Slova podpory pro členy papežské komise pro ochranu nezletilých.
Pátek, 5. května 2023
Drazí bratři a sestry, dobré ráno!
Rád vás všechny vítám, zejména nové členy Komise, i ty, kteří pokračují ve své službě, a skupinu spolupracovníků z celého světa, kteří jsou novým a vítaným přírůstkem.
Toto je naše první setkání od doby, kdy jste byli zařazeni do Dikasteria pro nauku víry, a rád bych vám dal několik pokynů. Vidíme, že semínka zasetá zhruba před deseti lety, kdy Rada kardinálů doporučila vytvoření tohoto orgánu, rostou. Právě proto, abychom mohli moudře a odvážně čelit současným výzvám, je důležité se na chvíli zastavit a zamyslet se nad tím, co bylo. Za posledních deset let jsme se všichni, včetně mě, hodně naučili!
Sexuální zneužívání nezletilých duchovními a jeho špatné zvládání církevními představiteli bylo jednou z největších výzev pro církev v naší době. Mnozí z vás zasvětili své životy této věci. Války, hlad a lhostejnost k utrpení druhých jsou hroznou realitou našeho světa, jsou to skutečnosti, které volají do nebe. Krize sexuálního zneužívání je však pro církev obzvláště závažná, protože podkopává její schopnost plně přijmout osvobozující Boží přítomnost a svědčit o ní. Neschopnost správně jednat, aby se toto zlo zastavilo, a přijít na pomoc jeho obětem, znetvořila samotné naše svědectví o Boží lásce. V Confiteor prosíme o odpuštění nejen za zlo, které jsme spáchali, ale také za dobro, které jsme neudělali. Může být snadné zapomenout na hříchy z opomenutí, protože se svým způsobem zdají méně skutečné; jsou však velmi skutečné a zraňují společenství stejně jako jiné hříchy, ne-li více.
To, že jsme neudělali to, co jsme měli, a zejména se to týká církevních představitelů, bylo pro mnohé lidi pohoršením, a povědomí o tom se posledních letech rozšířilo do celého křesťanského společenství. Také jsme však nezůstali mlčet ani jsme nebyli nečinní. Nedávno jsem potvrdil Motu proprio Vos estis lux mundi (VELM), které je nyní trvalým nařízením. V něm vyzýváme zejména k vytvoření míst pro přijímání obvinění a k péči o ty, kteří říkají, že byli poškozeni (srov. čl. 2). Zde je jistě možno pro biskupské konference a biskupové na základě zkušeností mnoho zlepšit.
Dnes nikdo nemůže upřímně říci, že se ho realita sexuálního zneužívání v církvi netýká. Proto bych byl rád, abyste při své práci, až se budete zabývat mnoha aspekty tohoto problému, měli na paměti následující tři zásady a považovali je za součást spirituality nápravy.
1. Za prvé, tam, kde byl zraněn život, jsme voláni připomínat si Boží tvůrčí moc, abychom se dokázali vynořit ze zoufalství do naděje a ze smrti do života. Hrozný pocit ztráty, který mnozí lidé pociťují jako následek zneužívání, se někdy může zdát příliš velký na to, aby ho unesli a vydrželi. Dokonce i vedoucí představitelé církve, kteří sdílejí společný pocit hanby za svou nečinnost, selhali a naše schopnost hlásat evangelium byla zraněna. Ale Pán, který v každém věku dává vzniknout novým věcem, může oživit i uschlé kosti (srov. Ez 37,6). A tak i když je cesta, kterou máte před sebou, namáhavá a únavná, vyzývám vás, abyste se nezastavovali, abyste dále natahovali ruce a snažili se vzbudit důvěru u těch, které potkáváte a kteří s vámi tuto problematiku sdílejí. Nenechte se odradit, když se zdá, že se skoro nic nemění k lepšímu. Vytrvejte, jděte kupředu!
2. Za druhé, sexuální zneužívání vyvolalo v našem světě slzy, a to nejen v církvi. Mnoho obětí zůstává deprimováno tím, že zneužívání, které se odehrálo před mnoha lety, stále v jejich životech působí překážky a rány. Důsledky zneužívání se mohou projevit mezi manželi, mezi rodiči a dětmi, mezi sourozenci, mezi přáteli a kolegy. Společenství jsou rozvrácena; zákeřná povaha zneužívání sráží a rozděluje lidská srdce i lidi navzájem mezi sebou.
Náš život však není určen k tomu, aby byl zlomený. Co je rozbité, nemá rozbitým zůstat. Stvoření nám říká, že všechny části naší existence jsou propojeny a souvisí spolu, a život víry navíc spojuje tento svět se světem budoucím! Všechno je propojeno. Poslání, které Ježíš od Otce obdržel, říká, že nic a nikdo nemá být ztracen (srov. Jan 6,39). Tam, kde je život rozbitý, vás tedy prosím, abyste konkrétně pomáhali skládat kousky dohromady v naději, že to, co je rozbité, může být znovu složeno.
