Bývalé členky řádu Misionářek lásky (sestry Matky Terezy) upozorňují na problémy se zneužíváním uvnitř řádu.
ŘÍM - Téměř tři desetiletí po své smrti zůstává svatá Tereza z Kalkaty, běžně a s láskou nazývaná "Matka Tereza", mezinárodní ikonou charity a jednou z nejoblíbenějších postav na světě, pravděpodobně nejslavnější osobností katolické církve 20. století, která nebyla papežem.
Matka Tereza, která byla v roce 1975 vyhlášena časopisem Time "Osobností roku", založila také řeholní řád Misionářek lásky, který se stal jednou z nejslavnějších institucí katolické církve, téměř všeobecně uznávanou pro svou službu "nejchudším z chudých".
Navzdory mezinárodnímu věhlasu této komunity však některé její bývalé členky vyprávějí o jejích stinných stránkách. Popisují vnitřní kulturu, která se občas vyznačovala zneužíváním a zanedbáváním a kterou charakterizuje, jak říkají, personalistický styl vedení z doby před II. vatikánským koncilem.
Tyto bývalé členky, z nichž některé odešly před desítkami let a jiné nedávno, tvrdí, že řád občas vykazuje dynamiku smutně známou z jiných kapitol katolických skandálů se zneužíváním. Tvrdí, že byly běžně šikanovány, využívány a zneužívány autoritami, zatímco jedinou strategií v případě potíží bylo mlčet.
Počet členek Misionářek lásky dosahuje zhruba 5 750 sester po celém světě, takže je obtížné posoudit, jak systémové zneužívání popsané v těchto zprávách ve skutečnosti je. Zarážející však je, že bývalé členky, které se přihlásily, téměř bez výjimky tvrdí, že tak neučinily proto, aby řád poškodily, ale spíše proto, aby mu pomohly naplnit jeho nejlepší verzi sama sebe.
Mluvčí Vatikánu na žádost redakce Crux o komentář k tomuto článku nereagoval. Mluvčí Misionářek lásky však označil stížnosti za "staré stížnosti" a dřívější návrh této zprávy označil za "silně zaujatý" a "nespravedlivý".
Obvinění ze zneužívání
Misionářky lásky založila v říjnu 1950 Matka Tereza, tehdy ještě Agnes Gonxha Bojaxhiu, bývalá albánská sestra z komunity loretanských sester, která odešla, když cítila, že ji Bůh povolal, aby žila zvláštní povolání a pracovala mezi chudými na ulicích Calcutty, dnes známé jako Kalkata.
Od roku 2023 sloužily Misionářky lásky ve 139 zemích a pomáhaly chudým a bezdomovcům, sirotkům a opuštěným dětem, dospělým a dětem s postižením, ženám v nesnázích, starým lidem a nemocným AIDS a mnoha dalším.
V posledních desetiletích se pravidelně objevují obvinění ze zneužívání moci a autority uvnitř řádu, jakož i ze sexuálního zneužívání.
Kniha Hope Endures (Naděje trvá) z roku 2008 od Colette Livermooreové, bývalé Misionářky lásky z Austrálie, která řád opustila v roce 1983 po jedenácti letech, popisuje atmosféru nadměrné kontroly a bezmyšlenkovité poslušnosti během jejího působení v řádu.
O pět let později vyšly memoáry An Unquenchable Thirst (Neuhasitelná žízeň) z roku 2013 od Mary Johnsonové, Američanky, která strávila u Misionářek lásky 20 let, než odešla poté, co navázala vztah se sestrou a následně se zamilovala do kněze, a líčí podobné zkušenosti.
Tato kniha se stala inspirací pro desetidílnou sérii podcastů z roku 2021 s názvem "The Turning: "Sestry, které odešly". V podcastu hrstka bývalých sester hovořila o depresích, sexuálním zneužívání, pocitech uvěznění a myšlenkách na sebevraždu.
Livermooreová i Johnsonová odmítly žádosti Cruxu o rozhovor pro tento článek. Skupina zhruba tuctu bývalých členek, které s Cruxem hovořily, reprezentující různé věkové skupiny a období působení v řádu, však do značné míry potvrdila mnohá tvrzení uvedená v předchozích knihách a podcastu.
