"Znepokojující je to, že žádný z arcibiskupů Mnichova a Freisingu nepoužil to, co určuje kanonické právo a v mnoha případech i právo civilní. Bez ohledu na církevní právo byli vždy zvláštním způsobem hájeni kněží. Oběti vyslechnuty nebyly", říká o. Hans Zollner SJ v rozhovoru pro KAI (ekai.pl - magazyn internetowy Katolickiej Agencji Informacyjnej).
Ředitel Antropologického institutu a mezidisciplinárních výzkumů týkající se lidské důstojnosti a péče o člověka Papežské gregoriánské Univerzity v Římě Hans Zollner široce komentuje nedávno publikovanou zprávu o sexuálním zneužívání v arcidiecézi Mnichova a Freisingu.
Piotr Dziubak (KAI): Jaký obraz podle vás vytváří mnichovská zpráv?
O. Hans Zollner SJ: Je vždycky šok, když člověk čte o lidech sexuálně zneužívaných v církvi, ať už duchovními nebo laiky. Za počty, o kterých se píše, se skrývají lidé, život. Oběti velmi často trpí celý život. Je to vždy lidské drama, drama psychologické a duchovní. Často zapomínáme, že ti lidé jsou zranění ve svém vztahu s Bohem. Trochu jsme o rozměrech této situace věděli. Toto je už druhá zpráva o sexuálním zneužívání v mnichovské arcidiecézi. Znali jsme počet pachatelů. Šokující je to, že žádný z mnichovských arcibiskupů od roku 1945 až dodnes, ač v různé míře, neudělal to, co byl v každém případě povinen udělat. To ukazuje na něco velice vážného v řízení diecéze. Všichni udělali chyby, dopustili se vážného zanedbání. To je opravdu šokující.
KAI: Jaké důsledky může mít přítomnost papeže Ratzingera v této zprávě?
To se týká období jeho služby jako arcibiskupa Mnichova a Freisingu, která trvala pět let. Od roku 1977 do roku 1982. Připisují se mu čtyři případy špatných nařízení. Neudělal to, co tehdy měl udělat. Dva kněze, kteří byli ještě před příchodem kard. Josepha Ratzingera do Mnichova odsouzeni civilními soudy, nepostihly žádné církevní sankce. Kromě toho byl do mnichovské diecéze přijat kněz z jiné německé diecéze, kde sexuálně zneužíval nezletilé. Je otázkou, co tehdejší arcibiskup kardinál Ratzinger věděl o důvodech přeložení tohoto kněze vedle toho, že se měl léčit a potřeboval bydlení, a o nebezpečí, jaké s sebou přinesl. Jak jsme to mohli číst v pondělním prohlášení papeže-seniora, byl přítomen jako tehdejší biskup na schůzi administrativní rady diecéze, během níž se diskutovalo o přijetí toho kněze. Je mi velmi líto, že na 82 stránkách odpovědí na otázky advokátů mnohokrát napsal, že na oné schůzi přítomen nebyl. Měl se k omylu přiznat a potvrdit, že tam byl. To na jeho jednání vrhá špatné světlo. Je mi líto, že kvůli této epizodě – dodal bych také, že i přes velmi špatnou komunikaci ať už v odpovědích advokátů nebo u příležitosti zveřejnění vysvětlení – si lidé myslí, že jeho zodpovědnost je mnohem větší než ta, ke které se přiznal.
KAI: Nedávné zveřejnění vysvětlení papeže-seniora ukazuje, že svoji chybu vidí?
Papež Ratzinger přiznal, že to, co je mnohokrát napsáno v jeho odpovědi advokátům, není pravda. Kromě toho nijak nemění názor. Je to předzvěst podrobnější výpovědi. Počkejme. Papež to považuje za redakční chybu, ač se s tím nedá souhlasit, protože se v odpovědi objevuje na mnoha místech, že nebyl přítomen. Myslím, že by pro něj i pro celou církev bylo lepší, kdyby svoji spoluzodpovědnost uznal. Jak velká by byla, nevíme. A určitě se nikdy nedozvíme, jak probíhala záležitost toho kněze. Očekává se, že nějak konkrétně vyjádří svou prosbu za odpuštění obětem a lidem, kteří byli v té věci angažovaní.
KAI: Ale právě díky papeži Benediktovi XVI. došlo ke zlomu v boji s pedofilií v církvi?
Vždycky jsem si myslel, že díky kard. Ratzingerovi jako prefektovi Kongregace pro nauku víry jsme udělali velký krok vpřed. Například že za promotora pro spravedlnost tehdy ustanovil o. Charlesa Sciclunu. To je funkce vyšetřovacího soudce pro celou církev. V roce 2001 zavedl nové předpisy, normy týkající se nejtěžších zločinů, mj. zločinů sexuálního zneužívání, připojené k motu proprio Sacramentorum sanctitatis tutela. To bylo ještě za pontifikátu Jana Pavla II. V případě zakladatele Kristových legionářů o. Marciala Maciela Degollado byl kard. Ratzinger přesvědčený, že bylo třeba ho odstranit. Udělal to, když se stal papežem. Ostatně, jak říkali sami advokáti, ne všechny chyby špatného vedení případů sexuálního zneužívání v době, kdy byl kard. Ratzinger arcibiskupem Mnichova a Freisingu, je třeba připsat jemu. Musíme mít na paměti, že on je jedním z nejdůležitějších žijících teologů a práce na poli teologie ho zajímala nejvíc. Tato smutná epizoda, žel, vrhá špatné světlo na celou jeho činnost, přestože se netýká celého období jeho kněžské a biskupské služby.
