Bude Apoštolský stolec kontrolovat správnost jednání vůdce polského episkopátu v kauzách týkajících se sexuálního zneužívání? Přebíráme článek z polského webu Więź, kde vyšel 9. května 2024. Autorem textu je Zbigniew Nosowski. Redakčně jsme text rozdělili na dvě poloviny. Jména osob jsou v textu změněna.
„Nikdo nesmí v církvi žebrat o spravedlnost“
(Papežská Komise pro ochranu nezletilých)
Když jsem bezprostředně po volbě arcibiskupa Tadeusze Wojdy za předsedu Polské biskupské konference napsal v komentáři o objevujících se podezřeních co do regulérnosti jednání současného gdaňského metropolity v probíhajících kauzách týkajících se obvinění ze sexuálního zneužívání duchovními, objevily se otázky: A odkud to víš?
Odpověď je prostá: je to věc veřejně známá, jen se nedostala do širšího společenského povědomí. Už před více než dvěma roky o tom napsal Stanisław Zasada v „Tygodniku Powszechnym“. Jeho článek s názvem „Nemusíme to dělat“ však zůstal bez povšimnutí, protože vyšel v posledním týdnu února 2022, čili paralelně s ruskou agresí proti Ukrajině. V tehdejší situaci všechny záležitosti kromě války a pomoci uprchlíkům byly samozřejmě odsunuty na druhé místo. Dokonce i mezi těmi, kteří se o téma sexuálního zneužívání zajímají nejvíce, a s nimiž jsem mluvil a připravoval dnešní článek, nebylo toto zveřejnění známo.
Před dvěma lety ti, kdo se angažovali v pokusu věc objasnit, vyjadřovali naději, že když se v médiích objeví pochybnosti o regulérnosti jednání gdaňské kurie pod vedením nového metropolity (kanonickou misi dostal v březnu r. 2021), dojde k rychlé revizi standardů a dotčené osoby se dostanou do centra aktivit lokální církve ve shodě s oficiálními vatikánskými prohlášeními.
Dnes mi tito lidé – zklamaní, ale nerezignovaní – říkají, že nic takového se nestalo. V nejtěžší situaci jsou ženy ohlašující zneužití, litují, že se vůbec rozhodly říct pravdu.
Touto problematikou se zabývám a sleduji její vývoj již dlouho. Už v Zasadově článku je můj komentář: „Otci Adrianovi musí být biskupem zakázány pastorační aktivity, aby neměl možnost kontaktu s věřícími. Tím spíš, že jeho obvinění jsou závažná a je velmi pravděpodobné, že spáchal činy, z nichž je obviněn“ (jméno duchovního je změněno).
Dlouhou dobu nebylo známo, zda a jaké preventivní nebo disciplinární opatření byly v této věci gdaňským biskupem použity. Stále také nebylo ukončeno kanonické řízení.
Aby toho nebylo málo, od té doby se objevily další aktivity představitelů gdaňských církevních struktur, které – podle přesvědčení osob ohlašujících zneužití – jsou v podstatě jejich políčkováním a sekundární viktimizací. Stále falešně chápané milosrdenství převládá nad spravedlností, v podstatě jí vyráží zuby. Je tudíž nejvyšší čas se ke kauze vrátit, ukázat problém a položit vážné otázky, i pokud není možné získat uspokojující odpověď.
Oznámení na nunciatuře
V současnosti může mít arcibiskup Tadeusz Wojda navíc mnohem větší problémy než jen zveřejnění tiskem. Jak se dozvídá „Więź“, v březnu r. 2024, dorazilo na Apoštolskou nunciaturu ve Varšavě oficiální oznámení o možných zanedbání gdaňského metropolity.
Dokument je velmi obšírně zdokumentovaný, opatřený mnoha přílohami. Jsou v něm uvedeny procedurální chyby, které vznikly během přípravného řízení probíhajícího v gdaňské arcidiecézi už za vedení současného metropolity. Podle oznámení došlo také k nerespektování závazných církevních zásad péče o zneužité osoby, což způsobuje jejich opakované, těžce pociťované poškození.
Osoba, která oznámení podala, žádá, aby její totožnost nebyla zveřejněna vzhledem k její profesní činnosti. Již více než 40 let je hluboce angažovaná v církevním životě. Na stránkách Więź.pl v říjnu 2023 zveřejnila pod pseudonymem článek „Nikdo nesmí žebrat o spravedlnost v církvi. Co vidí psychoterapeutka“.
