Toto je svědectví ženy, která se setkala s domácím násilím ze strany svého manžela, protestanského duchovního. Když nám svůj příběh vyprávěla, zmiňovala, že její muž měl dvě naprosto odlišné tváře – duchovní navenek a pak tu domácí. Doma žádný duchovní život neprobíhal, manželé se spolu nemodlili, ani nemluvili o Bohu. To, že šlo o duchovního, tedy nehrálo roli – a právě proto je toto svědectví tak alarmující. Domácí násilí se může odehrávat za zavřenými dveřmi i tam, kde bychom to nečekali.
Žena také zmiňovala, že okolí, které si všímalo znaků domácího násilí (odřeniny, modřiny atd.), nechtělo proti muži vystoupit právě proto, že byl duchovní. Tedy i lidé, kteří nebyli nábožensky zaměření nebo součástí církve, vnímali autoritu duchovního.
Dokázali bychom si všimnout, kdyby podobná žena žila v našem okolí a nabídnout jí pomoc?