Někteří vrcholní čeští soudci si zřejmě myslí, že ano. A to i při konfrontaci s následujícím případem. Klientka byla od svých 17 do 30 let sexuálně zneužívána knězem, který ji pokřtil, duchovně vedl a zpovídal. Plně mu důvěřovala a svěřovala se mu se svými niternými pocity i traumaty. Včetně toho, že ji sexuálně napadl příbuzný nebo že byla bita a šikanována.
Trigger warning – v článku je popisováno sexuální zneužití. Pokud byste se během čtení necítili dobře, je lepší nepokračovat a postarat se o sebe. Více info v tomto článku.
Autor: Daniel Bartoň https://web.etf.cuni.cz/ETFN-898.html
K prvnímu sexuálnímu útoku došlo, když byli sami na faře. On zamkl dveře, chytil ji za ruku, vyhrnul jí triko, sahal jí na prsa, povolil si kalhoty, položil její ruku na své přirození a uspokojoval se. Klientka zamrzla. Nebyla schopná mluvit a nevěděla, co má dělat. Věděla, že v okolí nebyl nikdo, koho by mohla přivolat na pomoc. Poté, co kněz vyvrcholil, vytáhl kapesník, kterým nejprve otřel ejakulát a poté i její slzy. Donutil ji odpřisáhnout, že to nikdy nikomu neřekne. Pak odemkl dveře a pustil ji domů.
Podobné útoky se opakovaly, když na faře nikdo jiný nebyl. Kněz ji zamkl v kanceláři, silou ji držel v rohu, aby nemohla utéct, sahal jí na prsa a ukájel se. Soustavně ji upozorňoval, že kdyby o tom někomu řekla, nikdo jí neuvěří, protože on je známý a důvěryhodný. Zároveň ji citově vydíral tím, že jí dával různé dárky (které nechtěla) a podporoval její rodinu, která na tom v té době nebyla finančně dobře.
Další sexuální útok přišel, když kněz přemluvil klientčinu matku, aby ji nechala přespat na faře. Klientka se tomu bránila, protože měla strach, co by se mohlo stát. Když šla spát do hostinského pokoje, zamkla za sebou dveře. Kněz však musel mít druhý klíč, protože ji okolo druhé hodiny ranní vzbudilo odemčení dveří.
Kněz rychle vstoupil a dal jí svou ruku přes ústa, aby jí znemožnil vykřiknout. Mezitím, co ho prosila, aby jí neubližoval, sundal z ní deku a oblečení. Začal ji líbat a ona začala plakat. Chvíli jí cucal bradavky a hrál si na mimino. Vzal kapesník a přikázal jí, aby si ho držela na puse, aby nebylo nic slyšet. Pak jí dal nohy na svá ramena a své přirození zasunul do jejího. Cítila velkou bolest a strach. Chvíli s ní souložil, pak jí dal rychle nohy k sobě a nechal ejakulát vystříknout na její stehna a zbytek těla. Poté, co ji kapesníkem otřel, ji nahou donutil kleknout si vedle něho a modlit se, aby jí to Pán Bůh odpustil.
Tento scénář se pak v nepravidelných intervalech opakoval, navzdory tomu, že mu výslovně říkala, že to nechce. Kněz klientku pronásledoval i poté, co odešla za studii a prací jinam. Vždy si dokázal najít záminku pro to, aby se k ní dostal a mohl se na ní mohl sexuálně uspokojit. Klientka s ním sex mít nikdy nechtěla. Přála si zmizet z jeho dosahu, ale nedařilo se jí to.
