Přinášíme příběh dospělé ženy, která má za sebou zneužití ze strany katolického kněze v České republice.
Trigger warning – v článku je popisováno sexuální zneužití. Pokud byste se během čtení necítili dobře, je lepší nepokračovat a postarat se o sebe. Více informací najdete v tomto článku.
S daným katolickým knězem mě svedla dohromady práce. Musím přiznat, že jsem byla mile překvapená, jak byl příjemný a neformální. Žádný škrobený panák, jak jsem si dosud kněze představovala. Přestože nejsem věřící, měla jsem vždycky k tomuto poslání velký respekt a úctu. Po tom, co jsme dopracovali, jsem mu začala vyprávět o sobě. Budil ve mně takovou důvěru, že jsem mu vyprávěla o všem, co mě trápilo. Zejména o ztrátě jednoho mého blízkého člověka. A on jen naslouchal a působil nesmírně laskavě.
Od toho večera jsem po dlouhé době cítila naději, že všechno bude zase lepší a moc jsem si přála, aby ten kněz v mém životě zůstal. Už dlouho jsem se snažila najít Boha a říkala jsem si, že on mi v tom možná pomůže. Také jsem měla pocit, že jsem potkala někoho, kdo by mohl zaplnit to obrovsky prázdné místo, které mi zbylo v srdci po smrti jedné z mých nejbližších osob.
Chvíli po tom, co jsme se rozloučili, mi od něj přišla textová zpráva. A byla to zpráva, která se na kněze vůbec nehodila a já jsem nevěděla, co si o tom mám myslet.
A protože mi přišlo neslušné nechat zprávu bez odpovědi, odpověděla jsem neutrálně.
Poté navrhnul setkání a já jsem souhlasila, protože jsem doufala, že se ponese v podobném duchu jako minule.
Zase jsme si důvěrně povídali a já jsem se mu svěřila se svými dalšími trápeními. A poté se ten kněz poprvé pokusil překročit hranice. Než jsem šla spát, tak mě objal. Na tom mi ještě nepřišlo nic divného. Jenomže já jsem najednou ucítila, jak mi rukou sklouzl na zadek a poté mi zajel pod tričko. Potom se choval, jako by se vůbec nic nestalo.
A já jsem tomu nemohla vůbec uvěřit, tak jsem nakonec přesvědčila sama sebe, že se vlastně vůbec nic nestalo, že se mi to zdálo. Hlavou mi běželo, že on se přece nemohl takto chovat, vždyť je to katolický kněz, který dodržuje celibát.
Jenomže při dalším setkání se na mě vrhnul. Nejdřív mě hladil po zádech, a nakonec mi začal sahat na prsa a snažil se mi dostat do kalhotek. Řekla jsem mu desetkrát ne a on to stejně udělal. Možná si řeknete, že jsem měla prostě odejít pryč, ale můj velký respekt k jeho poslání mi to nedovolil. A to nejsem klasický věřící člověk, ale jak jsem již psala, tak spíše zatím hledající. A co víc, hned po tom, co se to stalo, tak místo abych ho vyhodila, jsem se zajímala o to, jak se cítí, když porušil celibát. Měla jsem pocit, že se o mně ušpinil. Opravdu to bylo divné. Nakonec mi pak napsal, že to byla moje vina a byl tak přesvědčivý, že jsem tomu uvěřila. A to se opakovalo stále dokola.
Navíc se postupem času začal chovat dost podivným způsobem. Před každým setkáním mi vždycky řekl, že budeme kamarádi, potom se mě snažil svést, a když se mu to podařilo, tak mi napsal, že se mu to nelíbilo, a že za to můžu já. Také mi posílal provokativní zprávy typu "Heč, dostal jsem pusu od jedné básnířky, co tu měla vernisáž." nebo "Ta svědkyně ze sobotní svatby byla fakt kočka.", které se na kněze vůbec nehodily.
Moje tělo začalo tehdy proti tomu vztahu protestovat, protože já jsem nedělala nic jiného, než jsem stále dokola rozebírala knězovo chování, které mi připadalo naprosto divné. Také jsem zjistila, že mi ve spoustě věcí lhal a vzápětí to popíral. Spoustu věcí také bagatelizoval a dával mi najevo, že jsem přecitlivělá. Přestávala jsem věřit sama sobě, svému úsudku. Několik měsíců jsem pak byla skoro v jednom kuse nemocná s různými virovými onemocněními, ale stále jsem si to nedávala do spojitosti s tím, jak jsem vyčerpaná ze vztahu s tím knězem. Měla jsem pocit, že mě má jako panenku na hraní.
Poté jsem se asi třikrát pokusila ten podivný vztah ukončit, ale on mě vždycky přesvědčil. Začal mi posílat srdceryvné zprávy o nehynoucí lásce, posílal mi texty zamilovaných písní a já jsem to prostě nezvládla. Nakonec zakročilo mé tělo a já jsem si uvědomila, že je to důrazné varování, abych toho toxického člověka odstranila ze svého života. Zablokovala jsem si ho na všech kanálech a přestala jsem s ním komunikovat. Ze začátku jsem nebyla schopná o něm ani přemýšlet, protože jsem zažívala naprosto nesnesitelné bolesti. Když jsem se postupně začala dávat dohromady, v hlavě se mi zase objevily myšlenky na onoho kněze.
