"Služebnice je tvrdá. Kdo je poslušný, ten se nikdy nemýlí. Hlas tvé představené je hlasem Božím. Zpochybňovat svou představenou znamená zpochybňovat Boha. Nikdy nemůžeš věřit nikomu mimo komunitu. Tvoje rodina je pokušením od ďábla."
To jsou jen některé z frází, které byly vštípeny do mysli mladých žen, které jsou součástí Siervas del Plan de Dios (SPD) neboli Služebnic Božího plánu - skupiny zasvěcených žen, kterou v Peru v roce 1998 založil laik Luis Fernando Figari a která je lidově známá jako Siervas neboli "Služebnice".
Figari je také zakladatelem dalších dvou peruánských laických společenství: mužské společenství Sodalitium Christianae Vitae (SCV) a ženské Mariánské společenství smíření, známé ve španělštině jako Fraternidad Mariana de la Reconciliación (FMR).
Všechny tři jsou společnostmi zasvěceného apoštolského života, avšak na rozdíl od SCV a FMR nosí Služebnice, které jsou známé na sociálních sítích díky svým hudebním videím, tradiční hábit a mají zvláštní charisma služby chudým a potřebným.
V roce 2015 vydali peruánští novináři Paola Ugazová a Pedro Salinas knižní bestseller "Napůl mniši, napůl vojáci" obsahující svědectví nespočtu bývalých členů SCV, kteří Figariho obvinili z různých forem fyzického, psychického a sexuálního zneužívání, včetně zneužívání nezletilých, a také ze zneužívání moci, autority a svědomí.
Členové si stěžovali na toxickou a militantní vnitřní kulturu, v níž byla bezvýhradně vynucována autorita a členové byli běžně kritizováni, veřejně ponižováni a tlačeni na hranice svých fyzických a psychických možností, aby byli "dostatečně tvrdí" a dokázali čelit výzvám, které přináší odpověď na Boží volání.
Figari byl v roce 2017 potrestán Vatikánem a nesmí udržovat žádné kontakty s komunitami, které založil, a SCV v současné době prochází hloubkovou reformou zahrnující přepracování statut pod vedením tří delegátů jmenovaných Vatikánem.
Ženské větve SCV však zůstávají z velké části mimo centrum pozornosti, a to i přes četné stížnosti na podobné zneužívání uvnitř těchto komunit.
Od roku 2016 do července 2021 podalo téměř 30 bývalých členek Služebnic, z nichž některé odešly teprve v roce 2020, stížnosti církevním úřadům v Peru, v Chile a ve Vatikánu.
Redakce Crux se s několika z těchto stížností seznámila.
Mezi těmi, kdo si stěžovaly, jsou Angela Cardonová, která strávila v komunitě 16 let, Paola Mattosová, která byla v komunitě 17 let, Melanie Taylorová, která byla v komunitě šest let, Verónica Avilésová, která byla v komunitě sedm let, a Delia Avilésová, která byla v komunitě osm let.
Historie zneužívání
Služebnice, které byly založeny s charismatem služby chudým a těm nejpotřebnějším, se vždy řídily heslem: "Jsi-li unavená, nedávej to najevo; vždy se usmívej sladce a něžně jako Maria."
Podle bývalých členů však tento sladký úsměv nebyl vždy upřímný, ale často sloužil jako maska, která měla zakrýt fyzické a emocionální následky zneužívání moci a autority, které bylo po léta uvnitř komunity běžné.
Mnohé z bývalých členek, které upozornily na zneužívání v SPD, si stěžovaly na nadměrné cvičení za hranicemi jejich fyzických možností, které jim v některých případech způsobilo trvalá zranění, a na přílišný důraz na stravu a fyzický vzhled.
Podle bývalých členek byly při příležitosti návštěv Figariho v jejich komunitě přítomny jen ty nejhezčí dívky a dívky z nejbohatších rodin a týdny před jeho návštěvou se nacvičovala jeho oblíbená jídla.
Kulatějším ženám se říkaly věci jako "Bůh nemá rád, když jsme tlusté" nebo "kdo je tlustý, není apoštol" a byly jim naordinovány přísné diety bez konzultace s výživovým poradcem. Některé tvrdí, že buď byly nuceny dělat dodatečná cvičení, nebo byly svědky toho, jak to bylo vyžadováno od jiných dívek, což některým způsobilo řadu zdravotních problémů, včetně chudokrevnosti.
