To, že se přiznává jen to, co už nelze utajit, je často způsobeno strachem biskupů z toho, že by museli převzít osobní odpovědnost. Nejsou to však zdaleka jen biskupové, ale i prostí farníci, kteří si myslí, že dělají církvi službu, když chrání její obraz na veřejnosti. Nechápou, že je to přesně naopak: čím více se zapírá, tím nedůvěryhodněji církev působí.
Německý jezuita Hans Zollner založil v Římě první institut na světě pro prevenci zneužívání. Jak těžké to bylo?
© Ilaria Magliocchetti Lombi pro DIE ZEIT
DIE ZEIT: Otče Zollnere, ve Vatikánu kolují zvěsti, že se stanete novým „prefektem víry“ - to znamená, že převezmete jeden z nejmocnějších úřadů ve Vatikánu. Naposledy jej zastávali němečtí kardinálové Joseph Ratzinger a Gerhard Ludwig Müller a dosud jej zastává Španěl Luis Ladaria. Jaký je skutečný příběh?
Hans Zollner: Žádný. Ta fáma se objevila jen proto, že jsem měl nedávno audienci u papeže. Bezprostředně přede mnou byl římský starosta a před ním kardinál Ladaria.
ZEIT: O Ladariově nástupci se rozhodne brzy, v současné době se spekuluje o německém, americkém a italském kandidátovi. Ladaria je jezuita, stejně jako vy a papež František.
Zollner: To je pravda. Je prefektem Dikasteria pro nauku víry, kde sídlí i Papežská komise pro ochranu nezletilých, jejímž členem jsem už devět let. Ale zbytek je nesmysl.
ZEIT: A proč jste byl u Františka právě teď?
Zollner: Protože po více než dvaceti letech práce v oblasti prevence zneužívání osobně stojím v bodě, kdy se sám sebe ptám: Co nejlepšího mohu ještě do budoucna udělat pro podporu obětí zneužívání v církvi? Proto jsem chtěl s papežem mluvit o nových úkolech.
ZEIT: A jak na to reagoval?
Zollner: Pozitivně.
ZEIT: Vlastně byste měli být spokojeni s tím, čeho jste dosáhli: Mluvíme spolu tady ve vile Malta, krásném domě s velkou tradicí, kde od loňského léta sídlí nový Institut prevence zneužívání, za který jste bojoval.
Zollner: Poloha vily Malta byla výjimečná už v době starých Římanů: sto metrů nad řekou Tiberou, s výhledem na město. V renesanci pak byl postaven palác, který se později stal místem pro hosty bavorského krále a sídlem velvyslanectví maltézských rytířů. Je pro nás ctí zde pobývat.
ZEIT: Vila byla také místem setkávání německých Římanů. Jak se dostala do vlastnictví jezuitského řádu?
Zollner: Po druhé světové válce jezuité získali areál a vybudovali zde knihovnu, která dnes obsahuje 500 000 knih. Šest pater je pod úrovní terénu, čtyři patra nad ním. Náš institut má to štěstí, že může využívat čtvrté a páté patro. Patří Papežské gregoriánské univerzitě a oficiálně se jmenuje "Institut antropologie - interdisciplinární studia lidské důstojnosti a péče". Tento název je bohužel těžkopádný. Ale alternativy "Ochrana dětí" a "Bezpečnost" nebyly schůdné. Během let jsem se naučil, že při slově " zneužívání" se mnoho lidí automaticky uzavře. Nejsou připraveni se k problému postavit čelem.
ZEIT: Tím "lidmi" myslíte věřící?
Zollner: Ne, myslím všechny. Jsem profesorem psychologie a psychoterapeutem z povolání a ze svého oboru vám mohu říci: Zneužívání je realita, která je vytěsňována. Navzdory všem zprávám v médiích. I média mají problém udržet to téma na očích. A většina lidí, kteří jím sami nejsou postiženi, toto téma odmítá jako nepříjemné a zatěžující. Všímám si toho na tom, jak obtížné je najít sponzory pro naši preventivní práci.
ZEIT: Je to přesně rok, co mnichovská a freisingská arcidiecéze představila dosud nejrozsáhlejší německou studii o zneužívání a jeho krytí. Dosud nebyly vyvozeny téměř žádné důsledky za zatajování. Místo toho si církevní představitelé opakovaně stěžují, že je nespravedlivé, že jsou církve tak tvrdě kritizovány za zločiny, které se vyskytují v celé společnosti.
Zollner: Je pravda, že zlověstná kombinace fyzického, psychického a sexuálního násilí existovala vždy a všude. To by však nemělo být omluvou pro popírání sexuálního násilí a zneužívání moci v církvi. Centrum pro ochranu dětí jsme založili 1. ledna 2012, protože jsme chtěli vzdělávat a školit lidi, kteří pracují v církvi a pro církev: Jak zabránit tomu, aby pachatelé měli snadnou práci? Jak vytváříme bezpečné prostředí pro ty, kteří potřebují ochranu? V každém případě mě tyto znalosti v rámci mého vlastního výcviku neučili. Dnes školím biskupy, řeholní představené a ředitele škol na pěti kontinentech. Učíme je, jak zneužívání moci funguje, jak ho rozpoznat a jak mu předcházet. Nejprve jsme prosadili diplomový kurz „Safeguarding“ a poté jsme v září 2021 založili náš nový institut.
