Sexuální zneužití po oslavě farářových narozenin

Už dlouho se snažím nalézt ten správný čas pro zveřejnění mého příběhu. Vyžaduje to nejen čas, ale i odvahu, jistotu a pocit, že toto sdílení může být pro někoho užitečné. Nyní jsem připraven. Vím, že to mám udělat.  

Předtím, než se zmíním o sexuálním zneužití, je potřeba uvést několik základních údajů. Je mi 21 let a aktuálně studuji pedagogiku. Jsem od narození katolík. Již v 6 letech jsem začal být ministrantem. Ve svých 15 letech jsem přijal svatost biřmování, která mě symbolicky přivedla k hlubšímu poznání víry a Krista. Symbolicky, neboť v dalších etapách života jsem Krista poznával skutečně, jako následek přijetí Jeho Ducha skrze biřmování. O 3 měsíce později mi na hodině matematiky z neznámého důvodu praskla žilka v pravém oku. Nikomu jsem o tom neřekl a většina krve uvnitř oka do týdne opadla. O dva roky později se stalo to samé, tentokrát během spánku v levém oku. Tuto nečekanou situaci jsem už ale začal řešit, a tak jsem byl po 3 různých vyšetřeních hospitalizován na dětském oddělení fakultní nemocnice. Byl jsem propuštěn po měsíci - den před Štědrým dnem.  

O dva měsíce později jsem se blíže seznámil s naším farářem. Bylo to na farním plese, kdy mě společně s mým kamarádem pozval na panáka (to mi tehdy bylo ještě 17 let) a dal se s námi do řeči. Připadalo mi, že stoupám po pomyslném farním žebříčku. Zpětně totiž vím, že si farář kolem sebe vytvářel partu přátel a farnost tím jako by rozdvojil. Říkal nám, že mu máme tykat, což mi připadalo jako hodně osobní, přátelské a vstřícné gesto. Po tomto seznámení jsem se ve farnosti začal více angažovat. Chodil jsem do farního sboru, na farní brigády i farní akce. Byl jsem pro mnohé farníky zjevením. Jako bych z nuly na sto vystartoval v rekordním čase.  

V březnu roku 2020 začal v Česku řádit koronavirus. Se stejným kamarádem, se kterým nás pan farář pozval na panáka (nazvěme ho třeba Petr), jsme přemýšleli, co užitečného bychom během dlouhých dní karantény mohli pro farnost dělat. Po 1. přenosu mše svaté z našeho farního kostela kamaráda napadlo, že bychom tyto přenosy mohli dělat my, a to daleko kvalitněji. Oba jsme se totiž zajímali o videotvorbu a studovali společně informatiku. Souhlasil jsem, a tak jsme se ohlásili panu faráři. Byl rád. Vzápětí zrušil médium, které mělo přenášet příští mši svatou a nechal to na nás. Cítil jsem, že nám tím projevil značnou důvěru. Naše přenosy byly zpočátku problémové. Sekaly se. My jsme ale každou neděli přenos zlepšovali. Bavilo nás to a ohlasy spokojených farníků nás hnaly kupředu. I na panu faráři bylo vidět, že z nás má radost. Pravidelně nám děkoval a v případě, že jsme potřebovali dokoupit nějaký kabel nebo cokoli, co bylo potřeba, koupil nám to. Přenášeli jsme až do května roku 2021.  

O měsíc později začíná hlavní část tohoto příběhu. Tento rádoby úvod však bylo nutné, vzhledem ke kontextu následujících událostí, vyprávět. Ještě než se přesuneme k osudovému datu, je potřeba znát následující fakta. 

Mezi podzimem 2020 a jarem 2021 jsem několikrát navštívil pana faráře za účelem soukromé zpovědi. Od léta 2020 jsem byl totiž zamilovaný do jedné holky a s panem farářem jsem se chtěl jaksi poradit, co mám dělat, když láska není opětována. Také jsem se mu svěřil ohledně mého zhoršujícího se zraku. Každé toto setkání skončilo silným objetím, které inicioval pan farář. Bylo mi to nepříjemné, na druhou stranu jsem si říkal, že to třeba potřebuje, že se cítí osamocen, a tak jsem se nebránil. Objetí z jeho strany bylo tak silné, že mě osobně bolelo. Zpětně jsem si uvědomil, že nebylo z lásky, ale z chtíče. Ne po mé osobě, ale po mém těle. Naštěstí mě nijak neosahával a k ničemu dalšímu nedošlo.  

