Rádi sdílíme krátkou zpětnou vazbu k setkání arcibiskupa Josefa Nuzíka s lidmi, kteří se setkali s nějakou formou zneužívání v církvi. Setkání se konalo v Kroměříži 22. března. Autorem je člověk, který byl sexuálně zneužitý knězem.
Měl jsem jistá očekávání, zároveň jsem však věřil Bohu, že si to celé povede. Jakmile jsem vstoupil do křesní kaple kostela sv. Mořice, pocítil jsem v srdci záchvěv sounáležitosti s lidmi, kteří tam již seděli či klečeli. Patříme k sobě, jako jedno tělo.
Slova křížové cesty byla příhodná pro mě, a myslím, že i pro každého přítomného. Nebyla zraňující, ale uklidňující. To samé se dá říct i o mši svaté. Tu sloužil otec arcibiskup spolu s knězi, kteří se zabývají mj. problematikou sexuálního zneužívání.
Během kázání otec arcibiskup vyzdvihl slova svatého Pavla, když řekl, že nás nikdo nemůže odloučit od Kristovy lásky. Uvnitř sebe jsem si zopakoval slovo nikdo. Tato slova mě potěšila, protože byla skutečná. Žádná pomluva, nenávist, nedůvěra ani zneužití mě nikdy neodloučily od Kristovy lásky.
Po mši svaté proběhlo setkání na blízkém probošství. Velice oceňuji přístup všech organizátorů a hostitele, kroměřížského faráře. Od začátku jsem se cítil být přijatý. Silně jsem vnímal laskavý přístup i pohostinnost nejen od otce arcibiskupa, ale de facto od všech.
Co mohu vytknout jako chybu je poměrně dlouhý úvod, kdy nás arcibiskup s kněžími uváděli do celé problematiky. Nevím jak ostatní přítomní, ale pro mě byla tato slova zbytečná. Čekalo se nejméně 15 minut, než nás pustili ke slovu. Diskuze byla věcná a ani arcibiskup, ani kněží se nevyhýbali tématu.
Bohužel jsem na setkání nemohl být po celou dobu. Těsně před odchodem z místnosti mi vyšel naproti otec arcibiskup a potřásl si se mnou ruku. Vnímal jsem to jako empatický projev, jako omluvu i jako porozumění dohromady. Osobní přístup od vrchních představitelů církve je přesně to, co potřebuji. Doufám, že takových setkání bude víc, a to i v dalších diecézích.