Nedávno jsem se setkal se skupinou lidí, kteří přežili zneužívání. Požádali o setkání s vedením řeholního institutu, který provozoval školu, kterou navštěvovali před 50 lety. Zmiňuji se o tom proto, že o tom otevřeně informovali. Byli to starší lidé a někteří z nich, vědomi si rychlého běhu času, vyjádřili přání prožít poslední roky svého života v klidu. A pokoj pro ně znamenal obnovení vztahu s církví, která jim ublížila. Chtěli uzavřít nejen zlo, které je postihlo, ale také otázky, které v sobě od té doby nosili. Chtěli být vyslyšeni, chtěli, aby jim pomohl porozumět. Mluvili jsme spolu a oni měli odvahu se otevřít. Zejména dcera jednoho ze zneužívaných mluvila o tom, jaký dopad mělo to, co její otec zažil, na celou jejich rodinu. Spravit rozervané předivo dějin je vykupitelským činem, je to čin trpícího Služebníka, který se nevyhýbal bolesti, ale vzal na sebe veškerou vinu (srov. Iz 53,1-14). To je cesta nápravy a vykoupení: cesta Kristova kříže. V tomto konkrétním případě mohu říci, že během setkání došlo ke skutečnému dialogu, na jehož konci přeživší řekli, že se cítí být přijati bratry a že nabyli zpět pocit naděje do budoucnosti.
3. Za třetí vás vyzývám, abyste v sobě pěstovali Boží úctu a laskavost. Severoamerická básnířka a aktivistka Maya Angelou napsala: "
Naučila jsem se, že lidé zapomenou, co jste řekli, lidé zapomenou, co jste udělali, ale lidé nikdy nezapomenou, jak se s vámi cítili.“ Proto buďte ve svém jednání jemní, noste břemena jedni druhých (srov. Gal 6,1-2), nestěžujte si, ale myslete na to, že za tímto okamžikem nápravy církve bude následovat další okamžik v dějinách spásy. Živý Bůh nevyčerpal svou zásobu milostí a požehnání! Nezapomínejme, že rány utrpení zůstaly na těle Zmrtvýchvstalého Pána ne už jako zdroj utrpení nebo hanby, ale jako znamení milosrdenství a proměny.
Nyní je čas napravit škody způsobené generacím před námi a těm, kteří stále trpí. Tato velikonoční doba je znamením, že se pro nás připravuje nová doba, nové jaro zúrodněné prací a slzami sdílenými s těmi, kdo trpěli. Proto je důležité, abychom nikdy nepřestali jít kupředu.
Dáváte své schopnosti a odborné znalosti k tomu, abyste pomohli napravit strašlivou ránu v církvi, a dáváte se do služeb různých partikulárních církví. Ochrana nezletilých a zranitelných se musí pro všechny stát normou, v něžném životě diecéze, ve farnostech a seminářích, až po přípravu katechetů, učitelů a dalších pastoračních pracovníků. V tomto smyslu se klauzurová novicka musí řídit stejnými služebnímu standardy, jako starý bratr, který celý život učil mladé lidi.
Zásady úcty k důstojnosti každého člověka, slušného chování a zdravého životního stylu se musí stát univerzální normou bez ohledu na kulturu a ekonomickou a sociální situaci. Všichni služebníci církve je musí ve službě věřícím projevovat a ti, kdo vedou společenství, s nimi musí jednat s úctou a důstojností. Kultura ochrany se koneckonců prosadí pouze tehdy, pokud dojde k pastoračnímu obrácení vedoucích v tomto smyslu.
Povzbudily mě vaše plány na řešení nerovností v církvi, pokud jde o vzdělávání a službu obětem, v Africe, Asii a Latinské Americe. Není spravedlivé, že nejbohatší oblasti planety mají dobře vytvořené a financované programy ochrany, ve kterých je s obětmi a jejich rodinami jednáno s respektem, zatímco v jiných částech světa trpí v tichosti, možná jsou odmítány nebo stigmatizovány, když se snaží přijít a mluvit o zneužívání, kterému byly vystaveny. I v této oblasti musí církev usilovat o to, aby se stala příkladem přijetí a dobrého chování.
Je třeba pokračovat v úsilí o zlepšení směrnic a norem chování kleriků a řeholníků. Očekávám, že budu dostávat informace o tomto úsilí a výroční zprávu o tom, co podle vás funguje dobře a co ne, aby mohly být provedeny příslušné změny.
V loňském roce jsem vás vyzval, abyste se podělili o své odborné kompetence a sdíleli vaše pohledy na to, jaký podle vás může práce římské kurie ovlivnit ochranu nezletilých, a vzájemně se tak v této nové roli obohatili. S potěšením jsem se dozvěděl o vaší dohodě o spolupráci s Dikasteriem pro evangelizaci, zejména s ohledem na jeho rozsáhlou působnost na mnoha zapomenutých místech světa.
Během prvních šesti měsíců jste již vykonali mnoho. Ze srdce vám žehnám. Vězte, že je mi vaše práce blízká, a nezapomínejte se za mě modlit. Budu tak činit i já za vás.
https://www.vatican.va/content/francesco/it/speeches/2023/may/documents/20230505-pontcom-tutelaminori.html