ZEIT: Jak obtížné bylo toho dosáhnout? A kdo vám pomáhal?
Zollner: Začali jsme s Centrem pro ochranu dětí za papeže Benedikta, který vydal přísnější pravidla proti sexuálnímu násilí. Papežská komise pro ochranu nezletilých pak vznikla v roce 2014 za papeže Františka. Obojí bylo důležité pro práci, kterou jsem dělal. Konkrétní podpora však přišla již v roce 2011 od tehdejšího generálního vikáře arcidiecéze Mnichov a Freising a od tehdejší ministryně školství Annette Schavanové. Potěšilo mě, že o deset let později, v říjnu 2021, nás ve vile Malta navštívila kancléřka Angela Merkelová a diskutovala s námi o naší práci.
ZEIT: Jaký byl tehdy vůči tomu odpor?
Zollner: Když jsme v roce 2012 pořádali na Gregoriánské univerzitě vědecký kongres o zneužívání a prevenci, byla tato témata ještě více zatížena strachem než dnes a byli jsme sledováni s podezřením. Přesto se kongresu zúčastnili i prefekti významných kongregací, tedy vedoucí dikasterií Svatého stolce. Už tehdy nás podporoval Charles Scicluna, hlavní vatikánský žalobce ve věcech zneužívání. V následujících letech jsem se při přednáškových turné znovu a znovu setkával s odporem - v poslední době již méně na Západě, ale ve východní Evropě a také v Itálii i ve Španělsku.
ZEIT: Jsou to zejména katolické země, které si chtějí uchovat iluzi o nevinnosti církve?
Zollner: Někteří biskupové si stále říkají: U nás nic takového není! Ale většinou zažívám otevřenost i v regionech, kde by to člověk nečekal, protože tamní katolíci mají jiné potřeby: například v Africe a Asii. Mými prvními pomocníky na místě jsou vždy ženy.
ZEIT: A jak to vypadá v Římské centrále?
Zollner: V Římě jsem měl jasnou výhodu, protože jsem byl devět let prorektorem jezuitské Gregoriánské univerzity. Jsme přece vzdělávacím centrem univerzální církve pro lidi působící v církvi, takže jsem byl na správném místě, abych mladé generaci řekl: "Je naší povinností čelit zneužívání, a to zahrnuje jak udržitelnou prevenci, tak Aufklärung (právní nebo forenzní vyšetřování) a Aufarbeitung (objasnění minulosti z lidského, morálního a duchovního hlediska, aby se napomohlo lepší přítomnosti a budoucnosti)." Přiznám se však, že mě to stálo několik pokusů, než jsem prosadil založení nezávislého institutu. Bylo to naléhavě nutné, abychom mohli mít vlastní pedagogický sbor a nezůstávalo už vše jen na mně. Nyní máme osm lektorů ze šesti národů a k tomu desetičlenný tým. Zastoupení žen je dvoutřetinové.
ZEIT: Je to náhoda, že jezuité stojí v čele tématu zneužívání? V Německu byl bývalý ředitel Klaus Mertes prvním představitelem církve, který se postavil na stranu obětí. Vy sám jste hlásal prevenci v době, kdy na ni v německých diecézích nikdo nemyslel.
Zollner: Ze své zkušenosti mohu jen říci, že průkopníky vzdělávání a prevence byly vždy oběti. Během mé praxe mi oči otevřel nejprve jeden jihoamerický student v Mnichově, o kterého jsem se staral jako jeho duchovní doprovázející, a poté pacient na terapii zde v Římě. Oba mi vyprávěli, čím trpěli. V obou případech však pachateli nebyli kněží. Církevní rozměr zločinů jsem poprvé pochopil díky odhalení "Spotlight" v Bostonu a díky semináři amerického kněze a psychologa Stephena Rossettiho na naší univerzitě na začátku roku 2000. To, co Rossetti říkal o sexuálním násilí na dětech, bylo tak děsivé, že jsem si uvědomil: Musíme se tomu neodkladně postavit! Náš německý jezuitský provinciál k tomu vždycky nabádal, ale v naší části světa to dlouho nikdo nechápal. Pro Německo přinesl zlom Klaus Mertes tiskovou konferencí 28. ledna 2010: Nyní už církev nemůže tento problém ignorovat.
ZEIT: Přesto má mnoho obětí dojem, že se nic neděje. Dostává se jim příliš málo pomoci. O odškodnění musí bojovat. Cítíte se kvůli tomu také rozzloben?
Zollner: Samozřejmě! Mnozí z postižených si mysleli a myslí, že jsem hlavou vatikánského orgánu pověřeného vyrovnáním se se zločiny. Ale já jsem pouze vědec a univerzitní učitel, ne právník, ne kriminolog, ne prefekt kongregace pro nauku víry. Mým úkolem je zajistit, aby v budoucnu docházelo k co nejmenšímu počtu zneužívání. Přesto se snažím odpovídat na všechny dotazy, které mi postižení položí.