Autorka oznámení se déle než dva roky intenzivně pokoušela tuto záležitost vysvětlit. Když poslala dopis nunciatuře, jednoznačně uvedla, že ho chápe jako udání arcibiskupa Tadeusze Wojdy kvůli zanedbání ve shodě s motu proprio „Vos estis lux mundi“ (dále: VELM). Jedná se o církevní dokument, který představuje pravidla zodpovědnosti biskupů a dalších církevních představených a postupy pro ohlašování a ověřování jejich případných zanedbání v oblasti sexuálního zneužívání nezletilých a bezbranných dospělých.
Osmnáctého dubna r. 2024 jsem se zeptal nunciatury, zda po obdržení oznámení už byly vydané patřičnou dikasterií římské kurie příslušné pokyny, jak v případu postupovat (oznámení se týká úřadujícího metropolity, a proto nelze použít standardní postup ověření kauz podle VELM, v němž je právě metropolita osobou, která vede řízení za účelem ověření oprávněnosti obvinění proti biskupovi.)
Do chvíle publikování tohoto textu jsem však z nunciatury nedostal žádnou odpověď, ač už minulo 21 dní od doby, kdy jsem otázky položil, a v dřívějších letech jsem v podobných situacích odpovědi z této instituce dostal.
Záležitost je z hlediska církve v Polsku velice zásadní s ohledem na novou funkci svěřenou gdaňskému metropolitovi Polskou biskupskou konferencí. Je totiž zřejmé, že případné potvrzení vážných zanedbání úřadujícího předsedy episkopátu má rozhodně větší dosah, než kdyby byl jen jedním z víc než stovky polských hierarchů nebo jedním ze čtrnácti římskokatolických arcibiskupů.
Důležité je i to, že kdyby Apoštolský stolec rozhodl o zahájení procesu, je nejpravděpodobnější, že by někdo z polských biskupů musel ověřit oznámení týkající předsedy PBK, což by vytvořilo situaci v mnoha rovinách delikátní a ohroženou mnohoznačnou interpretací. Nezdá se naopak možné, aby bylo oznámení Apoštolským stolcem ignorováno – nejen s ohledem na funkci gdaňského metropolity, ale také kvůli vážnosti osoby, která oznámení nunciatuře zaslala.
Vybírá, manipuluje, vemlouvá se v přízeň a… zneužívá
Dovolte, abychom učinili zadost autorovi více než dva roky starého zveřejnění a krátce představili jeho tehdejší tvrzení. Stanisław Zasada hovořil se dvěma ženami, které v roce 2021 gdaňskému metropolitovi oznámily, že byly před lety sexuálně zneužívané o. Adrianem – ve chvíli zveřejnění byl vikářem v jedné z gdaňských farností.
Autor reportáže napsal: „Kinga a Marta poslaly gdaňské kurii obvinění a vypovídaly před církevním soudem. O. Adrian dál slouží mše v jednom z gdyňských kostelů. „A může obtěžovat další dívky,“ říkají ženy“ (všechna jména jsou změněna).
Duchovnímu je dnes 63 let. Kněžské svěcení přijal v r. 1991. Potom pracoval v různých farnostech. Nikdy se nestal farářem. Byl vikářem mj. v Gdaňsku, Rumě, Pszczółkách a od r. 2020 působí v Gdyni. Mše, které tam sloužil, byly přenášeny online (po zveřejnění v „Tygodniku Powszechnym“ byly nahrávky smazané). Byl farním vikářem, ale po zveřejnění obvinění se jeho status změnil na tzv. pomocného duchovního.
V reportáži vypovídala sexuoložka, jejíž pomoc využívají ženy zneužité o. Adrianem. Schéma jednání duchovního s Kingou a Martou popsala takto: „Svoje oběti manipuluje, vemlouvá se do přízně rodiny, vybírá si osoby z chudých rodin, dává dary, je ,oporou´ v situaci, kdy otec neplní svoji roli, přesvědčuje o tom, že má skutečně rád… a zneužívá.“
V případě Kingy všechno začalo, když jí bylo 13 let. Táta byl alkoholik. Kněz znal dokonale rodinnou situaci a naváděl dívku proti otci. Pomáhal jí také s doučováním, zapojil ji do modlitební skupiny. Stal se duchovním vůdcem mnoha lidí. „Dnes to Kinga vidí jinak,“ píše Stanisław Zasada. „Byl to prostě skvělý manipulátor.“ Za nějakou dobu začal před dívkou onanovat. Později překračoval další hranice… Drama Kingy trvalo několik let.