Tyto bývalé členky připouštějí, že mnoho problémů spočívalo v "mikroagresi" ze strany nadřízených a spolusester, tedy v relativně banálních prohřešcích, které se však podle nich postupem času sčítaly a normalizovaly.
Život ve společnosti popisují jako izolovaný, říkají, že neměly téměř žádný kontakt se svými rodinami, bylo jim zakázáno navazovat blízké přátelské vztahy a nemohly dělat nic bez svolení nadřízeného, přičemž každý jejich čin byl pečlivě monitorován.
Říkaly, že pasy sester byly v držení nadřízených a že mohly cestovat pouze na jeden měsíc za deset let, aby navštívily své rodiny. Všechny dopisy, které posílaly, kontrolovaly představené a telefonáty, dokonce i s rodinou, musely být vedeny v přítomnosti představené.
V jiných případech uváděly bývalé sesty závažnější problémy a popisovaly kulturu, v níž bylo porušování hranic v oblasti fyzického kontaktu tolerováno nebo omlouváno a v níž se sexuální zneužívání mohlo odehrávat po dlouhou dobu, aniž by bylo odhaleno nebo potrestáno. Obviněné pachatelky a pachatelé byli podle nich někdy spíše přemístěni, než aby byli pohnáni k odpovědnosti, a údajné oběti byly nabádány, aby mlčely.
Další rozměr příběhu, který známe i z jiných skandálů zneužívání je, jak bývalé členky popisují, že se na tyto problémy snažily upozornit autority jak uvnitř samotného řádu, tak i ve Vatikánu, ale většinou bez odezvy.
Zkušenosti
Několik bývalých členek se s Cruxem podělilo o své zkušenosti na záznam, zatímco jiné se rozhodly učinit tak pouze pod podmínkou anonymity, protože se obávaly možných následků.
Anna Adamčiková, Slovenka, která nyní žije v Chile, opustila Misionářky lásky v roce 2018 po 27 letech uvnitř společnosti, včetně působení ve funkci představené a formátorky, obdržela v roce 2022 dispens od slibů. V rozhovoru pro časopis Crux uvedla, že si lámala hlavu nad tím, zda odejít, ale cítila, že už nemůže zůstat, protože "mi to svědomí nedovoluje".
Adamčiková mimo jiné uvedla, že ji nadřízení běžně uráželi a ponižovali a nutili ji jíst zkažené a prošlé jídlo, i když jí z něj bylo špatně, aby mohla Ježíšovi nabídnout fyzické utrpení, které jí způsobovalo.
Řekla, že zná mnoho sester, které pracují, i když jsou nemocné, a že poté, co onemocněla tuberkulózou, nechtěly Misionářky lásky zaplatit její léčbu ani pobyt v nemocnici, přestože na to měly více než dost prostředků.
Adamčiková také tvrdí, že deprese mezi sestrami byly běžné a že některé z nich zažívaly myšlenky na sebevraždu.
Další bývalá sestra, Katie Langoneová, řekla časopisu Crux, že drobná fyzická porušení hranic byla mezi sestrami běžná a že "každý znal někoho", kdo je zažil. Řekla, že ona sama byla ve formaci vystavena nechtěným návrhům ze strany jedné ze sester, ale že situace se vyřešila, když vyjádřila své podezření.
Langoneová, která vstoupila k Misionářkám milosrdenství v roce 2007, uvedla, že během sedmi let svého působení v řádu zažila také tvrdou šikanu a psychické týrání ze strany svých představených v různých domech. Když Langoneová požádala o duchovní vedení, bylo jí místo toho nabídnuto poradenství, přičemž o peníze na každé sezení musela prosit sestru, která měla na starosti účetnictví.
Uvedla, že na ni byl vyvíjen nátlak, aby brala léky a navštěvovala speciálního psychiatra, který jí předepsal ještě více léků, a že přestože splnila všechny požadavky svých nadřízených, byla jimi stále "ponižována" a v roce 2014 jí bylo bez vysvětlení odepřeno povolení obnovit sliby, což vedlo k jejímu vyloučení.
