U našich sousedů v Polsku se sešli biskupové spolu s lidmi, kteří byli zneužiti v církvi. Společně připravili tento dokument, aby pomohli obětem sexuálního zneužívání ze strany duchovních při nahlašování církevním úřadům a také během celého následujícího procesu.
Je velmi důležité, aby podobné dokumenty vznikaly ve spolupráci s těmi, kteří byli zraněni zneužitím. Vytváření předpisů a pravidel, která jsou připravené ve stylu “o nás bez nás”, tedy bez obětí, a která neodpovídají současnému poznání (například o dopadu traumatu na lidskou psychiku), jen těžko můžeme vnímat jako dobrou praxi. Proto jsme za tento polský dokument rádi - přeložili jsme ho do češtiny jako příklad dobré praxe.
Jak to vypadá u nás? Nevíme o tom, že by česká biskupská konference podnikala takovéhle kroky. Pokud ano, budeme rádi, když nám o tom dáte vědět. Má biskupská konference nějakou pracovní skupinu, kde jsou oběti i odborníci? Víme, ze zkušeností obětí, že je velmi kolísavá kvalita toho, jak probíhají výslechy na různých biskupstvích a ze strany různých řeholních společenství.
Rozhodně jsme rádi za takový počit v Polsku a doufáme, že biskupové v České republice a na Slovensku budou také připravovat podobné kroky směrem k lepší péči o oběti v církvi.
Seznam dobrých a špatných praktik byl sestaven na základě konzultací s poškozenými osobami - signatáři dopisu Stálá radě polské biskupské konference. Příkladové situace uvedené ve sloupci „špatná praxe“ vycházejí ze skutečných událostí.
Setkání polské biskupské konference s poškozenými: 19.11.2024
| ŠPATNÁ PRAXE | DOBRÁ PRAXE |
| PŘÍMÝ KONTAKT S OBĚTÍ | PŘÍMÝ KONTAKT S OBĚTÍ |
| a) Oznámení - příprava setkání | a) Oznámení - příprava setkání |
| Přesvědčování oběti, aby přišla bez doprovodu, zpochybňování oprávněnosti přítomnosti takové osoby.
Zakázat doprovázející osobě účast na schůzce.
Stanovení jediného data a času schůzky, které musí oběť dodržet.
Konání schůzky na místě, které oběť nemůže sama opustit.
Uspořádání schůzky v prostoru plném náboženských symbolů navzdory tomu, že oběť uvedla potíže související s posttraumatickou stresovou poruchou. | Stanovení několika možných termínů a časů schůzek (oběť má možnost volby).
Umožnění konání rozhovoru na místě, které oznamovateli vyhovuje (oběť má právo zvolit si místo). Podle možnosti poskytnutí sociálního zabezpečení (voda, toaleta).
Nabídka úhrady cestovních nákladů.
Vhodná organizace místa konání: vysvětlení oběti úlohy delegáta a notáře, uspořádání prostoru tak, aby notář nebyl rušivý a nepřekážel při výpovědi.
Umožnění přítomnosti osoby pověřené výslechem s doprovodem.
Zodpovězení otázek osoby, která újmu oznámila. |
| b) Oznámení - kontakt s obětí | b) Oznámení - kontakt s obětí |
| Sepisování protokolů způsobem, který deformuje výpověď oběti.
Dotazování se na sexuální orientaci oběti.
Nucení oběti k přísaze.
Zavazovat oběť mlčenlivostí.
Vytváření atmosféry policejního výslechu.
Přesvědčování oběti o svém názoru.
Citace kanonického práva v cizím jazyce.
Používání příliš mnoha právních a teologických termínů během rozhovoru.
Nedostatečné vyšetřování fáze groomingu - zájem pouze o explicitně sexuální chování.
Srovnávání podávání svědectví se zpovědí.
Dotazování se oběti, kdy byla naposledy u zpovědi.
Formulování otázek způsobem, který naznačuje partnerský vztah s obviněným (Byl to váš první muž? Jak často jste spolu měli sex?).
Navrhovat poškozenému, aby se obětoval pro dobro církve.
Navrhovat, aby oběť odpustila místo aby případ oznámila.
Zaplétat do rozhovoru moralizující a pastorační témata. | Vedení rozhovoru v jazyce, kterému oznamovatel rozumí.
Během přijímání oznámení nijak nebrat v úvahu sexuální orientaci oznamovatele.
Absence hodnotících výroků během procesu ohlašování.