Podobně, i když jinak, to bylo s Martou. Analogické je manipulativní schéma budování důvěrného vztahu více než 40letého muže s náctiletou dívkou pocházející z domu, kde chyběla láska. Rozdíl je v tom, že Marta už byla plnoletá. Právě maturovala a nedostala se na studia. Před maturitou prožila konverzi. Hledala moudrého duchovního doprovázejícího a narazila na otce Adriana. Duchovní brzy prohlásil, že mladá dívka je posedlá a zavedl ji k exorcistovi. Brzy začal zneužívat duchovní zmatek čerstvě obrácené náctileté dívky k svému sexuálnímu uspokojení.
Stanisław Zasada informoval, že v kauze Kingy koncem roku 2021 zahájila vyšetřování i gdaňská prokuratura. Týkalo se „donucení nezletilé mladší 15 let podřídit se jiným sexuálním aktům“. Později bylo odloženo kvůli promlčení skutku. Kauza byla také předaná Státní komisi pro pedofilii, která se jí má zabývat v rámci tzv. řízení týkajících se promlčených případů.
Ignorování varovných signálů
Citovaná reportáž popisovala nejen příběhy z doby před víc než deseti lety. Obsahovala také informace, které měly být v gdaňské kurii považované za vážné varovné signály. Problémy uvedené v článku se měly v arcidiecézi stát předmětem pečlivých analýz a minimálně podnětem k disciplinárním opatřením.
Ženy, které hovořily s „Tygodnikem Powszechnym“ zdůrazňovaly, že kromě nich byly o. Adrianem sexuálně zneužívané i další osoby. „Myslela jsem, že jsem jediná, že je to jen takový incident. Ale potom se ukázalo, že přede mnou i po mně byly další dívky,“ uvedla Kinga.
Obě hodně hovořily o manipulaci a závislém stavu, do něhož byly vtaženy. Marta v reportáži popisovala svou bezbrannost: „Když se ke mně na kanapi přibližoval a líbal mě, seděla jsem jak zazděná, nebyla jsem schopna se pohnout. Z šoku. Dnes bych ho chytla za flígr.“ Pro prozíravého kanonistu by to měl být jednoznačný signál, že věc je třeba pořádně prozkoumat kvůli možnému útoku na bezbrannou dospělou osobu.
Ženy ohlásily také velmi vážné kanonické prohřešky spojené se svátostí pokání. Kinga v reportáži prohlásila, že její sestra „si vzpomněla, že jednou [o. Adrian] vyzradil tajemství její zpovědi“, v rozhovoru s mámou odhalil informaci, kterou získal při svátosti pokání. Stanisław Zasada také psal, že z jeho rozhovorů vyplývá, že tento duchovní „využíval zpovědnici k manipulaci“ mladých žen.
V souvislosti s dalšími fakty to tedy mohlo ukazovat na porušení přísného zákazu používat informace získané zpovědníkem při zpovědi (kán. 984 §1 Kodexu kanonického práva, dále CIC). Bylo by třeba rovněž prověřit, zda tady nemohlo dojít k těžkému zločinu solicitace, čili „svádění osoby při zpovědi nebo při její příležitosti nebo jejím předstírání“ ke smyslným skutkům se samotným zpovědníkem.
Obě ženy reportérovi „Tygodniku Powszchného“ řekly, že jejich výslechy v kurii byly vedeny tak, že nemohly mluvit o nejhorších věcech, které od duchovního zažily. Protokoly byly sepsané tak nedbale, že vyžadovaly vážné opravy. Každá z vypovídajících musela několikrát žádat o opravy.
Jak Zasada uvádí, v listopadu r. 2021 Marta i Kinga napsaly dopis arcibiskupovi Tadeuszovi Wojdovi. „Stěžovaly si na výslech před církevním soudem (že se cítily špatně) a na obecnost protokolu. Napsaly také, že se diví, že o. Adrian stále slouží ve farnosti a má kontakt s věřícími.“ Dopis zůstal bez odpovědi.
Ignorance
Charakteristický byl rovněž způsob, jak mluvčí gdaňské kurie jednal s reportérem. Když Stanisław Zasada zavolal mluvčímu na číslo soukromého telefonu, o. Maciej Kwiecień ho odkázal na služební číslo, které však neuvedl a vysvětlil to s blahosklonností hodnou bývalého slavného gdaňského metropolity: „Nepamatuji si ho, protože si nevolám.“
Reportér se také ptal na další možné zneužité osoby: „Místo odpovědi na důvody častých překládání kněze mi mluvčí poradil svým stylem: jestli vím, že představení otce Adriana věděli o obtěžování dalších osob, mám to sdělit prokuratuře,“ napsal Zasada.