Samotný příběh začíná 13. června roku 2021, kdy nás (mě a kamaráda Petra) po dopolední nedělní mši svaté oslovil pan farář s pozváním na svou oslavu narozenin, která se uskuteční odpoledne. Vzhledem k tomu, že jsem to nečekal, jsem odpověděl, že nevím jistě zda přijdu, že uvidím, jak to bude. Po nákupu a následném volném čase jsem rozlišil, že bych na té oslavě přeci jen měl být, že to bude lepší než sedět doma. Koupil jsem panu faráři malou bonboniéru a došel k faře, u které je altánek, ve kterém se oslava konala. Popřál jsem panu faráři všechno nejlepší k narozeninám a dal mu bonboniéru. Pak jsem se usadil na místo, které bylo v blízkosti farářova místa. K jídlu se podávalo hovězí maso. Na stolech byly omáčky, bulky i zelenina a každý si mohl připravit burger podle vlastní libosti. Samozřejmě nechyběla čepovaná kofola i pivo. Kromě piva zde byl i tvrdý alkohol. Oslava probíhala naprosto standartně, jen mi chyběla přítomnost vrstevníků. Byl jsem tam totiž pouze já, kamarád Petr a jeho přítelkyně. Mladší než my byl pouze syn jedněch farníků. Jak čas ubíhal, měl jsem v sobě víc a víc alkoholu. Celkově jsem za ten večer vypil 3 piva a 5 půlek tvrdého alkoholu. Poslední událost, kterou si z toho večera pamatuji, byla modlitba za město ve 21 hodin. Pak si už nic nepamatuju. Takové množství alkoholu je totiž na 19letého kluka vážícího pouhých 61 kg kritické. Nikdy předtím ani potom jsem nevypil tolik alkoholu jako tento večer.  

Následující výpověď se opírá o tvrzení svědků a nemusí být pravdivá. Na oslavě bylo už jen 5 osob. Pan farář, paní doktorka faráře, já a dvojice farníků. Pár odešel po tom, co jsem odmítl jejich nabídku na odvoz domů. Farář mě chytil kolem ramen a odvedl mě na faru za doprovodu jeho doktorky. Cestou po schodech nahoru jsem společně s farářem upadl. Já jsem měl jen odřeniny, pan farář měl otevřenou ránu na bradě. Došli jsme do farářova bytu. Zvracel jsem do záchodu. Od této chvíle není jasné, kdy paní doktorka opustila faru. Dejme tomu, že ji opustila v tomto momentě. Pan farář mě poté svlékl a osprchoval. Následně mě uložil do postele a znásilnil mě penetrací. 

Následující tvrzení již pochází ode mě. Bylo brzo ráno, venku ještě stále byla tma. Já jsem se probudil, protože mě hrozně bolel penis. Ležel jsem na zádech. Pohleděl jsem před sebe a uviděl, jak má pan farář opřenou hlavu o můj rozkrok. Rukama jsem se ho snažil od sebe odtlačit. Tím jsem ho probudil. On v takovém polospánku řekl: „Už jsem tam byl!“ Myslel tím, že měl svůj penis v mém konečníku? Po tom, co jsem se ho stále snažil od sebe odtlačit, řekl: „No dobrá.“ a lehl si vedle mě na postel, přičemž mě silně objal. Bylo mi to krajně nepříjemné. Po tomto objetí jsem se otočil směrem od něj a opět usnul. Po asi hodině jsem se probudil a automaticky jsem šel do kuchyně, protože jsem měl neskutečnou žízeň. Farář, jako by vůbec nespal, řekl: „Kam jdeš?“ A já mu odpověděl: „Napít se.“ Napil jsem se a vrátil se zpět do postele. Byl jsem ještě pořád pod silným vlivem alkoholu, protože jsem si vůbec neuvědomoval, že jsem nahý. A ani jsem si nepamatoval předchozí události.  

