Dnes slavíme třetí postní neděli - neděli Oculi.
Dnešní zamyšlení připravila Jana Šarounová, 2. náměstkyně synodního kurátora Českobratrské církve evangelické.
Cyklus postních zamyšlení na každou postní neděli pro Vás připravujeme společně s českými duchovními různých církví.
Dnešní neděle se nazývá Oculi, podle textu Oculi mei semper ad Dominum = Mé oči stále vyhlíží Pána. Název mi připomněl nádherné responsorium od Tomase Luise de Victoria, které jsme kdysi zpívali se sborem: Caligaverunt oculi mei a fletu meo qui a elongatus est a me, qui consolabatur me… Ztemněly oči mé pláčem, neboť vzdálen je ode mne ten, který byl mou útěchou…. Jde o postní responsorium na text z Pláče a vztahuje se jistě na Pána Ježíše. Mezi námi je však hodně lidí, kteří toto zažili – pláč a pocit opuštění, zrazení tím, kdo měl být pevnou oporou. Opuštění a zrazení dětí rodiči, rodičů dětmi, zneužití mladých lidí těmi, jimž bezmezně důvěřovali. Bolest a bezvýchodnost, pocit, že se nic už nemůže napravit, protože snad i Bůh se dívá jinam. Ale perikopa dnešní neděle jde dál: Mé oči stále vyhlíží Pána. I když se modlitba nedaří, i když se cítím sám/sama, i když nic nenasvědčuje tomu, že Bůh je se mnou, mé oči přesto vyhlíží Pána. On je jiný než ti, kteří nestojí na místě, kde stát mají. Kéž však mé oči vyhlíží Pána i tehdy, když sám nejsem ten opuštěný a zrazený, ta opuštěná a zrazená, ale mám odpovědnost za druhé, když mám jejich důvěru a lásku, když mám moc. Kéž vyhlížíme Pána ve slabosti i v síle.
