Se znepokojením jsme si přečetli zprávu ČTK týkající se reakce České biskupské konference na petici za zřízení nezávislé komise pro případy sexualizovaného násilí v katolické církvi v České republice.
Ve zprávě je citována mluvčí České biskupské konference Monika Klimentová, která mluví o situaci v církvi v souvislosti se zneužíváním jako o situaci, která je vyřešena a systém prevence a pomoci obětem je dobře nastavený a plně funkční. Tento názor nesdílíme.
„Stále se potkáváme s kněžími, kteří nevědí, jak se zachovat v situacích, kdy se setkají s lidmi, kteří zažili zneužití, a někteří kněží se i obávají obrátit se na své představené. Kromě toho neexistuje ani žádný systém pro práci s pachateli zneužití nebo s farnostmi, kde pachatel působil,“ říká Jiří Kylar, předseda spolku Někdo Ti uvěří.
O skutečném počtu obětí zneužívání v církevním prostředí v České republice existují pouze dohady. Na setkáních se zástupci ČBK jsme na zřízení podobné komise opakovaně apelovali, uváděli příklady ze zemí, kde komise pro případy sexuálního zneužívání byly ustaveny, a publikovali jsme několik článků na našich webových stránkách o smyslu a výsledcích jejich práce.
Pokud jde o provoz kontaktního centra pro oběti zřizovaného ČBK, přestože jsme se snažili navázat spolupráci i v této oblasti, nepodařilo se nám získat ani nejzákladnější informace právě ohledně počtu kontaktů, resp. lidí, kteří se na kontaktní centrum obracejí. Nemůžeme tedy bohužel potvrdit, zda a jak toto centrum prakticky funguje. Nadále se naopak setkáváme s oběťmi, které uvádějí, že k nim ze strany katolické církve v České republice nebylo přistupováno korektně.
Přestože se snažíme být prostředníkem mezi oběťmi a církvemi a hledat oboustranně přijatelné řešení, v této konkrétní záležitosti musíme jednoznačně stát na straně obětí.