Ignorování této záležitosti se projevilo v gdaňské církvi nejen na úrovni kurie. V reportáži promluvilay také Martina přítelkyně Hana. Vzpomínala na jejich společné setkání s gdaňským farářem o. Adriana, který má dobrou pověst a jemuž Marta vyprávěla o svých dřívějších zkušenostech s jeho vikářem. Zvláště bolestná byla slova tohoto váženého duchovního, že o. Adrian „s tím má problém, ale […] děti nezneužívá“.
Stejný farář měl také mlžit ohledně změny hodiny stálé mše, kterou ve farnosti slouží o. Adrian. Nechtěl Stanisławovi Zasadovi sdělit důvody této změny. Reportér zmínil fámu, že „o. Adrian měl přehnaně adorovat sedmnáctiletou ministrantku“. Farář to popřel. Uklidňoval: „V mojí farnosti se určitě nic špatného nestalo a ke změně došlo z jiných důvodů.“
Zopakujme: všechny tyto informace by měly být v gdaňské kurii brány jako vážné varovné signály. Všechny se také týkají aktivit diecéze v období, kdy gdaňským metropolitou už je arcibiskup Tadeusz Wojda. Bohužel, jak ukazuje další vývoj událostí, ani toto zveřejnění, ani další intervence zneužitých žen nevyvolaly v gdaňských církevních úřadech žádný zvláštní pohyb. Je tedy třeba znovu se na tuto otázku pozorně podívat.
„V gdaňské kurii je stále klika“
Oznámení, které v březnu r. 2024 došlo apoštolskému nunciovi v Polsku, se týká podezření, že gdaňské biskupství zanedbalo dvě ohlášené kauzy. Jednou z nich je právě případ duchovního, o němž psal před dvěma lety Stanisław Zasada v „Tygodniku Powszechnym“ a uvedl ho jako o. Adriana. Níže zachovám toto změněné jméno.
Hovořil jsem o této situaci s paní Martou v Gdaňsku. Je to velice inteligentní a citlivá žena. A velice smutná. Říká, že její bolest a zranění jsou ignorovány. Cítí se být nedůležitá a církví odmítnutá: „Já v Boha věřím a miluji církev, ale Kristovu církev. To, co dělají hierarchové, s tím nemá mnoho společného. Něco jiného říkají a píšou, a něco jiného dělají.“
Paní Marta zdůrazňuje: „Šla jsem se svým zraněním k církvi. Přišla jsem s důvěrou. Nechtěla jsem útočit. Nepřišla jsem s televizním štábem. Spoléhala jsem na nového gdaňského arcibiskupa, protože se o něm mluvilo v dobrém. Předpokládala jsem, že se bude vážně zabývat záležitostmi, které se za jeho předchůdce nepodařilo vyřešit a nemohly a objasnit. Pro dobro církve je přece zapotřebí spravedlnost a zadostiučinění. Ale ukázalo se, že v gdaňské kurii stále existuje klika. Tak jsem to nazvala, protože to tak zažívám.“
Čtu dopis, který paní Marta a Kinga napsaly v listopadu r. 2021 arcibiskupovi Wojdovi. Je to velmi klidný, ač rozhodný dokument. Dopis plný zoufalství, ale i důvěry. Ženy navázaly na svědectví, které poskytly v předběžném šetření. „Nechceme stále fungovat v roli zneužitých a obětí. Potřebujeme mít možnost říct svoje postřehy a názory, mít pocit, že je nám nasloucháno a že jsme slyšené, že si zasloužíme rovnocenný dialog.“
Pro představitele gdaňské kurie se dokonce ukázala jako problém věc, se kterou si jiné diecéze snadno poradí – místo podání svědectví. Oficiál Gdaňského metropolitního soudu (GMS) a diecézní soudní vikář o. Jerzy Więcek pozval paní Martu do soudní budovy. Vysvětlil: „Z procesních a logistických důvodů je místem odpovídajícím činnosti tohoto druhu sídlo gdaňského soudu. Pouze v situaci skutečné neschopnosti pohybu nebo přestěhování bychom mohli Vaše svědectví přijmout na místě, které jste zvolila.“
V mnoha polských diecézích – vzhledem k zavedení dobré praxe ochrany zneužitých osob – je už takové pojetí věci nepřípustné. Podat oznámení je možné v místě vhodném pro osoby oznamující zneužití. Ale, jak je vidět, nikoli v Gdaňsku.
