Bude Apoštolský stolec kontrolovat správnost jednání vůdce polského episkopátu v kauzách týkajících se sexuálního zneužívání? Přebíráme článek z polského webu Więź, kde vyšel 9. května 2024. Autorem textu je Zbigniew Nosowski. Redakčně jsme text rozdělili na dvě poloviny, první část najdete zde. Jména osob jsou v textu změněna.
Ani duchovní, ani finanční pomoc
Podle čl. 5 „Vos estis lux mundi“ spočívá na církevním představeném povinnost zajistit odpovídající pomoc osobě oznamující zneužití: Církevní autority se zasazují o to, aby k těm, kdo deklarují, že jim bylo ublíženo, a k jejich rodinám bylo přistupováno důstojně a s úctou. Poskytnou jim především: a) přijetí, naslouchání a doprovázení, i prostřednictvímspecifickýchslužeb; b) duchovní pomoc; c) lékařskou,terapeutickou a psychologickou pomoc podle okolností případu.“
Navzdory těmto církevním nařízením však gdaňské biskupství nenabídlo osobám oznamujícím zneužití o. Adrianen žádnou duchovní pomoc, ani těm, které deklarovaly své setrvání ve společenství církve a popisovaly svoje problémy týkající se víry.
„Ani farář gdaňské farnosti, s nímž jsem mluvila nejdřív, ani arcibiskup nebo někdo z kurie se nezeptal, jestli mi může nějak duchovně pomoct,“ říká paní Marta. „Arcibiskup mi při setkání řekl, že otce Adriana bere jako otec syna. Proč mě nebral jako dceru?“ ptá se dramaticky.
„Proč prokazuje biskup víc péče sexuálně narušenému knězi než lidem, které zneužil?“ pokračuje paní Marta. „Církev tolik mluví o respektu, jaký je třeba mít k zneužitým osobám, ale já se cítím být vnímaná jako nutné zlo. V práci šéf za obtěžování (dospělých) podřízené vyhazuje. A v církvi?“
Tím spíš se nedostavila ani finanční pomoc. Dodnes obě ženy od gdaňského biskupství nedostaly náhradu výdajů za psychoterapii a léčbu. Paní Kinga se pouze dověděla od o. Więcka, že má sdělit číslo svého bankovního konta, „na které by měly být o. Adrianem vyplacené pohledávky pokrývající terapeutické náklady“. Přes uvedení čísla konta se na něm do této doby žádné pohledávky v té věci neobjevily. Mimochodem dát číslo konta zneužitou osobou přímo pachateli je další, znovu traumatizující prvek té záležitosti.
Teoreticky diecéze nezpochybňuje zneužití paní Kingy (vždyť trvá kanonický proces), ale praxe vypovídá o něčem jiném. Nadále, dva a půl roku po oznámení, musí žena finančně spoléhat jen na sebe a církevní předpisy týkající se povinnosti pomoci poškozeným nejsou vůči ní vůbec realizovány. Je to skandální chování gdaňského biskupství vůči osobě, která – připomeňme – byla sexuálně zneužívaná duchovním, když jí bylo 13–18 let.
Jak je možné si domyslet, bez šance na vyplacení nákladů za terapii je i paní Marta. Byla přece dospělá… Otec Więcek jí napsal, že už má terapeutku, ale může se také přihlásit do vzniklého diecézního Střediska pro pomoc obětem zneužívání v církvi.
Ostatně experti už dávno poukazují na to, že hovořit o „obětech“ a „zneužívání“ je z mnoha důvodů nesprávné. Gdaňské biskupství však zřejmě tuto znalost nemá, když na začátku r. 2022 vytvořila nové pracovní místo. Naštěstí, že vlivem kritiky změnila název na Středisko pomoci lidem v církvi zraněným.
Promlčené, nepromlčené?
Informační embargo ze strany gdaňského biskupství způsobuje, že je obtížné se 100% jistotou znát aktuální stav pokročilosti kanonických kauz, o nichž je zde řeč. Je známo, že po odeslání do Dikasterie pro nauku víry (dále DNV) dokumentů týkající se obvinění paní Kingy dostala gdaňská arcidiecéze doporučení vést trestní proces s o. Adrianem mimosoudně.
