Křížová cesta církve zraňující a zraněné – modlitba lítosti, soucitu a blízkosti těm, kdo v církvi zažili sexualizované násilí; ve společenství lidí, kteří sní o církvi jako POLNÍ NEMOCNICI.
Autorkou křížové cesty je Anežka Hesová. Poprvé se ji modlilo farní společenství v Čakovicích v pátek 28. března 2025.
Proč se modlit za oběti zneužívání i celou církev? Jak připravit modlitbu, aby se nestala aktivismem? A co dělat, když se bojím, abych nezranila oběti, když s tématem nemám žádnou zkušenost?
Anežka Hesová o přípravě křížové cesty, napsala článek, který najdete zde.
Výzdoba – vstup do kostela symbolicky „zatarasený“ například dřevěným trámem (aby ho dokázali překročit i starší lidé, ale trochu vadil), středem kostela „cesta“ z bílé netkané textilie sem tam posypaná malými červenými srdíčky (kapky krve) a zamotaná do trní.
Píseň – Králi, milost nám dej
Přivítání
Moderátor:
Dobrý večer, děkuji, že jste si udělali čas na dnešní setkání a přišli se společně s námi modlit tuto neobvyklou křížovou cestu. Chceme ji obětovat za ty, kdo zažili v církevním prostředí sexuální zneužívání – ale nejen za ně. Také za celou církev, protože církev není jen nějaká instituce, ale živé společenství lidí, které tvoříme i my. A pokud si tohle společenství nese v sobě nějakou bolest, tak je to bolest nás všech. Nechceme před ní zavírat oči, chceme o ní mluvit a chceme k tomu přizvat i Boha a proto jsme dnes tady.
Překážka
Při vstupu do kostela vás asi překvapilo něco, co tam obvykle nebývá – museli jste překonat překážku. Tahle překážka je pro nás dnes večer připomenutím, že pro některé lidi je kvůli traumatickým zkušenostem hodně těžké nebo dokonce úplně nemožné vstoupit do kostela. Tohle prostředí, které je pro nás útěchou a posvátným místem, v nich probouzí úzkosti a špatné vzpomínky. Možná tu dnes s námi nejsou jen kvůli tomu, že se tohle setkání koná v kostele. Nezapomínejme prosím na to a pojďme jim vstříc i tam, kde se cítí bezpečně. Tuhle křížovou cestu se modlíme také za ně.
„Kolemjdoucí“
Chceme tady přivítat také ty – a asi je nás většina – kdo nemáme se sexuálním zneužíváním v církvi žádnou osobní zkušenost, nic se nám nestalo a moc tomu problému nerozumíme: možná máme pocit, že se nás netýká. Nebo je nám dokonce nepříjemné, že to téma pořád někdo vytahuje, že se o tom mluví v médiích a že to poškozuje i církevní představitele, kteří vlastně nic špatného neudělali. Buďme prosím milosrdní. Jsme jako postavy ze známého podobenství o milosrdném samaritánovi – jako ti, kdo procházejí kolem zraněného u cesty. Jeho zranění se nás možná netýká, ale je to náš bratr. A ten, kdo ho zranil, je součástí naší církve. Když jen tak mlčky půjdeme dál, tak ho dál zraňujeme svým mlčením a svojí lhostejností. Díky vám všem, že nejste lhostejní a že jste dnes tady, že se připojujete k této modlitbě.
Davidovo vyznání
Dnešní křížovou cestu zahájíme modlitbou krále Davida. Jeho příběh asi znáte. David udělal něco hrozného. Zamiloval se do vdané ženy a aby si ji mohl vzít, poslal jejího manžela do války, aby tam zemřel. Myslel si, že se to nikdo nedozví, ale potom za ním přišel prorok Nátan, který odhalil jeho provinění. David byl králem, měl velkou moc, mohl se Nátana zbavit a celou věc ještě nějak ututlat. Ale neudělal to a místo toho vyznal: „Ano, je to moje vina. Zhřešil jsem proti Hospodinu.“
Také uvnitř naší církve máme zkušenost se strašnými činy a selháním autorit. Slyšíme svědectví lidí, kteří byli na duši i na těle zneužíváni duchovními, namísto bezpečí našli v naší církvi zranění a ponížení, které si v sobě nesou na celý život. I dnes přicházejí Nátanové a nazývají zlo tím, čím skutečně je. Nedělejme, že je neslyšíme. Chceme být církví, která následuje krále Davida, nezakrývá svoje selhání, ale vyznává své viny a prosí Boha o odpuštění. Chceme být církví, která na prvním místě chrání a ošetřuje ty, kterým bylo ublíženo. Církev, která je přístavem, polní nemocnicí. Církev, která se spolu s Davidem modlí: Smiluj se nad námi, Bože!