Konečně jsem se probudil v 5:30 ráno. Byl jsem otočený od faráře, ležel jsem na levém boku. Před sebou jsem měl okno, ze kterého na mě svítilo vycházející slunce. Bolel mě konečník a hlava. Dvě minuty se mi hlavou honilo tisíce myšlenek. Nevěděl jsem, co mám dělat. Bylo to, jako by mě někdo shodil doprostřed oceánu a já se měl rozhodovat, na jakou stranu plavat. Nakonec jsem se přeci jen zvedl s primárním cílem najít svoje oblečení a v co nejkratším čase se obléct. Bylo zvláštní, že moje oblečení bylo poházené ve třech různých místnostech. Ještě zvláštnější byla ale rozbitá sprcha, kterou mi pan farář ukázal, z pro mě neznámého důvodu. Teoreticky je možné, že jsem se s panem farářem porval, a že moje odřeniny a jeho rána na bradě není z pádu ze schodů, ale z bitky. To je však pouze domněnka. Ukázal mi také záchod, ve kterém jsem zvracel. Oblékl jsem se, obul a šel po schodech dolů. Rozloučil jsem se a vyšel z fary. Skutečně mi nyní bylo, jako bych ležel v srdci moře. Topil jsem se v různorodých myšlenkách. Z této 20minutové cesty mám dodnes dva flashbacky, které se mi vybavují, když procházím konkrétními dvěma místy. Kniha Přísloví (Přísloví 23, 31-35) je v této situaci trefná. Nejvíce v části: „Tvé oči budou hledět na nepřístojnosti.“ Protože peklo začalo, a to nejhorší teprve přijde. Přišel jsem domů a šel spát.

Kolem 10 hodiny dopoledne jsem se probudil. Vešel jsem do koupelny a podíval se na sebe do zrcadla. Pohled do svých očí byl emočně velmi silný. Následně jsem se osprchoval, protože jsem ze sebe chtěl smýt farářovy dotyky a farářovo sperma. V čase 9:58 mi přišla SMS zpráva pana faráře: „Našel jsem Tvůj zlatý řetízek, měl jsi na něm nějaký přívěšek?“ Já mu po sprše a ranní hygieně i snídani v čase 10:48 odpověděl zprávou: „Rezignuj z kněžské pozice, než se o to postarám já. Měl jsem na něm kříž.“  Pak jsem vyšel z domu, a šel k mojí prababičce, abych ji zaplatil inkaso na poštu. To jsem ještě netušil, že je to naposledy, co ji vidím živou. Poté, co jsem opustil prababiččin bytový dům, jsem napsal kamarádce ze Slovenska, že si s ní chci zavolat. Psali jsme si i během té oslavy i dopoledne toho dne. Zpětně mi říkala, že si myslela, že ji třeba chci říct, že jsem užil nějakou drogu, ale že se zmíním o znásilnění, to opravdu nečekala. A tak jsem se jí svěřil a zeptal se jí, co podle ní mám dělat. Opakovaně zdůraznila, že nic není moje chyba. Že i to, že jsem se opil, se prostě stane de facto každému mladému člověku, že to není hanba. Jak říká Písmo, hanba je to, když někdo neumí ovládat svoje tělo: „Město se strženými hradbami je muž, který se neovládá.“ (Přísloví 25, 28) Poradila mi, abych to aktivně řešil, protože když to nevyřeším teď, bude se to se mnou táhnout celý život a můžu si vyčítat, že jsem to neřešil hned. Přišlo mi to logické. Po tomto hovoru jsem měl domluvenou schůzku s farníkem, který byl na té oslavě také, a který mi v tu osudovou noc společně s jeho manželkou nabídl odvoz domů. Nasedl jsem k němu do auta a sdělil jsem mu, že mě farář znásilnil. Vypadal, že ho to zas tolik nepřekvapilo, i když ho to samozřejmě hodně mrzelo. Řekl mi, že se s farářem zná víc osobně. Že má psychické problémy a že měl problémové dospívání. Tento farník neměl radost, že celou situaci chci řešit přes policii, ale nebránil mi v tom. Vysadil mě u mého domu. Nyní bylo potřeba vše sdělit rodičům. Po tom, co jsem to řekl mamce i tátovi zároveň, si to chtěl táta vyřídit s farářem osobně, to jsme mu ale s mamkou rozmluvili. Šli jsme na Policii. Proběhl výslech, který nebyl prováděn zcela profesionálně. Kriminalisté se mě například otázali na moji orientaci, což mi přišlo jako zcestné až urážlivé. Následně si mě vyfotili (ve spodním prádle), a pak mě jeden z kriminalistů zavezl do nemocnice na vyšetření konečníku. Lékařská zpráva ze dne 14. června 2021 jasně dokumentuje: status post suspektní sexuální napadení.  