Bylo to možné díky tomu, že vatikánská dikasterie zrušila promlčení. V praxi se zrušení kanonického promlčení týká pouze zneužívání mladistvých ve shodě se slovy papeže Františka o případech zneužívání dětí: „Pokud jsou během let promlčeny, automaticky toto promlčení ruším. Nechci, aby se tu cokoli promlčelo.“
Jiné je to v případě paní Marty. Arcibiskupství předalo výsledky úvodního vyšetřování týkající se jejího obvinění ze zneužití samotnému DNV. Ale její kauza není rezervovaná pro toto dikasterium, které naposledy ohlásilo v publikovaném vysvětlení, že není v jeho kompetenci vyšetřovat oznámené zločiny vůči dospělým bezbranným osobám, pokud nejsou trvale „zbavené svéprávnosti“.
DNV by se ale mohlo tímto zločinem zabývat vzhledem na vazbu s osobou pachatele, který zneužil i mladistvou. Mohla by, ale v tomto případě to neučinila, protože zneužití dospělé osoby je promlčené a možnost zrušit promlčení se týká pouze zločinů rezervovaných dikasteriu. Určitě v souvislosti s tím – vzhledem k charakteru zločinu i promlčení – se Dikasterium pro nauku víry odmítlo kauzou zabývat.
Nota bene o. Jerzy Więcek předal paní Martě informaci o rozhodnutí vatikánského dikasteria až čtyři měsíce po jeho vydání, navíc způsobem velmi suchým a úředním. Tento dopis gdaňského soudu – bezduchý a neosobní – by se měl na školeních uvádět jako klasický příklad, jak se nemá komunikovat se zneužitými osobami. Paní Marta přiznává, že když tuto korespondenci dostala, znovu se nervově zhroutila. Z toho důvodu nebudeme zde publikovat celý obsah dokumentu.
„Když jsem ten dopis dostala, znovu jsem si začala myslet, že je to moje vina, že přeháním,“ říká mi paní Marta. „Než jsem podala oznámení na kurii, více než dva měsíce jsem přemýšlela, jestli to mám udělat. Měla jsem mnoho úzkostí. V tuto chvíli se tyto úzkosti vrátily. Myslela jsem, že všichni se mi teď v církevních úřadech vysmívají, protože jsem rozpoutala bouři – podle jejich názoru – pro nic.“
Co bylo možné udělat jinak
Jak slyším od expertů, rozhodnutí DNV odmítnout kauzu paní Marty však vůbec neuzavřelo všechny možnosti, jež církevní právo poskytuje. Bylo možné kauzu konzultovat s Dikasteriem pro klérus.
Je to možné tím spíš, že ještě Benediktem XVI. byly této dikasterii udělena zvláštní oprávnění (dosud neodvolaná) vyšetřovat velmi závažné zločiny duchovních, které nejsou rezervované DNV. Ačkoli Dikasterium pro klérus nemá právo rušit promlčení, je ale její zkušenost v kauzách tohoto typu neocenitelná.
Jestliže by ale gdaňský metropolita chtěl hned jednat na lokální úrovni, musí věc projednat s lidmi zběhlými v právu podle kan. 1718 §3 CIC a následně využít řešení předvídané už v takových situacích v témže kodexu. Pokud se tedy v rámci procesu zjistí promlčení zločinu, podle kan. 1348 CIC má ordinář k dispozici další prostředky pastorační péče, a dokonce trestní prostředky. Uvedený kánon zní: „Jestliže viník byl zproštěn obžaloby nebo mu nebyl uložen žádný trest, může se ordinář postarat o jeho prospěch a veřejný pořádek vhodným napomenutím a jinými způsoby pastorační péče nebo, jestliže to věc vyžaduje, trestními opatřeními.“
O to jde „jestliže to věc vyžaduje“… V Gdaňsku bylo zřejmě uznáno, že věc oznámená paní Martou nevyžaduje preventivní kárné prostředky. Zjistilo se, že nedošlo ke zločinu a v důsledku toho ani k poškození a neexistují tedy důvody poskytovat pomoc. Jenže povinnost pomoci, formulovaná ve výše citovaném čl. 5 VELM, není závislá na efektu trestního kanonického jednání. Dokonce i tehdy, kdy už není možnost pachatele odsoudit, existuje povinnost pomoci poškozené osobě.