(hudební doprovod)
Lektor 2:
Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství,
pro své velké slitování zahlaď mou nepravost.
Smyj ze mě úplně mou vinu
a očisť mě od mého hříchu.
Neboť já svou nepravost uznávám,
můj hřích je stále přede mnou.
Jen proti tobě jsem se prohřešil,
spáchal jsem, co je před tebou zlé,
takže se ukáže, jak je tvůj rozsudek spravedlivý,
že jsi bez úhony ve svém soudu.
Hle, s vinou jsem se narodil
a v hříchu mě počala má matka.
Hle, líbí se ti upřímné srdce,
ve skrytu mě učíš moudrosti!
Pokrop mě yzopem a budu čistý,
umyj mě a budu bělejší než sníh.
Popřej mi slyšet hlas veselí a radosti,
ať zajásají kosti, které jsi zdrtil.
Odvrať svou tvář od mých hříchů
a zahlaď všechny mé viny.
Stvoř mi čisté srdce, Bože!
Obnov ve mně ducha vytrvalosti.
Neodvrhuj mě od své tváře
a neodnímej mi svého svatého ducha.
Vrať mi radost ze své ochrany
a posilni mou velkodušnost.
Bezbožné budu učit tvým cestám
a hříšníci se budou obracet k tobě.
Zbav mě, Bože, trestu za prolitou krev,
Bože, můj spasiteli,
ať zajásá můj jazyk nad tvou spravedlností.
Otevři mé rty, Pane,
aby má ústa zvěstovala tvou chválu.
Vždyť nemáš zálibu v oběti,
kdybych věnoval žertvu, nebyla by ti milá.
Mou obětí, Bože, je zkroušený duch,
zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš.
Pane, obšťastni Sión svou přízní,
znovu zbuduj hradby Jeruzaléma.
Pak opět najdeš zalíbení v zákonitých obětech,
v celopalech i žertvách,
na oltář ti budou klást býčky
Moderátor:
Vydejme se teď na křížovou cestu společně s tím, který nesl to největší ponížení, největší zranění a potupu – s Ježíšem Kristem. Je to cesta bolesti, ale také cesta naděje, protože skrze Toho, který trpí před našima očima, nachází i naše utrpení útěchu, porozumění a naději na uzdravení. On je Cesta, Pravda a Život. Před ním žádná lež, zatajování, promlčování ani posmívání nikdy neobstojí.
Píseň – Pouze ty jsi mým Pánem od věků...
První zastavení: Ježíš je odsouzen k smrti
Spravedlivý je odsouzen, veřejnost volá po jeho potrestání, vysmívají se mu, autorita si myje ruce.
Smiluj se nad námi, Bože, když v církvi přihlížíme bezpráví nebo dál ubližujeme těm, kdo zažili potupu sexuálního zneužívání. Smiluj se nad námi, když jim nevěříme, když jim přičítáme falešnou vinu za bolest, kterou jim přitom způsobil někdo jiný.
Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi.
(krátká chvíle ticha)
Druhé zastavení: Ježíš přijímá kříž
Položili mu na ramena dřevo, na kterém ho umučí. Není už cesty zpátky, není úniku. Čeká ho jen bolest a smrt.
Bože, buď na blízku těm, kdo se stali obětí zneužívání a tento zážitek na ně vložil břemeno, kterého se už nezbaví, navždy si ho ponesou životem.
Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi.
(krátká chvíle ticha)
Třetí zastavení: Ježíš padá pod tíhou kříže
Zbičovali jeho tělo, zatížili ho křížem a teď ho ještě nutí jít na své popraviště. Ježíš už nemá sílu a padá na zem.