Jedna z bývalých členek, která si ze strachu z možných následků přála zůstat v anonymitě, uvedla, že členky komunity v peruánském městě Chosica musely každoročně šplhat na skalnatý kopec, aby se na jeho vrcholu mohly modlit.
Kopec v peruánské Chosice, na který musely členky Služebnic Božího plánu vystoupat. (Se svolením bývalých členů SPD.)
Na vrchol nevedla žádná stezka, takže sestry musely šplhat po skalách v obyčejných černých botách, nikoli v teniskách nebo turistických botách, a bez jakéhokoli jiného vybavení.
Jakmile dosáhly vrcholu, měly čas na modlitbu, rozjímání a meditaci.
Při jedné příležitosti tato bývalá členka uvedla, že uklouzla a spadla na kaktus, ale přesto musela výstup dokončit. Než se vrátily do komunitního domu, měla bolavá a krvácející záda.
Tato sestra uvedla, že za celé roky, co žila v komunitním domě v Chosice, s nimi představená ani jednou neabsolvovala výstup, ale místo toho často zůstávala v pyžamu v posteli až do pozdních ranních hodin.
Bývalé členky uvedly, že se jim také dostávalo nadávek nebo ponižujících napomenutí před celou komunitou, kdy na ně představená křičela nebo házela věcmi. Mnohé tvrdily, že byly slovně týrány. Když udělaly chybu, bylo to komentováno například slovy "použij ten jediný neuron, který máš".
Jiné také tvrdily, že docházelo k manipulaci v jejich procesu rozlišování, a bylo jim řečeno, že vyslovit pochybnosti o svém povolání se rovná podlehnout ďáblovu pokušení.
Některé členky také hovořily o problémech, které měly během svých formačních let, kdy místo studia a rozlišování sloužily své představené a dělaly vše od úklidu pokojů přes žehlení závojů až po praní spodního prádla.
Mnoho bývalých sester ve svých stížnostech také poukazovalo na značný počet sester, o nichž věděly, že podstupují nějakou formu psychologické léčby. Ta u většiny z nich začala až po jejich vstupu do komunity a několik z nich také užívalo léky. Mnoho z nich odešlo s úzkostnými poruchami a u některých se rozvinula posttraumatická stresová porucha.
Stěžovaly si také na údajné zpronevěřování prostředků, když uváděly, že peníze určené na podporu projektů pro chudé byly místo toho investovány do komunity, zatímco domovy pro seniory zůstávaly celé měsíce bez základních oprav a byly vybaveny pouze nejzákladnějším a nejlevnějším materiálem.
Věrnost Figarovi
Navzdory řečem o Figariho proviněních a dokonce i trestům, které na něj v roce 2017 uvalil Vatikán, bývalé členky SPD uvedly, že ho komunita stále zbožňuje.
Mattosová, která tvrdí, že během svého působení v komunitě zažila různé psychické týrání, zneužívání autority a zásahy proti svému fyzickému zdraví, uvedla, že když se chystala na operaci, což bylo přibližně ve stejné době, kdy se objevila obvinění proti Figarimu, bylo jí řečeno, že je "nespravedlivě pronásledován", a aby za něj obětovala své utrpení.
Podobně, když se obvinění dostala na veřejnost a bylo jasné, že Vatikán proti Figarimu pravděpodobně zakročí, se Delia Avilésová zeptala svých nadřízených, zda má vyhodit zásobu Figariho knih v komunitním domě.
Na to jí bylo řečeno: "Nechte je, kdo ví, jestli se Luis Fernando během tohoto pobytu v Římě neposvěcuje a nestane se svatým." Figari byl totiž poslán do Říma, když se v Peru začaly šířit zvěsti o jeho chování.
Jiné bývalé členky tvrdí, že slyšely sestry jak se Figariho zastávaly. Obviňují také představené Služebnic, že napodobovaly jeho autoritářský styl vedení, a to i poté, co byl potrestán.
