Na žádost papeže se představitelé řeholního řádu setkají s třemi irskými muži, kteří byli v šedesátých letech sexuálně zneužívaní duchovními.
Brian Hutton, 23. června 2022
Představitelé řeholního řádu ustoupili tlaku papeže Františka, aby se tváří v tvář setkali se třemi Iry, kteří byli během šedesátých let sexuálně zneužívaní na škole pro budoucí kněze ve Velké Británii.
Misionáři komboniáni se sídlem v Římě po desetiletí odmítali uznat strašné utrpení, které zažívali nejen tito muži, ale i další, kteří byli ještě jako děti nalákáni do semináře Sv. Petra Clavera v Mirfield, West Yorkshire, který řád spravoval.
Minulý týden byli Frank Barnes z Finglasu v Dublinu, Gerry McLaughlin z Moville v Co Donegalu a Jim Kirby z Glasheen v Cork City mezi osmi přeživšími, kteří se ve Vatikánu zúčastnili emotivního setkání s Františkem.
Papež je osobně požádal o odpuštění a slíbil, že zkontaktuje br. Tesfaye Tadesse Gebresilasieho, generálního představeného řádu komboniánů a zeptá se ho, proč nikdy nevyvinul jakoukoli snahu, aby si s nimi promluvil.
Katolický biskup z Leedsu Marcus Stock, v jehož diecézi byl seminář provozován, se již dříve mužům omluvil a doprovázel je společně s westminsterským arcibiskupem Vincentem Nicholsem během této papežské návštěvy.
Biskup Stock mužům napsal o „významném pokroku“, ke kterému od návštěvy došlo.
„Generální představený /komboniánů/ souhlasí se setkáním s vámi a zůstává v kontaktu s kardinálem Nicholsem, který to potvrzuje,“ uvedl.
Teprve až po mnoha letech jsem se dokázal přinutit o tom hovořit, přestože jsem to neustále nosil v hlavě. Cítíte se tak provinile, že se to stalo.
Muži viděli, že byl papež František „velmi rozhořčený“ a br. Tesfaye Tadesse Gebresilasie souhlasil, že přijede do Velké Británie, aby se s nimi setkal společně se svým nástupcem – čekatelem, a to „co nejdříve“.
Sedmdesátiletý Frank Barnes, ředitel společnosti, který se narodil v Crumlinu v Dublinu, řekl pro The Irish Times: „Za tohle jsme stále bojovali. Aby nás vyslechli, aby si to poslechli přímo misionáři komboniáni. Při jakémkoli jiném kontaktu, o který jsme se s nimi během těch let snažili, přicházeli s obvyklými výmluvami, že to neudělali, že neudělali nic špatného, že o tom vůbec nevěděli.“
„Jsem naprosto spokojený. Doufám, že je to počátek uzavření toho všeho, k čemu došlo.“
Podobně jako to bylo u jiných, i Barnese, jehož rodina se přestěhovala do Manchesteru, když měl 10 let, do semináře nalákala návštěva misionáře na základní škole, který dětem sliboval „úžasný život, návštěvu Afriky, všechny ty lvy, žirafy a šimpanze“.
„Nechal jsem se zlákat, stejně jako všichni ostatní,“ přiznává. „Teď si uvědomuju, jakou paseku nám v životě zanechali.“
Rozpady manželství, alkoholismus, pocity viny, studu a hněvu jsou společným tématem přeživších. Roky nikoho z nich nenapadlo, že by stejně jako oni trpěli i ostatní.
„Bylo to tak i u mě,“ říká Barnes.
„Teprve až po mnoha letech jsem se dokázal přinutit o tom hovořit, přestože jsem to neustále nosil v hlavě. Cítíte se tak provinile, že se to stalo.“
„Měl jsem 12 let a pozorovával jsem jednoho z kněží u oltáře pozdvihujícího hostii a sloužícího mši sv. a přemýšlel o tom, jak to vůbec může dělat, když se mě minulou noc dotýkal. Po tváři mi přitom stékaly slzy.“
Bede Mullen, Kevin Scullin, Chris Speight, Frank Barnes, Mark Murray, Gerry McLaughlin a Jim Kirby v Římě před setkáním s papežem Františkem minulý týden ve Vatikánu.
Podobně jako to bylo během hodinu a půl dlouhého setkání s papežem Františkem v Apoštolském paláci, chtěl by se Barnes dívat do očí i představenému komboniánů, zatímco mu bude podrobně vyprávět o tom, jaký vliv na něm neužívání a to, co bylo podle něj desetiletí utajováno, zanechalo.
„Vždycky nás obviňují, že to děláme pro peníze, ale to není pravda. Chceme jen, aby nám věřili a aby nás pochopili“, uvedl.
„Jediným způsobem, jak to celé uzavřít, je setkání tváří v tvář. Chceme, aby uznali, co se stalo, což vždy zapírali. Chceme, aby nám věřili, což nikdy neudělali. Jediné, co bychom chtěli, je nějaká forma jejich doznání a omluvy.“
První manželství se Barnesovi rozpadlo. Z toho, že si nedokáže udržet vztah, viní zneužívání.
Během pěti let na škole se dokázal ohradit proti jednomu ze svých pachatelů. Řekl mu, „aby to zabalil a že to musí skončit“. Trpěl ale dál – třikrát týdně – v rukách jiného, který na škole vedl ošetřovnu. Několik obětí pak shodně uvedlo, že bývalo v ošetřovně sexuálně zneužíváno.
Řád komboniánů, dříve známý jako Otcové z Verony, vyplatil v roce 2014 kompenzaci 11 z přeživších, aniž by formálně uznal, že k tomu vůbec docházelo. Každému vyplatil pouhých 8 000 liber (9 370 eur).
Vyšetřování sexuálního zneužívání v řádovém semináři policii ve West Yorkshire ztížily dva aspekty – br. John Pinkman a br. Domenico Valmaggia – již zemřeli a třetího, který ještě žije v Itálii, nebylo možné vydat kvůli jeho špatnému zdravotnímu stavu.
Barnes se vrátil do Dublinu v polovině devadesátých let a znovu se oženil. Pouze s pomocí své „milované, drahé ženy“ Pauline se cítil schopný postavit se minulosti, která ho „sžírala“.
„Vědí, co tutlají,“ říká. „Vědí, co kryjí. Doufám, že se to teď ukáže – a že uznají, že se to stalo.“
úvodní foto: Frank Barnes, jeden ze tří Irů zneužívaných během šedesátých let na škole pro budoucí kněze ve Velké Británii, se minulý týden setkal s papežem Františkem. (Foto: Nick Bradshaw)
Zdroj: https://www.irishtimes.com/ireland/social-affairs/2022/06/23/irish-victims-of-comboni-abuse-what-we-want-is-to-be-believed-to-be-understood/