Také ti, kdo byli v církvi zneužíváni, už mnohdy své trápení nedokážou nést. Někdo jim sebral důstojnost, z jejich těla si udělal hračku, z posvátných věcí záminku k manipulaci a vydírání. Teď ještě oběti musí čelit zpochybňování, znovu to vyprávět, znovu se bát, že dostanou další ránu. Bože, ty víš, jaké to je, když se ta bolest už nedá unést a člověk se zhroutí.
Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi.
(krátká chvíle ticha)
Čtvrté zastavení: Setkání s maminkou
Pohled do milujících očí, které by tolik chtěly pomoci, ušetřit svého syna té hrozné bolesti.
Smiluj se, Bože, nad rodinami a blízkými obětí sexuálního násilí. I oni trpí a často jsou bezmocní, nedokážou ze svých milovaných sejmout úzkost, která je drtí. Smiluj se nad jejich rodiči, nad jejich partnery, nad jejich dětmi.
Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi.
(krátká chvíle ticha)
Páté zastavení: Šimon pomáhá Ježíšovi nést kříž
Neměl s tím nic společného, jenom šel kolem a teď už je to i jeho kříž, už cítí jeho tíhu a možná taky hněv.
Kolik nevinných kolemjdoucích teď musí nést důsledky sexuálního zneužívání! Kolik dobrých kněží a věřících si nezaslouží špatnou pověst, se kterou se církev potýká. Kolik dobrých přátel, příbuzných, kolegů… Není to chyba těch, kterým bylo ublíženo. Smiluj se nad námi, Bože, když to není naše chyba, ale přesto musíme nést kříž. I Tvůj Syn ho nesl nezaslouženě.
Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi.
(krátká chvíle ticha)
Šesté zastavení – Veronika podává Ježíšovi roušku
Odvážná žena vystupuje z davu. Před zraky všech se přiklání na stranu odsouzeného. Nemůže pomoci, ale projevuje mu soucit.
Bože, dej nám sílu být jako Veronika. Nebát se veřejného mínění a nabídnout – třeba jen malým gestem – konkrétní pomoc těm, kdo ji potřebují.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
(krátká chvíle ticha)
Sedmé zastavení – Ježíš znovu padá
Už to vypadalo, že může jít, ale znovu je na zemi. Už zase došly síly a Ježíš nemůže dál.
Následky zneužívání si oběti nesou dlouhé roky. I když to mohlo vypadat, že rány zahojil čas nebo uzdravující vztahy, po letech se některé jizvy znovu otevírají a znovu bolí. Znovu komplikují obětem normální život, po kterém už tolik toužily. Smiluj se nad námi, Bože, když nemáme trpělivost s těmi, kdo dlouho trpí. Chceme to mít už za sebou, ale utrpení se vrací.
Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi.
Píseň – Králi můj, tebe hledám...
Osmé zastavení: Ježíš potkává jeruzalémské ženy
Pláčou, litují ho a nic. Prázdná slova. Ženy u cesty zůstávají u povrchní lítosti, ale nedokážou ve svém životě nic změnit.
Smiluj se nad námi, Bože, když tváří v tvář bezpráví zůstaneme u lítosti a neodhodláme se k žádnému činu. Ty nás zveš, abychom se nechali proměnit a také sami měnili atmosféru v naší církvi. Abychom nestáli na místě, ale stali se putujícím Božím lidem.
Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi.
(krátká chvíle ticha)
Deváté zastavení: Ježíš potřetí padá pod křížem
Petr ho zapřel, Jidáš zradil, učedníci se rozprchli. Ježíš zůstal na své utrpení sám a znovu padá pod tíhou kříže.
Když naše úsilí o vnitřní proměnu církve narazí na odpor, lhostejnost nebo mocenský přístup klerikalismu, lidé se unaví a vzdávají to. Nedá se s tím nic dělat. Smiluj se nad námi, Bože, když ztrácíme odvahu a opouštíme snahu o vytváření bezpečného a pravdivého prostředí v církvi. Smiluj se nad námi, když nadáváme, ale nesnažíme se pomoci, když svojí rezignací znovu necháme oběti padnout pod tíhou systému.