Apoštolská vizitace a stížnosti
V roce 2016 byla na Služebnice podána první stížnost bývalou kandidátkou na vstup do SPD u úřadu OPADE (Pastorační úřad pro stížnosti) v Chile kvůli různým zneužitím.
O rok později se v chilských novinách El Mostrador objevila zpráva, kterou napsala bývalá členka SPD, jež vylíčila děsivé příběhy zneužívání uvnitř komunity a odhalila tato obvinění na veřejnosti.
V květnu 2018 podalo pět bývalých členek Služebnic stížnost biskupovi José Rodríguezovi Carballovi, sekretáři Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života v Římě, a vylíčilo své příběhy zneužívání. Odpověď dosud neobdržely.
Těchto pět žen tehdy také informovalo SPD, že podaly stížnost, ale její obsah nesdělily. Poté, co uplynul rok bez odpovědi, v roce 2019 zaslaly SPD zprávu v plném znění. SPD jim odpověděla, ale k žádné změně ani následným krokům nedošlo.
Několik měsíců po podání stížnosti pěti bývalých členek v roce 2018 napsalo několik žen, které v době sepsání předchozí stížnosti patřily do komunity, ale nyní již odešly, tehdejšímu arcibiskupovi kardinálu z Limy Juanu Luisi Ciprianimu, aby vyjádřily znepokojení nad chováním uvnitř SPD.
V prosinci 2018 Cipriani zahájil kanonickou vizitaci SPD a požádal je, aby po dobu jejího konání nevedly žádnou vnější komunikaci. Členkám bylo řečeno, že pokud budou o vizitaci mluvit s kýmkoli mimo komunitu, včetně svých rodin, bude to porušení jejich slibu poslušnosti.
Prvními delegáty provádějícími vizitaci byli peruánský kněz José Taminez a peruánská sestra María Elena Camonesová. Cipriani však uprostřed vizitace odešel do důchodu a součaný pomocný biskup z Limy José Salaverry byl pověřen provedením vizitace spolu s Camonesovou.
V té době bylo komunitě řečeno, že v rámci vizitace bude s každou z členek proveden rozhovor. Bývalé členky však tvrdí, že tomu tak nebylo a že mnohým z nich bylo zabráněno v rozhovoru s delegáty, včetně několika, které se předtím svěřily se zkušeností zneužití svým představeným.
Vizitace byla bez oficiálního závěru náhle ukončena krátce po nástupu nynějšího limského arcibiskupa Carlose Castilla do úřadu v březnu 2019 a sestrám bylo řečeno, že důvodem byla změna církevní autority v Limě. Nicméně některé bývalé členky uvedly, že jim církevní představitelé v Limě později sdělili, že dalším důvodem byla nedostatečná transparentnost ze strany členek SPD a autorit během rozhovorů.
O několik měsíců později, v srpnu 2019, zaslala skupina dvaceti bývalých členek SPD Castillovi spis, v němž vylíčila svědectví a stížnosti na různá zneužití. Tento spis byl později předložen také Salaverrymu, který je nyní delegátem Limského arcibiskupství pro zasvěcený život.
Salaverry na žádost redakce Crux o komentář k výsledkům vizitace a současnému stavu SPD nereagoval.
V červnu 2021 podala samostatná skupina sedmi bývalých členek oficiální stížnost chilskému úřadu OPADE a v červenci byly jejich stížnosti zaslány vatikánské Kongregaci pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života prostřednictvím jejího podsekretáře, otce Piera Luigiho Navy.
Mnohé ze stížností se týkají Andrey Garcíové, která komunitu opustila, ale v letech 1998-2017 měla na starosti formaci SPD, v letech 1998-2005 působila jako generální představená komunity a v letech 1998-2018 byla členkou rady představených.
Bývalé členky také obvinily sestry Carmen Cárdenasovou, Claudii Duqueovou a Elizabeth Sánchezovou z různých zneužití uvnitř komunity.
Sama Cárdenasová byla generální představenou SPD od roku 2005 do ledna 2020. Ona i Garcíová byly jmenovány Figarem. Současná generální představená SPD Natalia Sánchezová byla v roce 2020 byla první, kterou zvolily samy členky společenství.