V bezvýchodnosti své situace se dvakrát pokusila o sebevraždu. Když po neúspěšném pokusu ležela v nemocnici a vypadalo to s ní špatně, rodina informovala policii. Ta se případem více než 2 roky zabývala, ale nevěděla si s ním rady. Nevěděli, jak případ právně klasifikovat. Proto případ třikrát odložili. Nepomohla jim ani státní zástupkyně, která také prokázala základní viktimologické a trestněprávní neznalosti, když např. uvedla: "souhlasím s policejním orgánem, že znaky skutkové podstaty trestného činu znásilnění naplněny nebyly. Pokud by k ataku podezřelého došlo jednou, případně v řádech jednotek, poškozená následně přerušila s podezřelým veškeré kontakty, nekomunikovala s ním a učinila veškeré kroky k zamezení kontaktu včetně oznámení příslušným orgánům, pak by byla situace jiná. (...) Že byla mezi poškozenou a podezřelým vztahová závislost, o čemž svědčí i ve spise založená korespondence a že podezřelý měl u poškozené autoritu nejméně s ohledem na věk, kdy by mohl být jejím otcem, kterého jí zřejmě nahrazoval, je evidentní, ale ve vztahu k rozhodování o stížnosti s významem nevelkým."
Když jsem se k případu 3 roky po posledním odložení dostal, podal jsem podnět k výkonu dohledu na vyšší státní zastupitelství. Státní zástupkyně se se mnou neztotožnila v klasifikaci činu jako znásilnění, ale dospěla k závěru, že předmětný čin naplňoval znaky sexuálního nátlaku (ve formě zneužití závislosti).
Věc však nevrátila k novému projednání, protože ji považovala za promlčenou. Důvodem pro tento závěr byla zvláštní formulace § 186 trestního zákoníku, ze které není úplně zřejmé, jestli se zvlášť přitěžující okolnost způsobení těžké újmy na zdraví vztahuje i k sexuálnímu nátlaku spáchanému zneužitím závislosti nebo postavení pachatele.
Soudy v této otázce neměly jasno až do roku 2017, kdy Nejvyšší soud nepříliš přesvědčivým způsobem prohlásil, že úmyslem zákonodárce bylo, aby se způsobení těžké újmy na zdraví nepromítalo do výše trestní sazby u sexuálního nátlaku spáchaného zneužitím závislosti nebo postavení (jde o usnesení sp. zn. 8 Tdo783/2017 ze dne 20. 9. 2017).
Tato skutková podstata je tedy jediným základním sexuálním deliktem, u kterého rozsah způsobené újmy nezvyšuje trestní sazbu ani délku promlčecí doby (z 5 na 15 let). Vzhledem k tomu, že formulace § 186 není jednoznačná, domnívám se, že by měl být zvolen opačný výklad, protože jedině tak je možné dosáhnout souladu s ústavními a mezinárodními závazky České republiky.
Právní argumenty pro to jsou celkem složité, takže je zde nebudu rozepisovat, ale rád je na vyžádání poskytnu. Ústavní soud se mou argumentací podrobně nezabýval a pouze uvedl, že by šlo o rozšiřující výklad v neprospěch pachatele, který by odporoval zásadě, že jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem (viz odkazované usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 707/21).
Takový závěr nepovažuji za správný, protože zmiňovaná zásada neplatí bezvýjimečně. V případě závažných porušení základních lidských práv (mezi které sexuální delikty patří) je třeba vyvažovat práva podezřelého s právy oběti. Z pohledu podezřelého je v tomto kontextu důležitý především požadavek na předvídatelnost trestnosti činu. V daném případě nicméně dotčený kněz neměl žádný legitimní důvod předpokládat, že by jeho jednání nebylo trestné. Samozřejmě kromě tvrzení, že se domníval, že veškerý sexuální kontakt byl dobrovolný. Ale toto tvrzení je dle státního zastupitelství v rozporu se zjištěným skutkovým stavem.
Co nám tedy zbývá? V konkrétním případě podání stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva. A ve vztahu k dalším obětem? Vzhledem k tomu, že soudy zatím nevyužily své možnosti spravedlivějšího výkladu promlčení a jednotlivých znaků skutkové podstaty znásilnění, tak by se měl chopit iniciativy zákonodárce. O změně definice znásilnění se již začalo diskutovat v minulém volebním období. Je na místě v diskuzi pokračovat a případně ji rozšířit o otázku promlčení sexuálních deliktů.
Rozhodnutí Ústavního soudu: http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-707-21