Žádná teologická a moralistická racionalizace utrpěné újmy.
Objasnění významu podaného svědectví (podle současného kanonického práva nemá osoba oznamující újmu prakticky žádnou možnost doplnit své svědectví, nikdo z těch, kdo budou rozhodovat, s ní už nebude osobně nehovořit).
Sepsání zápisu podle svědectví (nikoliv paragrafů nebo kánonů); zohlednění připomínek, oprav a doplnění ze strany osoby podávající svědectví.
Nepřenášení viny za to, co se stalo, na oběť.
Vypracování standardních informací o dalším postupu v písemné verzi ( (vzor viz. T. Krzyżak, „Práva obětí v případech contra sextum v současné době“ v legislativě římskokatolické církve“, in: Sexuální zneužívání nezletilých. Interdisciplinární přístup. Část IV, ed. Cholewa, M, Studnicki, P., Kraków 2023).
Používání vhodných slov a termínů. |
| c) Nesprávná praxe během procesu | c) Správná praxe během procesu |
| Vyhýbání se odpovědnosti za chyby v procesu.
Uvedení oběti v omyl.
Nedostavení se na domluvenou schůzku. Nedodržování termínů.
Mlčení, neodpovídání na otázky.
Zapomínání na oběť.
Zkracování vzdálenosti a vytváření nejednoznačných situací mezi úředníkem a obětí.
Lhaní
Zajímání se o případ až tehdy, když se oběť obrátí na média.
Obviňování oběti z toho, v jaké psychickém stavu je obviněný. Citové vydírání.
Stavění újmy diecéze/řádu (související s poklesem autority) nad újmu oznamovatele.
Ignorování informací o dalších obětech. Vzdání se snahy navázat s nimi kontakt.
Ukládání obviněnému takové kající praktiky, praktik, které se podobají dovolené/odpočinku.
Zacházení s obětí jako s věcí.
| Vedení procesu bez průtahů.
Rychlé a věcné odpovědi na dotazy (ústně i písemně).
Informování oběti o jejích právech.
Omluva oběti.
Aktivní vyhledávání dalších obětí: informace ve farnosti, na diecézních/provinciálních webových stránkách.
Setkání biskupa/provinciála s oběma stranami: s obětí i s těmi, kdo se zastávají obviněného.
Informování obou stran o pravidlech procesu.
Dohlížet, zda obviněný dodržuje uložená omezení.
Pořizovat záznamy z jednání.
Umožnit obětem vzájemný kontakt (pokud jsou ochotny a schopny tak učinit).
Iniciování kontaktu ze strany delegáta (nikoli oběti).
Dodržování deklarovaných lhůt, a to i v případě, že se jedná o předání informací, které ještě nejsou k dispozici. Respekt (dostavit se na jednání, nepřijít pozdě atd.), empatie. |
| OBECNÉ POSTUPY | OBECNÉ POSTUPY |
| Prezentace osob, které nahlašují zneužívání, jako nepřátelů církve.
Neúčast delegátů, kněží a soudních úředníků na pravidelných školeních.
Zákaz vyvěšování informací o pomáhajících službách na farních nástěnkách.
Obviňování těch, kdo oznamují zneužívání, z toho, že se v církvi vyskytují falešnáh obvinění.
Neodlišovat utrpení sexuálně zneužitých osob a falešným obviněním kněze. | Nestigmatizovat oběti. Prognózy, které zohledňují dobro poškozených.
Jednání s poškozenými osobami jako s členy církevního společenství (a ne jako s nepřáteli církve).
Odpovědnost biskupa za etické chování delegátů.
Jako delegáty jmenovat osoby s příslušnými tvrdými a měkkými dovednostmi.
Svěřit funkci delegáta osobě, která má čas a schopnosti vykonávat ji poctivě.
Biskup povinně uloží delegátům, kněžím a pracovníkům soudu účastnit se pravidelně školení a dalšího rozvíjení schopností a dovedností.
Biskup zajistí formaci pro zpovědníky, která zohledňuje specifičnost zpovědi zneužitých osob. Seznámení kněží s příručkou Zpovědník a připady sexálního zneužívání ( T. Liszewsky a K. Matuszowski, 2023 Paulínky s finanční podporou spolku Někdo Ti uvěří).
Zájem biskupa o téma sexuálního zneužívání.
V prohlášeních a projevech nemluvit ani tak o obětech, jako přímo k nim. |