Na co se při předběžném šetření vyšetřování neptali
Zbývá otázka, zda bylo podle kan. 1717 §1 CICK v předběžném šetření uděláno vše, aby se skutečně zjistila fakta a okolnosti a mohlo se s jistotou určit, zda došlo k sexuálnímu zneužívání. Z kanonického hlediska je nepochopitelné, proč stížnosti paní Marty nebyly zkoumány prizmatem norem obsažených v 1. čl. VELM.
Aspoň kvůli rozhodnutí, jestli vůči paní Martě existuje povinnost pomoci a podpory (formulovaná ve výše uvedeném 5. čl. VELM), bylo třeba zjistit, zda v této situaci došlo k násilí, hrozbám nebo zneužití moci (duchovní autority). Měla být také ověřena kondice paní Marty, jestli splňuje kritéria bezbranné osoby.
Ale jak se ukazuje, nic se nezjišťovalo. Paní Marta mi říká, že takové otázky jí nekladli.
„Ale vždyť tam byla zřetelná manipulace,“ vzpomíná žena. „On mě udělal psychicky i emočně závislou. Formálně jsem byla už dospělá, ale emočně jsem byla stále vystrašené dítě, o čemž on dobře věděl, znal moji rodinnou situaci. Využíval k vlastnímu prospěchu duchovní autoritu vůči mně jako člověku čerstvě obrácenému, který má obrovskou důvěru ke kněžím.“
„Paní Marta byla mladá dívka, která tehdy prožívala velmi těžké chvíle a hledala oporu,“ komentuje její právní zplnomocněnkyně. Ke knězi nepřišla pro ,osahávání´, ale pro duchovní vedení. Jenže on zneužil svoji pozici, když ji ještě víc zranil. Zneužil její dočasné oslabení, pochybnosti o sobě a nedostatek perspektivy do budoucnosti.“
Aby byla paní Marta brána jako bezbranná osoba, odůvodňovalo několik okolností. Bezbrannost ženy a nemožnost klást odpor jsou věrohodně vysvětleny na jedné straně obtížnou domácí situací, čerstvou fascinací vírou po obrácení, důvěrou nově pokřtěných ke kněžím, a na druhé straně manipulací duchovního na psychické a duchovní rovině (namlouval jí, že je posedlá a neodůvodněně zařídil exorcismus), který tak využil vztah závislosti. Ale toto všechno gdaňští kanonisté nedokázali (nechtěli?) vidět.
Je pravděpodobné, že případ byl posuzován pouze z hlediska kanonického práva platného v době spáchání činu. Pravděpodobně však nebyla věnována pozornost skutečnosti, že – jak se již v té době se objevuje v Kodexu kanonického práva z roku 1983 - je třeba pojem násilí chápat nejen jako fyzické násilí, ale také jako psychické, manipulativní násilí. Takový výklad je obsažen v dostupné judikatuře Římské roty.
Zdá se, že gdaňské biskupství předem usoudilo, že v případě paní Marty nedošlo k žádnému kanonickému trestnému činu a následné kroky měly toto rozhodnutí jen potvrdit – a v důsledku toho vedly k tomu, že této ženě nebyla poskytnuta pomoc. Uznání, že vůči paní Martě (coby bezbranné dospělé) došlo k násilnému zneužití moci, by umožnilo na jedné straně použít vůči pachateli kárné prostředky, na druhé chápat ji samotnou jako zneužitou osobu mající právo dostat pomoc.
Mezi gdaňskými kanonisty bohužel chybí znalost toho, kdo jsou bezbranní dospělí ve světle církevního práva. Tuto znalost nemá ostatně ani značná část biskupů. Mezi důvody pro jejich potenciální odvolání z úřadu může být právě špatný přístup k oznámeným kauzám týkajícím se bezbranných dospělých.
