Během Velikonočních svátků budeme každý den publikovat jedno zamyšlení, jehož autorkou nebo autorem jsou lidé, kteří byli zneužiti duchovním.
Dnešní zamyšlení k neděli Vzkříšení napsala Johanka, které tímto moc děkujeme.
Neděle Zmrtvýchvstání 16. dubna 1995. Je mi 8. Moje druhé Velikonoce, kdy chodím ke svatému přijímání. Přijímám tělo Krista, miluji ho z celého srdce, stejně jako svoji velkou rodinu.
Netuším, že moje mladší sestra, která sedí v kostele vedle mě, byla někdy v této době zneužívaná naším zpovědníkem. Knězem, který byl mojí první živoucí představou Ježíše. Ty krásné věci, které mi říká. Takhle mě miluje Ježíš, ne? Jsem výjimečná.
Neděle Zmrtvýchvstání 27. března 2005. Je mi 18. Sedím se svojí rodinou na té nejradostnější mši v roce. Na závěr sbor zapěje Händelovo Aleluja, v té hudbě jsou moje Velikonoce. Jsem pyšná na svých pět sourozenců a na svoji katolickou, jedinou, pravou víru, kterou v ten den prožívám ještě nadšeněji než jindy. Pán vstal, radujte se, aleluja. Dojímám se až k slzám.
Netuším, že další z mých mladších sester byla zrovna nedávno zneužívaná naším bratrancem.
Neděle Zmrtvýchvstání 20. dubna 2025. Dnes. Je mi 38. Mám manžela a čtyři dcery. Nesedím s nimi na té nejradostnější mši v roce. Na mši jsem s nimi nebyla už rok. Nemůžu. Před dvěma roky jsem zjistila, co ten náš první zpovědník dělal mojí sestře a spoustě dalších holčiček. Zlomil mi srdce. Stejně jako můj poslední zpovědník, který mi říkal tak krásné věci, a přitom si mě tahal na klín, objímal mě, stejně jako spoustu dalších žen. Zlomil mi srdce.
Ježíš tě miluje, jsi dcera krále. Říkali, a pak si dělali, co chtěli. My nic z toho nechtěly.
Neraduji se dnes s celou církví, která mi v nejtěžším období mého života pomohla tak málo. Všechno jsem si musela vybojovat. Nezpívám Aleluja. Kostel, místo, kde jsem vždy cítila radost a bezpečí, ve mně vzbuzuje úzkost. Otevřít Bibli a přečíst si ta slova? Pán vstal? Bojím se. Děsím se, že tomu nebudu věřit.
Jsem sama.
Jdu ven. Do pole. Ptáci zpívají, příroda se probouzí. Krok za krokem. Věřím svým krokům, věřím svému srdci. Boha nehledám na nebesích, v kostele, v eucharistii. Cítím ho v srdci. Já a Bůh ve mně. Jsme síla, kterou nic nezastaví.