Sestra Natalia Sánchezová, současná generální představená SPD, v komentáři pro Crux uvedla, že komunita již několik let prochází "procesem reflexe a obnovy".
Součástí tohoto procesu bylo podle ní i první generální shromáždění SPD, které se konalo koncem roku 2019 a na jehož konci bylo zvoleno nové vedení.
Během shromáždění "jsme mohly zvolit naše nové vedení a znovu promyslet naši cestu ve společenství ve službě církvi. Uvědomujeme si, že je to dlouhá cesta, na které je stále co prohlubovat a učit se," řekla.
Sánchezová uvedla, že komunita v současné době podporuje několik aktivit zaměřených na reformu, včetně vzdělávacích kurzů na různá témata; setkání a rozhovory s odborníky; vypracování protokolů pro prevenci a identifikaci zneužívání podle církevních norem; revidovaný plán formace, včetně formace těch, které slouží jako představené v komunitních domech, a sester, které mají v péči.
Všechny tyto kroky jsou podle Sánchezové "nezbytné pro zdravou praxi komunitního rozlišování, které podporuje účast sester a bratrský život".
Přislíbila "naprostou ochotu" SPD spolupracovat s příslušnými orgány, "aby byla objasněna jakákoli skutečnost, která je předmětem stížnosti, a aby byla přijata příslušná opatření, a tak byla zaručena pravda a spravedlnost, kterou postižení lidé i naše církev tolik potřebují".
Sánchezová nesdělila, zda bylo zahájeno vyšetřování Cárdenasové, Duqueové nebo Sánchezové.
K dnešnímu dni se z Vatikánu ozvali pouze Deliové, která v prosinci 2020 zaslala e-mailem individuální stížnost kardinálu Luisi Ladariovi, prefektovi Kongregace pro nauku víry.
Teprve v listopadu 2021, téměř rok poté, co se obrátila na Ladariu, obdržela Deliová e-mail od úředníka Kongregace pro řeholníky s žádostí o adresu, na kterou by mohli zaslat oficiální dopis z Kongregace.
V tomto dopise, podepsaném sestrou Carmen Ros Nortesovou, podsekretářkou Kongregace pro řeholníky, bylo Deliové sděleno, že její stížnost z prosince 2020 byla přijata a že "byla předmětem pečlivé analýzy a byla předána příslušnému orgánu (v rámci SPD) s žádostí o odpověď v tomto ohledu".
"Pro dobro všech a pro dobro církve byly tytéž orgány požádány, aby jednaly, změnily a napravily nevhodné a chybné prvky, které byly zjištěny ve vládě, ve formaci a při prověřování obvinění ze zneužití moci, psychického násilí nebo manipulace svědomí," uvedla v dopise Ros Nortesová.
Vatikánská Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života odmítla žádost redakce Crux o komentář ke stavu SPD a k tomu, zda bylo zahájeno vyšetřování.
SPD 16. listopadu 2021 na své facebookové stránce oznámila, že začátkem tohoto měsíce uspořádala virtuální setkání se všemi členkami na celém světě, aby v rámci procesu "institucionální revize, reflexe a obnovy" diskutovala o postupu při prevenci zneužívání.
Pro bývalé členky, z nichž mnohé odešly během posledních 1-5 let, jsou však taková gesta příliš malá a pozdní a existují pochybnosti, zda může dojít k nějaké smysluplné reformě, když vedení společenství stále tvoří členky "staré gardy" zformované za Figariho.
Vzhledem k tomu, že mnohé z bývalých členek odešly teprve nedávno, znamená to, že ke zneužívání uvnitř komunity docházelo i poté, co se Benedikt XVI. a papež František pokusili o reformu zasvěceného života, a poté, co se na veřejnost dostaly skandály týkající se Figariho a několika dalších zakladatelů církevních hnutí.
V současné době existuje uvnitř Peru obrovský tlak na rozpuštění SCV a celé "sodalitské rodiny".
Co se s těmito komunitami stane, se teprve uvidí, ale jedno je jisté: bez ohledu na jejich osud jsou jasným příkladem práce, kterou je třeba ještě vykonat v náročném a pokračujícím úsilí o reformu zasvěceného života v katolické církvi.
Autorka: Elise Ann Allen