Protokol psali „po svém“
Ještě podivněji vypadalo protokolování oznámení. Bylo v něm mnoho svévole, kreativity a interpretace, obvykle snižující vinu duchovního, o jehož činech byla řeč.
Paní Marta napsala arcibiskupovi Wojdovi, že v protokolu našla velmi mnoho nepřesností: „To nebyla moje slova, ale vyprávění o tom, co jsem říkala […]. Některé věty neměly logický smysl a v důsledku toho znamenaly něco jiného.“ Bylo třeba pětkrát přečíst a opravit protokol, ale „opravy byly také často zapsané ,po svém´.“
Paní Kinga řekla arcibiskupovi o svém oznámení ještě výstižněji: „Všechno, co jsem říkala, bylo vyslechnuto, ale jen půlka sepsaná. […] Myslela jsem, že to bude napsané tak, jak jsem to řekla, slovo od slova, ale místo toho to byl popis mých slov. […] To, co je pro mě nejtěžší, jsem i tak neřekla, bylo to nad moje síly, abych před kněžími vyznávala tak intimní podrobnosti, vždyť mi to dělal právě kněz,“ napsala v dopise.
Žena sdělila arcibiskupovi konkrétní příklady do očí bijících nepřesností protokolu. „Řekla jsem: ,vlezl do mého spacáku´; a v protokole to nebylo. Řekla jsem: ,byly polibky´, a v protokole se to neocitlo. Řekla jsem: ,fyzicky se ke mně přiblížil´, a v protokole bylo: ,došlo mezi námi k fyzickému sblížení´. Řekla jsem, že nechci, plakala jsem – a v protokole to chybělo. Řekla jsem: ,on ke mně také jezdil´, a v protokole bylo: ,jezdila jsem k němu´. Řekla jsem jim: ,říkal, že to nemusím dělat, jestli nechci; řekla jsem, že nechci, ale dál se to dělo´. V protokole zaznamenali: ,říkal, že mohu odmítnout´.“
Paní Kinga gdaňskému metropolitovi řekla: „Napíšu to, co jsem nedořekla, jako svoje doplnění oznámení a pošlu to poštou.“ Na svůj dopis však nedostala odpověď, nevěděla tedy, zda její doplnění bylo zohledněno v dalším řízení – a rezignovala na další popisování svých nejhlubších traumat.
Stále jí v uších ostatně zněla slova, která od kněze slyšela, když vyšla z místnosti, kde se konal výslech: „Škoda, že jste to neohlásila dřív.“ Odešla odtud s pocitem viny… Brala tato slova jako potvrzení toho, že je opět vinná ona!
„Moje oznámení byla zmírněná“
O specifickém způsobu přijetí oznámení hovoří také sestra paní Kingy: „Na začátku duchovní, který mě vyslýchal, prohlásil, že jsem tu proto, že se zmíněný kněz zachoval k mojí sestře nevhodně. Opravila jsem to a řekla, že to nebylo nevhodné chování, že ten člověk moji sestru obtěžoval. Jako odpověď jsem uslyšela, že je třeba to dokázat.“ Žena rovněž vzpomíná: „Když jsem mluvila o tom, že když jsem byla dítě, probouzel ve mně ten člověk nepříjemný dojem, že něco není v pořádku; vyslýchající kněz naznačoval, že ve mně budil respekt.“
Sestra Kingy zažila také „kreativní“ protokolování snižující rovinu problému. „Popisovala jsem, že když se sestra od toho člověka vracela, rychle se převlékala a šaty házela do prádla, později plakala a ležela v posteli. Ale oni to zapsali slovy: ,sestra často odcházela z domu a velmi plakala´.“
Snažili se přetvořit i to, co ji samotnou potkalo: „V protokole byla zapsána moje slova jako že ,velmi pravděpodobně prozradil zpovědní tajemství´. Musela jsem žádat o opravu na ,prozradil´. Vždyť já to vím určitě. Zopakoval moji zpověď mé mámě, a to jsem přesně popsala při výslechu.“
Na problém s protokolujícím poukázala ještě jedna žena v kauze vypovídající. Ohlásila manipulaci a psychické násilí ze strany o. Adriana. Také se cítila povinna napsat „doplňující vysvětlení“ k protokolu svých výslechů. Poslala je arcibiskupovi Wojdovi a tehdejšímu předsedovi PBK arcibiskupovi Stanisławu Gądeckému. Prohlásila v něm: „Protokolující kněz nesepsal moje výpovědi přesně. Slova byla buď vynechána nebo změněna nebo vůbec nezapsána, vytržená z kontextu.“