Ale možná šlo také o něco přízemnějšího? V určitém okamžiku zplnomocněnkyně paní Marty podala gdaňské kurii výzvu k vyplacení náhrady škody a odškodného. Vyzváni k zaplacení byli společně a nerozdílně otec Adrian a arcibiskup Wojda jako gdaňský metropolita. Výzva obsahovala také prohlášení o připravenosti ke zprostředkovatelským rozhovorům. Je však známo, že diecéze nemá chuť platit odškodné, a v této situaci by jakékoli potvrzení kurie, že došlo k zavrženíhodným činům (třeba jen kvůli úhradě terapie), ztížilo linii obrany. Možná logické, ale sotva evangelní.
Odmítla i nadace
Když paní Marta hledala podporu v těžké finanční situaci a nenašla pochopení v Gdaňsku, obrátila se na Nadaci svatého Josefa. Ta se však řídí zákonnými pravidly diecézí pro ověřování žádostí. Gdaňská arcidiecéze odpověděla NSJ, že v případě, který nahlásila paní Marta, "předběžné vyšetřování nepotvrdilo spáchání trestného činu a Dikasterium nauky víry potvrdilo promlčení". V důsledku toho nadace podporu odmítla.
„Tato odpověď mě uzemnila,“ říká mi paní Marta. „Vydala jsem spoustu peněz na terapii, která byla léčbou traumat z toho zážitku. Nepamatuji si den, kdy bych se cítila prostě dobře. V důvěře jsem věc oznámila církvi. Ale nikdo se necítí být v této situaci zodpovědný. Pro mě je pokořující chodit žebrat po další církevních institucích. Když jsem tu odpověď dostala, ztratila jsem naději. Rozhodl jsem se to nechat být. Už nemám šanci na spravedlnost.
Požádal jsem předsedkyni NSJ Martu Titaniec o vysvětlení, proč nadace nezvážila žádost paní Marty o psychologickou a lékařskou pomoc. Dostal jsem tuto odpověď: „Po přijetí žádosti jsme zaslali písemný dotaz delegátovi pro ochranu dětí a mládeže Arcidiecéze gdaňské, zda je jí případ znám a zda osoba, která podala žádost, je uznána jako osoba sexuálně zneužitá ve smyslu VELM. Taková procedura je v nadaci standardní, protože nadace není soudem, který má možnost oznámení ověřit, a tak se opírá o vyšetřování a rozhodnutí příslušných diecézích a řeholních orgánů.“
„V odpovědi na náš dotaz,“ vysvětluje předsedkyně NSJ, „jsme byli informováni, že oznámení je známo, ale po provedeném výslechu nebyla paní Marta uznána za osobu zneužitou podle chápání VELM. V souvislosti s tím nadace, na základě svých stanov, rozhodla negativně a paní Martu o tom informovala.“
Je to konečné rozhodnutí? „Můžeme také sdělit, že v posledních týdnech osoby doprovázející paní Martu se na nadaci obrátily s dotazem o nové projednání možnosti poskytnout jí pomoc,“ informuje Marta Titanie. „V souvislosti s tím se správní rada NSJ obrátila písemně přímo na gdaňského metropolitu s žádostí o přehodnocení žádosti, a to jak po stránce právně-kanonické, tak po stránce psychologické. V současné době čekáme na odpověď, od níž se bude odvíjet naše další rozhodnutí."
„Uvědomujeme si,“ dodává předsedkyně NSJ, „že ačkoli už kanonické právo rozpoznává bezbranné dospělé osoby, v konkrétních situacích zůstává toto řízení v mnoha aspektech jen zbožným přáním. V tomto smyslu opírat se jenom o rozhodnutí biskupství nebo řeholních jurisdikcí má svá omezení.“
„Já už se tím nechci dál zabývat. Je to pro mě příliš pokořující,“ prohlašuje paní Marta.
Má diecéze vždycky pravdu?
Přesto stojí za to situaci dále analyzovat, a to především kvůli snaze o obnovení spravedlnosti, kterou se Nadace svatého Josefa řídí. Jako problematické se ukazuje zejména bezvýjimečné přijetí zásady, že rozhodující je prvotní posouzení případu diecézí nebo řeholním řádem.