KAI: Na případy zneužívání před desetiletími se díváme dnešníma očima. Je možné takto interpretovat dějiny? Historici upozorňují, že není možné hodnotit události současnou mentalitou. Ale máme tu co dělat s dramaty lidí. Jak se na to dívat?
To je důležitá otázka. Já si také myslím, že nemůžeme pro pochopení minulosti aplikovat veškerou naši současnou vnímavost, motivaci a přesvědčení týkající motivů jednání. To se týká nejen církve, ale i mnoha dalších oblastí. Existují však hranice těchto úvah. Lidská osoba musí být ctěná a chráněná ve své důstojnosti v každém momentu dějin. Jednou z věcí, kterým nerozumím v dokumentu, který podepsal Benedikt XVI. a který očividně nenapsal celý on sám, jsou výrazy, jež jsou v rozporu s jeho vlastní teologickou vizí od nepaměti. Vztahují se například na „ducha doby“ šedesátých a sedmdesátých let. V té době se k případům sexuálního zneužívání přistupovalo jinak. A právě papež-senior vždy zdůrazňoval, že existují morální hodnoty na době nezávislé. Zde se objevují rozpory s teologickou myšlenkou Josepha Ratzingera. Pro mě je ještě neuvěřitelnější, že v odpovědi napsal, že pokud kněz, jenž se dopustí zneužívání, není oblečený jako kněz a dopustí se sexuálního zneužívání soukromě, pak biskup za to není zodpovědný. To je opravdu neuvěřitelné, protože jaký kněz byl oblečený, když někoho sexuálně zneužíval? Doslova. Za druhé: máme nějakou podobu kněžství, kterou lze odložit, když si svlečeme kleriku? To je úplně proti chápání svátosti kněžství. Nemohu uvěřit, že by něco takového mohl osobně vymyslet a napsat papež Ratzinger.
KAI: Co znepokojivého podle vás z této zprávy vzniká?
Znepokojující je to, že žádný z arcibiskupů Mnichova a Freisingu nepoužil to, co určuje kanonické právo a v mnoha případech i právo civilní. Bez ohledu na církevní právo byli vždy zvláštním způsobem hájeni kněží. Oběti vyslechnuty nebyly. Ve stejnou dobu se objevila podobná obvinění laiků a bylo použito tvrdých prostředků. Byli propuštěni a nesli důsledky. Vůči kněžím se tak nepostupovalo. Jedno kritérium bylo použito vůči kněžím, jiné kritérium vůči laikům. Přísný přístup k případům zneužívání, kterého se dopustili laici, svědčí o tom, že existovalo povědomí, že zneužívání je kriminální skutek. Důsledky těchto činů byly aplikována na laiky, nikoli na kněze. To je velmi šokující.
KAI: Podle zásady, že je třeba zachraňoval obraz církev…
Je mi smutno ze skutečnosti, že fasáda církve je důležitější než utrpení oběti. To je tváří v tvář evangeliu neobhajitelné. Vize nějaké neposkvrněné církve je důležitější než v pokoře se přiznat, že jsme v církvi všichni hříšníci. To by bylo velmi osvobozující. Jistě, v jaké církvi? Nemůžeme žít v nějakém abstraktním a ideálním bytí. Myslím, že se bráníme nějakému obrazu církve a neuvědomujeme si do důsledků to, co bráníme. Víc bráníme církev nebo poslání, které je jí svěřeno? A konečně musíme pochopit, že pokud bráníme něco, co bránit nelze, vyvoláváme ještě větší skandál. Chování, kamuflování, mlčení už nebude fungovat, jak to vidíme rok za rokem, zprávu za zprávou, v zemi za zemí. Dohoda o mlčenlivosti může fungovat nějakou dobu, ale dřív nebo později vyjde všechno najevo. Je lepší otevřít se a odvážně přiznat k tomu, co se stalo. Bylo by lepší, kdyby to udělali ti, kteří jsou ještě u moci. Je snazší to odpustit než se pořád nepřiznávat k tomu, co bylo spácháno.
KAI: Bylo by třeba připravit podobnou zprávu v italské církvi? Na podzim na plenárním zasedání italského episkopátu se k tomu nerozhodli.
Buď biskupové zahájí proces ověřování prováděný nezávislou komisí, nebo k tomu budou přinuceni. Před Vánocemi jsme viděli pokus o něco takového v italském parlamentu. Politici takový proces chtěli iniciovat. I oběti vyžadují aktivitu. Na 15. února ohlásily různé organizace v Itálii den věnovaný obětem sexuálního zneužívání. Volbou biskupů není, zda se to udělá nebo ne. Pokud do neuděláme sami, oni nás k tomu přinutí. Před několika dny jsem si všiml, že kard. Augusto Paolo Lojudice, sienský arcibiskup, hovořil o nutnost zahájit vyšetřování ve věci zneužívaných.
Zdroj: https://www.ekai.pl/czy-mozna-mowic-o-winie-benedykta-xvi-rozmowa-z-ks-zollnerem/
Foto: Rebecski – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=62763772