Takto „výpovědi dostaly jiný význam, než jsem sdělovala. Člověk ve věci nezorientovaný, při setkání nepřítomný, bude mít jiný pohled na situaci a události, o kterých jsem hovořila. […] Na moje prohlášení, že ne všechno je zaznamenáno, protokolující kněz vysvětlil, že zaznamenává to, co je pro věc užitečné. Moje odpovědi byly hodnoceny a jejich užitečnost byla posouzena již při předběžném šetření. Moje výpovědi byly bagatelizovány a některá má prohlášení byla považována za nedůležitá.“
Autorka dopisu arcibiskupovi Wojdovi vysvětluje: „S ohledem na výše uvedené jsem neměla ten dokument podepsat [výslechový protokol – Z.N.]. Ale ten den mi můj psychický stav, emoce a stres nedovolily adekvátně a bezprostředně reagovat. Po zralé úvaze však prohlašuji, že to nebylo shodné s tím, co jsem cítila a sdělila.“ I tento dopis zůstal bez odpovědi.
Způsob pořízení protokolů má v kanonických procesech mimořádně velký význam, protože tyto se – i v případě kanonických trestních procesů – opírají o dokumenty. Zásadně zde nedochází ke konfrontaci svědků, soudci nebo přísedící pouze analyzují jejich zaprotokolované výslechy. Proto v zájmu věrného záznamu výpovědi Kodex kanonického práva obsahuje ustanovení, že svědkovi se na závěr výslechu „poskytne možnost k doplnění, vyškrtnutí, opravám a změnám“ (kan. 1569 §1). Je jasné, že případné zkreslení, nejasnosti nebo nepřesnosti v protokolu znamenají oslabení důkazů, o které se bude opírat konečný rozsudek.
Není nic známo o disciplinárních opatřeních arcibiskupa Tadeusze Wojdy poté, co obdržel na přelomu let 2021 a 2022 čtyři dopisy poukazující na konkrétní chyby nebo přímo manipulace při pořizování protokolů. Ale je známo, že několik měsíců poté, co arcibiskup obdržel tyto dopisy, v červnu r. 2022, bl o. Krzysztof Szerszeń, který výslechy protokoloval, jmenován rektorem gdaňského duchovního semináře.
„Byl to pro nás šok!“ říká mi jedna z osob provázejících ženy. Vždyť právě z důvodu nedbalého protokolování se cítily tímto konkrétním člověkem poškozené.
Obviněný kněz kaplanem v psychiatrické nemocnici
Když sděluji způsob jednání představitelů gdaňské arcidiecéze ve věci o. Adriana kompetentním kanonistům, slyším názor, že tam evidentně chybí znalosti z oblasti kanonického práva, zejména o správné aplikaci povinných procedur. Ale především chybí pochopení pro specifickou situaci osob, které zažily psychické a sexuální násilí, a připravenost pomoct jim.
O nedostatku porozumění při zkoumání kauzy výrazně svědčí fakt, že v rámci dosavadního církevního řízení nebyla vyslechnuta jako svědek osoba, která dvakrát písemně informovala gdaňského metropolitu, že má zprávy o dalších osobách, které by mohly být v této věci vyslechnuty, včetně dalších žen zneužitých o. Adrianem.
Největší údiv vzbuzuje chybějící účinný dozor biskupa nad knězem, který je podezřelý ze sexuálního zneužívání 13leté dívky. Svědectví poukazují na opakované schéma zneužívání, jež se může znovu opakovat. Principy prevence by tudíž vyžadovaly rozhodné kroky. Standardem v takových situacích je použít vážné preventivní prostředky, které ostatně předvídá církevní právo. Upozorňovala na to v dopise arcibiskupovi Wojdovi mj. psychoterapeutka a sexuoložka, která kauzu znala, ale její dopis rovněž zůstal bez odpovědi.