Další dny se jako by nic nedělo. Ve čtvrtek 17. června mi přišla nečekaná SMS zpráva paní doktorky faráře:  

[Moje jméno], ahoj. Jsem [jméno a příjmení doktorky] a myslím, že mě znáš. Jsem jedna z mála, kdo ví o celé té (až příliš) dramatické situaci, která nastala po oslavě [farářovo jméno] narozenin… byla jsem tam a odcházela jsem chvíli předtím, než nastalo to, co nastalo… byla jsem střízlivá a vím, že jste byli OBA hodně opilí, a to tak, že stejně, OBA jste nevěděli, co děláte, a OBA na tom nesete stejný díl viny… [farářovo jméno] Ti rozhodně nechtěl ublížit, natolik ho dobře znám… je to můj Brácha a mam ho ráda… má tendenci spíš lidi zachraňovat! Jen neumí nějak zachránit sám sebe! Je z toho Tvého “řešeni” situace natolik nešťastný a zhroucený, že se rozhodl odejit z kněžství! Což je myslím pro něj jen dobře..., ale chce to udělat v klidu… A já nevím, jestli ho chceš ještě víc trestat anebo čeho chceš dosáhnout, ale podle mě teď jde jen o to, aby netrpělo příliš mnoho lidí… stačí, když jste z toho nešťastní vy dva, a blízcí kolem! A pokud chceš označit jednoznačného viníka, tak to je CHLAST… a oba jste byli pod jeho přílišným vlivem. Proto Tě moc prosím, pokud nemáš jednoznačný důkaz, že se Ti něco vyloženě špatného dělo nebo stalo, kromě toho, že ses totálně pozvracel, stáhni to trestní oznámeni. Dyť je to ostuda pro vás oba, nejen pro něj. Já myslím, že jeho odchod snad bude pro Tebe dostatečnou satisfakci… prosím, v klidu to zvaž… děkuji. [jméno doktorky] 

SMS zpráva ukazuje hned několik věcí. Mnoho lidí ve společností nedokáže pochopit utrpení sexuálně zneužitých osob. Mnoho lidí si myslí, že když někdo někoho žaluje, dělá to proto, aby dosáhl zadostiučinění. Mým záměrem bylo primárně to, aby po mě nebyl další znásilněný kluk.  A konečně z této zprávy vytryská obrovský nátlak, ohromná manipulace na city, na vlastní chybu. Převádění viny z agresora na oběť a na alkohol. Po pravdě jsem se po přečtení této zprávy zasmál. Přišlo mi, že je to zlý sen. 

V neděli 20. června roku 2021, tedy týden po znásilnění, se na nástěnkách v kostele objevila zpráva pana faráře, že opouští kněžství a že se omlouvá každému, komu jakkoli ublížil. Od této chvíle se začaly ve farnosti šířit fámy, pomluvy, urážky i nevhodná sdělení. Na doporučení několika lidí jsem se od farnosti dočasně distancoval. Bylo to proti mé vůli. Chtěl jsem jednat rozvážně a moudře a nechával jsem si radit zkušenějšími. Kdybych se měl rozhodnout nyní po dvou letech, vůbec bych se od farnosti nedistancoval a nebál bych se jakékoli konfrontace. Tehdy jsem se taky nebál, ale neměl jsem na situaci takový náhled, jako mám nyní.  

