzval kardinála Duku, aby stáhl diskuzi na svém fb profilu, kde byla zveřejněna identita oběti, odpovědí bylo opět mlčení. Nakonec jako odpověď přišla hrozba trestním oznámením, které na mě chtěl podat právě Duka s právníkem Ronaldem Němcem. Poté jsem chodil na výslechy na policii, která byla velmi profesionální a policisté nechápali, proč to kardinál Duka dělá.
V současné době řešíme několik kauz zneužívání, kdy biskupové reagují docela dobře a snaží se s tím něco dělat. Jsou ale mezi biskupy také tací, kteří vyhrožují kněžím, kteří upozorňují na zneužívání v jejich diecézi.
Biskupové Čech a Moravy, když nasloucháte pouze těm, které pohoršuje mše svatá v hospodě, ale nenasloucháte těm, ve kterých někdo zabíjí samotného Boha, zpronevěřujete se své pastýřské službě. Jste pohoršeni, když na stole při mši není ubrus? A přitom nedokážete podat ani kapesník na osušení slz obětem zneužívání?
Nejste přece bezmocní! Můžete svou bezradnost proměnit v uzdravující setkání, když budete mít odvahu.
A vás všechny zde přítomné, prosím, pomáhejme ve farnostech budovat zdravé vztahy v našich společenstvích, buďme na blízku kněžím, aby dostávali zpětnou vazbu a nebyli tak často sami, bez pomoci. Zároveň se nebojme biskupům říkat, co si o jejich rozhodnutích myslíme, nejsme jejich podřízení a zaměstnanci, ale rovnocenní bratři a sestry ve víře.
Biskupové Čech, Moravy a Slezska, pojďme se setkat, spolu s oběťmi a také s představenými ženských a mužských řádů, nejlépe v hospodě, není to tak strašné prostředí. Hledejme společně cestu, jak udělat církev otevřenou všem, církev bez předsudků a odsuzování, ale církev laskavou, objímající a chápající.