Další bývalá členka, v tomto článku identifikovaná jako "Monica", uvedla, že sestry byly pravidelně slovně uráženy ze strany vedení. Tvrdila také, že se stala terčem nechtěných sexuálních návrhů od spolusestry, která podle ní činila podobné návrhy i jiným členkám. Když na situaci upozornila nadřízené, podle Moniky sestru přestěhovaly do jiného domu, kdykoli se problém objevil.
Monica také odsoudila to, co označila za nezdravé lpění na utrpení a škodlivé pokání, včetně kontroverzního zvyku každodenního sebebičování u sester, které ukončily počáteční období formace. Ačkoli bylo sebebičování v předchozích staletích oblíbené a v některých katolických skupinách se stále praktikuje, od Druhého vatikánského koncilu stále více upadá v zapomnění.
Další bývalá členka, v tomto článku uváděná jako "Isabel", tvrdí, že se stala obětí násilného fyzického útoku ze strany kněze mimo řád. Když se s incidentem svěřila Matce Tereze, tvrdí, že jí bylo řečeno, aby na to zapomněla a vrátila se do práce, jako by se nic nestalo, a že jejich povinností je "chránit církev, chránit kněze".
Isabel uvedla, že její představené se chovaly, jako by incident byl její vinou, jako by kněze svedla. Řekla, že tlak si vybral svou daň, a poté, co nakonec opustila komunitu, jí prý byla diagnostikována posttraumatická stresová porucha.
"Catrina", která řád opustila před lety, uvedla, že se rozhodla odejít kvůli izolaci sester a nedostatku odvolání v případě problémů, a řekla Cruxu, že je dodnes v kontaktu se sestrami, které stále opouštějí komunitu v depresi a vyžadují psychologickou péči.
Několik bývalých sester si stěžovalo, že se jim při odchodu dostalo jen málo pomoci, aby mohly začít znovu. Někdy, jak uváděly, jim bylo poskytnuto pouhých 500 dolarů, a to i po desetiletích služby.
Podle Catriny se tyto zkušenosti sčítají. "Je to systém, myšlenkový systém, který nastartuje poslušnost až do hořkého konce," řekla.
Snad nejvýraznějším disidentským hlasem v souvislosti s Misionářkami lásky je bývalá misionářka lásky původem z Ruska Eli Anastasia Demidova, která odešla v roce 2014 a veřejně prohlásila, že byla sexuálně zneužita svou představenou, a která se nyní identifikuje jako muž. Vzhledem ke kontroverzím, které její tvrzení obklopují, se však Crux opírá o jiné zdroje.
Roky stížností
Bývalé členky, s nimiž Crux hovořil, uvedly, že se oni i další lidé pokoušeli přednést obavy z problémů uvnitř Misionářek lásky církevním autoritám včetně Vatikánu po celá léta, ale bez konkrétních výsledků.
Catrina uvedla, že doprovázela jinou bývalou sestru, která odešla podat stížnost do Vatikánu koncem 90. let, přibližně v době smrti Matky Terezy v roce 1997. Později, jak řekla, byla schopna v roce 2018 poslat dopis papeži Františkovi, v němž trvala na tom, že problémy, které vnímala před dvaceti lety, jsou stále přítomné.
Krátce po doručení dopisu jí podle jejích slov zavolal španělský arcibiskup José Rodríguez Carballo, který až do loňského října působil jako sekretář vatikánského Dikasteria pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života, nazývaného také "Dikasterium pro řeholníky".
Catrina uvedla, že po tomto telefonátu měla s Carballem osobní schůzku, na které jí řekl, že je touto záležitostí "velmi znepokojen", protože nebyla jediná, kdo podal stížnost, a obával se možného veřejného skandálu, do kterého by byly Misionářky lásky vzhledem k celosvětovému věhlasu této společnosti zapojeny.
Carballo před svým odchodem z funkce tajemníka nereagoval na žádost redakce Crux o komentář.
Podobně bývalý chilský kněz Eugenio de la Fuente, který opustil kněžství v roce 2021 kvůli námitkám proti tomu, co považoval za "lhostejnost" církve vůči zneužívání svědomí a autority, řekl Cruxu, že v roce 2018 také přednesl papeži Františkovi obavy ohledně Misionářek lásky.