Biskup navštívil naši farnost v pátek 25. června a během mše svaté jmenoval nového (současného) faráře. Před mší jsem se usilovně rozhodoval, zda být na té mši, nebo nebýt. Nakonec jsem tam nešel, akorát jsem se posléze doptal několika lidí, co se řešilo a jak to dopadlo. Následující den jsme s rodinou odjeli na dovolenou na Kanárské ostrovy. Během cesty vlakem do Prahy jsem si psal s jedním klukem (byl to ten kluk, co byl na té oslavě narozenin faráře). Napsal mi mimo jiné: „A co říkáš na nového faráře? Škoda [jméno faráře], že?“, „A co říkáš na to křivé obvinění? Něco jsem slyšel… On nic neudělal.“ Během této komunikace jsem musel být hodně opatrný, co odepíšu, a hrál jsem, že o tom moc nevím a že mě to taky mrzí. Večer toho dne mi napsala matka toho kluka: „Čau [moje jméno], nepřeji si, aby sis psal [předložka a jméno syna]. [jméno syna] jsem na to taky upozornila! Hezký večer. [Iniciála příjmení]“ Schválně jsem se zeptal, zda to nebylo kvůli jedné otázce, která nebyla nijak zavádějící. Dostal jsem odpověď: „Jde o situaci, která se týká tebe a [jméno faráře]. Konec tečka.“ Odpověděl jsem: „Já jsem v pohodě. [jméno faráře] je údajně zdeptaný a dobře mu tak.“ Narážel jsem tím na slova z Písma: „Svévolníka polapí jeho zločiny, bude spoután provazy svého hříchu. (Přísloví 5, 22)“ Na to mi tato farnice odpověděla: „Tak tobě to ještě dělá radost, že je [jméno faráře] zdeptaný!!! Zamysli se a chovej se jako dospělý a ne jako dítě! Nebudu se s tebou o tom bavit. Nechám to na nich. Však se ukáže, kde je pravda! Nepiš už [jméno syna] a tečka!!!“ Odpověděl jsem: „Nebudu mu psát, neboj. Na pravdu čekat nemusím, když ji znám. Dobrou noc.“ Odepsala mi: „Zničil jsi mu život! Mohli jste si to v klidu vyříkat z očí do očí!“ Po mé zprávě, že se mu už do očí ani nepodívám, napsala: „Končím!!!“ a tímto konverzace skončila.  

Na dovolené jsem načerpal spoustu energie. Odpočal jsem si. Byla to dovolená, kterou jsem hrozně potřeboval. Uvolnil jsem, alespoň na chvilku, všechno napětí. Dodnes na ten týden vzpomínám jako na nejpohodovější a nejlepší dovolenou v mém životě. Dříve v tomto článku jsem se zmiňoval o své prababičce a o tom, že to bylo naposledy, co jsem ji viděl živou. Na začátku dovolené, v noci z 27. na 28. června 2021 se mi zdál prorocký sen, kdy jsem uviděl dva portréty. Portrét vlevo mi vzhledově připadal jako obličej babičky, ale nebyl jsem si zcela jistý. Jistý jsem si byl portrétem vpravo, na kterém byl obličej mojí prababičky. Ihned co jsem se vzbudil mi bylo jasné, že moje prababička brzo umře. To se také přesně za týden, kdy jsme byli na cestě domů, stalo. Navíc, přesně za rok 28. června 2022 zemřela moje babička, která byla nejspíš na prvním portrétu. Tato roční etapa byla ve znamení sekundární viktimizace ze strany farníků. 

Vraťme se ale nyní zpět k červenci 2021. Pomluvy ve farnosti jsou v plném proudu. Ve farnosti se ani neřeší nic jiného. Navíc se v mediálním prostoru (již před mým odletem na dovolenou) objevil článek o sexuálním zneužití ministranta. Prvotně jsem zapíral, že jde o mě, ale jelikož byl v článku uvedený věk, bylo jasné, že jsem to buď já, nebo kamarád Petr. A tak jsem některým lidem pravdivě napsal, že jde skutečně o mě.  

Pomluvy ve farnosti byly např.: „I kdyby to byla pravda, vždy budu podporovat pana faráře, protože mi v životě pomohl.“,„Vždyť mu zničil život! Neměl by jet na tábor, a když farář neslouží, ať ani on neslouží!“. Nejhorší zmínka o mně, kterou jsem se doslechl, byla, že jsem pedofil. Tato skutečnost mi byla předpovězena v létě roku 2016, kdy mi ve spánkové paralýze démon v postavě světla vyhrožoval: „Neměj rád děti, nepřicházej s nimi do kontaktu. Jinak na to doplatíš!“ Bylo to období mezi druhákem a třeťákem na střední, kdy jsem uvažoval, zda se stát ajťákem nebo učitelem. Do teď nechápu, jak si někteří lidé mohou vymýšlet nepravdivé smyšlenky, jen aby dehonestovali druhého a ospravedlnili tím svého příznivce. Cítil jsem se, jako bych byl opět znásilňován. „Mnohé požehnání spočine na hlavě spravedlivého, kdežto v ústech svévolníků se skrývá násilí. (Přísloví 10, 6)“ K mému požehnání se později dostaneme.  

Dne 7. července 2021 jsem se sešel s novým farářem. Nový farář mi doporučil, abych ve farnosti veřejně nepůsobil. Abych zůstal v klidu a neřešil věci v emočním vypětí. Zdůraznil, že je nestranný, čímž pro mě v podstatě zavřel dveře. Po schůzce s ním jsem měl jasno, že podpory z jeho strany se mi nedostane. Následně se mě den poté ve zprávě otázal: „Jen se chci ještě ujistit. Jak jste se rozhodl kvůli farnímu táboru a ministrantskému táboru? Věřím, že jste vyslyšel mou prosbu se stáhnout z veřejného působení ve farnosti do doby, než skončí prošetření případu.“ Odpověděl jsem mu: „Na farní pojedu, protože se nechci kvůli farníkům obrat o událost, na kterou netrpělivě čekám celý rok, to se na mě fakt nezlobte. Na ministrantský tábor jsem zatím rozhodnutý, že nepojedu.“ Na to mi odvětil: „Vím, že se asi hodně těšíte, ale přesto vás chci ještě poprosit o přehodnocení vašeho rozhodnutí jet na farní tábor. Mám obavu, aby někteří rodiče situaci nevyostřili do extrému.“ Odpověděl jsem: „Čeho se bojíte? Že by mě napadali, nebo že by své děti neposlali na tábor?“Farář odpověděl: „Někteří rodiče takové signály vysílají. Kdybyste zůstal doma, asi by to pomohlo k postupnému uklidnění toho rozdělení ve farnosti. Podotýkám, že vaše stažení se z veřejného působení ve farnosti je do doby než bude vše prošetřeno. A nezlobte se, ale tím že pojedete na tábor tak myslím, že tím půjdeme vstříc tomu rozdělení.“ Někdy je potřeba vzepřít se autoritám, když hájíme pravdu v Duchu svatém. Kdybych poslechl nového faráře, byl bych stažen z veřejného působení ve farnosti až do 14. října 2022, kdy o výsledcích církevního vyšetřování informoval naši farnost otec biskup. Na farní tábor v roce 2021 jsem tedy jel a udělal jsem dobře. Byl to krásný zážitek uprostřed všudypřítomného boje a násilí.  

„Kněží se nezeptali: ‚Kde je Hospodin?‘ Nepoznali mě, kdo se obírají zákonem, pastýři mi byli nevěrní, proroci prorokovali skrze Baala, chodili za tím, co není k užitku.“ (Jeremiáš 2, 8) 

S kamarádem Petrem jsme se nepohodli. Cítil jsem se uražen, neboť mi napsal, že je nestranný, což jsem absolutně nechápal. Nedůvěřoval mi. Nedokázal se vcítit do mojí situace. Je ale pravda, že jsem mu na počátku zapíral, že jde o mě, což byla chyba. Později jsme se usmířili a kamarádíme se dodnes.   

Po farním táboře se věci velmi pomalu uklidňovaly. Farnost však byla přes rok rozdělena na dva tábory. Jedni, kteří věřili [jméno faráře] a stáli za ním, a druzí, kteří mě podporovali. Jako křesťan jsem měl obrovskou zodpovědnost nerozdělit si v hlavě tyto lidi na dobré a zlé, neboť jsem měl stále na vědomí, že Bůh miluje každého člověka, i toho, který stojí za [jméno faráře] a i [jméno faráře] samotného. A i v těch nejhorších časech jsem nikdy nezatvrdil své srdce. Naopak jsem se proti zlu stavěl čelem. V polovině srpna 2021 jsem se přestal od farnosti distancovat a začal jsem opět chodit na mše svaté a ministrovat. Měl jsem v sobě odvahu, ale i napětí z toho, co se stane. Kromě uhýbání pohledů, nezdravení a nemluvení se mnou se stala ještě neméně závažná událost. Po první mši svaté od 13. června 2021, na které jsem byl ministrantem, mě oslovil náš kaplan, jenž si s bývalým farářem moc dobře rozuměl (byli přátelé). Sedli jsme si na lavičku za kostelem a kaplan spustil: „Nepřeji si, abys ministroval na mších, které celebruji já.“ Pokračoval s větami, že jsem ho v sakristii zaskočil svou přítomností, a že bych neměl sloužit, neboť ani bývalý farář neslouží. 