ZEIT: Byl jste poradcem pro studium zneužívání v diecézích Kolín nad Rýnem a Mnichov-Freising. Proč se toho tolik ututlalo? A proč se to lidé stále zdráhají přiznat?
Zollner: Je to zarputilý odpor a to, že se přiznává jen to, co už nelze utajit, je často způsobeno strachem biskupů z toho, že by museli převzít osobní odpovědnost. Další překážkou je přesvědčení, že člověk byl do úřadu povolán Bohem, a proto nemůže být odvolán, leda papežem. Nejsou to však zdaleka jen biskupové, ale i prostí farníci, kteří si myslí, že dělají církvi službu, když chrání její obraz na veřejnosti. Nechápou, že je to přesně naopak: čím více se zapírá, tím nedůvěryhodněji církev působí.
ZEIT: Emeritní papež Benedikt i současný papež František se ještě v roce 2019 zmiňovali o tom, jak rozšířené je zneužívání i mimo církev. Veřejnost to brala jako výmluvu a relativizaci. Co jste si o těchto výrocích myslel?
Zollner: Nepovažoval jsem je za přínosné. Samozřejmě znám čísla, např. že v roce 2022 organizace na ochranu dětí zablokovala na internetu hodně přes miliardu pokusů o přístup k pedofilnímu obsahu. Nebo že WHO varuje, že deset až patnáct procent všech dětí mladších 18 let trpí sexuálním násilím. Pomůžou ale takové výroky obětem církve? Ne.
ZEIT: Jezuitský řád a papež František jsou v současné době kritizováni, protože prominentní umělec, jezuita Rupnik s nejlepšími kontakty na vedení církve, údajně sexuálně zneužil řadu žen.
Zollner: Ano, zjevně je zneužíval z pozice své duchovní moci. A údajně rozhřešil řádovou sestru, s níž měl sexuální vztah, během zpovědi.
ZEIT: Co považujete za nejdůležitější ponaučení ze skandálů se zneužíváním?
Zollner: V církvi máme dvojí krizi: krizi zneužívání a krizi utajování. Ale všichni s tím mohou něco udělat. Nejen nasloucháním a doprovázením, ale také odvahou vstupovat do konfliktů. Studentům říkám: Nebojte se kritizovat církev! Jen tak ji můžeme změnit.
ZEIT: V únoru 2019 jste uspořádal první veřejnou konferenci pro biskupy celého světa na téma zneužívání. Bylo to obtížné?
Zollner: Ne. Papež mi zavolal v říjnu 2018 a požádal mě, abych to udělal. Řekl mi: „Přijďte za mnou, chtěl bych, abyste uspořádal konferenci ve Vatikánu.“ Pak jsme se bavili o tom, že by neměla být jen o zločinech zneužívání jako takových, ale také o jejich krytí. Tak se to stalo a papež tuto žádost podpořil. Bylo pro mě důležité, aby postižení promluvili k biskupům a abychom přestali hájit církev jako neposkvrněnou stavbu.
ZEIT: Co říkáte na to, že oběti kritizují církevní prevenci jako "fíkový list", protože se církev nevyrovnala s minulostí?
Zollner: Chápu toto obvinění. Ale jaká by byla alternativa? Žádná prevence, dokud se vše nevyjasní?
ZEIT: Jste pro to, aby německé církve předaly odpovědnost za vyšetřování státu?
Zollner: Ano. Ale pochybuji, že si to politici přejí. Už v roce 2020 jsem agitoval za zřízení komise pravdy mezi poslanci v berlínském Bundestagu. Co z toho vzešlo? Zatím nic!
ZEIT: Jak vy sám snášíte léta zabývání se tématem zneužívání?
Zollner: Modlitba, turistika, veslování a dobří přátelé. To mi umožňuje spát. Rodiče mi dali dobrou fyzickou konstituci a na duchovní cestě jsem prošel několika krizemi. To mi pomáhá zůstat s těmi, kteří jsou postiženi, a snášet s nimi temnotu.
ZEIT: Nedávno na slavnosti gala pořádaném oběťmi pro jejich podporovatele v Římě vás jeden Američan nazval "svatým" a daroval vám olejomalbu, na níž jste vy sám. Proč jste si obraz nepověsil do své kanceláře?
Zollner: Byl jsem hluboce dojat vděčností těch lidí. Ještě dojemnější bylo doprovázet je následující den na setkání s papežem. Ale obraz jsem si pověsit nechtěl. Necítil bych se dobře s takovým zveličováním mě samého.
HANS ZOLLNER
Vytrvale bojuje za ochranu dětí v katolické církvi. Zollner procestoval více než 70 zemí, aby vzdělával řeholní společenství a diecéze o nebezpečí sexuálního zneužívání. Psycholog a teolog vedl Centrum pro ochranu dětí, které se v roce 2021 stalo Institutem antropologie na Papežské gregoriánské univerzitě. Šestapadesátiletý jezuita pochází z německého Regensburgu.
Zdroj: https://iadc.unigre.it/iadc-director-father-hans-zollner-s-j-speaks-with-zeit-online/
