Text, který měl původně být „jen“ reflexí našeho semináře. Jakub popisuje svou zkušenost se zneužíváním.
Trigger warning – v článku je popisováno sexuální zneužití. Pokud byste se během čtení necítili dobře, je lepší nepokračovat a postarat se o sebe.
Seminář, o kterém měl původně být tento článek, proběhl ve dnech 3. a 4. prosince 2021 na půdě „naší“ fakulty, tedy v prostředí Evangelické teologické fakulty UK.
Vzhledem k současné epidemiologické situaci se tohoto semináře mohli účastnit studenti jak prezenční, tak i online formou. Ani hybridní forma však nebránila „přenosu“ emoční energie. Ačkoli každý jinde, studentky a studenti několika ročníků seděli u monitorů se zatajeným dechem. Poslouchali příběhy a pokládali otázky. Možná právě vzdálenost, kterou se distanční výuka vyznačuje, je tou potřebnou bariérou, která dovolí posluchačům klást otázky, ke kterým by „face to face“ nesebrali odvahu. A to u témat, týkajících se zneužívání, není málo.
Takže první díky.
Ještě je důležité, ne-li nezbytné, říci, komu děkuji. Doufám, že nikoho neurazím, když si dovolím tvrdit, že hlavním „pachatelem“ této akce je Daniel Bartoň z ETF UK, který se případům sexuálního násilí věnuje i ve své advokátní praxi, druhým odborníkem, pracujícím s obětmi sexuálních deliktů, je Marek Drábek OPraem, nemocniční kaplan a člen řádu premonstrátů, třetím odborníkem, tentokrát na církevní právo, je právnička Martina Vintrová.
A zejména děkuji dvěma odvážným, silným a velmi inspirativním lidem. Jiřině Kočí a Jiřímu Kylarovi, obětem, kteří nám vyprávěli svá svědectví.
Tak tady někde jsem se při psaní tohoto článku zastavil poprvé. Chvíli jsem seděl, přemýšlel, kouřil a pak šel radši dál psát.
Na semináři se studenti seznámili také se základními rysy pachatelů a obětí sexuálního násilí nebo s faktory ovlivňujícími dopad traumatu na další život. Studenti zjistili, jak jsou trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti upraveny v českém a kanonickém právu. Dotazovali se, jak jsou tyto trestné činy vyšetřovány a dozvěděli se i mnoho dalších užitečných informací.
Předchozí odstavec jsem zkopíroval z webu a pak jsem vypnul tablet a šel si dát obrovského panáka Sailor Jerry – to je mimochodem skvělé pití.
Dal jsem si radši ještě dva a šel dát pusu svojí ženě. A taky jí říct, že mě před víc jak dvaceti lety zneužíval otec a že je pro mě po deseti letech manželství docela důležitý, aby o tom věděla. A že jí dám knížku, k Vánocům… krásnou, o zneužívání dětí. Je tam skvělá kapitola od Slávky Karkoškové.
Taky si dva dala.
A já podruhé děkuju. Jiřině Kočí… společná pauza na kouření během semináře, pár slov, kdy mi došlo, že nechci svůj příběh dál skrývat.
Jsem studentem Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Mimo jiné. Jsem totiž taky hasič, profesionál a člen teamu posttraumatické intervenční péče, peer. Je fajn být někdo (já vím, to je hrozně nekřesťanské), jsem totiž také šťastně ženatý, ADHD, dobyvatel Mount Blancu... 3x, tatér, výtvarník a arborista, tak trochu elektrikář a speleolog, táta. A mnoho dalšího. A taky jsem byl dítě, přirozeně. Dítě bité a zneužívané. Narodil jsem se v celkem fajn rodině dvaadvacetiletého atleta a tiskaře a dvacetileté textilní výtvarnice, později akademické malířky. Vztah jistě harmonický, jen bohužel skončil sebevraždou onoho běžce. Tři roky, po mém narození. No nic …školka, úraz páteře, škola a nový táta. Chytrý, pohledný, elegantní, inženýr a podnikatel, vlastně skoro Karel Gott. A vlastně taky narcistický, hrubý, agresivní, obscénní, homosexuál a alkoholik. Ale to až později.
Je mi 8 let, bydlíme v krásné vile ve Strašnicích, mám super postel za skříní rodičů, v 1 pokojovém bytě. Jednou ráno, ležím v posteli (takhle začíná většina zajímavých příběhů), chce se mi čůrat, těším se na Magion a mám ranní erekci. A Taťka mi přišel pomoct se vstáváním a nejen k té televizi. Nechápu. Ale je to naše tajemství a vlastně to je super pocit. Moc se nebráním, vlastně vůbec. Najednou mám „tátu“ v ruce, v puse. No, hlavně abych nepropás ten Magion. Máma pracuje čím dál víc a taky jezdí na služební cesty.
Je mi 10 a už mi to vlastně nevadí, jen nechápu, proč mě bije, vždyť se mu to líbilo. Ale miluju ty společné výlety s mámou a když mi táta něco koupí. Obdivuju ho, jednou budu chytrý jako on.
Je mi 12, začínám zlobit, dost a taky mi to moc nejde ve škole. Psycholožka je super, jen má pocit že já ne, no nic, prej rostu pro kriminál. Začal jsem krást peníze, třeba si toho někdo všimne, alespoň máma. Pět, deset tisíc týdně. Tátovi to nechybí, nebo alespoň mlčí. A mě jsou k ničemu, většinou je utratím za knížky nebo skončí v popelnici. Ještě by je u mě někdo našel.
Je mi 14, už se mi to nelíbí, ale co s tím. Máma nemá moc čas a ani nevím jak to říct, stejně by mi nikdo nevěřil. Tátovi se daří, má velikou firmu a taky počítačovou síť. První, co jsem viděl. Dá se na ní „pařit“ s pěti kamarády. Paráda. Jen je třeba vytřít schody, zalejt kytky a „vykouřit fotra“.
Hurá, jdu na střední. Bude ze mě voják a půjdu na akademii. Tátovi se to nelíbí, bude ze mě zedník… to se ve firmě hodí. Nakonec naštěstí elektrikář a s maturitou… hurá. Táta má přítele, máma za chvíli taky. Ten mámy je divnější a starej, ale zas ho nemusím uspokojovat. Od sedmnácti žiju sám, tedy většinou s nějakou holkou. Táta je mrtvej a zbytek už znáte. Mám skvělou ženu, která to všechno ví. Teda alespoň část.
To je část mého života v kostce. :) A protože bych chtěl poděkovat potřetí, zasílám Někdo Ti uvěří tenhle dopis, jako důkaz, že vaše semináře mají přesah a mají obrovský smysl na jakékoliv půdě a v jakémkoliv prostředí. Jak sami nejlépe víte, tak nejen v rovině osvětové a informační, která je nezbytná pro širší diskusi a vnímavost ve společnosti. Ale, bohužel i bohudík zároveň, také v rovině podané ruky přímým i sekundárním obětem sexuálního násilí.
Jakub
Text je zveřejňujeme se svolením autora. Jakube, děkujeme za Vaši sílu a odvahu jít dál.