Bohužel jsem i já během tohoto složitého období udělal několik chyb, ale rozhodně jsem dělal kroky pro usmíření. Během úvodních i závěrečných průvodů jsem se na lidi usmíval, zdravil jsem i farníky z druhého tábora. Záleželo mi na farnosti. Řešil jsem tuto situaci s otcem biskupem. Bylo to jako bych bojoval s větrnými mlýny. Vlastně jsem tímto jednáním akorát mnoho lidí naštval nebo nepotěšil. Přesto mi svědomí říkalo, abych pokračoval a nikdy se nevzdal – pro Pravdu.  

První semestr na VŠ byl z hlediska výuky jednoduchý, avšak z hlediska psychiky náročný. Pociťoval jsem velkou křivdu, že se věci neposouvají tak rychle, jak bych si přál. Všechno jako by stálo na místě. Všichni už byli z té situace unavení. V říjnu 2021 přišlo rozhodnutí od Policie, že se vyšetřování odkládá pro nedostatek důkazů. Právník bývalého faráře médiím sdělil: „Podezření se neprokázalo. Výpovědi žalující strany byly navíc protichůdné.“ Ačkoli to bylo rozhodnutí, které jsem čekal, mrzela mě reakce podporovatelů bývalého faráře, neboť jásali. 

Na jaře 2022 se ke mně dostalo požehnání od Boha, když jsem na kurzu Filip zakusil vylití Ducha svatého v plnosti. Byl jsem přeplněný radostí. Tímto se splnilo proroctví, které mi ve snu vyslovil Ježíš během mého dospívání několik let zpátky: „Nejdříve tě to bude bolet, pak budeš muset bojovat a nakonec bude vše v pořádku.“ Slovo v pořádku v tomto kontextu znamená skutečný Boží pokoj.  

Během léta 2022 jsem nečekaně navštívil otce biskupa. Návštěva nebyla plánovaná, proto byla autentická. Otec biskup byl během rozhovoru se mnou nervózní a hledal správná slova. Ze strany biskupství jsem totiž neviděl žádné uzdravující kroky, které by usmířily naši farnost. Chtěl jsem vědět, proč? Jako by v domě hořelo a hasičské vozy zůstaly zaparkované v depu. Dozvěděl jsem se, že se teprve poslal list do Vatikánu. Myslel jsem, že prošetření bude trvat další rok, ale naštěstí v říjnu 2022 církevní vyšetřování skončilo. S jeho verdiktem seznámil naši farnost otec biskup 14. října 2022 po páteční mši svaté. Církevní vyšetřování řeklo, že na základě vzorců chování bývalého faráře bylo rozhodnuto o jeho vině. Šlo jen o symboliku, protože odsuzuje stát, ne církev, ale až po tomto sdělení se mi někteří podporovatelé bývalého faráře omluvili. Bohužel někteří zůstávají podráždění dodnes.  

Vadí mi, že nemám přístup k žádnému dokumentu. Nevím, jak jednotliví lidé vypovídali, ani co vypověděl na Policii či během církevního vyšetřování bývalý farář. V podstatě nic o svém případu nevím. Když jsem volal na Policii s dotazem, zda mám právo nahlédnout do spisu, bylo mi hrubě odpovězeno, že nemám. Ani biskupství mi nedovolilo nahlédnout do vyšetřovacího spisu. Mrzí mě, že bývalý farář dal vyšetřovatelům jiné prostěradlo, než měl na posteli v noci, kdy mě znásilnil. Zklamalo mě, že otec biskup neposkytl naší farnosti žádnou pomoc, a to i přes moje připomínky.  

Byly však i dobré momenty, které mi značně pomohly. Mluvím teď o farnících a přátelích, kteří se mě oddaně zastávali. Za jejich podporu jsem jim do konce svého života vděčný. V nich jsem spatřoval Krista, ve kterém jsem nacházel útěchu. Děkuji.  

Jako sexuálně zneužitý člověk se pravidelně přimlouvám za každého sexuálně zneužitého a věřím, že Bůh sesílá své požehnání každému, kdo se k Němu sklání. Modlím se také za všechny agresory, aby nalezli východisko ze svého hříchu, skrze lítost a svatost smíření. Jedině tak mohou dojít odpuštění a pravého pokoje.  

Ježíš nám, obětem, říká: „Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělat nemohou.“ (Lk 12, 4) a „To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.“  (Jan 16, 33) 

Ať žije Kristus v našich srdcích. Amen.  

 

Možná se vám stalo něco podobného, ať už v jakékoli roli. Můžeme naslouchat i vám - napiste@nekdotiuveri.cz