De la Fuente, oběť známého chilského pachatele-kněze Fernanda Karadimy, byl přítomen v Římě, když si papež František v roce 2018 předvolal chilské biskupy v důsledku rozsáhlého celostátního skandálu se zneužíváním duchovními, který přiměl celou biskupskou konferenci k předložení rezignačních dopisů.
Ve svých komentářích pro časopis Crux de la Fuente tvrdil, že když v roce 2018 předložil papeži Františkovi dopis, v němž líčil různé problémy uvnitř Misionářek lásky, pontifikova odpověď zněla: "Další!".
De la Fuente, který až do odchodu z kněžství sloužil mše pro Misionářky lásky v komunitě pověřené péčí o školu pro děti s mentálními poruchami v Santiagu, popsal problémy, které v komunitě viděl, jako systém slepé poslušnosti, v němž se slib stal "modlou".
"Přemýšlet je téměř hřích," řekl a dodal, že někdy viděl, jak sestry dostávají rány od nadřízených a snášejí "ponížení pro ponížení...(udělaly) z ponížení způsob formace".
Adamčiková řekla časopisu Crux, že se s Rodríguezem Carballem soukromě setkala v únoru 2023, a ten sice uznal, že v řádu existují problémy, pokud jde o poslušnost a autoritu, ale řekl, že je obtížné přijmout opatření, protože mnoho sester nechce věci písemně řešit, a že mu sestry řekly, že se s případnými problémy raději svěřují ve zpovědnici.
Několik bývalých sester sdělilo časopisu Crux, že již navázaly kontakt s novou sekretářkou Dikasteria pro řeholnice, italskou sestrou Simonou Brambillou, a že dialog o problémech uvnitř Misionářek lásky probíhá, i když některé z nich prý zůstávají skeptické ohledně vyhlídek na skutečnou změnu.
Brambilla rovněž neodpověděla na žádost redakce Crux o komentář.
Catrina řekla Cruxu, že v květnu letošního roku byly papeži Františkovi doručeny další dva dopisy líčící problémy uvnitř společenství a mezi odcházejícími sestrami, ale zatím nedošlo k z jeho strany k žádnému kontaktu ani opatřením.
"Domnívám se, že papež by měl vybrat osobu nebo více osob, které by sestrám pomohly změnit a aktualizovat jejich konstituce nebo způsob života podle Druhého vatikánského koncilu," řekla.
Stejně jako ostatní bývalé členky zdůraznila, že jejím přáním není pošpinit Misionářky lásky, ale vidět je reformované.
Reakce
Ve svém prohlášení pro Crux Towey, který hovoří jako oficiální mluvčí Misionářek lásky, uvedl, že tvrzení, že u Misionářek lásky existuje vnitřní kultura zneužívání a zanedbávání, "je zjevně nepravdivé".
"Misionářky lásky berou obvinění ze špatného zacházení se svými členkami vážně a usilují o nápravu, pokud nedodržují své vysoké standardy," řekl a uvedl, že tato zpráva "opakuje staré stížnosti odhodlané malé skupiny 'bývalých členek', z nichž téměř všechny odešly z Misionářek lásky před deseti lety nebo desetiletími".
Zpráva podle něj "podkopává 5 000 sester Misionářek lásky, které se dnes rozhodly radostně a věrně sloužit Ježíši v nejchudších z chudých v Gaze, na Ukrajině, v Súdánu, na Haiti, v Rusku a jinde ve světě. Tato silně zaujatá a nespravedlivá zpráva je nevyvede z míry."
Poznámka redakce: Před zveřejněním byly Toweymu předloženy různé návrhy tohoto článku k reakci. V reakci uvedl, že připravil seznam faktických chyb, který hodlá po jeho vydání rozeslat. Crux požádal o nahlédnutí do tohoto seznamu, aby se podobných chyb vyvaroval, ale nedostal žádnou odpověď.
Zdroj: https://cruxnow.com/church/2024/07/ex-missionaries-of-charity-allege-culture-of-abuse-and-neglect
Svědectví Anny Adamčíkové, která byla členkou řádu více než 20 let a mluví i v tomto článku:
