Anna (není její pravé jméno) byla devět let obětí sexuálního, psychického a duchovního násilí ze strany Marka Rupnika.
Světoznámý jezuitský kněz, teolog a umělec je nyní středem skandálu kvůli obvinění ze zneužívání několika řeholnic, jak v minulých dnech informoval deník Domani.
Trigger warning - Pokud byste se během čtení necítili dobře, je lepší nepokračovat a postarat se o sebe. Více info v tomto článku.
Anna, která kvůli utrpení, způsobenému mánií všemohoucnosti a sexuální posedlostí tohoto jezuity, byla blízko sebevraždě, svého násilníka v průběhu let několikrát nahlásila. Církev to ale vždy ututlala.
"Poprvé mě políbil na ústa a řekl mi, že takto líbá oltář, kde slaví Eucharistii, protože se mnou může prožívat sex jako výraz Boží lásky.“
Tak začíná sexuální, psychické a duchovní násilí, kterému byla Anna (fiktivní jméno), nyní 58letá bývalá italská řeholnice z komunity Loyola, ze strany Marka Rupnika devět let vystavena. Jak v minulých dnech informoval deník Domani, tento jezuita, světoznámý teolog a umělec, je nyní středem skandálu kvůli obvinění ze zneužívání některých řeholnic. Anna, která byla kvůli utrpení, způsobenému jezuitovou mánií všemohoucnosti a sexuální posedlostí, blízko sebevraždě, svého zneuživatele v průběhu let několikrát nahlásila. Církev to však vždy ututlala.
Kdy jste se s Markem Rupnikem seznámila?
V roce 1985 mi bylo 21 let a studovala jsem lékařskou fakultu. Po ukončení studia jsem se chtěla věnovat práci v misiích a cítila jsem potřebu růstu ve víře. Byla jsem také zapálená pro umění a jedna známá řeholnice mě seznámila s jezuitským malířem, který měl malý ateliér na náměstí Piazza del Gesù v Římě. Rupnik byl o deset let starší než já a bylo to v prvním roce po jeho kněžském svěcení, cítila jsem se s ním dobře a hned se stal mým duchovním průvodcem.
Jaký to byl člověk?
Už v 80. letech byl hvězdou mladých slovinských jezuitů. Měl silné osobní charisma při výkladu evangelia a citlivost při rozpoznávání lidských slabostí. Okamžitě tedy pochopil mé slabosti, nejistoty a obavy.
Jak váš vztah začal?
Začala jsem chodit do jeho ateliéru, protože mě fascinovalo malířství a zejména Chagallovy barvy. Cítila jsem se být pro něj důležitá: Líbily se mi jeho obrazy a často jsme si při malování povídali. Pak začal vyzdvihovat každý náš kontakt a říkal mi, že každé gesto má přesný význam: i obyčejné podání ruky nebo pohlazení po paži se stalo příležitostí zdůraznit mou ženskost.
Nedokázala jsem si představit, že už to je strategie, jak mě přimět k jinému druhu fyzického vztahu, stejně jako jsem nedokázala pochopit, že objetí po každé zpovědi je pozvánkou k dalšímu kroku. Stejně tak jsem si nedokázala představit, že v době, kdy mi vysvětloval, že těla nakreslená na deskách Kámasútry jsou uměleckou formou, už byl častým návštěvníkem pornofilmů.
Neshledala jste na jeho chování nic neobvyklého?
Někdy mi to připadalo zvláštní, ale vysvětlovala jsem si to tím, že je umělec. Chtěl, abych mu stála modelem, a jednou mě požádal, abych pózovala pro jeden z jeho obrazů, protože měl nakreslit Ježíšovu klíční kost a on nechtěl "světské" dívky, které podle něj vyjadřovaly pouze sexualitu, ale hledajícího člověka, jako jsem já.
Nebylo těžké to přijmout a rozepnout si pár knoflíčků na blůze. Pro mě, která jsem byla naivní a nezkušená, to znamenalo jen pomoc příteli. Při té příležitosti mě lehce políbil na ústa a řekl mi, že takhle líbá oltář, kde slaví eucharistii.
Byla jsem zmatená: na jedné straně jsem chtěla utéct, na druhé straně mě otec Marko povzbuzoval tím, že mi říkal, že toto mohu prožívat, protože jsem výjimečná a je to dar, který Pán dal jen nám; že jen se mnou může žít, a to i fyzicky, patřit Bohu bez vlastnění, ve svobodě, v obrazu trojiční lásky.
A Vy jste mu věřila?
Musíte pochopit, jak funguje ignaciánské rozlišování (od svatého Ignáce z Loyoly, zakladatele Tovaryšstva Ježíšova, řádu, k němuž patří papež František, pozn. red.): očekává se od vás naprostá disponibilita a otevřenost a je to váš duchovní otec, kdo vás vede k pochopení toho, co je dobré a co zlé.
Pokud ten, kdo vás vede, říká, že to chce Bůh, a vy ho neposlechnete, stavíte se proti Bohu. Právě tam se může vplížit manipulace, jako se to stalo otci Rupnikovi. Bála jsem se udělat chybu, bála jsem se, že ztratím jeho schválení, byla jsem silně závislá na jeho úsudku.
Kdybych neudělala, co chce, okamžitě by řekl, že moje duchovní cesta uvázla na mrtvém bodě, a mluvil by o mně před ostatními chlapci a dívkami ve skupině, která se mezitím kolem něj utvořila, jako o té „která se mýlí“. Pouze otec Marko rozhodoval o tom, kdo má pravdu a stojí za podporu; ti, kteří se mýlili, byli ponižováni a odsouváni na vedlejší kolej.
Kdy jste se rozhodla zcela se oddat Rupnikovu duchovnímu vedení?
V létě 1986, než odjel na cesty, jsme se setkali v jeho dílně. Společně jsme slavili eucharistii a pak ode mě očekával, že se svléknu a nechám ho, aby se mě dotýkal jako obvykle. Tentokrát jsem však odmítla a on na mě zaútočil velmi tvrdými a ošklivými slovy, že jsem k ničemu, že nikdy nic dobrého neudělám; dodal, že pro něj jsou důležité jen dvě jiné ženy, jejichž jména vyslovil, a že se mnou chce ukončit veškeré vztahy.
Byla jsem zoufalá, protože jsem tehdy byla zcela závislá na jeho souhlasu. Nebyla to láska, jen strach, že udělám chybu. Od té doby jsem se rozhodla dát své pochybnosti stranou a zcela se na něj spolehnout.
Věřila jsem, že to, co jsme spolu prožili, ze mě před Bohem udělá lepšího člověka; místo toho to byl jen začátek narušení mé identity a ztráty sebe sama.
Takže to bylo poddanství?
Bylo to skutečné zneužití svědomí. Jeho sexuální posedlost nebylo extempore, ale hluboce souviselo s jeho pojetím umění a teologickým myšlením. Otec Marko zpočátku pomalu a jemně pronikal do mého psychologického a duchovního světa tím, že se odvolával na mé nejistoty a slabosti, a zároveň využíval mého vztahu k Bohu, aby mě tlačil k sexuálním prožitkům se sebou.
Tak se pocit, že jsem milována jako Moudrost hrající si před Bohem, jak se píše v knize Přísloví, změnila v žádost o další a další erotické hrátky v jeho ateliéru v Collegiu del Gesù v Římě, při malování nebo po slavení eucharistie či po zpovědi.
Jak jste se dostala do komunity Loyola?
Byla jsem mezi prvními sestrami komunity Loyola v Mengeši, městě patnáct kilometrů od Lublaně, její členkou jsem byla od 1. října 1987 do 31. března 1994. V tak křehkém a citlivém období, kdy se člověk rozhoduje, jakou cestou se v životě vydá, ode mne otec Marko vyžadoval absolutní disponibilitu a poslušnost, což byly vlastnosti, které byly také výrazným rysem charismatu komunity, jehož byl garantem před církví z pověření tehdejšího lublaňského arcibiskupa Alojzije Šuštara.
Otec Marko mě tehdy požádal, abych zanechala medicíny a odjela do Slovinska s představenou Ivankou Hosta a šesti dalšími sestrami. V izolaci od rodiny a přátel bylo pro Marka snadné manipulovat se mnou podle svých představ.
Co se dělo v komunitě?
Dne 1. ledna 1988 jsem v kapli v Mengeši před arcibiskupem Šuštarem složila své první řeholní sliby, které jsem pak v roce 1991 do rukou téhož arcibiskupa zopakovala. Zneužívání otcem Markem pokračovalo a odehrávalo se v autě, když jsem ho doprovázela na jeho cestách.
Byl stále agresivnější: vzpomínám si na velmi násilnou masturbaci, kterou jsem nedokázala zastavit a při níž jsem přišla o panenství, což byla epizoda, která iniciovala naléhavé žádosti o orální styk. Dynamika byla vždy stejná: pokud jsem měla pochybnosti nebo odmítla, Rupnik mě před komunitou znemožnil s tím, že duchovně nerostu.
Neměl žádné zábrany, používal všechny prostředky, aby dosáhl svého cíle, dokonce i důvěrnosti vyslechnuté při zpovědi. Tam začalo mé psychické zhroucení.
Docházelo k násilí pouze ve Slovinsku?
Ne, také v jeho pokoji v centru Aletti v Římě. Zde mě otec Marko požádal, abych s ním byla ve trojce s jinou sestrou z komunity, protože sexualita musí být podle něj svobodná od vlastnění, po vzoru Trojice, kde, jak říkal, "třetí osoba přijímá vztah těch dvou".
Žádal mě přitom, abych prožívala svou ženskost agresivním a dominantním způsobem, a protože se mi to nedařilo, hluboce mě ponižoval frázemi, které nemohu opakovat. Posledním krokem v tomto sestupu do pekel byl přechod od teologického zdůvodnění sexu k výhradně pornografickému vztahu.
V roce 1992, když jsem studovala čtvrtý ročník filozofie na Gregoriánské univerzitě, mě dvakrát vzal v Římě na pornografické filmy, a to do Via Tuscolana a poblíž nádraží Termini. To už jsem se cítila hrozně.
Zneužíval Rupnik pouze Vás nebo i jiné ženy?
V té době začal otec Marko otevřeně psychicky podrobovat ostatní sestry v komunitě, přičemž používal obvyklé psychospirituální strategie, které používal už u mě, s cílem mít sex s co největším počtem žen.
Na začátku devadesátých let bylo sester 41 a otec Rupnik, pokud vím, jich dokázal zneužít téměř dvacet. Někdy i za velkou cenu: jedna z nich při pokusu o odpor upadla a zlomila si ruku. Byl drzý a otevřeně mluvil o své taktice, jak obměkčit ty, které se mu postavily na odpor. Snažila jsem se ho zastavit, ale byl ve své mánii nezastavitelný. Dokonce jsem mu pohrozila, že si budu stěžovat, ale on odpověděl: "Kdo by ti věřil? Je to tvoje slovo proti mému: jestli promluvíš, udělám z tebe blázna."
Co jste udělala?
V tu chvíli jsem chtěla, aby to všechno skončilo. Utekla jsem z komunity a chtěla se zabít v lese: Doufala jsem, že toto krajní gesto přivede otce Marka k rozumu.
Naštěstí jste přežila. Jak na to reagoval?
Postavila jsem se mu a obvinila ho z falešnosti, ale jeho jedinou reakcí bylo mlčení. Chtěla jsem si o tom, co se stalo, promluvit i se svou představenou, Ivankou Hosta, ale neměla jsem tehdy sílu a snažila jsem se raději soustředit na svou diplomovou práci z filozofie, kterou jsem obhájila v červnu 1993.
Mezitím se však na Ivanku obrátila jiná sestra a řekla jí o devastujícím vztahu, který má otec Rupnik ke mně i k ní.
Co se v tomto bodě stalo?
Otec Marko byl na letní období dočasně odsunut z komunity. Požádala jsem tedy o možnost setkat se s duchovním rádcem otce Rupnika, otcem Tomášem Špidlíkem (později byl v roce 2003 papežem Wojtylou jmenován kardinálem jáhnem, pozn. red.). Doufala jsem, že konečně budu moci někomu říct, co se celé ty roky dělo.
Zastihla jsem ho ve svatyni nedaleko Livorna, kde v létě pobýval, a požádala ho, aby vyslechl mou zpověď. Pak jsem mu začala vyprávět o zneužívání a on mě zastavil s tím, že to je moje věc a že mě nechce poslouchat.
Byla jsem rozrušená, pro kněze je odmítnutí zpovědi těžký hřích. A nejen to: poradil mi, abych napsala žádost o propuštění. Tu žádost pak sám napsal, mám ji dodnes schovanou. Uvedl tam, že nemám pro svou žádost o uvolnění ze slibů žádné konkrétní důvody, jen nespecifikované napětí a neklid, které už nejsem schopna snášet.
V tu chvíli jsem si uvědomila, že je s otcem Rupnikem domluvený a že nechce zapojit do skandálu sebe ani Centro Aletti, jehož byl tvůrcem a první kontaktní osobou.
Pomohl vám tehdy někdo?
Nikdo mi nepomohl: ani představená Ivanka Hosta, na kterou jsem se nakonec obrátila, ani ostatní sestry z komunity. Dokonce ani jezuitští představení Rupnika, ani arcibiskup Šuštar. Otce Marka všichni chránili a já jsem byla jen obětním beránkem trapné situace, slabým článkem řetězu, který mohl být obětován pro větší dobro.
A tak jsem se v září 1993 vrátila s Ivankou do Mengeše jako provizorní radní a čekala na vnitřní volby, které byly naplánovány na Velikonoce následujícího roku. Atmosféra nepřátelství vůči mně byla hmatatelná, ale vzpomínám si, že jedna sestra, o které jsem ještě nevěděla, se mi přišla v slzách svěřit, že ji otec Marko také zneužíval.
Nikdo se však neodvážil otevřeně promluvit a žili jsme v atmosféře mlčení. Před Velikonocemi bylo zorganizováno setkání otce Marka, Ivanky Hosta a arcibiskupa, aby se tato záležitost konečně vyřešila. Měla jsem se ho také zúčastnit, ale na poslední chvíli mi v tom představená zabránila. Napsala jsem stížnost, kterou měla doručit arcibiskupovi, ale ani nevím, zda ji Mons. Šuštar vůbec dostal. Hosta však proti Rupnikovi nic neřekla, druhá zneužívaná sestra odmítla napsat svědectví a vše šlo do ztracena. Jisté je, že právě v té době byly konstituce komunity ve Vatikánu připraveny ke schválení.
Byl Rupnik nějakým způsobem sankcionován?
Byl poslán pryč z komunity, vrátil se do Říma a od té doby v tichosti pokračuje ve své kariéře.
A vy?
Ivanka mě přidělila k práci v kuchyni v Mengeši bez vyhlídky na změnu. Poslechla jsem, i když jsem si v duchu myslela, že zemřu.
Krátce nato, v předvečer vnitřních voleb, jsem se při komunitním sdílení znovu pokusila mluvit o hlubokém znepokojení a upozornit na hluboké potíže v našich vztazích, ale představená mě vyloučila z hlasování s tím, že jsem nebezpečná, protože jsem pod vlivem ďábla. Následujícího dne jsem komunitu definitivně opustila.
Co se stalo potom?
Po letech mi Ivanka napsala, že mě a mou rodinu, které bylo řečeno, že jsem schizofrenik, žádá o odpuštění. Po odchodu jsem dlouho trpěla depresemi a ani potom jsem nebyla schopen navázat citový vztah a vybudovat rodinu.
Zneužívání, které jsem zažila, hluboce otřáslo mou psychikou a zanechalo nesmazatelné stopy na mém duchu i těle, které mi brání přijímat důležitá rozhodnutí.
Dostáváme se k dnešku. Od chvíle, kdy se případ objevil v novinách, jsou jezuité zdrženliví a rozporuplní. Zejména delegát Tovaryšstva Ježíšova v Římě, otec Johan Verschueren, uvedl, že Rupnik není obviněn ze sexuálního zneužívání, ale z „chování překračujícího hranice" během zpovědi. Je možné, že jezuité o obviněních nevěděli?
Ne, není to možné. Církev a jezuitský řád o těchto skutečnostech věděly od roku 1994, kdy jsem osobně přinesla lublaňskému arcibiskupovi svou žádost o dispens od slibů, v níž jsem zneužívání otce Rupnika ohlásila.
Arcibiskup mi při té příležitosti pouze sdělil, že Tovaryšstvo Ježíšovo otce Rupnika přísně sankcionovalo, což nebylo příliš důvěryhodné vzhledem k tomu, že v těch letech se zakládala a upevňovala činnost Centra Aletti. A nejen to: jiná sestra, která odešla z komunity Loyola v roce 1996, a která nebyla přímo zapojena do vztahu s otcem Markem, ale byla o těchto faktech informována, hovořila v roce 1998 také s otcem Franciscem J. Egañou, tehdejším delegátem pro mezinárodní domy Tovaryšstva Ježíšova v Římě. Ten ji vyslechl, ale nic neudělal.
Probošt, tj. představený Tovaryšstva Ježíšova, otec Arturo Sosa Abascal potvrdil, že Rupnik byl exkomunikován na základě stížnosti z roku 2019 za to, že při zpovědi rozhřešil ženu, s níž měl sexuální styk. Jak na vás toto přiznání působí?
Hluboce mě to bolí, protože to potvrzuje mé přesvědčení, které jsem měla vždycky, že otec Marko po celou tu dobu pokračoval ve zneužívání žen, s nimiž se setkával. Měl být zastaven před třiceti lety. Jsem zděšena tím, že Rupnik stále nepřijímá odpovědnost za důsledky, které jeho činy měly na můj život a na životy mnoha dalších sester, které by mohly promluvit.
Přesto Dikasterium pro nauku víry v říjnu 2022 ukončilo církevní vyšetřování Rupnika, protože došlo k závěru, že skutečnosti jsou promlčené. Byla jste při této příležitosti vyslechnuta?
Ano, vypovídala jsem 10. prosince 2021 a vše jsem podrobně vylíčila.
Co se stalo po vaší výpovědi před dikasteriem?
Protože jsem se o výsledku církevního vyšetřování nic dalšího nedozvěděla ani po několika měsících, napsala jsem loni v červnu otevřený dopis, v němž jsem zopakovala svou stížnost na otce Rupnika, adresovaný jezuitskému generálovi otci Sosovi. V kopii byl mimo jiné zaslán kardinálu Luisi Ladariovi, prefektovi Dikasteria pro nauku víry, kardinálu římskému vikáři Angelu De Donatisovi, otci Johanu Verschuerenovi, otci Hansi Zollnerovi, ředitelce Centra Aletti Marii Campatelli a dalším členům Tovaryšstva Ježíšova a Centra Aletti. Od nikoho z nich jsem nedostala žádnou odpověď.
Hodláte se domáhat občanskoprávní náhrady za morální a materiální újmy?
Tuto možnost zvažuji se svým právníkem.
