Psychoterapeutka Rita Kramerová se omlouvá Petře, přeživší zneužívání ze strany kněze. A vysvětluje, proč teď už obětem věří.
Petrou, děkujeme za Vaši statečnost. Rito, díky za Tvou otevřenost.
Dlužím omluvu. A myslím, že my všichni dlužíme omluvu. Omluvu všem, kterým jsme nevěřili. Vypůjčím si jako příklad osud jedné ženy. Právě té, které tu omluvu moc dlužíme. Ona je symbol těch, které se snažily promluvit už dříve, ale byly umlčeny. Vlastně, s pohledem na naši historii, nejednalo se v případě nedůvěry obětem sexuálního zneužívání pouze o ženy, ale i o přeživší chlapce. Ale jak píši, vnímám teď Petru jako symbol. O to víc je mi stydno, že ona si o uznání musí říkat. A říká právem.
Byla to Petra, která kdysi dávno promluvila jako první přeživší. Její údaje byly vyzrazeny, a její osobnost byla dána všanc veřejnému lynči. Po prožitém traumatu se dočkala ještě sekundární traumatizace i přímých útoků na sebe. Výsledkem je, že v přímém dopadu těchto ran je Petra psychicky invalidizována.
Vzpomínám, jak jsem se s tématem sexuálního zneužívání v církvi setkala poprvé. Uvědomuji si, že ač jsem nebývala moc horlivým členem farních komunit, všeobecně prožívaný názor, že jsou ženy, které se „motají okolo farářů“, a tak se musí tito a tyto hlídat pomalu jako nesvéprávní, byl vnořen do ducha spolča jako aerosol, který nechtíc dýcháme ve vzduchu. Všeobecně přijímaný postoj, že žena svoji sexualitou nemá jiný zájem, než svádět muže, pokud možno ještě ty zasvěcené, byl automatismem, o kterém jsem neměla důvod ani pochybovat, ani nijak zvlášť přemýšlet.
Když se před lety zveřejnil případ paní Petry, nastoupily u mě stejné obranné reakce, jako teď vnímám v komentářích. Kdo ví, jak to bylo .. Když žena nechce, muž nic nesvede. Zase jedna, která svádí kněze. Ještě jsem četla článek od Jana Jandourka, kterého jsem znala osobně a jehož si stále vážím, k tomu jsem vnímala nevyrovnaný a emočně zabarvený projev Petry, a jela jsem na vlně sekundární traumatizace jak podle učebnice. Žila jsem si v té době ve svém světě matek s traumaty mateřskými a neměla tu zkušenost s tím, jakou devastaci přináší traumata sexuální.
Až Osud či Duch Svatý tomu chtěl, že jsem v rámci studia zaměřila svoji pozornost na prostředí církve. Nejprve ze zájmu o to, jak funguje dynamika společenství. Velmi rychle jsem se přes zdroje k přípravě práce dostala k tématu sexuálního zneužívání a velmi si musela srovnat svoje dosavadní představy. Téma mě natolik zaujalo, že jsem si doplnila vzdělání a nyní vím, že já uvěřím.
Ale někomu tu omluvu stále dlužím. Petro, omlouvám se.
