Po zranění, které zažila jako náctiletá, má dodnes někdy projevy PTSP – posttraumatické stresové poruchy – v přítomnosti duchovních. „A tady, kde mě obklopovalo víc než 50 kněží, když jsem se dívala na jejich kleriky a kolárky, jsem ani na moment necítila žádné takové projevy,“ říká jedna z těch, kdo vede rekolekce pro duchovní.
V porszewickém středisku se shromáždilo víc než 50 kněží. A naproti nim stanuli Tośka Szewczyk, Jakub Pankowiak a Robert Fidura. Tito tři byli sexuálně zneužiti duchovními. Nyní, léta od oněch dramatických událostech. spolu s biskupem Arturem Ważnym a několika dalšími duchovními a laiky vedli kněžské rekolekce „Vstane z mrtvých. O Davidovi v nás“. Plody tohoto času překročily jejich nejsmělejší očekávání. „Ukazuje se, že vzájemně si naslouchat, sdílet to, co je v srdcích čili život a současně pokusit se navzájem se pochopit, a na konec odpustit, to je cestou k nové kvalitě. A tato nová kvalita se podařila,“ svěřuje se biskup Artur Ważny.
Spolu s bratry u Ježíše
Rekolekce pod patronátem Spolku PBK pro novou evangelizaci zorganizované Nadací Składak a evangelizační školou „Syn Davida“ v Żarech probíhaly ve dnech 21. – 24. října v rekolekčním domě v Porszewicích. „To nejdůležitější, co chceme zdůraznit: tyto rekolekce budou dobou od začátku do konce soustředěnou na Ježíše. Pro nás to není příležitost bojovat za práva zneužitých lidí nebo se předkládat své požadavky. Nebudeme nikoho obviňovat a hodnotit. Chceme spolu s našimi bratry stanout u Ježíše,“ říkala před zahájením Tośka Szewczyk, jedna z organizátorek rekolekcí a autorka knihy „Neumřela jsem: od křivdy ke svobodě“.
„Jsem velice ráda, že se podařilo prožít tuto dobu tak, že nebyl v centru příběh Kuby, Roberta nebo můj, ale nejdůležitější, co se tam událo, bylo setkání účastníků s Pánem Bohem. V centru byl tak, jak jsme chtěli, Ježíš. Ale důležité bylo i to, že kněží se odhodlali setkat se se svými vlastními ranami, dovolili si prožít vlastní bolest a sdílet to navzájem,“ shrnula Tośka.
V programu rekolekcí kromě společné modlitby a rekolekčních přednášek, jejichž vůdčím motivem byl příběh biblického Davida, byl čas na sdílení účastníků se svými osobními bolestnými zkušenostmi. Důležitým momentem byl druhý večer, kdy Tośka, Jakub a Robert odpovídali na dotazy kněží týkající se sexuálních zločinů, které v církvi zažili. „Tyto otázky byly velmi rozmanité od takových, na něž bylo snadné odpovědět na to, jak došlo k našemu zneužití nebo s jakými důsledky musíme zápolit, po obtížnější, některé dost konfrontační. Například jestli si myslíme, že ,viktimokracie´ je dobrá. Ukázalo se, že tento pojem funguje v některých prostředích a znamená, že moc v církvi přejali zneužití, že církev nyní řídí naše zranění a nikoli evangelium. Což je samozřejmě absurdní. Ale čím déle jsme hovořili, čím déle jsme byli spolu, tím se vytvářelo větší porozumění a vzájemná úcta,“ říká Jakub Pankowiak. Jak říká, rekolekce překonaly jeho očekávání. Přijel na ně především proto, aby zažil setkání a dialog s duchovními. „Jsem rád, že jsme měli co dělat s velmi různými kněžími, s různým postojem k věci, ale všichni byli otevření dialogu. O rozdílech jsme mohli otevřeně mluvit. Pro mě bylo důležité, že tam byli také nepřesvědčení, protože přesvědčovat přesvědčené lidi nemá moc smysl,“ dodává.
Davidovo srdce, pevné, silné, zraněné
Pro Tośku Szewczyk byl důležitý pocit, že účastníci i ti, kdo rekolekce vedli, byli pro sebe jako bratři a sestry. Vyprávěla: „A to nejen podle jména. Prostě jsme cítili, že jsme tam společně, že se vzájemně doprovázíme, že neexistují lepší a horší, důležitější a méně důležití, že jsme prostě církví, ve které konkrétní lidé v konkrétní dobu přijímají konkrétní zodpovědnost a službu. A to, že jsme byli jednou církví, velmi silně zaznělo poslední den, kdy jeden z kněží použil pojem ,naši zneužití´.“ Po zranění, jež zažila jako náctiletá, má dodnes někdy projevy PSP – posttraumatické stresové poruchy. „Dělá se mi slabo, nemohu se nadechnout, musím používat různé samoregulační techniky. Někdy se mi to dokonce stává při obyčejné mši ve farním kostele. A tam, kde mě obklopovalo víc než 50 kněží, když jsem se dívala na jejich kleriky a kolárky, jsem ani na moment necítila žádné takové projevy! O tom, jaká tam vládla atmosféra, nejlépe svědčí situace, k níž došlo třetí den. Stála jsem před nimi – jak se někdy charakterizuji: nejnižší jednotka stavebního materiálu církve. Protože jsem mladá, laička, zneužitá žena, která není teolog a nemá manžela. A řekla jsem, že jsem ještě nikdy neměla rekolekční přednášku pro 50 kněží. A oni začali tleskat a volat: ,Tośko, to dáš!´ Pocítila jsem to jako ohromnou podporu, ale také signál od kněží, že ode mě skutečně chtějí něco přijmout. Bylo dobré strávit tu čas ve službě pro ně,“ sdílí se žena.