Přes závažné výtky o. Adrian nadále bydlí na území farnosti v Gdyni, kde je víc pastoračních skupin. Aby toho nebylo málo, v srpnu r. 2023 celé tři měsíce zastupoval kaplana na psychiatrii. Poskytovalo mu to možnost neomezeného kontaktu s lidmi v hluboké psychické krizi, včetně nezletilých.
Není známo, zda se to stalo s vědomím a souhlasem arcibiskupa Tadeusze Wojdy. Ale možná jsou jen dvě vysvětlení: buď ho tam poslal gdaňský metropolita, nebo se duchovní sám o věci dohodl s oficiálním kaplanem, kterého zastupoval. V prvním případě by to znamenalo krajní podcenění bezpečnosti pacientů psychiatrie biskupem, a v druhém – nepřípustný nedostatek dozoru nad člověkem podezřelým ze zneužívání nezletilých.
Zákaz kontaktů s mládeží a dětmi
Biskupství neinformovalo osoby ohlašující zneužití o rozhodnutích týkajících se duchovního, ač z instrukcí PBK mají zneužité osoby „právo na informace, jaké preventivní prostředky byly použity vůči osobě obviněné ze zneužití (příloha 1, čl. 5.3.). Na internetové stránce gdaňského biskupství je nyní možné přečíst si, že ke změně statutu o. Adriana v gdyňské farnosti z vikáře na pomocného duchovního došlo v listopadu r. 2021, čili brzy po oznámení paní Kingy.
Ještě v lednu r. 2021 (čili 8 měsíců po prvním oznámení o možném zločinu) v odpovědi na otázku paní Marty o. Więcek napsal: „O. Adrian nemá zákaz sloužit mši svatou, jeho pastorační práce je omezená. Toto rozhodnutí učinil arcibiskup Tadeusz Wojda.“ Ale později, jak se dověděla zplnomocněnkyně zneužitých žen v rozhovoru s gdaňským metropolitou, bylo duchovnímu zakázáno veřejně sloužit eucharistii.
V současné době diecéze na otázky týkající se podrobností zákazu neodpovídá. Podařilo se však získat věcné informace od faráře gdyňské farnosti, v níž od července r. 2020 o. Adrian bydlí. Ve shodě s rozhodnutím arcibiskupa tento duchovní nadále bydlí na faře, ale aktuálně nesmí mít kontakty s mládeží a dětmi. Navštěvuje se o svátostnou službou nemocné, ale jen ty, ke kterým chodil dříve před omezením.
Farář vysvětluje, že o. Adrian nedostal zákaz zpovídat. Eucharistii smí sloužit jenom v jedné z farních skupin (dokonce je možné se to oficiálně dočíst na internetové stránce). Toto společenství bylo informováno o arcibiskupově dekretu, podle kterého o. Adrian nemůže ve farnosti pastoračně púsobit. V této skupině, jak vysvětluje farář, nejsou nezletilí.
Omezení o. Adriana jsou tedy v podstatě velmi mírná vzhledem k situaci duchovního podezřelého z mnohonásobného sexuálního zneužívání nezletilé, zneužívaní dospělé maturantky a porušení zpovědního tajemství.
Do gdaňské kurie dorazily také zprávy o tom, že předchozí faráři otce Adriana mohli vědět o jeho sexuálních vztazích s náctiletými. Není známo, zda tyto signály byly ověřeny při kanonickém procesu. Arcibiskup Wojda byl rovněž informovaný o možném aktuálním ohrožení mladých lidí v gdyňské farnosti.