Pokud je totiž na této úrovni rozhodnuto, že nebyl spáchán žádný trestný čin, znemožňuje to nadaci poskytnout podporu některým lidem skutečně zneužitým. A přesto - z různých důvodů, např. promlčení, staré kategorie trestných činů, úmrtí pachatele nebo nedostatek dobré vůle ze strany církevních orgánů - ne každé nahlášené zneužití, i když je ve skutečnosti na základě faktů nezpochybnitelné, bude uzavřena pravomocným kanonickým rozsudkem.
Co víc, zdá se, že i za současného právního stavu NSJ mohla paní Martě poskytnout podporu. Aktuální pravidla nadace totiž neukládají správní radě povinnost získat souhlas diecéze, ale pouze zjistit, zda církevní subjekt ví o podané žádosti a o tom, jakou pomoc daná osoba od diecéze obdržela nebo může obdržet. Nadace pak "informuje poškozenou osobu o možnosti pomoci ze strany církevního subjektu, a pokud taková pomoc nebyla zjištěna, posoudí žádost o grant".
Ano, Nadace svatého Josefa není „soud, který má možnost oznámení ověřit“. Nadace ale definuje pro vlastní potřebu poškozenou osobu jako tu, „která podala důvěryhodné oznámení o svém poškození činy a zločiny, o nichž je řeč v 1. čl. VELM“. Ve světle řádu NSJ pro možnost přiznání podpory je tudíž podstatné formální věrohodné oznámení možného zločinu církevnímu subjektu – nikoli jeho kanonické prokázání, které vždy zabere mnoho času.
Jasně, situace je velice delikátní ve chvíli, kdy by nadace založená PBK měla uvádět jiné hodnocení věrohodnosti oznámení než aktuální předseda episkopátu. Toto napětí je však nevyhnutelné a pro nadaci přijmout předpoklad, že biskupství má vždycky pravdu, není ve shodě s principem stát na straně zneužitých. Ve výsledku – shodně se svými procedurami – se tak NSJ může stát součástí poškozujících aktivit. A tak by tomu být nemělo!
Žádost o změně soudu
V průběhu řízení v arcidiecézi se paní Kinga také setkala s kuriálními zásahy, jejichž cílem bylo oddělit ji od jejího advokáta. Když v květnu r. 2023 vyjádřila očekávání, že ji právnička bude provázet při setkání s gdaňským metropolitou, o. Jerzy Więcek odepsal: „Paní advokátku […] už otec arcibiskup zná a ujišťuji Vás, že v situaci vyžadující její přítomnost se na ni gdaňský metropolita obrátí a pozve ji k účasti při setkání.“
V této situaci k setkání nedošlo. „Arcibiskup mě k sobě pozval na osobní setkání bez možnosti přítomnosti mé zplnomocněnkyně nebo další osoby, k níž mám důvěru,“ říká paní Kinga. „Věděl však, že jsem zraněná kněžími a bojím se jakýchkoli osobních setkání s nimi bez přítomnosti třetí osoby, které důvěřuji. Takový způsob jednání mě znovu traumatizoval. Navíc termín, který mi byl nabídnut, byl určen na Den matek a v pracovní době. Musela bych si tedy vzít volno, ale i tak by moje děti ze mě ten den neměly žádný prospěch.“
Později, v červenci r. 2023, delegát arcibiskupa Wojdy o. Piotr Zygmund poučil právničku, že pro ni v kanonickém procesu není místo. Napsal jí: „V souvislosti s Vašimi aktivitami směřujícími k zastupování p. [Kingy] Vás jako delegát arcibiskupa, gdaňského metropolity, pověřený mimosoudním trestním procesem […], zdvořile informuji, že jednání je vedeno na církevním fóru, a proto jsou užívány předpisy kanonického práva. Proto je třeba se s těmito předpisy seznámit".
Paní Kinga proto podala žádost o změnu církevního soudu, pro vedení procesu v dané věci. Žádost se dostala k Apoštolskému stolci a momentálně není nic známo o jejích dalších osudech. Ale i tak o. Zygmund nemeškal následně komentovat věc přímo poškozené. Napsal paní Kinze dopis obsahující mnoho výčitek a osobních poznámek na její adresu. Nepochopil důvody její ztráty důvěry k církevním orgánům, včetně sebe samého.
