Přinášíme ještě jeden ohlas podzimního setkání ke Dni obětí sexualizovaného násilí. Děkujeme autorce za zpětnou vazbu!
V listopadu jsem se zúčastnila setkání a výstavy ke Dni obětí zneužívání jako člověk s vlastní zkušeností. Byla mi dokonce nabídnuta možnost se aktivně zúčastnit výstavy. Moc jsem chtěla, ale bohužel jsem neměla nic, s čím bych tam mohla vystoupit. Dříve jsem psala básně, ale ty zmizely ve starém počítači a od určité doby mám psací blok.
Nicméně i tak jsem byla moc ráda, že jsem se výstavy a setkání zúčastnila. Tím spíše, že jsem se chtěla připojit již minulý rok, ale nepovedlo se. Zpětně si říkám, že pro mě tehdy asi ještě nebyl ten správný čas. Letos jsem na setkání šla jako někdo úplně jiný. Za ten rok jsem si našla práci v oblasti duševního zdraví jako peer terapeut (člověk s vlastní zkušeností s duševními obtížemi) a ve zpracovávání vlastních traumat jsem se posunula tak daleko, že jsem schopna o nich veřejně mluvit či natáčet videa. Zúčastnit se setkání a výstavy alespoň pasivně pro mě tedy byla další součást mého posunu.
Celá výstava i následné neformální setkání v restauraci pro mě byly obohacujícím a silným zážitkem.
Díky své práci jsem zvyklá slyšet těžké příběhy a setkávat se s lidmi, kteří zažili různá traumata, včetně těch sexuálních. Ale tady to bylo jiné. Nejen, že se to odehrávalo v kontextu víry, což pro mě bylo důležité, ale byla jsem tu jen sama za sebe, ne jako pracovník.
Možná proto jsem vnímala ještě jiný rozměr blízkosti s ostatními zúčastněnými a více jsem cítila, že v tom nejsem sama, ale jsme v tom spolu, a že je tam s námi také Bůh.
Velmi se mě dotkla vystavovaná díla, komentáře autorů, ale také společná chvála a modlitba.
Důležité pro mě bylo také to, že jsem zde konečně mohla poznat některé lidi, s kterými jsme o sobě do té doby věděli jen z online prostoru. Znali jsme své příběhy, ale nikdy jsme se neviděli, ani spolu nemluvili.
Byla jsem vděčná, že jsem konečně mohla poznat ty, s kterými jsme se vzájemně podporovaly na dálku, alespoň trochu si osobně popovídat a předat si kontakt.
Kromě toho jsem poznala také další lidi s podobnou zkušeností.
Mrzely mne jen dvě věci. Jednak, jak jsem již zmínila, že jsem se letos nezúčastnila výstavy aktivně, a přišla tím navíc i o společný oběd vystavujících autorů a organizátorů, o kterém se moc hezky mluvilo.
A za druhé, že nebylo dost prostoru a času si popovídat a poznat se alespoň trochu s každým zvlášť. Povídání jeden na jednoho je pro mě v tomhle případě, kdy se navíc neznáme, přece jen lepší.
O to větší je to pro mě ale motivace pro příští rok. Doufám, že zvládnu něco vytvořit, a také doufám, že bude víc možností se někde setkat.
Moct trávit čas a vzájemně se sdílet s někým, kdo nám rozumí, protože si prošel něčím podobným, je velmi uzdravující.
Terezie
Terezie o své zkušenosti člověka, který byl zneužitý, natáčí sérii rozhovorů s Markem Drábkem, terapeutem, který se věnuje tématu zneužívání. Rozhovory můžete vidět na YouTube.