Farář této farnosti popírá, že věděl o problémech o. Adriana se sexualitou, když do Gdyně přišel. „Kontaktoval jsem faráře z jeho předchozí farnosti a nic znepokojujícího mi neřekl. Nedostal jsem ani žádné signály o možném ohrožení nezletilých nebo bezbranných dospělých během jeho působení jako vikáře. Bylo to krátké období, v podstatě jen rok. O. Adrian byl v té době upozaděný, málo aktivní.“
Kromě toho farář tvrdí, že v březnu r. 2021 v rozhovoru s Martou a Hanou nemohl říct, že jeho tehdejší vikář „s tím má problém, ale děti nezneužívá“. „Tehdy jsem totiž nevěděl, že o. Adrian má nějaké problémy se sexualitou,“ ujišťuje duchovní. „A poněvadž se věc netýkala zneužívání nezletilé, usoudil jsem, že ji nemusím arcibiskupovi hlásit.“
„Snažně prosím, tentokrát mě neignorujte“
Paní Marta mi ukazuje svůj další dopis arcibiskupovi Tadeuszovi Wojdovi z ledna 2023. Moji pozornost upoutá osobní výzva adresátovi, jako refrén se opakující v čtyřstránkovém dokumentu:
„Váš postoj, když jste neodpověděl na náš dopis plný bolesti ze dne 11. 11. 21, mě velmi ranil, cítila jsem se velice zklamaná. […]
[Nyní] jsem se dověděla, že jste místo toho, abyste se se mnou setkal a pohovořil, svěřil projednání zplnomocněnci, který v rozhovoru s mojí zplnomocněnkyní na prosbu o setkání s otcem biskupem odpověděl: ,Proto má biskup zplnomocněnce, aby sám s takovými osobami nemusel mluvit.´ […]
Mohl byste konečně můj hlas uslyšet? […]
Chtěla bych, abyste se ke mně choval jako dobrý pastýř. […]
Snažně prosím, tentokrát mě neignorujte. […]
,Blahoslavení, kteří lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.´ Toužím po spravedlnosti, protože jen tehdy může přijít milosrdenství. Prosím, neblokujte ho, a prosím, vyslyšte mě.“
Arcibiskup: „To bylo jen osahávání“
Tento dopis zůstal bez písemné odpovědi. O měsíc později, v únoru r. 2023, ale nakonec došlo k setkání paní Marty s gdaňským metropolitou, nicméně nikoli z iniciativy arcibiskupa Wojdy.
Setkání proběhlo v napjaté atmosféře. V kurii bylo výrazně špatně přijato, že obě zneužité ženy začala doprovázet jejich právní zplnomocněnkyně. Arcibiskup nejprve nechtěl hovořit s Martou, ale s právničkou. Ony protestovaly, ale nakonec toto řešení přijaly.
Následně chtěl arcibiskup hovořit s paní Martou, ale za přítomnosti duchovního, kanonisty. Zneužitá žena měla sama hovořit s dvěma kněžími! Na její výslovnou žádost nakonec arcibiskup souhlasil s rozhovorem mezi čtyřma očima.
„Nic o nás bez nás“ je jedno z pravidel civilizovaného světa. Jenže paní Marta musela na přání biskupa nejdřív sedět na židli u dveří a čekat, až skončí rozhovor metropolity a její právničkou. Nedostatek taktu – to nejjemnější označení takového přístupu k lidem oznamujícím v církvi své zneužití.
Významný je také průběh těchto rozhovorů. Jak vyprávěla paní Marta, ona sama uslyšela od arcibiskupa osobně vyslovit „omlouvám se“. Několikrát říkal, že „se to nemělo stát“. Čeho se však týkala prosba za odpuštění, těžko říct. A nic víc z toho nevyplynulo.
„A navíc jsem se později dověděla od své právničky,“ říká paní Marta, „že v rozhovoru s ní arcibiskup Wojda prohlásil, že v mé kauze podle něj nešlo o sexuální zneužívání, protože ,to bylo jen osahávání´. „Nedošlo k úplnému styku,“ říkal biskup, a on přece „neodpovídá za to, co dospělí lidé dělají“.
Tato slova arcibiskupa Wojdy potvrzuje právnička paní Marty. Vysvětluje, že nechce veřejně „vydělávat“ na této věci, žádá tedy, aby nebylo zveřejněno její jméno. Dodává: „V kurii mě i tak znají… Při onom rozhovoru jsem samozřejmě protestovala, a nakonec se mi arcibiskup za svou formulaci omluvil. Byla jsem však šokovaná nízkou úrovní jeho znalostí v této oblasti, zejména nedostatečným pochopením právního významu ,další sexuální činnosti´, které on nazval ,jen osaháváním´“.
„Svědkem mého rozhovoru s arcibiskupem byl o. Piotr Zygmund, pomocný viceoficiál gdaňské diecéze,“ dodává právnička. „Ale právě nejen svědkem, ale také aktivním účastníkem. Když jsem v rozhovoru biskupovi vyčetla, že pachatele poslal na bohatou farnost, místo na chudou, kde by mohl fyzicky pracovat, např. při stavbě kostela, viceoficiál se zapojil a zvýšeným hlasem řekl: ,Proč chcete z kněží dělat zedníky!?´ Odpověděla jsem, že to je manipulace, protože jsem nemluvila o kněžích obecně, ale o tomto jediném a byl to návrh, aby např. pomáhal na stavbě, a ne aby se stal zedníkem. Ostatně co je na tom špatného být zedníkem?“
Druhou část textu najdete zde.