A tak znovu poškozené připravil další porci pocitů viny. Jestliže duchovní určený k tomu, aby vedl proces, píše takové dopisy, zdá se, že daleko překračuje svoje pravomoci. Naproti tomu pokusy oddělit oběť od jejího právního zástupce potvrzuje přezíravý postoj orgánů gdaňského arcibiskupství k osobám zraněným sexuálním násilím.
Formálně má o. Piotr Zygmund samozřejmě pravdu – závazná nařízení kanonického práva jsou, jaká jsou: nepředpokládají zvláštní status pro zneužívanou osobu a berou ji jen jako svědka. Neexistuje tedy možnost formálně ustanovit zplnomocněnce. V církvi se ale má v takových situacích objevit i další rovina – vidět poškozeného člověka, pro něhož církevní společenství má být znamením spásy, nikoli dalšího utrpení.
„Nikdo nemá v církvi žebrat o spravedlnost,“ napsala v září r. 2023 Papežská komise pro ochranu nezletilých. Tato výzva musí být konečně v Gdaňsku vyslyšena! Tím spíš, že v mnoha dalších diecézích v Polsku už neexistuje problém s informováním poškozených osob o průběhu kauz, a to v takové podobě, jaká je pro ně nejméně traumatizující.
Diecéze odpoví „v pravý čas“
O jednání gdaňského arcibiskupství v kauze stížností na adresu o. Adriana jsem chtěl hovořit i s jejími představiteli. Dvacátého šestého dubna jsem se obrátil v této věci na arcibiskupa Tadeusze Wojdu prostřednictví jeho tiskového mluvčího o. Macieje Kwietnia a na diecézního soudního vikáře o. Jerzego Więcka a požádal jsem o rozhovor, informaci nebo komentář.
Poslal jsem dlouhý seznam 20 konkrétních otázek. Zde ty otázky jsou (samozřejmě se změněnými jmény osob, o kterých je řeč):
- Jak se otec arcibiskup postaral o duševní pokoj, komfort a bezpečí osob oznamujících zneužití o. Adrianem?
- Proč nechal otec arcibiskup bez odpovědi některé velice důležité dopisy od osob oznamujících zneužití o. Adrianem?
- Proč dosud ani paní Marta, ani paní Kinga nedostaly od gdaňského arcibiskupství dokonce ani náhrady výdajů za psychoterapii a léčbu?
- Proč gdaňské arcibiskupství nenabídlo osobám oznamujícím zneužívání duchovní pomoc i přestože problémy, které popisovaly, se týkaly víry?
- Proč obvinění paní Marty nebyla šetřena z hlediska kanonických předpisů o bezbranných dospělých, ačkoli určité signály ukazovaly, že mohlo dojít k násilí, hrozbám nebo zneužití duchovní moci, aby se druhá osoba podřídila sexuálnímu jednání (srov. VELM čl. 1, § 1.a*), a osoba oznamující zneužití tvrdila, že byla ve stavu, který je možný popsat jako nemožnost „chápat nebo chtít, anebo jinak odporovat agresi“ (srov. VELM čl. 1, § 2.b)?
- Proč nebylo obvinění paní Marty odesláno Diskateriu pro klérus, ale bylo odesláno Dikasteriu pro nauku víry, když se DNV nezabývá zneužíváním plnoletých osob?
- Proč osoby oznamující zneužívání byly informované o rozhodnutích ve věci se značným, někdy dokonce několikaměsíčním zpožděním?
- Jaké disciplinární prostředky, administrativní nebo kárné sankce otec arcibiskup nařídil o. Adrianovi poté, kdy dostal oznámení o možném sexuálním zneužívání?
- Kdy byly tyto sankce uloženy?
- Vypovídali faráři farností, ve kterých dříve o. Adrian působil, v této věci o okolnostech, podle nichž mohli usuzovat na eventuální reálnost sexuálního zneužívání?
- Poslal otec arcibiskup o. Adriana pracovat jako kaplana do psychiatrické nemocnice?
- Pokud odpověď na otázku 11) zní „ne“, jak je možné, že duchovní gdaňské arcidiecéze, podezřelý mj. z vážných sexuálních zločinů páchaných na 13leté dívce, získal jako nemocniční kaplan neomezený přístup k osobám v psychických krizích, včetně osob nezletilých?