(krátká chvíle ticha)
Desáté zastavení: Ježíš stojí před zástupem nahý
Strhli z něj šaty a všichni teď vidí jeho rány. Nikdo nemůže popřít, že ho bičovali, že mučili jeho tělo.
Bolí to, když vyjde najevo další případ sexuálního zneužívání, když se na těle církve znovu odhalí další rána. Ale mnohem víc bolí rány zakryté lží a pokrytectvím. Smiluj se nad námi, Bože, když zavíráme oči před strašnými činy, které se staly v naší komunitě. Smiluj se nad námi, když se je snažíme bagatelizovat.
Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi.
(krátká chvíle ticha)
Jedenácté zastavení – Ježíše přibíjejí na kříž
Nesmírná bolest, s každým úderem kladiva se hřeby zarývají hlouběji do Ježíšova těla.
Je tolik slov, které dál zraňují už tak zkoušené oběti zneužívání v církvi… „Proč jsi se nebránil?“ „Proč jsi to nenahlásil?“ „Kdoví, jak to bylo!“ „Vždyť si za to můžeš sám.“ Smiluj se nad námi, Bože, když svými slovy přibíjíme na kříž lidi, kteří potřebují zastání.
Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi.
(krátká chvíle ticha)
Dvanácté zastavení – Ježíš na kříži umírá
Narodil se mezi dobytkem, umírá na popravišti. A přesto má Ježíš moc nad životem a smrtí. Lotrovi slibuje věčný život. Pro všechny bezmocné je jedním z nich a zároveň cestou k naději ve vzkříšení.
Jak cizí člověku může být vlastní tělo, když ho někdo ovládne násilím! Jen ten, kdo někdy zažil tuhle paralyzující chvíli, může pochopit opravdovou bezmocnost. Poznal už smrt a těžko hledá radost ze života. Bože, buď nadějí všem, kdo s tebou viseli na kříži ponížení.
Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi.
(krátká chvíle ticha)
Třinácté zastavení – Maria drží mrtvé tělo svého syna
Matka přišla o svého syna. Drží ho v náručí a nemůže mu vrátit život.
Někdy se stane, že lidé zranění církví už nenajdou cestu zpátky do společenství křesťanů. Krásné vztahy jsou rozbité, důvěra je ztracená, dveře do kostela definitivně zavřené. Snad ještě uvnitř hoří víra v Boha, někdy i ta je pochroumaná a zrazená. Neopouštěj, Bože, ty, kdo se ocitli na okraji komunity, kdo kvůli svým zraněním ztratili pouto se svými blízkými.
Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi.
(krátká chvíle ticha)
Čtrnácté zastavení – Ježíš je vložen do hrobu
Kámen u vchodu do hrobu je tečka za celým příběhem. Už to má být skončené a nepřístupné. Už nikdo se nemá k Ježíšově životu dál vracet. A přece exituje síla, která kámen odvalí.
Ti, kdo nemají čisté svědomí, si přejí, aby se sexuální „skandály“ v církvi už neotevíraly. Pohřbí je a uvalí na ně kámen. Nemá se o tom už mluvit. Ale Ježíš je Cesta, Pravda a Život. V něm i církev zraňující a zraněná může v pokoře a pravdě vstát k nové důstojnosti. Ježíš, který vstane z hrobu, má na rukou a nohou jizvy, kterých se můžeme dotknout. Jsou to stopy ran, které jsme mu do dlaní vryli my. A jsou to ruce, které nás objímají a vedou k věčnému životu.
Ukřižovaný Ježíši – smiluj se nad námi
„Náplast“
Moderátor:
Papež František jednou řekl, že sní o církvi, která je POLNÍ NEMOCNICÍ a vychází vstříc všem zraněným. Církev má ale zraněné lidi nejen ve svém okolí. Má je i ve svém středu. Každý z nás může mít takové lidi mezi svými blízkými. Na konci této křížové cesty vás proto chceme pozvat, abyste si odnesli s sebou náplast, jako symbol poslání léčit, dotýkat se ran a ošetřovat je. Být znovu církví, ve které vládne bezpečí a uzdravení. Pane Ježíši, buď primářem této naší nemocnice.
Píseň – Dotýkáš se mocí, dotýkáš se ran
Požehnání
Píseň – Mou cestu v rukou máš