Jenomže postupně jsem se začala dostávat do silných depresí a měla jsem i sebevražedné myšlenky. Vůbec jsem nechápala, co se děje. A pak se mi střípek po střípku začal skládat celkový obraz vztahu s tím knězem. Uvědomila jsem si, že to, co on mi to celou dobu dával za vinu, vlastně moje vina vůbec nebyla. Já jsem přece nikdy nechtěla být ženou, co spí s katolickým knězem. Já jsem toužila po jeho laskavosti, po jeho přijetí, po hledání Boha, ne po jeho těle. Vzpomínala jsem, jak mi celou dobu říkal, že já jsem si vybrala jeho, že ty postelové věci jsem začala já, a že to vůbec nebyla pravda. Slepě jsem věřila tomu, co říkal, protože to byl prostě kněz, pro mě téměř svatý člověk. A tehdy jsem si vůbec neuvědomovala, jak mi to ubližovalo.
Bylo mi čím dál hůř, a tak jsem se svěřila své terapeutce. A mi řekla:
„Vždyť vy jste za tím člověkem přišla jako za knězem, neseznámila jste se s ním někde baru, kde jste spokojeně popíjeli, flirtovali a potom se spolu vyspali. Vy jste se mu svěřila se svými nejniternějšími věcmi a on toho pak využil, aby vás dostal. Vždyť co by mělo stačit jiného než desetkrát vyslovené ne? Víte, přesně si pamatuji, jak jste o tom prvním setkání s ním se mnou mluvila a jak jste byla nadšená z té jeho laskavosti. A mohu vám říct, že jste tam opravdu žádné vedlejší úmysly neměla. Spíš naději, že konečně najdete Boha.“
Její slova mi dlouho rezonovala v mysli a postupně jsem si připouštěla, že by mohla mít pravdu.
Když už jsem si myslela, že na to mám dost síly, konfrontovala jsem s tím toho kněze.
Odpověděl mi, že to bylo sice nedovolené, ale krásné a chtěné a dobrovolné z obou stran.
Z jeho odpovědi se mi udělalo fyzicky zle. Jak mohl říct, že to bylo chtěné a dobrovolné z obou stran, když jsem mu desetkrát řekla ne? Vzpomínala jsem, jakou jsem tehdy v sobě měla zarážku. Říkala jsem si, že je to katolický kněz a tehdy jsem ještě ve své naivitě věřila, že ten celibát opravdu dodržuje.
Kdykoliv jsem musela projít kolem kostela nebo kolem fary, dělalo se mi zle. Bylo mi na zvracení, podlamovaly se mi nohy a celá jsem se chvěla. Navíc vyplouvaly na povrch další a další věci, které jsem během vztahu s ním a během toho, co jsem byla pod jeho vlivem nedokázala vnímat. Třeba to, jak byl zkušený, a že se hned na čtvrtém setkání vrhnul na orální sex, což pro mě jedna z nejintimnějších věcí vůbec. Ve slabé chvilce se mi tehdy svěřil, že celibát porušil dvakrát, a když jsem si spočítala, jak dlouho je vysvěcený, došla jsem k tomu, že polovinu toho celibát porušoval. A to mohl mít ještě další vztahy, o kterých se vůbec nezmínil. Bylo mi z toho opravdu špatně. Nechápala jsem, jak jsem se mohla do něčeho takového zaplést. On totiž neměl absolutně žádné zábrany. Po ranním sexu šel sloužit mši, jako by se vůbec nic nestalo. Jednou za mnou přijel a řekl:
„Ahoj, ahoj, dostal jsem na mši spoustu peněz, tak tě zvu na oběd a budeme mít peníze ještě i na wellness.“
Vzpomněla jsem si, jak mi tehdy z toho bylo divně. Říkala jsem si, že mu ty babičky, co k němu na mše ve vesnici chodí, chtěly přilepšit, a on se teď chová jako borec. Úplně se mi příčilo nechat si to od něj z těch peněz platit, ale on jinak nedal.
Jednou mi také vyprávěl, že když měli pravidelné setkání spolužáků kněžích ze semináře, že si dali nějaké ostré jídlo a dělali si pak z toho legraci, že by neměli mít orální sex, že by to bylo pro tu ženu opravdu špatné. Musím říct, že mě to opravdu zarazilo. Vůbec by mě nenapadlo, že se o tom kněží spolu baví a vtipkují.
Na jednom z našich sezení řekla má psychoterapeutka něco, co mi dlouho nešlo vůbec vyslovit:
„Ten kněz vás sexuálně zneužil. Na začátku jste k němu přišla jako ke knězi a on velmi ošklivým způsobem překročil vaše hranice, a navíc ještě ignoroval vaše ne. Co se dělo po tom, není zas tak podstatné.“
Pořád jsem si nechtěla připustit, že bych mohla být oběť. Celou dobu jsem věřila tomu, že za celý ten podivný vztah můžu já. Ale když jsem si pak začala celý příběh skládat dohromady, nahlížet na něj jako na celek a nevnímat jenom dílčí části, uvědomila jsem si, že moje psychoterapeutka má pravdu. Kdyby bylo na mě, ten vztah by nikdy nevzniknul, protože já bych nic z toho neiniciovala. I to NE jsem mu řekla desetkrát proto, protože jsem věděla, že když to udělá, přijdu o něj tak, jak bych ho nejvíc potřebovala. Nepotřebovala jsem jeho tělo, ale jeho duchovní vedení. Toužila jsem po tom, aby by aspoň z části nahradil jednu z mých nebližších osob, o kterou jsem přišla.
Zatímco já prožívám takové peklo, tak vím, že on si bohužel žije vesele dál, jako by se vůbec nic nestalo a nechává se farníky oslovovat jako „otec“, což mi přijde jako naprostý výsměch.
Je možné, že máte podobný příběh nebo se v něm dokonce poznáváte natolik, že by mohl být od stejného kněze. Pokud nám svůj příběh chcete svěřit, jsme připravení naslouchat: napiste@nekdotiuveri.cz.