- Proč je o. Adrian aktuálně „pastorační výpomocí“ v jedné z největších arcidiecézních farností?
- Reagoval otec arcibiskup na právní obvinění, která o. Adrian adresoval paní Martě, paní Kinze a jejich právní zplnomocněnkyni?
- Zakázal otec arcibiskup o. Adrianovi, anebo mu omezil vysluhovat svátost smíření, když se objevilo také obvinění týkající se vyzrazení zpovědního tajemství?
- Bylo o oznámení vyzrazení zpovědního tajemství informováno Dikasterium pro nauku víry?
- Přijal otec arcibiskup nějaká disciplinární opatření poté, kdy od osob oznamujících zneužívání dostal informace týkající se nesprávností v protokolech z kanonických výslechů?
- Jak chování otec arcibiskup považuje za sexuální zneužívání? Je pro něj „osahávání“ sexuálním obtěžováním a může být kanonickým přestupkem?
- Proč v rámci dosavadního řízení v této kauze nebyla jako svědek vyslýchána osoba, která písemně otci arcibiskupovi oznámila, že má informace o dalších ženách zneužívaných o. Adrianem a odalších osobách, které mohou vypovídat?
- Byl v gdaňské arcidiecézi po reportáži Stanisława Zasady „Nemusíme to dělat“ v „Tygodniku Powszechnym“ zvýšen standard péče o osoby oznamující sexuální zneužívání?
Do chvíle publikování tohoto článku, jsem nedostal z gdaňské kurie žádnou meritorní odpověď. Po opakovaném zaslání otázek přišly jen souznějící reakce. „Korespondenci jsem dostal. Odpovím v pravý čas,“ napsal o. Jerzy Więcek, soudní vikář gdaňské arcidiecéze. „Zdvořile informuji, že korespondenci jsem dostal. V pravý čas odpovím,” potvrdil o. Maciej Kwiecień, mluvčí arcidiecéze.
Vyhrožování žalobami
Otázal jsem se rovněž o. Adriana, zda by se chtěl v tomto článku vyjádřit k věci ze své strany. Odpověď jsem nedostal.
Postoj duchovního v posledních letech však neukazuje, že se cítí vinen. Cítil se dokonce natolik jistý, že inicioval právní kroky proti paní Martě, paní Kinze a jejich právní zplnomocněnkyni.
V prosinci r. 2022 dostala paní Marta od o. Adriana výzvu, aby upustila od aktivit narušujících jeho lidská práva, omluvila se a zaplatila odškodné: ve prospěch puckého hospice sv. Otce Pia a ve prospěch kněze samotného.
V říjnu r. 2023 v dopisu paní Kinze právník duchovního odmítl výzvu vyplatit jí cokoli s tvrzením, že je to „naprosto bezdůvodné a nemá to oporu ve skutečnosti”. Dokonce dvakrát zopakoval: „Možná paní Kinga někdy byla sexuálně zneužívaná a možná dodnes cítí důsledky takových událostí, které se jí dotýkají, ale můj zplnomocnitel popírá, že by se tyto události měly někdy dít s jeho účastí.”
I v říjnu r. 2023 o. Adrian podal obvinění u děkana Okresní advokátní rady v Gdaňsku na zplnomocněnkyni obou žen. Vyzval ji také, aby zaplatila 20 tisíc złotých za porušení lidských práv. V obvinění pro OAR vyčetl paní advokátce jednání proti zásadám profesionální etiky a důstojnosti advokáta a žádal, aby byla disciplinární cestou povolána k zodpovědnosti. Po úvodním vysvětlení však bylo řízení na podnět duchovního v této věci mluvčím gdaňské disciplinární advokatury rychle ukončeno jako bezpředmětné.
Návrat do minulosti
Přemýšlím-li o tom, jak je se znežívanými osobami zacházeno na gdaňském arcibiskupství, nemohu nevzpomenout na nechvalnou tradici tamního dřívějšího metropolity arcibiskupa Sławoje Leszka Głódzia.