„Církev se nedá budovat jinak, než že si budeme navzájem hledět do očí, budovat vztahy, naslouchat si a především si odpouštět,“ říká biskup Artur Ważny. „Mnoho předsudků a nedorozumění vzniká z toho, že se neznáme, a tak si vzájemně připisujeme úmysly, které nemáme. Že někdo chce ničit církev, napadat kněze, anebo že kněží jsou nepřátelští vůči zneužitým. A když se setkáme a pohovoříme si, ukazuje se, že je to jinak.“
Vůdčím motivem rekolekcí bylo Davidovo srdce, pevné, silné, ale také zraněné. „V Davidově příběhu jsme objevovali svá srdce, v jeho zraněních, slabostech, rozkolísanostech, jaké prožíval, abychom se nakonec nalezli v Kristových ranách. Každý z nás mohl zjistit, že z našich osobních zranění může Bůh udělat prostor uzdravení pro lidi, s nimiž se setkáme. Protože Bůh potřebuje celého pastýře, s dary a talenty, ale také s deficity a slabostmi. V centru nebyly rány zneužitých nebo nás, kněží. Ale byly cestou k tomu, abychom se znovu našli ve vztahu ke Kristu s přesvědčením, že Bůh v těchto ranách chce být přítomný a skrze ně obnovovat církev,“ říká biskup.
Před setkáním delegace zneužitých s Polskou biskupskou konferencí
Pro o. Andrzeje Wołpiuka, který se věnuje pastoraci mládeže v biesko-żywiecké diecézi a účastnil se rekolekcí, byly čtyři dny strávené se zneužitými výjimečným časem. „To, co jsem zažil, ve mně dál pracuje a mění mě. Tyto rekolekce ve mně otevřely úplně novou perspektivu pohledu na církev. Do této doby pro mě byla otázka zneužitých teorií, mnoha věcem jsem nerozuměl. Ale teď přestávám kombinovat a začínám naslouchat,“ říká. Jak vypráví, první den se bál setkat s Tośkou, Jakubem a Robertem, nevěděl, jak s nimi mluvit. „Ale velmi brzy jsme se stali bratry! Hodně jsme si povídali a snažili se pochopit se navzájem,“ říká.
Během rekolekcí otec Andrzej koupil ikonu milosrdného Ježíše, která byla symbolem roku milosrdenství. „Moc se mi líbila, tak jsem ji koupil a teprve později jsem zjistil, že jejím autorem je Marko Rupnik, jezuita, který je obviněn z vážných sexuálních zločinů. Rozhodl jsem se, že tuto ikonu vystavím ve svém pokoji a bude mi zneužité připomínat, vždycky, když se ni podívám, budu se za ně modlit,“ prohlašuje. Byla pro něj také důležitá zkušenost kněžského společenství, lidí křehkých, ale silných společnou modlitbou, vzájemným nasloucháním a slavením eucharistie. „Odjel jsem z Porszewic plný emocí, dál se ve mně skládají. Na okolní realitu se dívám jinak. Objevil jsem ještě jednu pro sebe důležitou věc: potřebu modlitby nejen za zneužité, ale i za pachatele. Protože jsou dál našimi bratry! A naší povinností je modlit se za ně, aby Bůh proměnil jejich srdce,“ zdůrazňuje Andrzej Wołpiuk.
Velmi konkrétním plodem rekolekcí bylo prohlášení účastníků, že modlitbou a postem chtějí podporovat setkání delegace zneužitých s Polskou biskupskou konferencí, které se bude konat 19. listopadu na Jasné Górze. „Díky těmto rekolekcím jedu na setkání s biskupy s menším strachem,“ říká Jakub Pankowiak. „Mám své úzkosti, nechci se jim poddávat, protože věřím, že když se setkáme a začneme hovořit, podaří se nám vzájemně si porozumět,“ říká. Delegace zneužitých chce projednat osm požadavků, které před několika měsíci představili stálé radě PBK. „Očekáváme, že toto setkání bude první, ale ne poslední. Že se otevře prostor setkávání, možná později už ne s celým episkopátem, jen s nějakou vytvořenou skupinou,“ zdůrazňuje Jakub Pankowiak.
Zdroj: https://www.gosc.pl/doc/9029377.W-centrum-byl-Jezus-Rekolekcje-dla-ksiezy-wspolprowadzone-przez