„Stal se známým” mj. tím, že jako „maličkosti” bral to, co státní soud později ve dvou instancích uznal za dvojí znásilnění knězem (na faře a v sauně) 17leté dívky na něm závislé, která byla v těžké psychické situaci (viz můj text z r. 2020: „,Maličkosti´, čili znásilnění. Arcibiskup Głódź má vážný problém“). V tomto případě pravomocný rozsudek byl, pravda, zrušený Nejvyšším soudem v r. 2022, který objevil procedurální pochybení v postupech prokuratury (ani obviněný, ani jeho obhájce se nemohli zúčastnit výslechu zneužité ženy). Nakonec se kauza dostala k novému vyšetřování okresním soudem. To však nemění morální ohodnocení.
Dnes řídí gdaňskou arcidiecézi zcela jiný člověk. Ale současní kuriální úředníci jsou stále z velké části kněží, kteří se svoji práci učili za jeho předchůdce. Je třeba připomenout, že o. Jerzy Więcek je týž duchovní, který na podzim r. 2020 na moji otázku ohledně rozhodnutí v kauze o. Andrzeje Dymera odepsal: „Ať odpověď na ně zůstanou ještě nějakou dobu v režimu nedostupnosti.”
Celkově se mnoho nezměnilo: tak jako arcibiskup Głódź hovořil o „maličkostech”, tak současný metropolita vidí v dalších sexuálních aktivitách „jen osahávání”... Ale informace o jednání gdaňského arcibiskupství zůstávají v režimu nedostupnosti.
Gdaňsk je skutečně krásné město a jsou v něm úžasní lidé. Je to také velmi významná polská diecéze. Zaslouží si od církve mnohem víc než biskupy, kteří k sexuálním otázkám přistupují jako čtrnáctiletí.
O Polské biskupské konferenci nesvědčí dobre ani to, že po několikáté stojí v jejím čele předseda, který nerozumí otázkám, kolem nichž se dnes rozhoduje o důvěryhodnosti církve Jestliže opravdu vědomí současného předsedy PBK je na popsané úrovni, znamená to, že jsme se vrátili do doby arcibiskupa Józefa Michalika, který v r. 2013 při výpovědi o pedofilii hovořil o dětech, které hledají lásku a potom takové dítě „se samo zatratí a ještě do toho zatáhne druhého člověka” (viz můj tehdejší komentář „Hanba”).
Velké zklamání
„Do kostela už nechodím, přestože kdysi jsem tam byla téměř denně,” vyznává paní Kinga. Dnes se tam cítím příšerně. Je mi přímo špatně při samotné myšlence, že bych měla jít do kostela. Dům boží se mi stal prokletím... Píšu to s malým písmenem, protože pro mě tam Bůh není.”
Žena mluví o velkém zklalmání: „Doufala jsem, že církev bude stát v pravdě. A že nikomu jinému nebude tolik záležet na tom, aby pomohl poškozeným osobám. Že právě duchovní podajína pomocnou ruku ženám zneužívaným jiným knězem. Že tak budou chtít ,vyléčit´ zlo, k jakému v církvi došlo... Ale kurie v Gdańsku církev k lepšímu nezmění. Na samém začátku mi dali naději a tím to skončilo. Později už byly jen další ataky úzkosti a strachu. Odtud plyne moje zklamání, frustrace, smutek a hněv.”
„Kdybych se dneska mohla znovu rozhodnout, když vím, co mě ze strany církve potkalo, nikdy bych se nerozhodla oznámit věc kurii,“ říká mi se zřetelnou bolestí paní Marta. „Nevím, jestli oni věří ve věčný život. Kdyby věřili, cítili by nějaký respekt před Bohem, věděli by, že se před Ním budou muset zodpovídat za to, že se nepostavili na stranu poškozených a utlačovaných.“
„Zajímá tu někoho pravda?“ klade paní Marta rétorickou otázku. „Má takto vypadat snaha o očištění církve? Já v této církvi zůstávám, protože miluji eucharistii, ale jiní v podobné situaci odcházejí. Někteří jsou na pokraji sebevraždy. Takovou politikou církevních autorit trpí jen obyčejní, dobří a Bohu oddaní duchovní (kterých si velmi vážím a ctím je), srovnávaní s pedofily. Takové jednání kurie prostě církev ničí.“
